Chceš-li vědět, jak bude vypadat naše společnost za pár let, přečti si, co se učí naše děti ve školách a podívej se, jak jsou k tomu vedeni.

Disciplína? Nemoderní!

Ruku v ruce s tím, jak dochází k erozi rodinných hodnot, dochází ke snižování odpovědnosti žáků i učitelů ke vzdělání.

Ten, kdo dnes vstoupí do manželského svazku s vírou v to, že je normální, když muž a žena jsou manželi proto, aby zplodili a vychovali děti, je považován za nemoderního člověka 19. století. Model, ve kterém se děti záměrně rodí do neúplné rodiny, je stále častější.

Děti se učí nápodobou, kopírují chování od svých vzorů. Otec a matka by jim měli být nejbližšími symboly, ke kterým by se měly přiblížit.

Ke komu ale, když tatínka nemají, nebo jich mají více či dokonce nemají maminku ale dva tatínky?

Rodiče jsou první a hlavní autoritou, mají spojovat laskavost i autoritu. Rozpad rodinných hodnot je hlavním předpokladem dramatického poklesu disciplíny ve školách.

Tolerance povrchnosti

Kde není autorita, není odvaha k důslednosti. Kde není důslednost, jsou výsledky problematické.

Opěvovanými se stávají přístupy, které vedou žáky k „debatě“. Debata k rozvoji kritického myšlení patří a je nutná. Debata ale neznamená plytké popovídání bez znalosti tématu a souvislostí.

Glorifikace debaty, ve které si žáci teprve mají osvojit znalosti, je hloupost. Debata je posledním článkem a vyústěním procesu získávání znalostí. A ke znalostem je třeba žáky a studenty nejprve přivést.

Koně je třeba zapřahat před vůz, ne stavět vůz před koně.

Odvrhování tradičních přístupů ve vzdělání jako překonaných, vede k toleranci povrchních znalostí, které žáci posléze ve skutečné kritické debatě nejsou schopni obhájit.

Internet není všelék

Zachrání nás internet, volají dnes mnozí, bohužel často i učitelé. Ne, nejsem až takovým staromilcem, který si myslí, že se bez internetu dnešní studenti obejdou. Není ale všelékem. Nikdy nenahradí knihu, tištěnou učebnici a nadšený výklad.

Internet nás učí překrývat jednu informaci druhou. Přesně tak, jak se to děje na obrazovkách počítačů. Informace mají rozměry obrazovky. Žák z překrytých počítačových „listů“ nepozná, která informace je podstatná, hlubší, zásadnější. Internet nás vede k pohledu na informace jako všechny stejně důležité.

Na internetu se skutečně sežene všechno, a rychle. Bez námahy, bez vynaložení energie. Student dnes nemusí přečíst jedinou knihu. (Moc jsem se zlobil na svého syna, který Dona Quijota ani neotevřel, ale měl z něj referát na jedničku. Opsal jej, ukradl z internetu).

Na jedné elitní anglické univerzitě je při výuce literatury zakázáno ke studiu používat internet. Jsem přesvědčen, že její absolventi v konkurenci obstojí. V úrovni obhajoby svých myšlenek nebudou potřebovat internetové berličky. Budou mít vlastní rozum.

Je více modernější techniky ve školách lépe?

S tím souvisí i legenda, že školy musí být špičkově vybavené nejmodernější technikou, aby její žáci a studenti obstáli.

Ale houbelec! Nasazení učitele před tabulí, jeho schopnost nadchnout žáky pro řešení problému, jeho příklad disciplíny a výkonu, to je tisíckrát víc, než nejmodernější interaktivní pomůcky.

Techniku se naše děti učí ovládat bravurně a s mistrovskou rychlostí, nepropadejme strachu, že pokud jí nebudou obklopeni ve školách, svět jim uteče.

Kdyby ředitelé škol mohli volit mezi tím, zda přidělených (třeba) 200 tisíc korun rozdělí mezi učitele podle výsledků jejich práce nebo za to koupí čtyři plazmové televize, jsem si jist, že by ve školách bylo více kvalitních pedagogů.

Současný systém odměňování, který v podstatě staví učitele do jedné latě, vede k úprku schopných a pracovitých, k pohodlnému životu průměrných, k ráji na zemi podprůměrných a k snílkovskému setrvávání těch, kteří učitelství berou jako skutečné naplnění své role na tomto světě (a před těmi je třeba hluboce smeknout, což je ale doopravdy málo).

Ideální moderní učitel? Nenáročný klaun!

Se zbožňováním falešného mýtu modernosti ve vzdělávání se mění i posuzování, kdo je skutečně ideálním učitelem.

Na koho ze svých učitelů vzpomínáte nejraději? Na pohodáře, se kterým byla legrace, který nic nevyžadoval ale ani nic nenaučil? Nebo na připraveného pedanta, k jehož hodinám jste přistupovali připraveni a pokorně?

Mám dojem, že dnešní doba chce, aby učitel byl hlavně kamarád. Takový správňák, který nechce po svých žácích, aby na začátku hodiny vstáváním dali najevo, že s přirozenou úctou zdraví autoritu, kterou jsou ochotni respektovat a následovat. Kterému nevadí „esemesková“ čeština žáků, či jsou dokonce nakloněni „pseudoreformním“ myšlenkám znásilnit pravidla pravopisu tak, aby „vyhovovaly“ tuposti sms nebo ICQ zpráv.

Dnešní doba nahlíží na vše, co je v českém vzdělávacím systému považováno za osvědčené či tradiční, jako na škodlivé býlí, které je vhodné vytrhat. Vymstí se nám to!

Forma a obsah vzdělání se nedají okopírovat v zahraničí, jakkoliv si to mnozí myslí a soustavně nám to vsugerovávají. Vzdělání nejsou pouze informace.

Naše civilizace definitivně zanikne tehdy, až učitelé přijmou roli nenáročných klaunů.

Tento text je psán s hlubokou úctou k mým kantorům, kterým s pokorou děkuji za mnohé, k mnohým z mých bývalých kolegyň a kolegů, kterým nepřestanu být vděčný za moudrost, ke které mě přivedli, i s obdivem ke všem současným náročným a pracovitým učitelům - dříčům.

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus