Při příležitosti uplynutí jednoho roku od zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem zveřejnila agentura Reuters výsledky průzkumu spokojenosti a podpory tohoto muže mezi americkými voliči. Ke zděšení levicově liberálních amerických Demokratů, velké části amerických médií, která Trumpa nenávidí, i hrůze politických elit v EU – tento průzkum potvrzuje, že Donalda Trumpa by  znovu volilo 85 % těch, kteří jej volili před rokem. Potvrzuje, že Trump zůstává velmi populární mezi voliči Republikánů a, dokonce, že 40 % oprávněných voličů v Americe by jej volilo znovu.

O čem tyto výsledky svědčí, když po celý rok nás média skrze The New York Times a Washington Post zásobují informacemi o „skandálním“, „zoufalém“ a „amatérském“ způsobu vládnutí Donalda Trumpa? Pravdivou odpovědí tak může být konstatování, že Trump se snaží naplňovat očekávání těch, kteří jej zvolili, a také snad i důkazem, že slábne vliv mainstreamových liberálních médií. Ne těch, kteří se jeho zvolení obávali. Ukazuje se, že Trump zdědil americkou společnost vnitřně hluboce rozpolcenou a polarizovanou. Potvrzuje se i to, co jsme v Institutu Václava Klause říkali před rokem: Donald Trump není dokonalý, ale fakt, že se právě on stal americkým prezidentem, je výpovědí o stavu americké společnosti a hloubce rozvratu americké  (ale také západní) politiky.

Donald Trump zdědil „obamovskou Ameriku“ s téměř socialistickým obsahem vládnutí. Byl zvolen hlasy těch, kteří se Trumpovým prostřednictvím rozhodli protestovat proti bujícímu levicovému progresivismu Obamy, který tak významně přispěl k hodnotovému rozkladu Ameriky i Západu, ale Trump byl také jejich hlasem proti ekonomickému uvadání země. Byl hlasem širokopásmového protestu a byl to také on, kdo svým voličům při své inauguraci slíbil návrat rozhodování do jejich rukou.

Tím washingtonským elitám potvrdil, že je jejich úhlavním nepřítelem. Právě proto se nic pozitivního o jeho vládnutí nedozvídáme, ačkoliv za první rok je tu řada jeho správných a dokonce i statečných rozhodnutí. Jmenujme alespoň

  1. Odstoupení USA od klimatické dohody v Paříži ke zděšení environmentálních levičáků celého světa;
  2. Trumpovo skvělé (a proto nikde necitované a raději zapomenuté) vystoupení „Reaganovského střihu“ ve Varšavě, kde si před Poláky položil zásadní otázku euroatlantické civilizace: „Je Západ ochoten a má vůbec vůli k vlastnímu přežití?“;
  3. Trumpovo drobné manévrování ve vztahu k Rusku s cílem otupit napětí mezi oběma jadernými velmocemi (jak citlivé téma to je a jak jemně je třeba v této problematice našlapovat, prokazuje téměř „mccarthyovská“ antiruská hysterie v Americe);

Jistě, Donald Trump je politickou osobností se svými klady a zápory, ale při jeho hodnocení mějme na paměti, že od svého předchůdce Obamy zdědil Ameriku s hlubokými společenskými puklinami i svět, ve kterém neklid a obavy o budoucí mír zdaleka převyšují nebezpečí z dob studené války.

Hodnotit Donalda Trumpa podle jeho prvního roku v administrativě může být pouze hodnocením dílčím. To hlavní – a vynesou jej američtí voliči, ne my – přijde před prezidentskými volbami. Už teď je ale jasné, že se naše civilizace natolik „zbláznila“ a že vrátit ji - alespoň přibližně – zpět do jejího autentického civilizačního řečiště, bude úkol dlouhodobý, vyžadující mimořádnou odvahu i nečekaná řešení.

Není to úkol na jedno funkční období. A není to úkol pro jednoho muže. Není to ani úkol výhradně pro Spojené státy. Ale může to být Donald Trump, který k „návratu Západu na Západ“ významně pootevře dveře.

Ivo Strejček

14. listopadu 2017

  

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus