Již celé měsíce je vážným domácím politickým tématem volba prezidenta republiky.

Funkční období českého prezidenta trvá 5 let a vyprší v březnu 2008. Je zcela přirozené, že se veřejnost o tuto volbu zajímá, protože prezident Klaus se po celé své funkční období těší nebývalé podpory občanů země.

Myslím, že vůbec není od věci si nejprve připomenout, jak to všechno téměř před pěti lety bylo.

Václav Klaus na podzimním kongresu ODS ve Františkových lázních rezignoval na funkci předsedy ODS. Jeho odchod byl vynucen tlakem na převzetí osobní odpovědnosti za výsledky parlamentních voleb (červen 2002). Volby tehdy vyhrála ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly s neuvěřitelně jednoduchou (a jak se brzy ukázalo nepravdivou) větou: „zdroje jsou“.

Předsedou ODS se stal Mirek Topolánek a Václav Klaus se ve zdánlivě beznadějné pozici začal ucházet o funkci prezidenta České republiky.

Jeho šance se ovšem úměrně zvyšovaly s tím, jak ostatní strany nebyly schopny nabídnout silného kandidáta s neochvějnou podporou. Pokud se někdo takový objevil (Sokol, Bureš, Zeman, Pithart, Kříženecký), byl okamžitě částí svých vlastních volitelů zpochybňován.

Nesourodost shody na Klausově protikandidátovi a současně Klausova schopnost v jednotlivých kolech prezidentské volby nabídnout neotřelé a svěží nápady způsobily obrovské překvapení: ze zdánlivě údajně slabého kandidáta s podporou „pouze“ ODS se stal prezident, který uměl ke své volbě obratně využít svých politických schopností a znalosti politické scény.

Od  okamžiku složení prezidentského slibu si ve výkonu prezidentské funkce počínal rozumně.

Nepřekvapil tím ty, kteří jsme ho znali předtím, ale překvapoval ty, kteří vůči němu měli své výhrady. Vzpomínám si na vyprávění očitých svědků o tom, jak hned svůj první den na Hradě šel zcela nečekaně prezident Klaus na oběd do tamní zaměstnanecké „tácárny“. Objednal si hrachovou kaši s klobásou a zcela šokoval letité zaměstnance Pražského hradu, kteří předtím ještě žádného prezidenta na vlastní oči neviděli.

Václav Klaus se od začátku velmi věnoval České republice. Jezdil a navštěvoval jednotlivé kraje. S manželkou Livií se stali zcela civilním párem, vyhledávali setkání s obyčejnými lidmi a překvapovali je svou „normálností“. Každý, kdo měl možnost se s nimi potkat či pozdravit, potvrdí, že dominantní náladou byla vždy bezprostřednost a srdečnost.

Letošní volba prezidenta bude zřejmě jiná. Proti Václavu Klausovi stojí (prozatím) jediný protikandidát Jan Švejnar. To výrazně Švejnarovy šance zvyšuje, neboť možnost rozdrobení hlasů mezi více konkurentů zatím nehrozí. Zelení, sociální demokraté a část lidovců otevřeně Švejnara podporují. Komunisté, kteří hrají svoji obvyklou hru, udělají všechno, aby Klaus nebyl zvolen již v prvním kole. Kdyby platil pouhý aritmetický součet hlasů, měl by to současný prezident velmi obtížné.

Jenže neplatí!

Sociální demokraté se tváří jako myšlenkový monolit a nepřipouštějí jinou variantu nežˇ“Švejnar“. Pokud by tomu tak bylo a uvnitř ČSSD panovala mírumilovná jednota a shoda, pak by se ani Paroubek ani Rath nemuseli strachovat tajné volby. Mohli by zcela bez obav vypustit své poslance, poslankyně a senátory za plenty s důvěrou, že budou jednomyslně a nedílně volit pana Švejnara.

To, že právě oba politikové z ČSSD vytvářejí neustálý tlak na veřejnou volbu a volbě tajné se chtějí mermomocí vyhnout, je důkazem, že svým poslancům nevěří.

O co jde? Veřejná volby není volba přímá. Zdůrazňuji to proto, že si to mnozí lidé pletou.

Zatímco přímá volba znamená, že prezidenta by v každé obci volili občané s volebním právem přímo „do urny“, veřejná volba znamená, že každý poslanec či senátor na společné schůzi Parlamentu musí vstát a nahlas vyjádřit svoji vůli.

Rath si k obhajobě tohoto nápadu pomáhá argumentací, že "při nepřímé volbě prezidenta mají voliči plné právo vědět, jak hlasoval jejich zvolený zástupce ... Jedině tak mohou posoudit, zda své sliby a prohlášení dodržel a zda se zachoval čestně a transparentně" (zdroj: Právo, 14.1. 2008). Proto prý tak tlačí na veřejnou volbu.

Volba tajná (tedy volba za plentou) je zcela normálním demokratickým nástrojem k zjištění podpory každého kandidáta. Politické strany (jistě včetně ČSSD) tak postupují při nominacích i na zcela bezvýznamné politické pozice. Tajná volba dává možnost svobody vyjádření názoru i těm, kteří se veřejně svůj názor zdráhají prezentovat. Důvody k tomu jsou zejména obava z vnitrostranického postihu a strach z následné budoucnosti.

To, jak to sociální demokraté myslí tentokrát upřímně, je zjevné z toho, jak se ovšem na možnost tajné volby prezidenta připravují.

Už Gross prý při minulé volbě svým poslancům vyhrožoval, že z každého odevzdaného volebního lístku budou sejmuty otisky prstů. Letos prý jeho kolegové Paroubek a Rath přemýšlejí o bizardních variantách rozdat svým poslancům jedno identifikační pero (podle jehož barvy se pak pozná, kolik poslanců a jak hlasovalo), chtějí nutit své poslance a senátory svůj hlasovací lístek vyfotit na mobilní telefon a příslušnou fotografii pak odevzdat, rozdělují se do skupinek, které si budou navzájem lístky kontrolovat (tradice „prokádrovaného očka” je tu po letech znovu).

Voliči by si proto z letošní předehry před prezidentskou volbou měli uvědomit to nejpodstatnější - celá debata je soubojem dvou zcela odlišných myšlenkových světů: světa svobody volby (tajná volby) se světem fízlování (veřejná volba v kombinaci s metodami, jak si zkontrolovat své poslance).

Měli bychom odmítnout spor o volbu tajnou nebo veřejnou a sebevědomě požadovat volbu svobodnou. Pokud se ji při letošní volbě prezidenta nepodaří prosadit, pak se tentokrát útok na demokracii v naší zemi podaří!

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus