Americký viceprezident Mike Pence, který je ve své funkci poprvé oficiálně v Evropě, měl již možnost být konfrontován se současným „unijním“ pohledem „na věc“. Při večeři v Bruselu jej belgický ministerský předseda Charles Michel varoval, aby „Trumpova administrativa nepodporovala jakoukoliv fragmentaci či dokonce rozpad Evropské unie“. Belgičan tak opakoval pozice evropských institucí reprezentovaných Donaldem Tuskem, jenž před nedávnem po setkání unijních špiček na Maltě prohlásil, že „EU čelí třem největším nebezpečím ve své historii: asertivní Číně, agresivnímu Rusku a znepokojivým signálům Trumpovy administrativy, které podporují euroskeptické nálady“.

Plánované vystoupení hlavního editora Breitbart News Milo Yiannopoulose v kampusu Kalifornské univerzity v Berkeley bylo před několika dny znemožněno řáděním desítek černě oděných a maskovaných levicových a anarchistických radikálů sdružujících se v jakési skupině „Odmítáme fašismus“ (na svoji „činnost“ prokazatelně získali také 50 000 dolarů z fondů podporovaných Sorosem).  K drancování a terorizování vyzvali tito „bojovníci proti Trumpovu fašismu“ (starokonzervativce Steva Bannona z Breitbart News si totiž Donald Trump vybral jako svého hlavního ideového stratéga) větami: „Milo Yiannopoulos se neangažuje v podpoře svobody slova, jak o sobě tvrdí. Stojí vědomě v čele nacifikace amerických univerzit. Tomu je třeba zabránit!“

Je pozoruhodné, v jakém tempu se novému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi daří diktovat politickou agendu, čímž dovádí k šílenství tamní i evropskou politickou třídu a jim nakloněných médií.

30. ledna 2017 podepsal Donald Trump Prezidentské nařízení k omezení regulační zátěže a kontrole regulatorních nákladů. Trumpův výnos nařizuje, „aby každé další nové regulaci předcházela identifikace dvou stávajících regulací a jejich zrušení“. Všichni ředitelé federálních agentur jsou „neprodleně povinni přijmout taková opatření, aby náklady na zavádění nových regulací, včetně rušení starých regulací, nebyly ke konci roku 2017 v žádném případě vyšší než nula“.

Čerstvě zvolený předseda německých sociálních demokratů Martin Schlutz prohlásil, že „... členské země EU, které při řešení migrační krize ukazují nedostatek solidarity, musí počítat se škrty v příjmech z evropských fondů a zemědělských dotacích“. Kancléřka Merkelová nezůstala pozadu a vyjádřila se, že „... už musíme trvat na tom, aby v otázce rozdělování migrantů každý člen EU převzal díl solidarity“, s čímž hodlá seznámit předsedy vlád členských států EU na jejich tzv. neformálním setkání na Maltě tento týden.

Když v diskusích o (ne)demokratické podstatě současné Evropské unie dojdou obhájcům všeho bruselského argumenty, s úlevou prohlásí, že „je tu přece Evropský parlament, jehož zástupci jsou voleni občany, tak jakýpak demokratický deficit Evropské unie“. Ve skutečnosti však jde o první a poslední společný rys, který Evropský parlament s demokratickými národními parlamenty sdílí.

Evropský parlament není těleso, ve kterém by politickými prostředky vedla politický spor „koalice“ s „opozicí“, jak si běžní občané představují. Už tím, že Evropský parlament nemá legislativní pravomoc, není parlamentem. Je pouze nepřehledným shromážděním, které – ve snaze „markýrovat“ své užitečné poslání – samo sebe aktivisticky zaplňuje nejrůznějšími plány, programy, deklaracemi, projekty, výzvami a vizemi „budování dobra“.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus