Článek

Vcelku poklidnou atmosféru předprázdninových městských a obecních zastupitelstev snad rozvířila debata o zvýšení daně z nemovitosti. Česká vláda, v rámci reformního daňového balíku, dala městům a obcím pravomoc samostatně se rozhodnout o výši této daně.

Zákon umožňuje obcím „nedělat nic“, tedy držet se platné minimální sazby, či ji dle vlastního rozhodnutí zvýšit až pětkrát. Mnohé obce této možnosti využily, jiné váhají.

Výnos daně z nemovitosti je stoprocentním příjem každého obecního rozpočtu a přerozdělení výnosu je plně v kompetenci města a obce.
Myslím, že je správné, že jednotlivá města a obce získaly možnost do „svých“ daní mluvit. Zvyšuje se míra jejich samostatnosti a odpovědnosti za svá rozhodnutí. Určováním části daní mohou obce zvýšit daňovou konkurenci, což je vždy správné a zdravé.

Již teď se musí obecní a městská zastupitelstva rozhodnout, zda ve své obci či městě od ledna roku 2009 zvýší daň z nemovitosti.

Tam, kde k takovému kroku přistoupili, argumentují obvykle podobně: potřebujeme více peněz na opravy silnic, chodníků a udržování zeleně.
Pokud by zastupitelé z našich daní financovali pouze veřejné statky, bylo by to v pořádku. Problémem je, a o tom se zpravidla při zdůvodňování moc nemluví, že obecní rozpočet financuje i aktivity, které by financovat nemusel či dokonce ani neměl.

Představte si, že vlastníte firmu, která vyrábí letadla. Myslíte si, že vyrábíte stroje prvotřídní kvality. Máte k dispozici kvalitní  součástky a pracují pro vás lidé, o kterých věříte, že jsou dobří.

Letadlo vyrobené vaší firmou provede tři zkušební lety a třikrát havaruje. Zřejmě všechno nefungovalo tak, jak mělo. Není čas se nad něčím zamyslet?
Toto zjednodušení lze použít jako příměr ke třem ztroskotaným referendům v poslední době. Francouzské a nizozemské NE tzv. euroústavě a irské NE tzv. Lisabonské smlouvě.

Písemný dotaz na Evropskou komisi včetně odpovědi

Dne 21. 12. 2007 vstoupila Česká republika do tzv. schengenského prostoru, jehož základním principem je volný pohyb „bez hranic“ pro občany všech členských států do tohoto prostoru zahrnutých.

Už se to našim dětem obtížně vysvětluje. Dostat se před lety na dovolenou do „Jugošky“ byla výhra i kus štěstí. V době, kdy jsme mohli cestovat tak leda k Balatonu, na Sluneční pobřeží do Bulharska nebo na Rujanu do NDR, byla dovolená na slunném dalmatském pobřeží snem každého Čecha.

Byl to tehdy problém zejména proto, že z Jugoslávie se dalo docela snadno dobrovolně opustit svět „blaha a štěstí“ reálného socialismu. Režim v Jugoslávii byl v porovnání se zdejšími komunisty vlídný a liberální. Jugoslávie se nezúčastnila invaze socialistických zemí do Československa 1968 a měla k tomu na mezinárodní úrovni vážné výhrady.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus