Bohumil Doležal ve svém textu „Selhání českých europoslanců“ (Neviditelný pes, 22. 5. 2017) zlomil pomyslnou hůl nad těmi z českých europoslanců, kteří byli proti tomu, aby Evropský parlament projednával bod „Prohlášení evropské komise – riziko politického zneužití médií v České republice“. Cítím nutnost k tomu něco dodat, neboť atmosféru i názory Evropského parlamentu detailně znám. Jsem jedním z bývalých českých europoslanců, který v této instituci celých deset let (2004 – 2014) působil, a procesy, motivace i cíle některých dnešních „evropských“ aktérů dobře znám.

Za katastrofální chování Sobotkovy vlády a především premiéra Sobotky samotného považuji jeho nedostatečnou obhajobu českých zájmů v Bruselu, na dílčích zasedáních Evropských rad a při jednání V4. Vzpomene si někdo, že by si mohl Bohuslava Sobotku spojit s obhajobou nějakého zásadního, silného – v Bruselu nekonformního postoje? Já ne. Sobotkova mizivá znalost angličtiny je sice významnou bariérou, která omezuje či dokonce znemožňuje vedení neformálních politických rozhovorů s ostatními státníky, ale v tom to není. Premiér Sobotka věrně a důsledně plnil program „evropské socialistické internacionály“, ambice obhajovat české zájmy, jít proti Bruselu nebo Berlínu, nikdy nejevil. V evropských záležitostech byl ve vleku nekriticky proevropské agendy byrokrata pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, se kterým vždy zastával myšlenku příslušnosti ČR k „tvrdém jádru unie“.

Christopher Caldwell je seniorním editorem v The Weekly Standard. Je absolventem Harvardu. Jeho eseje, sloupky a recenze se objevují v Claremont Review of Books, The Wall Street Journal, The New York Times Book Review, The Spectator (Londýn), The Financial Times a množství dalších publikací. Je autorem knihy  „Reflections on Revolution in Europe: Immigration, Islam and the West“ a pracuje na knize o Americe v letech po roce 1960.

Následující text je adaptací jeho projevu předneseného 15. února 2017 na National Leadership Seminar na Hillsdale College ve Phoenixu v Arizoně.

První zahraniční cesta francouzského prezidenta Emmanuela Macrona vedla do Berlína. Přijetí kancléřkou Merkelovou bylo „vřelé“, neboť Berlínu se líbí Macronův vyhroceně proevropský slib, že jeho politikou bude „výkonnější Evropa, demokratičtější Evropa a Evropa více politická“. Na závěr berlínské schůzky se Merkelová a Macron shodli, že „vdechnou novou dynamiku do vzájemných vztahů ... a že společně připraví novou cestovní mapu pro zásadní reformy EU i za cenu otevření smluv“.

Když nově zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron přicházel v neděli večer dramaticky pompézním krokem před palác Louvre, aby zde se svými příznivci oslavil své vítězství, nepřicházel za tónů francouzské hymny, ale za aranžmá tzv. evropské hymny „Ódy na radost“. Toto proevropské Macronovo pozérství celkem trefně potvrzuje to, co lze od jeho představ o „evropské reformě“ očekávat. Říkal to v předvolební kampani, řekl to ostře i ve svém prvním prezidentském projevu po svém zvolení.

Už to by nakonec stačilo, abychom měli v Macronových názorech dostatečně jasno, když jej za slova o „obhajobě Evropy, protože její civilizace je v sázce“ freneticky pochválil fanatický eurofederalista Verhofstadt: „Všechny evropské progresivistické síly očekávají, že Francie bude iniciovat nový evropský úděl.“

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus