Článek jiného autora

Projev Václava Klause na galavečeru udílení Cen Jegora Gajdara

Mnohokrát Vám děkuji za to, že jste se rozhodli mi udělit Cenu Jegora Gajdara. Je to pro mě velká čest. Děkuji Vám také za to, že jste tak učinili v tomto složitém okamžiku moderní historie. Prožíváme velmi zvláštní chvíle - oslavujeme 25. výročí pádu komunismu a přitom se ocitáme v situaci, která nám připomíná atmosféru, kterou jsme zažili více než před 25 lety. To je velmi nečekaná shoda okolností. Ještě se k tomuto tématu později vrátím.

Letošní 25. výročí tzv. sametové revoluce je zásadní příležitostí k zamyšlení se nad nejdelší érou svobody a demokracie, kterou nám po obnovení naší státnosti historie nabídla. Této příležitosti bude nepochybně využito mnoha současnými i bývalými politiky, publicisty, novináři, umělci i běžnými občany a tak, jak se navzájem liší ve svých úhlech pohledu i osobních východiscích, tak se bude určitě lišit i jejich výpověď o době nedávno minulé. Příliš čerstvá historie se zatím musí spokojit s pohledy subjektivními, na objektivní posouzení doby a jejích hrdinů zatím není časový odstup dostatečný.

Pane prezidente, rozhovor vychází 1. listopadu. Vybavujete si, co jste dělal v tento den před čtvrtstoletím, tedy pár týdnů před listopadovou revolucí? Pracoval jste v Prognostickém ústavu...

Ten rok jsme víceméně věděli, že se něco zásadního stane. S mým tehdejším nejbližším spolupracovníkem Dušanem Třískou říkáme, že v roce 1989 už jsme si nedovolili vzít ani jeden den dovolené. Člověk už měl pocit, že tady musí být, že se něco blíží. V Prognostickém ústavu jsem toho roku udělal pro západní média asi stejný počet rozhovorů jako ten následující rok už v roli ministra financí. Tam si televizní štáby podávaly dveře.

O čem jste s nimi mluvil? O práci v ústavu? Nebo jste kritizoval komunistické plánování?

Už se přece tušilo, že se tady něco děje a jaké se připravují změny, reformy. O ničem jiném ty rozhovory nebyly.

Základní obrysy naší polistopadové změny

Po listopadu 1989 u nás neproběhla pouhá změna režimu či výměna zbankrotované a nenáviděné politické garnitury, nýbrž hluboká systémová transformace. Tento abstraktně znějící termín jsme si zvykli užívat jako souhrnný výraz pro tehdy uskutečněnou systémovou změnu, pro proces přechodu z komunismu do systému parlamentní demokracie a tržní ekonomiky. Tato společenská změna, resp. její první „horká“ fáze, jejích prvních tři-pět let, byla v naší zemi provedena s nesporným úspěchem. Různé, záměrně šířené katastrofické scénáře, které se ji snažily zdiskreditovat a zastavit (milion nezaměstnaných – Valtr Komárek), se nerealizovaly.

Pan Illarionov (a Roháč) opět zjednodušují a desinterpretují

Andrej Illarionov, bývalý velmi blízký a vždy nesmírně ambiciózní spolupracovník prezidenta Putina, se kterým se v jistou chvíli rozešel a nyní žije v USA, se v krátké době již podruhé – po svém rozhovoru na internetovém serveru Echo24 (30. května 2014), na který odpověděli Ladislav Jakl a Jiří Weigl textem s názvem „Proč Illarionov opakuje protiklausovské lži?“ (uveřejněn na internetových stránkách IVK a Echo24) – znovu pustil do souboje se mnou a s mými nejbližšími spolupracovníky. Týdeník Reflex uveřejnil ve čtvrtek 3. července 2014 jeho text „Václav Klaus se mýlí o situaci na Ukrajině“ (který spolupodepsal Dalibor Roháč). I když vynecháme, že reaguje na názory Institutu Václava Klause a tedy nejen Václava Klause (což je ostatně velmi podobné tomu, že se dnes všude mluví o Putinovi a ne o Rusku), není možné styl a obsah tohoto textu přejít bez povšimnutí.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus