Začalo vyjednávání parametrů a podmínek odchodu Velké Británie z Evropské unie. Začíná se „rozhovory o rozhovorech“, a tak jediné, co v takové souvislosti má prozatím smysl, je zamyšlení se nad kondicí a myšlenkovou kompaktností obou bloků, které do vyjednávacího procesu vstupují.

Čeští sociální demokraté, lidovci a TOP 09 chtějí patřit do „tvrdého jádra EU“. Nijak se netrápí s pokusem definovat obsah tohoto pojmu a informovat české voliče o ztrátách a rizicích spojených s takovým členstvím. Na podporu svého postoje používají tři základní (a jediné) argumenty:

Andrej Babiš již není ve vládě, jeho hnutí ANO však zřejmě vládní krizí příliš neutrpělo. Co si o tom myslíte?

Mě Andrej Babiš ani jeho preference nijak nezajímají. Co ale na tom všem snad zajímavé může být, je to, jak nízko je dnes laťka shovívavosti a trpělivosti voličů, co všechno jsou Babišovi schopni odpustit. Provalí se, že Babiš – místopředseda vlády - prostřednictvím odposlechů, podivně získaným přístupům k policejním spisům a skrze svá média zřejmě konspiruje proti jiným členům vlády nebo svým odpůrcům. Před pár lety by takový člověk skončil okamžitě ve vazbě a jeho politická formace by šla ke dnu. Ištván s Bradáčovou by se aktivisticky překonávali a byli mediálními hvězdami. Ale dnes ne. Proč?

Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa stáhnout Spojené státy z Pařížské klimatické dohody uzavřené 2015, je rozhodnutím zdravého rozumu. Obsáhlé vysvětlení důvodů, proč se tak americký prezident rozhodnul, správnost jeho kroku potvrdilo.

Donald Trump dodržel jeden ze svých nejpodstatnějších předvolebních slibů, které svým voličům dal. Odchod z Pařížské dohody je smetením ze stolu jednoho z fetišů předcházejícího prezidenta Obamy. Reakce americké levice, metropolitních intelektuálů, východo a západo pobřežních liberálů, amerického a evropského „zeleného“ byznysu a, bohužel, i části amerických republikánů jsou hysterické, ale ne osamocené. Rezonují s posměšnými, uštěpačnými, uraženými a nafoukanými názory především evropských „spojenců“.

 Do české politické debaty jen s obtížemi a povrchně probublávají témata související s rolí a postavením České republiky v Evropské unii. Je to škoda. Václav Klaus po léta důsledně vysvětluje, že Evropská unie – bohužel - pro nás již žádným zahraničím není. Autoři IVK tvrdíme, že události odehrávající se na „evropské“ úrovni nás přímo a zásadně ovlivňují natolik, že by debata o mnohostranné krizi EU a našich pozicích v tak vážně kontaminovaném uskupení měla být jedním z podstatných - nejen volebních - témat. To vše ale platí pouze za jednoho předpokladu: půjde o seriózně míněnou debatu, ne o laciné výkřiky a prázdné fráze.