Rakouská veřejnoprávní televize ORF odvysílala v hlavním vysílacím čase film s názvem „První den“.

Po ulicích rakouského městečka zmateně pobíhají lidé, všude hrozivě zní poplašné sirény, maminky s hrůzou ukrývají své děti, mezi domy se projíždějí hasičská a vojenská vozidla.

Film, který rakouská produkce nazvala dokumentárním, zobrazuje reakci rakouské strany na fiktivní jadernou havárii v české jaderné elektrárně.

Televizní obrazovky jsou každý den plné nejrůznějších katastrofických filmů, takže by se dalo předpokládat, že je rakouský televizní divák zařadí do stejné škatulky filmových braků. Jenomže tak jednoduché to v Rakousku není.

Česko-rakouské vztahy jsou dlouhodobě zatíženy rozdílným přístupem obou států k jaderné energetice.

Zatímco na rakouském území nefunguje žádná jaderná elektrárna, v Čechách jsou to hned dvě. Dukovany a Temelín.

Zvláštní skutečností, která jenom podtrhuje bizarnost celé situace, je letošní 30.výročí referenda o spuštění rakouské jaderné elektrárny ve Zwentendorfu. O již hotové elektrárně Rakušané tehdy rozhodli jen nejtěsnější většinou, že nebude uvedena do provozu a bude zakonzervována. Poslanci rakouské parlamentu následně označili jadernou energii za nečistou a zakázali ji.

V Čechách zastáváme dlouhodobě opačný (a já tvrdím správný) přístup. Jdeme cestou budování jaderných elektráren jako jediného čistého a efektivního zdroje získávání elektrické energie.

Nejsme zemí jako Rakousko, kde na každé horské bystřině může vyrůst malá vodní elektrárna a nejsme, naštěstí, ani zemí, která by svým sousedům kázala, co a jak mají dělat.

Samozřejmě problematika bezpečnosti každé jaderné elektrárny musí být hlavním cílem každého provozovatele i státu, na jehož území se elektrárna nachází.

Jadernou elektrárnu v Dukovanech jsem navštívil dvakrát. Vždy jsem se nejvážněji zajímal o bezpečnost jejího provozu. Byl jsem vždy ujištěn špičkovými manažery elektrárny, že česká jaderná zařízení jsou bezpečná. To také opakovaně potvrdil prezident Mezinárodní agentury pro jadernou bezpečnost Muhammad Baradaj.

Elektrárna v Dukovanech dokonce patří mezi deset nejbezpečnějších jaderných elektráren svého typu na světě.

Obavy o jadernou bezpečnost jsou svým způsobem oprávněné v prostoru, nad kterým se stále vznáší stín jaderné havárie v Černobylu.

Je třeba zdůraznit, že jaderný reaktor v Dukovanech je zcela odlišným typem reaktoru, než kterým byl onen černobylský. Odborníci na jadernou energetiku používají srozumitelné porovnání obou typů reaktorů: při vzniku problému u štěpné reakce se ten černobylský chová jako automobil, kde neustále přidáváte plyn, zatímco ten dukovanský jako automobil, ve kterém při vzniku problému sepnou všechny brzdné a pojistné systémy.

I přes nejrůznější ujišťování však může ve veřejnosti převážit názor (i díky nesmyslným filmům veřejnoprávních televizí), že cestu získávání elektřiny z jádra je třeba opustit. I to se může stát.

Pak je ovšem třeba se ptát, z jakého jiného zdroje tento mohutný výpadek vyrovnáme? Zásadně prolomíme limity těžby hnědého uhlí a vybudujeme více uhelných elektráren? Půjdeme cestou elektráren spalujících zemní plyn, který nemáme a dovážíme? Nebo propadneme představě, že nás zachrání větrné a sluneční elektrárny? Nebo zásadně snížíme vlastní spotřebu a odstavíme energeticky náročné průmyslové provozy? Co na to naše životní úroveň, zaměstnanost a blahobyt, kterých se dobrovolně nikdo nevzdá?

Evropa se už nyní řití do dramatického nedostatku elektrické energie. Ne za 50 nebo 30 let. Odborníci předpokládají, že už kolem roku 2015 bude v Evropě převyšovat poptávka nabídku. Co se stane v případě, kdy je na trhu něčeho nedostatek? Vzroste cena.

Takhle jednoduché to je. Není třeba být bojovně pro jadernou energetiku, ale je hloupé a nerozvážné být bojovně proti jejímu dalšímu budování a rozvoji.

Rakouský „dokumentární“ film „První den“ je neobjektivní, záměrně představuje českou stranu jako neschopnou účinně zasáhnout v případě havárie jaderné elektrárny a nepřímo poukazuje na to, že česká jaderná zařízení nejsou bezpečná.

Zbytečně jitří vztahy mezi Rakušany a Čechy v tématu, které je už tak choulostivým problémem v našich vzájemným vztazích.

Je filmem pokryteckým v tom smyslu, že sami Rakušané asi 40% své spotřeby elektřiny dovážejí od nás.

Je filmem nezodpovědným k budoucnosti. Nepřináší nic, co by ve veřejnosti zmírnilo letité obavy z jaderné energetiky. Za to zvyšuje míru strachu z jádra a neschopnosti lidí, kteří ji ovládají.

Evropa nemá prozatím k dispozici levnější a efektivnější zdroj energie, kterou zoufale potřebuje a bude jí potřebovat brzo ještě podstatně víc.

I Rakousko bude jednou muset vybudovat i svou vlastní jadernou elektrárnu (pokud se nechce stát zemí zásadně závislou na dovozu zvenčí). Bude to však mít velmi složité s rakouským veřejným míněním – vlastními zbytečnými chybami.

Je správné, že český prezident Klaus proti filmu „První den“ protestoval.

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus