Bylo by málo považovat Alexise Tsiprase, vítěze řeckých voleb, za tribuna levice, který pomohl odventilovat části řeckých voličů zlobu a nenávist vůči dvěma tradičním politickým stranám: socialistickému Pasoku a lidovecké Nové demokracii.

Obě strany se v minulých čtyřiceti letech průběžně střídaly u moci a byli to politikové těchto dvou uskupení, kteří Řecko zbavili tamní měny drachmy a vyměnili ji za jednotnou evropskou měnu euro.

Jistě, je v průběhu těch minulých desetiletí možno s úžasem sledovat, jaká rozhodnutí na výdajové straně řeckého státního rozpočtu politikové obou tehdy vládních stran činili prosazováním svých programů, aby si koupili podporu řeckých voličů. Přesto budiž řečeno srozumitelně: řečtí politikové nikdy neměli přivést Řecko do eurozóny. Euro je základní a nejpodstatnější příčinou řeckých obtíží, které vyústilo v levicovou radikalizaci voličů.

Tato země v žádném ohledu nesplňovala hospodářská kritéria, jež by jí umožňovala v eurozóně dlouhodobě přežít bez větších následků. Jednotný kurs eura, pro nadalpský prostor příjemně podhodnocený, byl pro Řecko neúnosně nadhodnocený. Řecko, ve svěrací kazajce jednotného měnového kursu, nemohlo nijak manévrovat. To, ruku v ruce s nerealistickými politickými programy obou nejvýznamnějších řeckých politických stran, spustilo tamní problém.

Že do Athén- v okamžiku obnažení všech problémů - začali dojíždět zástupci Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu (Trojky) se svými nápravnými programy, pouze zvyšovalo frustraci řeckých občanů. A přesto hněv řeckých občanů měl být méně směřován na Trojku, která byla nucena hasit požár, ale více na hlavy řeckých politiků, kteří Řecko  předtím eurozóně obětovali.

Zvenčí nadiktovaná opatření, která měla vést k ozdravení řeckého hospodářství, nebyla příčinou vítězství Syrizy - byla důsledkem faktu, že si Řecko nechalo euro vnutit. Že si euroelitami nechalo namluvit, že „přistoupení k euru má s ekonomikou málo co společného, je však politickým úkolem na úrovni doby“. Nepřijmout euro podle toho argumentu znamenalo (a bohužel stále urputně a nesmlouvavě znamená) odmítat proces „stále hlubší integrace“ (a málem tak otevírat cestu k válce na kontinentu).

Při oslavách volebního vítězství Syrizy prohlásil její předák Tsipras: „voliči v Řecku přehlasovali Trojku, Trojka je mrtvá“. Mýlí se. Na vině Trojka nebyla a není. Na vině je samotná výměna drachmy za euro.

Tsipras může být považován za tribuna řeckého lidu, protože představuje změnu. Změnu, kterou probruselský Pasok a Nová demokracie nemohly přinést, protože soudobé problémy spoluzpůsobily. Zkoumat skutečné příčiny vítězství Tsiprasovy Syrizy ovšem musí zejména ti z evropských politiků, kteří Řecko (a nejen Řecko) v roce 2002 do eurozóny vtáhli.

Tsipras je tak mnohem více „dítětem“ Berlína, Bruselu i Paříže a jejich politického projektu jednotné měny, než řeckých voličů. Která další země bude politickou obětí eura?

 

 

Ivo Strejček

Institut Václava Klause

3. února 2015

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus