Stanoviska

A přesto „vlastenecké jaro“ pokračuje

Přežily svoji další politickou smrt. Tak proevropské politické elity reagují na výsledky nizozemských voleb. Francouzský prezident, jehož (ne)podpora ve Francii překonává historické minimum, vzkázal, že „jde o jasné vítězství proti extremismu“, občany nevolený Juncker se přidal slovy „volba pro Evropu, volba proti extremismu“, premiér rozpolcené Itálie Gentiloni prohlásil, že „Nexit se nekoná a protievropská pravice v Nizozemí prohrála“ a německé kancléřství oznámilo, že kancléřka Merkelová již vítězi nizozemských voleb v noci telefonovala a „těší se na spolupráci při budování Evropy“.

Úlevné reakce evropského establishmentu odhalují, s jakým děsem očekával výsledky nizozemských voleb. Bál se jich, neboť tápe a netuší, jak hluboce a v jakém rozsahu byly „infikovány“ skutečné nálady voličů „nákazou“ z Velké Británie a USA. V tomto slova smyslu považuje nizozemské volby za lakmusový papírek nálad občanů v jejich vlastních zemích. Tolik se proponenti „stále těsnější unie“ děsili možného Wildersova úspěchu jako dalšího signálu podobně smýšlejícím občanům v okolních zemích, že ochotně ignorují volební realitu: strana dosavadního premiéra bude sice v budoucím parlamentu nejsilnější, ale oslabila, zatímco absolutní debakl si prožila další vládní koaliční Labouristická strana. Wildersova strana posílila a skončila druhá. Významně posílila (skutečně extrémistická) strana Zelené levice, což je ovšem obvykle v současném „evropském“ kontextu považováno za správný trend.

Wildersův úspěch, jakkoliv on sám připustil, že si představoval zisk více parlamentních křesel, nespadnul z nebe. Je vyjádřením občanských nálad a ty jeho prohrou ze společnosti nemizí. Lidé, kteří hlasovali pro Wilderse, nejsou z drtivé většiny extrémisty či xenofoby, jsou to lidé, kteří tuší, že „takhle už to dál nejde“. Hollande, Gentiloni nebo Merkelová mohou komentovat výsledky nizozemských jakkoliv, je ale jasné, že jde o jejich vzkazy k nim domů. Vědí, že část jejich voličů je podobně frustrována, nespokojena a trápí je podobné problémy jako ty „Wildersovy extrémisty“.

Jaké je tedy hlavní poselství nizozemských voleb? Není třeba detailně analyzovat počty získaných či ztracených mandátů, ale všimnout si obecnějšího kontextu. Volby v Nizozemí potvrdily trend, že evropské elity jsou z brexitu a úspěchu Trumpa nervózní, obávají se dopadů svobodného počínání Britů a Američanů na nálady vlastních voličů - a proto se jich zoufale bojí. Potvrzuje se, že evropský establishment bude úzkostlivě a do posledního dechu budou bránit „svoji EU“ a tvrdě postupovat proti každému, kdo by snad chtěl „rušit jejich klid na práci“.

A přesto zajímavou větou, která charakterizuje část dnešních nálad v Evropě, může být i názor Geerta Wilderse, který vyjádřil ve chvíli, kdy blahopřál vítězi a přiznal porážku: „... je ovšem zřejmé, že ‚vlastenecké jaro‘ je skutečností“.

Kategorie: 

"Jaká letošní kniha vás nejvíce oslovila a proč?", odpověď na otázku pro Newsletter Institutu Václava Klause

Aniž bych váhal, pak kniha Jiřího Weigla „Bez iluzí o světě kolem nás“ (Fragment 2014). Jiřího Weigla znám od září 1996 a nikdy mi nepřestane vyrážet dech impozantní šíře a hloubka jeho vědomostí i jeho všestranně detailní encyklopedické znalosti. Vše podtrženo o schopnost úsudku, kterému Češi říkáme „selský rozum“. Připojí-li se k těmto záviděníhodným schopnostem i Jiřího obdivuhodné lidské vlastnosti: neobyčejná skromnost a pracovitost, pak se nedalo očekávat nic jiného než vznik knihy s pozoruhodnými tématy a nadčasovými závěry. Kromě autorovy schopnosti provádět deskripci událostí odvážně ale objektivně, čtivost a přínos jeho textů pak zvyšuje jeho schopnost vše obohatit o poučení plynoucí z historického kontextu. Z jazykového hlediska je jeho styl také unikátní, charakterizovaný přesností práce s jazykem, vytříbeným důrazem na výběr slov jako nositele obsahu a současně neobvyklou stylistickou lehkostí. Výborná kniha, na kterou jsem se po léta oprávněně těšil.

 Ivo Strejček

26. listopadu 2014 

Kategorie: 

"Jistoty" tu nemusí být navždy, snad bychom si jich tedy měli více vážit

Zdravotnické odbory vyzvaly ministra Hegera k odstoupení. Co si o tom myslíte?

 

Pro řádné fungování demokracie je správné, že vláda a její členové jsou pod drobnohledem občanů. Kontrolovat vládu mohou i odbory, ať už s jejich postoji souhlasím nebo ne. Považuji ministra Hegera za solidního ministra a pokud na něho bude vyvíjen nátlak zbytkových odborářů z akce „Děkujeme, odcházíme“, budu na jeho straně. Zvykli jsme si stěžovat na všechno kolem nás, což je pohodlné ale nespravedlivé. Zdravotnictví v Čechách má vysokou úroveň a co je u nás samozřejmé, není ani zdaleka běžné dokonce v mnohých státech EU. Nechci mentorovat, ale možná by nám prospělo alespoň na chvilku si připustit, že „jistoty“ mohou zmizet. Třeba si některých věcí najednou budeme vážit víc.

Kategorie: 

23,6 procentní rozdíl mezi platem muže a ženy v České republice za stejnou práci. Co s tím?

Není sporu o tom, že stejnou práci mají být muž a žena odměněni stejně. Problém je, jak k tomu dojít. Plat vyměřuje zaměstnavatel a do tak citlivé záležitosti mu nemůže nikdo mluvit. Neumím si představit, že by měl vzniknout zákon, který by to přikazoval. Jak by byl vynucován? Kým by byl kontrolován? Nevedl by nakonec ke ztrátě pracovní příležitosti? Zaměstnavatel nejlépe ví, kdo a jak kvalitní práci odvádí, koho nezbytně potřebuje a na kom mu záleží. Nechme to na nich, oni nesou podnikatelské riziko.

Kategorie: 

368 hektarů pohraničí, které by měly být jako součást starého dluhu vráceny Polsku. Jste pro?

Ano, přestože řešit jakékoliv historické územní nároky je vždy ošidné a může se to stát nechtěným příkladem pro vznášení dalších požadavků. Polsko se po skončení II. sv. války vzdalo územních nároků na ČSR s podmínkou, že vzájemná hranice bude maximálně napřímena. Na nátlak Stalina bylo provedeno 85 změn pomezní čáry. Polsko ale ztratilo 368 ha pozemků (pro porovnání: rozloha Velkého Dářka je 206 ha). Komunistický režim problém neřešil a tak dnes nápravu musí zjednat současná vláda.

Kategorie: 

63 procent dotázaných respondentů se v internetové anketě vyjádřilo pro zrušení Senátu PČR v rámci úsporných opatření. Jak to vidíte vy?

Tento názor voličů se opírá o zdravý rozum, podle kterého by politika měla být vykonávána na co nejnižší úrovni a co nejblíže občanům. Jenom tak jí rozumí a pouze tak jsou schopni ji kontrolovat a ovlivňovat. Právě proto se komunální volby oprávněně těší největšímu zájmu voličů. Umím si představit, že součástí demokratického politického systému by nebyl nejen Senát PČR, ale ani krajská uspořádání. Návrat k bývalému okresnímu uspořádání by vrátilo výkon pravomocí blíže k zájmům běžných občanů. O institucích EU ani nemluvím, protože ty potřebují zásadní redukční dietu!

Kategorie: 

Adopce dětí homosexuály přispívá k rozpadu představ o tom, co je to tradiční rodina

Souhlasíte s uzákoněním adopcí dětí homosexuálními páry?

Nesouhlasím. Myslím, že tento návrh posiluje neblahé trendy přispívající k další erozi rodiny a narušování přirozených vztahů mezi rodiči a dětmi. Výsledkem tohoto trendu je, že rodiče mají stále méně dětí a děti mají stále méně rodičů. Považuji za stěží přijatelné, aby dokonce zákon umožňoval a ulehčoval rozvolňování tradičních vazeb muž – žena (otec – matka). Zájem státu (a tedy i jeho zákonů) by měl být pravý opak: zvýhodnit ty, kteří ještě tradiční rodinu tvoří, kteří se starají o své děti s vírou, že při řádné výchově se snad jejich děti jednou postarají o své rodiče. Snad je to staromódní, ale na přemíru oné „novomódnosti“ už Evropa vymírá. 

Kategorie: 

Agentury práce pomáhají v boji s nezaměstnaností

Jaký máte názor na najímání zaměstnanců prostřednictvím agentur?

Pronajímání zaměstnanců prostřednictvím agentur práce firmám je běžnou a rozšířenou praxí v celé západní Evropě. Jde o pružnou formu zaměstnávání, které firmám pronajímajícím si zaměstnance zjednodušuje administrativu a umožňuje jim rychle reagovat na poptávku po svých výrobcích a službách. To jim stále ještě složité pracovní právo dostatečně neusnadňuje. Výhodné je to i pro lidi hledající práci, kterým tento způsob zaměstnávání dokáže rychle práci najít. Agentury práce, které jsou zaměstnavateli pronajímaných zaměstnanců, musí mít povolení Ministerstva práce a sociálních věcí a musí být pojištěny proti úpadku.

Kategorie: 

Ani přírodní katastrofy by neměly otupit osobní zodpovědnost

Myšlenka vyvlastňování pozemků podél řek a nadřazenost protipovodňových zákonů před ostatními. Co si o tom myslíte? 

Obávám se, že bude-li chtít zákonodárce „ochránit“ lidi v povodí jakékoliv říčky či bystřiny, bude muset vyvlastnit snad všechny pozemky. Lidé si musí za svůj majetek a pozemky zodpovídat sami a sami se rozhodovat, kde chtějí sídlit. Ovšem úřady (a také nejrůznější památkáři, ochránci přírody či nevládní organizace chránící bůhvíco) jim v plnění jejich zodpovědnosti nesmí bránit nesmyslnými příkazy, svévolnými či místními výklady práva, byrokratickým šimlem a džunglí omezujících regulací co se smí a co ne. Tyhle všechny by měly pojišťovny volat k zodpovědnosti předtím, než budou váhat s budoucím pojištěním běžných, obyčejných, a ze všeho nešťastných, majitelů. 

Kategorie: 

Antonio Tajani předsedou EP. No a co?

Když v diskusích o (ne)demokratické podstatě současné Evropské unie dojdou obhájcům všeho bruselského argumenty, s úlevou prohlásí, že „je tu přece Evropský parlament, jehož zástupci jsou voleni občany, tak jakýpak demokratický deficit Evropské unie“. Ve skutečnosti však jde o první a poslední společný rys, který Evropský parlament s demokratickými národními parlamenty sdílí.

Evropský parlament není těleso, ve kterém by politickými prostředky vedla politický spor „koalice“ s „opozicí“, jak si běžní občané představují. Už tím, že Evropský parlament nemá legislativní pravomoc, není parlamentem. Je pouze nepřehledným shromážděním, které – ve snaze „markýrovat“ své užitečné poslání – samo sebe aktivisticky zaplňuje nejrůznějšími plány, programy, deklaracemi, projekty, výzvami a vizemi „budování dobra“.

Valná většina poslanců nemá ambici být kontrolní opozicí Evropské komisi, která (po přijetí Lisabonské smlouvy) získala podstatně rozsáhlejší pravomoci, než měla před tím. Tzv. „velká koalice“ socialistů a lidovců nikdy nebyla žádnou politickou koalicí, ale kořistnickým oportunním uskupením, které si mezi sebou rozdělilo zásadní či rozhodující agendu a „na oko“ se s eurokomisaři hádalo o nepodstatné slovní obraty.

Evropský parlament není oním fíkovým listem, který má nedemokratickou podstatu současného integračního procesu „stále těsnější unie“ zakrýt. Sám se na stále zjevnějším „demokratickém deficitu“ naopak přímo podílí, neboť většina jeho zástupců má stejně federalistické ambice, jako má Evropská komise. Zatímco ona se touží stát „evropskou vládou“, Evropský parlament sní o roli tělesa „nadřazeného“ národním parlamentům.

Odpověď na otázku, co se tedy tento týden v Evropském parlamentu změnilo, když v jeho vedení vystřídal fanatického německého eurofederalistu Martina Schultze italský lidovec Antonio Tajani, tak může zajímat snad jen europoslance samotné. Pro nás je odpověď prostá: nestalo se nic, protože z jednacích sálů Evropského parlamentu žádná nutná změna směru současného modelu integrace nikdy nemůže vzejít. Nálada „více Evropy“ se zvolením lidovce Tajaniho v Evropském parlamentu nemění.

Naděje vzejde až z demokratických voleb do národních parlamentů. Jedině tam musí zvítězit „duch změny“, který prostřednictvím svých národních zástupců prosadí zásadní transformaci evropské integrace.

Takže Antonio Tajani předsedou Evropského parlamentu? No a co?

20. 1. 2017

Kategorie: 

Berlín migranty Evropě nařídí

Čerstvě zvolený předseda německých sociálních demokratů Martin Schlutz prohlásil, že „... členské země EU, které při řešení migrační krize ukazují nedostatek solidarity, musí počítat se škrty v příjmech z evropských fondů a zemědělských dotacích“. Kancléřka Merkelová nezůstala pozadu a vyjádřila se, že „... už musíme trvat na tom, aby v otázce rozdělování migrantů každý člen EU převzal díl solidarity“, s čímž hodlá seznámit předsedy vlád členských států EU na jejich tzv. neformálním setkání na Maltě tento týden.

Podzim roku 2017 bude v Německu obdobím parlamentních voleb. Drsnost a otevřenost, s jakou Schultz a Merkelová naznačili, že hodlají zbytku EU vnutit část „svých“ migrantů stůj co stůj, vypovídají o tom, že téma migrantů je asi v Německu tématem vážnějším, než německá politika přiznává. Merkelová a Schultz zřejmě potřebují „otupit hrany“ veřejného mínění a sdělují bez vytáček: Berlín migranty Evropě nařídí.

Sotva existuje přesvědčivější a srozumitelnější demonstrace ztráty národní suverenity, než podřízení se německé (eufemisticky nazývané bruselské) migrační politice. Britové většinově hlasovali pro odchod z EU právě proto, aby se o tak zásadních problémech jednalo v Londýně, ne v Berlíně.

Zatímco americký prezident Trump ukazuje (a je za to náležitě všemožnými elitami nenáviděn), že stačí rozhodnost a odvaha říci „ne“, německá politika pokračuje v politice vnucování migrace zbytku EU.

Schultz a Merkelová potvrdili, že v přístupu k masové migraci se v EU nic nemění. Dveře do Evropy zůstávají otevřené dokořán, což nevypovídá o ničem jiném, než že si evropský politický establishment příliv migrantů vždycky přál a dál přeje.

 

Kategorie: 

Budoucího prezidenta nám doporučí média

Jaký je váš tip na příštího prezidenta ?

 

Situace před druhým kolem se bude podobat posledním hodinám před kolem prvním. Česká média „vstoupí do hry“ a „doporučí“ voličům volit Karla Schwarzenberga. To asi rozhodne a budoucím prezidentem se, myslím, stane on. Jeho vítězství si ale budou muset ještě média pořádně odpracovat: Karlovo „uřeknutí“ o prezidentu Benešovi a neplatnosti Benešových dekretů nám o některých názorech budoucího prezidenta České republiky říká víc než dost. Pochválily jej za to německé noviny i centrála sudetských Němců v Mnichově a právě proto „nějak“ to celé „převyprávět“ alespoň části Čechů nebude úplně jednoduché. Nejméně uslyšíme, že naše názory, kterými hájíme suverenitu a celistvost naší země, už patří do minulosti.

Kategorie: 

Cesta k prezidentským volbám ve Francii začíná

Poprvé ve své historii uspořádala francouzská pravice vnitrostranické primárky v americkém stylu. V jejich druhém kole vyhrál zcela přesvědčivě zástupce „pravice uvnitř pravice“ Francois Fillon a bude to tak on, kdo se bude v dubnu (a zřejmě i květnu) ucházet o vítězství ve francouzských prezidentských volbách.

Francois Fillon je kandidátem se zřetelným a jasným programem. Fillon je hodnotově konzervativní francouzský katolík, který odmítá „sňatek pro každého“ a je proti adopcím dětí homosexuálními páry. Odmítá multikulturalismus, prosazuje zpřísnění přístupu k výhodám francouzského sociálního a zdravotního systému, žádá zastropování přílivu migrantů do země a stejně jako Marine Le Penová chce ostře bojovat s radikálním islámem v zemi, v němž vidí zásadní ohrožení Francie. Je představitelem ekonomického liberalismu, na rozdíl od Le Penové, a volá po zásadních ekonomických reformách, které mají „vrátit Francii její velikost“.

I v zahraniční politice obhajoval nadějné teze: „konstruktivnější vztahy s Ruskem“ a příslib, že „v boji proti Islámskému státu by Francie neměla vylučovat spolupráci se syrským prezidentem Basharem al-Assadem“.

Cesta k francouzským prezidentským volbám začíná. Ačkoli Hollandovým prezidentstvím zdiskreditovaná a rozbitá francouzská levice bude teprve vnitrostranické primárky pořádat v lednu,  vypadá to, že právě Fillon a Le Penová by proti sobě mohli stát ve druhém kole prezidentské volby.

Právě proto zůstává nejasná odpověď na hlavní otázku, která rozhodne o výsledku voleb, jichž se oprávněně tolik obávají evropské politické elity: jak hluboké je rozčarování „zapomenutých Francouzů“ s politickým establishmentem (jehož je Fillon součástí již třicet pět let !) a jak velká je jejich odvaha zatřást s tím vším podobně, jako voliči britští a američtí.

Přáli bychom si, aby se naděje na změnu přelila z Velké Británie a USA i na kontinent – do Francie. Ať už to bude Francois Fillon nebo Marine Le Penová.

Ivo Strejček

stanovisko IVK ke dni 29. 11. 2016 

Kategorie: 

Chystaná demonstrace policistů a hasičů proti plánovanému čtyřprocentnímu snižování platů ve veřejné sféře. Ano, či ne?

Ne, přestože jejich rozhořčení chápu. Žádná (a tedy ani tato) demonstrace do státního rozpočtu peníze zázračně nepřinese. Vláda by k takovému kroku nepřistoupila, kdyby na to měla. A to, že na to dnes není, není způsobeno pouze hospodářským poklesem a s ním spojeným nižším daňovým výnosem, ale také zbytečným množstvím „děr“, kterými finance ze státního rozpočtu povinně odcházejí. Je třeba významně reformovat sociální síť – musí sloužit pouze těm, kteří ji skutečně potřebují. Je nutné stabilizovat finanční prostředky ve zdravotnictví – prostřednictvím regulačních poplatků. Je nezbytné reformovat pracovní trh tak, aby motivoval lidi k aktivitě (ne ke spoléhání na sociální dávky). Pak zbude víc na platy těch, jejichž práci tak nutně potřebujeme.

Kategorie: 

Chápu rozzlobené klienty, kteří viní stát z potíží s centrálním registrem vozidel

Jak vnímáte žádosti o odškodnění kvůli problémům s centrálním registrem vozidel?

Nefunkčnost počítačového systému centrální registrace vozidel a přehazování zodpovědnosti z úřadu na úřad považuji za selhání povinností státu. Proto si platíme stát ze svých daní (a v tomto případě i z poplatků), aby pracoval efektivně, bez chyb, průtahů, zpoždění a s plnou výkonností. Pokud tak nečiní, a v tomto případě  tak skutečně nečinil a tudíž  selhal, musí čelit následkům. Přál bych všem, kteří přesvědčivě vykáží újmu vzniklou nefunkčností centrálního registru vozidel, aby byli ve svých stížnostech důslední a byli i náležitě odškodněni.

Kategorie: 

Co může zrušit sankce?

Stanovisko IVK ke dni 12.4.2016

Agrární komora ČR, po dohodě se stejnými komorami V4, se rozhodla apelovat na představitele EU, aby začali jednat s Ruskem o ukončení sankcí. Ve stejném čase zveřejnil výsledky své ankety i Svaz průmyslu a dopravy ČR. Vyplývá z ní, že dvě třetiny jeho členů volají po omezení či úplném zrušení sankcí vůči Rusku. Obdobná stanoviska zazněla v poslední době od podnikatelských sdružení v Polsku, Německu, Francii a Itálii. A konec konců, totéž slyšel Václav Klaus na svém nedávném setkání s podnikatelskou obcí z Chrudimska a Chotěbořska. Nejde o prohlášení představitelů vlád, jde o vyjádření názoru podnikatelů, jenž je opřen o jejich zkušenosti – a jejich podnikatelské ztráty.

Na příkladu Kuby lze demonstrovat, že celá desetiletí ekonomické blokády a politických sankcí vůči tamnímu režimu si nevynutily změny, které si Západ od svého postupu sliboval. Byl to nakonec právě on, kdo od této politiky ustoupil.

Obhajoba svobodného obchodu a ekonomické spolupráce nejsou „kupčením s hodnotami“, ba ani „posouváním na Východ“, jak často dnes v Čechách slýcháme. Ekonomická spolupráce a vzájemný obchod s kýmkoliv jsou zdrojem hospodářského růstu a bohatství. V takovém prostředí snadněji vítězí svoboda nad autoritářstvím a v takové atmosféře se daří rychleji a přirozeněji kultivovat občanská i lidská práva.

Hlasitější, odvážnější a stále silnější tlak výrobců a obchodníků na své politiky může vést k realistickému přehodnocení politiky ekonomických sankcí vůči Rusku. Bylo by to výhodné pro všechny.

 

Ivo Strejček

 

 

Kategorie: 

Co si myslíte o novele loterijního zákona – vidíte ji jako průlomovou?

Katastrofální pokus několika poslanců plný hrubých chyb. Hazard nijak neomezí, zato oddálí schválení nezbytné kvalitnější normy ministerstva financí. Nepřináší standardní zdanění loterijních společností, ale konzervuje jejich právo rozhodnout se, komu a na co dají část svého ročního zisku. Schválená ¼ loterijních odvodů ve prospěch obcí na veřejně prospěšné účely nic neřeší, neboť tento „loterijní příjem" obce nadále motivuje k povolování hracích terminálů. Sporná je pravomoc obcí rozhodovat o umístění loterijních terminálů až na úroveň popisných čísel. Průlomově dochází k cenzuře internetu! Atd., atd...

Kategorie: 

Co si myslíte o nápadu snížit nekuřákům povinné zdravotní pojištění?

Nesmysl. Proč nekuřákům ano a proč abstinentům ne? A co s lidmi, kteří (ne)sportují? A co s těmi, kdo mají rádi pečený bůček a škvarky? Co s obézními? A jak vůbec skutečnost, kdo je kuřák a kdo ne, prokazatelně a objektivně zjišťovat? Není sporu o tom, že kouření škodí zdraví, stejně jako mnoho jiných lidských aktivit. A zřizovat na každou z nich zvláštní daňovou výjimku prostě nedává smysl. Zdraví není veřejným statkem, je naší vlastní soukromou hodnotou, o kterou bychom se my sami měli starat s nejvyšší péčí.

Kategorie: 

Co ukázal atentát v Nice?

Teroristický útok v Nice, spolu s obdobnými teroristickými činy za posledního roku a půl jinde ve Francii, opět obnažil několik stále zřetelnějších pravd.

Atentát v Nice provedl Francouz tuniského původu. Útoky na redakci Charlie Hebdo či hudební klub Bataclan provedli francouzští občané hlásící se k radikálnímu islámu. Všichni atentátníci se narodili ve Francii a jsou příslušníky druhé či třetí generace těch, kteří sem přišli hledat své štěstí. Zdejší společnost za svoji nepřijali, nenávidí ji a mstí se jí. Proč?

Kromě osobních motivů, nezbytných ke spáchání takových zločinů, se ukazuje, že dva tak kulturně, sociálně a nábožensky rozdílné civilizace – evropská a arabská – sice vedle sebe mohou žít a existovat, jejich plodné prorůstání a vytváření „nové“ civilizační entity je však vyloučeno. K žádné přirozené asimilaci nedochází. Uvnitř evropské civilizace se vytváří paralelní svět založený na odlišném hodnotovém rámci, jehož cizorodou existenci si západní civilizace prozatím odmítá přiznat, neboť ji sama svou doktrínou multikulturalismu vytvořila.

Jeden ze zahraničních komentátorů se udiveně ptal, proč k atentátům tohoto typu dochází právě ve Francii a ne jinde v Evropě. Na tom ale není nic divného, obě země jsou jistou formou „laboratoře“, do které mohou okolní evropské státy nahlížet a hledat poučení, jak i u nich může za pár let situace vypadat, nepostaví-li se rozhodně proti současné migrační vlně. Francie i Belgie mají zkušenost s masovou migrací podstatně déle, než zbytek Evropy. To, co se děje tam, se bude dít i jinde.

 

Ivo Strejček

Kategorie: 

Církevní restituce musí být přísně transparentní!

Myslíte si, že veškeré žádosti o církevní restituce by měly být veřejně přístupné?

 

Ano, celý proces vyřizování církevních restitucí musí být co nejprůhlednější. Jde o navracení majetků, jejichž forma i obsah se nesetkaly s významnou podporou veřejnosti. Navíc, celý proces, jakým byly církevní restituce protlačeny sněmovnou, byl rozporuplný. Vyvrátit jakékoliv pochyby tak může pouze transparentnost podávání žádostí o restituce i průhlednost, jak o takových žádostech bude posléze rozhodnuto. Ke zvolené formě i rozsahu církevních restitucí jsem byl vlažný a proto doufám v jednoznačnost a průhlednost celého procesu, což snad obrousí či zmírní mé pochyby. 

Kategorie: 

Dají se podle vás tři miliardy určené na pomoc oblastem zasaženým povodněmi ušetřit někde jinde? A kde?

Život je nevyzpytatelný. Každý hospodář ví, že si v rodinné peněžence musí část peněz nechávat stranou, aby obtížným událostem mohl čelit. A pokud to platí pro rodinu, musí to platit i pro státní rozpočet. A protože se zdá, že ve státní kase už není kde brát, musí se sáhnout po vypsání dluhopisů. To je ovšem další zvýšení dluhu, který bude muset daňový poplatník jednou splatit. Ano, myslím si, že vláda měla nejprve důsledněji prozkoumat, kde potřebné peníze v různých kapitolách státního rozpočtu získat a až potom přemýšlet o dluhopisech. Berme to jako další smutný příklad toho, jak zadlužený stát není schopen rychle vypomoci tam, kde je to nezbytně třeba.

Kategorie: 

Další "evropská" nespravedlnost vůči českým zemědělcům

Jaký máte názor na krácení dotací EU zemědělcům?

 

Evropská komise navrhla zkrátit dotace o 4,8% všem farmářům v EU, kteří v roce 2013 čerpají zemědělské dotace ve výši nejméně 5 000 eur. Negativní dopad na české farmáře se odhaduje ve výši 800-900 mil. Kč. Dotčeni budou zemědělci nejen v ČR, ale celého „severu“ EU s velkými faremními výměrami. Vydělají na tom farmáři „jihu“ EU s většinou svých farem ve výměře do 20 ha. ODS v Evropském parlamentu považovala tento fakt za nespravedlivý. Proto navrhla, aby byly zkráceny dotace všem. Tento návrh neprošel (proti zájmům českého venkova hlasovali dokonce i europoslanci ČSSD). Návrh komise a parlamentu  musí ale ještě schválit rada ministrů zemědělství (27.6. 2013). Tam se musí ministr Bendl pokusit zablokovat tuto nespravedlnost.

Kategorie: 

Další důkaz selhání státních maturit, bohužel

Prudký nárůst žádostí o přezkoumání výsledků státních maturit. Co to podle vás znamená?

 

Myslím, že jde o přímý důkaz skandálního faktu, že státní maturity byly odbyté, chybně připravené a příliš byrokratické. Mrzí mě, že po „česku“ (bohužel asi tradičně) zfušovaný koncept státních maturit zcela zdiskreditoval podstatu projektu: nastavit nepodkročitelnou a náročnou míru znalostí, které má maturant bezpodmínečně znát. Z dobré myšlenky je drahá karikatura. Je to škoda pro studenty i pro stát. Český vzdělávací systém dostal další smrtelnou ránu. Jde o další z jasných důkazů, že stát nemá (a hlavně nesmí!) zásadní věci organizovat, protože to prostě neumí. 

Kategorie: 

Další z příkladů, že jednotný evropský zájem neexistuje

Belgický premiér Charles Michel oznámil předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi, že se Belgie prozatím nemůže připojit k obchodní dohodě mezi Evropskou unií a Kanadou. Fakticky to pravděpodobně neznamená krach této úmluvy, ale pouze její odložení v čase do doby, než se do textu podaří zakomponovat další výjimky z výjimek odpovídající (v tomto případě) belgickým zájmům.

Ukazuje se tak, že Václav Klaus má pravdu říká-li, že podobné dohody nejsou dohodami o volném obchodu, ale o výjimkách z volného obchodu.

Belgičané, a nejen oni, potvrzují, že evropským institucím nevěří, že nevěří jejich schopnostem a „čistým“ úmyslům, že vzdálené a nesrozumitelné vyjednávání neznámých úředníků občané členských států odmítají. Národní politické reprezentace, oprávněně sledující zájmy svých občanů, dokazují, že žádná bájná a oslavovaná evropská jednota neexistuje, neboť zájmy států jsou přirozeně odlišné už proto, že ony státy jsou odlišné: hospodářsky i sociálně.

Další nerespektování této skutečnosti a umělé vynucování jednotných postojů povede k dalšímu vyostřování vztahů uvnitř již beztak vnitřně rozvrácené EU.

 stanovisko Institutu Václava Klause 25. 10. 2016

Kategorie: 

Dluhy cizinců bez pojištění a hotovosti v českých nemocnicích. Co s tím?

Pokud se týká turistů, pak vzhledem k členství ČR v EU platí vzájemné zúčtování lékařské péče mezi členskými státy a neměl by být žádný problém. Ani v případech zahraničních zaměstnanců náležitě zaměstnavatelem pojištěných by k těmto skutečnostem nemělo docházet. Ano, problém jsou ilegální pracovníci zaměstnávaní v ČR. Tam ale hledejme řešení jinde: dokud totiž budou náklady práce (zdravotní a sociální pojištění placené zaměstnavatelem) vysoké, bude se nelegální zaměstnávání stále vyplácet a úhrady za poskytování zdravotní péče cizincům bez pojištění budou nedobytné. Je třeba odstraňovat důvody, které vedou k nelegálnímu zaměstnávání a následně dojde i ke zmenšení problému, na který se ptáte.

Kategorie: 

Doba, kdy trpělivost voličů s nápady elit se vyčerpala

„Posílení strategické autonomie Evropy může být dosaženo pouze tehdy, když bude kontinent disponovat věrohodnějšími a akceschopnými vojenskými prostředky. Musíme být schopni použít sílu v těch krizích, jež ohrožují evropské bezpečnostní zájmy,“ napsali ministři zahraničních věcí Francie a České republiky v textu „Vstříc evropské strategické autonomii“, který byl v Čechách zveřejněn v těchto dnech.

Obsahově tento text není textem novým. Je zhuštěnou a podstatně zkrácenou variantou společného prohlášení ministrů zahraničních věcí Německa a Francie Steinmeiera a Ayraulta z konce letošního června, který zveřejnili pod názvem „Silná Evropa ve světě nejistot“. Lubomír Zaorálek českou verzi zřejmě pouze připodepsal se záměrem, aby byla legitimizována jeho role „českého nosiče“ německo-francouzské touhy vybudovat evropské ozbrojené síly s rozvolněnou loajalitou k NATO.

Co to jsou ony „evropské bezpečnostní zájmy“, jak a kým budou definovány, kdo o jejich obsahu rozhodne a jak budou schváleny? Jak mají vypadat ony „akceschopnější“ a „věrohodnější“ vojenské prostředky? Kdo jim bude velet a čí zájmy bude sledovat? A co bude s NATO? Je už evropskými elitami odepsané, přestože právě z toho byl obviňován Donald Trump? Jaké slovo bude v tomto procesu určeno běžným občanům, kteří finanční i lidské náklady tohoto nápadu jako obvykle odnesou? A ptá se jich vůbec někdo?

Svobodné rozhodnutí Britů opustit EU a pro bruselské elity nečekané, a proto šokující a nepochopitelné vítězství Donalda Trumpa, mají řadu příčin, ale jednu dominantní: občané už mají dost toho, že jsou jejich zájmy soustavně obcházeny a ignorovány. Tento stav se nedá překrýt ani vnucováním představ, že právě teď nastal čas vybudovat evropskou armádu.

Věřme, že trpělivost voličů s těmi, kteří o nich - ale bez nich, rozhodují, se vyčerpala.

stanovisko IVK ke dni 15. 11. 2016

Kategorie: 

Dopis členům ODS na Vysočině, ve kterém vysvětluji důvod, proč jsem rezignoval na funkci předsedy RS ODS Vysočina

Žďár nad Sázavou, 31.října  2012

 

Vážené členky,

vážení členové ODS na Vysočině,

 

dne 29.října se konal regionální sněm ODS na Vysočině. Probíral jednak výsledky krajských a senátních voleb, rozhodoval také o regionálních nominacích našich lidí do vedení ODS.

Přesvědčivě svoji nominaci získal současný předseda ODS Petr Nečas, stejně jako nominaci na funkci 1.místopředsedkyně (a současná 1. místopředsedkyně) Miroslava Němcová.

O nominaci na místopředsedu jsem se dále (spolu s paní Němcovou) ucházel také já (což víte z mého dopisu členské základně na Vysočině ze dne 17.10. 2012).

V této volbě nominace na „řadového“ místopředsedu ODS delegáti rozhodli tak, že jak Miroslava Němcová, tak já jsme získali shodně 39 hlasů. Byl to nadpoloviční počet, který opravňoval oba získat shodně stejnou nominaci a postoupit na kongres. Tam by došlo k přímému měření sil a delegáti kongresu by rozhodli.

To byl sice postup možný, nicméně nereálný. Chtěli bychom za Vysočinu příliš mnoho a pravděpodobně bychom nezískali nic.

Vzhledem k tomu, že paní Miroslava Němcová již v té době měla od delegátů silný mandát ucházet se o pozici 1. místopředsedkyně ODS, rozhodnul jsem se svoji kandidaturu stáhnout. Považuji to za správné rozhodnutí, které zvyšuje šance paní Němcové být zvolena do vedení ODS.

Ukončil jsem tak svůj pokus vedoucí k získání nominace místopředsedy ODS i v ostatních regionech. Vylučuji to. Moje kandidatura by tam nemohla být brána vážně, pokud jsem nezískal silnou podporu v „domácím“ regionu, kde by moje dlouhodobé postoje i výsledky práce měli znát nejlépe a tedy je měli umět i objektivně posoudit.

Následně jsem rezignoval na funkci předsedy RS ODS Vysočina, což bylo rozhodnutí nečekané a snad i v té chvíli pro některé nesrozumitelné. Již na sněmu jste se mě ptali po příčinách mého rozhodnutí, v průběhu dnešního dne mi telefonujete, posíláte sms zprávy či maily. Všechny jsou vlídné a vyjadřující mi podporu. Této reakce si neobyčejně vážím.

Tento text tedy berte jako mé vysvětlení. Je upřímný a plně vychází z mých názorů a motivací:

 

  1. ODS v krajských a senátních volbách 2012 zásadně neuspěla. Nejen na počty získaných mandátů, ale především v dramatickém snížení celkového počtu odevzdaných hlasů pro naše krajské a senátní kandidáty v celé České republice, s výjimkou v Plzeňském kraji
  2. Na tento fakt by podle mého názoru měla vyspělá politická strana reagovat viditelnou změnou formálního i obsahového výkonu své politiky
  3. Tvrdím, že příčiny tohoto kolapsu je třeba hledat především v těch dobách, kdy preference ODS rostly a kdy jsme zřejmě podlehli iluzi, že tomu tak bude donekonečna. Tato politická slepota nám umožnila přehlížet postupné opouštění programových zásad, rozvolňovat vnitřní disciplínu, připouštět politické handly v prostředí slabých a chatrných koalic, či stále častěji umísťovat lidsky a politicky nevyzrálé lidi do funkcí a pozic, ve kterých buďto výkonově selhali, nebo je přímo zneužili ke svému obohacení.
  4. Příčiny varovného neúspěchu ODS proto vidím v problematickém celostním dlouhodobém výkonu politiky zejména mezi lety 2004 - 2012 na všech úrovních, ale také zanedbávání péče o naši stranu. Vyhledávání talentů, užší diskusí vedení se členskou základnou na nejnižších stupních, péčí o tvorbu programu atd.
  5. Jsem přesvědčen, že pokud ODS po takto prohraných volbách nepředstaví veřejnosti korekci některých svých vládních politik, nezačne aktivně pracovat na přípravě atraktivního programu a neobmění svůj tým, bude mít ve volbách 2014 (nebo dřívějších) vážné, obávám se existenční, potíže.
  6. Chci připomenout kontext. Nestane-li se předtím něco neočekávaného, budeme v roce 2014 volit do dolní komory PČR, do Evropského parlamentu, do části Senátu (ZR + PE) a do obecních a městských samospráv. Jak vážnou změnu v očích voličů dnes učiníme, v takové kondici se představíme a takové budou výsledky.

 

Pokud takto nahlížím na politický svět kolem mne, cítil jsem, že bylo mojí povinností reagovat. Příliš bych to zjednodušil především sám sobě, kdybych byl rezignoval bezprostředně po vyhlášení výsledků voleb.

Zvolil jsem náročnější rozhodnutí: na základě svých zkušeností i ideové výbavy jsem se pokusil získat mandát místopředsedy ODS. Jedině tak bych se totiž mohl produktivně podílet na podstatných a viditelných změnách, kterými by měla ODS, podle mého názoru, v krátké době projít.

Moje motivace byly zcela čisté. Jsem přesvědčen, že jsem se v dané chvíli rozhodnul správně a v zásadním okamžiku sám před sebou neselhal.

Plně respektuji výsledky volby, nepociťuji hořkost ani zklamání. Byly tajné a svobodné. Každý z delegátů RS ODS stál před volební urnou jen se svým svědomím, odpovědností ke své politické straně, ale ve varovných souvislostech i s odpovědností k budoucnosti této země. Svobodně vybrali cestu. To je jediný správný postup, který nelze nijak zpochybnit a který jsem vždy obhajoval.

 

Abych byl ovšem ve svých postojích stálý a srozumitelný, z nastalé situace jsem vyvodil následující:

 

S okamžitou platností jsem rezignoval na funkci předsedy RS ODS Vysočina.

Rezignoval jsem na základě vlastního přesvědčení o tom, že hlásám-li  nutnost viditelné změny stylu ODS - a vědomým rozhodnutím delegátů sněmu RS ODS Vysočina ze dne 29.10. 2012 jsem nemohl být jejím spolunositelem, pak musím být jejím předmětem.  Udělal jsem v daném okamžiku takové rozhodnutí, které je odpovědné k vám, ke mně i k mému svědomí.

 

Na moji rezignaci nahlížejte, prosím, tak, že vytváří prostor pro dílčí (či zásadnější) změnu kursu regionálního sdružení ODS. Jako (bývalý) předseda jsem se přece nemohl tvářit, že neexistuje volební výprask „10%“.

Ve shodě se členy regionální rady a po dohodě mezi místopředsedy, sněm pověřil pana Stanislava Cejpka (místopředsedu RS ODS a předsedu OS ODS v Třebíči), aby se ujal úkolu vést region do doby konání nejbližšího regionální sněmu ODS na Vysočině (jaro 2013), který si zvolí nového předsedu (předsedkyni).

Pan Cejpek je člověk uvážlivý a rozumný, region bude na těch pár měsíců ve zkušených rukou.

 

Za mojí rezignací, prosím, nehledejte jiné motivace. Nejsou tam.

Stále jsem přesvědčen, že ODS musí udělat zásadní a viditelnou změnu. Mé rozhodnutí jde takové změně na Vysočině naproti.

 

Na závěr chci poděkovat vám všem, se kterými jsem po léta spolupracoval. Byla to doba, která mě neobyčejně obohatila – lidsky, politicky i zkušenostmi.

 

Přeji vám všem vše dobré a těším se na setkání s vámi.

 

S úctou

 

Ivo Strejček 

Kategorie: 

Dvacetpět let od integračního převratu v Maastrichtu

V prosinci 1991 schválila v Maastrichtu Evropská rada Smlouvu o Evropské unii. Přestože tato smlouva musela být ještě v únoru 1992 podepsána ministry zahraničních věcí, financí a obchodu a čekal ji nečekaně složitý ratifikační proces (ve Francii získala podporu pouhých 51 % voličů, Dánové ji napoprvé dokonce odmítli), byla Maastrichtská smlouva především revoluční změnou k horšímu v dosavadní evropské spolupráci.

„Maastricht“ znamenal konec „společenství“ a začátek nadnárodní „unie“. Byl opuštěním zdravé myšlenky spolupráce jednotlivých států na základě mezivládních dohod a otevřel prostor k umělému, centrálně řízenému konstruktu nadnárodního superstátu a budování eurosocialismu. Na existenci národních států zaútočil z mnoha směrů, mimo jiné, prosazováním „Evropy regionů“ s cílem v unijní části evropského kontinentu definitivně vymazat národní hranice, uměle „rozstříhat“ Evropu na regiony, a ty snadněji centrálně řídit z Bruselu.

Maastrichtská smlouva významně přispěla ke spuštění procesu posilování pravomocí Evropské komise a Evropského parlamentu na úkor národních vlád a parlamentů. Členy Evropské unie obrala nejen o suverénní rozhodování v mnoha klíčových kompetencích, ale především – vnutila jim politický projekt jednotné evropské měny, ze kterého učinila nedotknutelný a nekritizovatelný symbol evropského sjednocení.

Česká republika v době, kdy do Evropské unie vstupovala, již nemohla a nesměla nic na daném stavu věcí ani ovlivnit, ani měnit. Vstupovala do unie, kde bylo naší povinností rámec vytvořený Maastrichtskou smlouvou bez výhrad přijmout.

Václav Klaus, v době vzniku Maastrichtské smlouvy, revolučnost hloubky a rozsahu změny integrace přesně vystihnul slovy, že Maastrichtem integrace „překročila svůj Rubikon“. Celých následujících dvacetpět let pak důsledně věnoval obhajobě Evropy národních států a jejich všestranné suverenity, i poukazováním na zásadní defekty jednotné evropské měny. Přestože byl ostře napadán, zastrašován i vysmíván, zaslouženě se jeho dlouhodobě neměnné argumenty a názory stávají v Evropě součástí moderního racionálního uvažování.

Dnešní katastrofální stav Evropské unie je výsledkem sociálně-utopických konstruktů „vyvolených“, kterým Maastrichtská smlouva před dvacetipěti lety otevřela dveře dokořán. Návody, jak postupně obnovit evropskou prosperitu, proto hledejme v období „před Maastrichtem“.

Návrat k tomuto stylu uvažování je však zásadně podmíněn odchodem celé současné generace evropských elit, které s vytvářením revolučního centralistického modelu evropského socialismu spojily své kariéry a které zjevně nechtějí - vlastně ani nejsou schopny - styl svého uvažování změnit.

Ivo Strejček

stanovisko IVK ke dni 14. 12. 2016

 

Kategorie: 

Dává podle vás současná vláda dostatečný důraz na podporu školství a odpovídají tomu politické kroky vládní koalice?

Nemám dojem, že by kterákoliv z vlád kladla dostatečný důraz na podporu školství. Bylo by velmi jednoduché obvinit současnou vládu z nedostatku zájmu o školství a přehlédnout při tom, že i ve všech předcházejících vládách byl ministrem (ministryní) školství člověk, na kterého tento resort „zbyl" a kdo mu ani nijak příliš nerozuměl. Tomu odpovídal nekoncepční zmatek (co ministr, to „nová" koncepce) a výsledkem je chaos a zjevné selhávání českého vzdělávacího systému. Část své odpovědnosti také nesou kraje (zřizovatelé středních škol) a obce (zřizovatelé základních škol). I jejich představitelé - krajští radní a starostové - nesou svůj podíl na současném nedobrém stavu školství.

Kategorie: 

Děti se nemají rodit podle toho, zda stát zaplatí porodné

Jak vnímáte zrušení porodného od roku 2013?

 

Věřím, že přání muže a ženy mít společně dítě je intimní a svobodné rozhodnutí, které nemá být motivováno vidinou nějakého finančního bonusu. Stát by ovšem měl vyjádřit zájem na tom, aby se děti rodily a byly vychovávány v klidném rodinném prostředí. Ne jednorázovým finančním příspěvkem, ale dlouhodobou podporou rodin. Nízkými daněmi a daňovými slevami ve prospěch rodin s dětmi, vysokou kvalitou vzdělání a jeho dostupností, celostní hospodářskou politikou umožňující rodičům mít práci a o rodinu se starat bez závislosti na státních milodarech.

Kategorie: 

Elektronické náramky pro vězně v domácím vězení, pomocí kterých by byl monitorován jejich pohyb. Ano, či ne?

Lze těžko posuzovat něco, co ještě prakticky neexistuje a s čím tedy nejsou žádné zkušenosti. Myšlenka asi není špatná, ale teprve praxe ukáže, jak budou elektronické náramky spolehlivé, zda jejich používání nelze “nějak” obelhat a jaký celkový výchovný účinek budou mít. Je asi lepší, aby si ti, kteří jsou odsouzeni za "lehké" trestné činy, odpykali trest v jiném prostředí, než s těžkými zločinci. Aby pracovali a přitom byli v kontaktu s členy svých rodin. Pokud tento nástroj budou soudci používat opatrně a citlivě, je to zřejmě krok správným směrem.

Kategorie: 

Emisi státních dluhopisů na krytí závazků z církevních restitucí nepodporuji

Jaký máte názor na možnost vyrovnání části církevních restitucí formou státních dluhopisů?  

Kromě navrácení části polností, lesů a nemovitostí je stát povinen církvím vyplácet i finanční náhradu ve výši 59 mld. Kč po dobu 30 let. Je na církvích, zda přijmou návrh bývalého ministra Kalouska a namísto „průběžných hotových peněz“ převezmou od státu státní dluhopisy. Zájem státu je jasný: platit hotově co nejméně. Zájem církví (které mohou dluhopisy odmítnout) je asi opačný. Vše, myslím, bude záležet na tom, jak církve vyhodnotí atraktivitu nabídnutých obligací (obchodovatelnost?, převoditelnost?, délka splatnosti dluhopisů, navýšení pouze o inflaci?). Byl jsem ke schválené podobě církevních restitucí rezervovaný a „dluhopisové“ zatížení budoucí generace kvůli církevním restitucím nepodporuji.

Kategorie: 

Financování volebních kampaní má být transparentní

Jste pro zveřejnění průběžného a podrobného financování volebních kampaní politických stran ?

 

Ano, jsem o tom přesvědčen a vždy jsem takový postoj obhajoval. Byl jsem po celá léta předsedou oblastního sdružení ODS na Žďársku i regionálního sdružení celé ODS na Vysočině. Organizoval jsem mnoho kampaní. Vždy jsem po sobě i svých spolupracovnících vyžadoval co nejnižší náklady na volební soupeření a vždy jsem nekompromisně trval na transparentním a v každém okamžiku průhledném hospodaření. Nikdy jsem k tomu nepotřeboval žádný zákon! Nepovažuji to za nic výjimečného. Považuji to za elementární a prvotní předpoklad výkonu solidní a důvěryhodné politiky.

 

Kategorie: 

Firmám chybí dělníci, a to i kvalifikovaní, a proto přijímají cizince, kteří se spokojí s nižší mzdou. Myslíte si, že tak by měla vypadat renesance řemeslnického umu?

Proč ne? V situaci, kdy najít šikovného a spolehlivého  řemeslníka je složité, se firmy zařizují jak jen to jde. Na vině je celková atmosféra ve společnosti, která dětem  vštěpuje, že je lepší mít „nějakou“ maturitu a zašít se do kanceláře než získat pár výučních listů. Výsledkem je současný stav nepřetržitě utvrzovaný hlasateli „nových pořádků“ o životě v jakési „evropské znalostní ekonomice“. Necháváme se klamat a tohle jsou přímé důsledky nedůvěry k „práci v montérkách“.

Kategorie: 

Hermanovi „milí krajané“ (Stanovisko Institutu Václava Klause)

Vystoupení ministra kultury Daniela Hermana na 67. Sudetoněmeckých dnech v Norimberku bylo přelomovou událostí. Nejen proto, že na sjezdu sudetoněmeckého spolku poprvé oficiálně vystoupil ministr vlády České republiky, přelomovou bylo i proto, co ve svém projevu řekl.

Oslovení publika „milí krajané“ (Liebe Landsleute), které na úvod vystoupení Herman použil, bylo šokující a předznamenalo obsah celého jeho dalšího vystoupení.

Které „milé krajany“ měl na mysli? Myslel tím ty, kteří ve volbách do Národního shromáždění v roce 1935 odevzdali Henleinově Sudetoněmecké straně 1 249 530 hlasů, aby se stala vítězem voleb a posílena tímto mandátem cíleně směřovala k rozbití republiky? Či tím myslel „milé krajany“, kteří i v komunálních volbách v roce 1938 v celých Sudetech drtivě podpořili - agresivně protičeský - Henleinův program? Nebo myslel těmi „milými krajany“ brněnské Němce, kteří měli zájem sledovat z pódia před věznicí v Kounicových kolejích pravidelné popravy českých vlastenců v takovém počtu, že musely být prodávány vstupenky? Či byl dokonce „milým krajanem“ rodák z Karlových Varů K. H. Frank?

Politikové Václav Klaus a Helmut Kohl v roce 1997 minulost České republiky a Německa dostatečně vyřešili Česko-německou deklarací. Je nesmyslné se už k této části minulosti politicky vracet.

Než těch sudetských, měl by premiér Sobotka raději po sobě i po svých ministrech požadovat důslednou obhajobu zájmů krajanů svých - českých. Například tím, že nenechá relativizovat část našich bolestivých dějin.

18.5. 2016

Kategorie: 

Hoferovo vítězství mohlo být silným signálem (Stanovisko IVK ke dni 24.5. 2016)

Ulehčení, radost a spokojenost, s jakými evropské elity přijaly vyhlášení výsledků rakouských prezidentských voleb, svědčí o tom, o co obsahově v těchto volbách opravdu šlo, jak významným poselstvím by vítězství kandidáta Svobodných bylo nejen pro Rakousko - a jak moc se proto jeho úspěchu zbytek EU obával.

Hoferův program byl vším, čeho se dnešní Evropa děsí, ale současně vším, co stále viditelněji probublává v náladách běžných občanů i v ostatních zemích EU.

Rakouští Svobodní nabídli voličům program kritický k současné EU; ujali se jejich obav z vlny migrantů, kteří v minulých měsících zaplavili Rakousko; byli variantou k, po desetiletí existujícímu, komplotu tamních lidovců a socialistů; prostřednictvím Svobodných se občané mohli přihlásit ke svému vlastenectví.

Vítězství kandidáta s takovým programem bylo tím posledním, co si Bruselané Juncker a Tusk, i současní vůdcové svých zemí Merkelová, Hollande a Cameron, mohli přát. Právě oni se ve svých zemích jen s krajním úsilím potýkají s podobně nespokojenými náladami svých občanů a rakouský příklad by jim jejich  situaci, už beztak složitou, jenom zkomplikoval.

Je škoda, že Norbert Hofer se svým svobodným programem nevyhrál. Jisté však je, že jeho prohrou nálady rakouských voličů, pro které jej volili, ze společnosti nemizí a najdou si průchod v příštích volbách.

 

Ivo Strejček

Kategorie: 

Holešovská výzva je totalitní pokus

Jaký máte názor na Holešovskou výzvu a celonárodní protest 15. 3. 2012?

 

Tzv. Holešovská výzva je uskupení usilující o převzetí politické moci v naší zemi nedemokratickou cestou a nastolit totalitní pořádky. Zneužívají k tomu složitou ekonomickou situaci u nás i v okolním světě a rozzlobenost, rozladěnost, skepsi části veřejnosti nad poměry ve společnosti. Netvrdím, že vše je v naší zemi v pořádku, ale náprava nechť je činěna cestami demokratickými a svobodnými. Zlost není program, říkával kdysi prezident Masaryk. Pro lidi z tzv. Holešovské výzvy jsou zlost a nenávist zřejmě jediným programem.

Kategorie: 

I ceny v domovech pro seniory musí odpovídat realitě

Jaký máte názor na návrh zvýšení maximálních úhrad v domovech pro seniory?

 

Služby v domovech pro seniory jsou poskytovány za úhradu,  která není tržní. Její maximální výši reguluje ministerská vyhláška. Vzhledem k průběžným změnám cen je logické, že maximální ceny služeb nemohou být zmrazeny.  Současný stav je silně přeregulovaný a všem zúčastněným

(poskytovatelům i klientům) svazuje ruce. Ústavy mohou např. pobírat maximálně 85% z příjmu penzisty a současně nemohou zjišťovat jeho celkovou finanční situaci. Systém by si zasloužil méně regulace, musí zohlednit ochranu sociálně nejslabších a ostatním by měl dát šanci vyjednat si kvalitní služby za odpovídající cenu. 

Kategorie: 

IVK statement on the so-called Brexit

The British referendum on the Great Britain's exit from the European Union has been highly controversial and a subject of widespread manipulations by politicians and media. "Objectivists" say this has been done on both sides, which is not true. Only a government can manipulate people. The referendum is presented to the British, European and world public as a crucial step of global significance, the result of which (meaning YES) can threaten not only the future of the European integration project, but also world peace and prosperity.

These assessments and these forecasts make no sense and are fully unjustified. They are aimed at intimidating British voters (and the European public) as well as making pressure on them to make sure they would vote “correctly”. The same purpose is being pursued with public opinion surveys, which have recently indicated that membership opponents have been gaining prevalence against membership supporters, which should probably mobilise the latter. In the era of omnipresent manipulation, public mood is very hard to estimate and public opinion surveys have become part of the election game for a long time. Britain is no exception.

The significance of the British referendum rests more on a symbolic ground than a practical one. It does not seem likely that a majority of the Brits would say "yes" to leave the EU. The governing parties, opposition parties and the majority of the political and economic establishment do not wish it either. The Scottish people also do not wish it. Britain's partners in Europe do not also wish that, there is not even a wish of the USA. The most likely option is that the referendum will end up in the NO outcome, but it will be soon forgotten, waters shut over it and nothing significant inside the EU will happen – except for "lessons learnt from brexit". EU elites will be taught to use all possible means to eliminate any political groupings in individual member countries that are critical to the current integration model. And on the top of that such referendums shall not be organised any more.  

Some years ago, many people trusted naively the Prime Minister Cameron that the referendum, advocated by him, was a manifestation of his healthy euroscepticism. That was however, from the very beginning, a trap intended by him. As we could have expected, he joined (only for naive observers unexpectedly) the camp of eurofederalists. His intention was to make silent the opposition inside his political party as well as to steal this topic to Nigel Farage’s UKIP, strong brexiteers. Deep trenches have been dug. The British public, the local political scene and Cameron's Conservative party itself will remain sharply divided after the referendum. It does not appear to be an original Cameron’s intention.

Naturally, there is possible to make different hypothesis on possible consequences of the improbable YES, but we profoundly refuse to accept that such a result could have (except for a short-term psychological shock for governing elites) any disastrous impacts as predicted and with a grave face formulated in British, but even more in  continental "analyses". Such an outcome would make free Great Britain from Brussels's extremely etatist policies in many respects.

It is unclear what a possible brexit would mean in practical terms, which changes would occur and within what time horizon they would happen. Everything would certainly become a subject to long negotiations, transitory periods and different special modes, with the aim to preserve the status quo of the maximum possible current degree. We refuse unreliable claims spreading that all this would threaten the European economy or even the Czech exports. Great Britain would certainly remain a member of the European Economic Area like Norway, or it would negotiate similar status to Switzerland. Nothing would, from the economic point of view, probably happen – or just very little unless we regard immediate panic reactions on financial markets.

The success of the referendum would have a high symbolic significance. It would more distinctly expose the defeat of the current European integration model, which has drawn us into the current desperate marasmus. This outcome would confirm, on the example of one important member state, how much alienated Brussels's policy is from citizens and would prove that the current European integration does not make sense without democracy.

The YES would be a slap in the face of Brussels-based and Berlin-based elites. It would be a call for a change of their policies. Nothing else, nothing disastrous or scary would happen. Let's not become intimidated. Notably, there are the British voters themselves who should not let got intimidated. The victory of pro-Brussels elites can however prove only a Pyrrhic victory. It has become more and more obvious that the public in EU countries is awakening – and this is something that cannot be stopped in the long term.

 

 June 20, 2016

Kategorie: 

Inspirace svobodnou Británií

Projev britské premiérky Mayové, ve kterém nastínila priority a cíle, se kterými Británie vstoupí do vyjednávání podmínek odchodu z Evropské unie, byl vystoupením politika zastupujícího zájmy suverénní země, jenž s úctou respektuje výsledek svobodného rozhodnutí voličů.

„Poselství 23. června bylo jasné: lidé hlasovali pro změnu a lepší budoucnost své země, lidé chtějí znovu svobodně rozhodovat o své zemi sami. EU doopravdy neopustíme, pokud nezískáme zpět naprostou kontrolu nad vlastními zákony,“ několikrát zopakovala Theresa Mayová. Tomuto klíčovému východisku odpovídá zvolená pozice britské vlády nejméně ve dvou nosných rozhodnutích: opustit jednotný evropský trh, s ním spojenou celní unii a odejít z Evropského soudního dvora.

Odchod z tzv. jednotného evropského trhu je oprávněné posuzovat především jako záměr oprostit se od gigantického množství regulatorních povinností, kterými je členství v tomto projektu podmíněno. Svým rozhodnutí Britové obnažují krutou pravdu: přestože se jednotný evropský trh dávno vyčerpal, stal se (podobně jako jednotná evropská měna) nedotknutelným fetišem. Už není prostorem volného podnikání v ekonomicky liberálním slova smyslu, ale je přeregulovaným prostředím, ve kterém je nepřetržitý a dusivý proud harmonizačních pravidel tvořen mimo demokratický proces národních parlamentů. Opustit jednotný trh a vymknout se jurisdikci Evropského soudního dvora jsou tak zásadními kroky ke svobodné, nezávislé a prosperující Velké Británii.

„Opouštíme Evropskou unii, ale neopouštíme Evropu. Chceme pro naše děti budovat úspěšnou Británii,“ optimisticky zakončovala Theresa Mayová. Doufejme, že se britským příkladem nechají inspirovat i další členové EU.

Kategorie: 

Institut Václava Klause ke kyperské finanční krizi

Institut Václava Klause ke kyperské krizi a jejímu bezprecedentnímu řešení

KOMENTÁŘE IVK, 18. 3. 2013

Třetí den od vstupu Kypru do Evropské unie – 3. května 2004 – přijela delegace českého prezidenta na státní návštěvu Kypru. Setkala se s euforickým nadšením a výroky „Jsme v Evropě“, „Vstoupili jsme do Evropy“. Snažili jsme se jim vysvětlovat, že jsou „pouze“ v Evropské unii, protože vstoupit se dá do člověkem vytvořené instituce, což je EU, nikoli do světadílu. Tam se vstoupit nedá. Brutální rozdělení země a hlavního města působilo deprimujícím dojmem, ale jinak země na první pohled nevypadala špatně.

Ekonomické, resp. finanční problémy této malé ostrovní země, která má jen 839 000 obyvatel a která má nadměrně své velikosti rozvinutý bankovní sektor a patří mezi daňové ráje (členství v EU s tím nic neudělalo!), však trvají už delší dobu.     

Kyperská ekonomika se na počátku 21. století, tedy před vstupem do EU v roce 2004 a do eurozóny v roce 2008, těšila relativnímu zdraví, založeném na rychlém rozvoji sektoru služeb, na poměrně kvalifikované anglicky hovořící pracovní síle a na relativně nízkém veřejném dluhu. To se však začalo rychle měnit po přijetí eura a s ním spojeném přílivu laciných úvěrů z EU a vkladů z Ruska. Neregulovaný bankovní sektor v daňovém ráji mohutně expandoval a několikanásobně svým rozměrem přesáhl velikost kyperské ekonomiky. Všeobecná vlna nerealistického optimismu snížila míru úspor, prohloubil se schodek běžného účtu platební bilance a bublina zdvihla ceny na realitním trhu. Právě do realit a aktiv v Řecku směřovala velká část investic kyperských bank. Přestože krizi roku 2009 ustal Kypr v porovnání s ostatními zeměmi evropského jihu relativně dobře (HDP kleslo jen o 1,9 %), tzv. řecká krize a její důsledky zasáhly kyperské banky velmi silně. Zatímco v roce 2008 byla na Kypru míra nezaměstnanosti 3,8 %, dnes je to 13 %. To je největší nárůst v Evropě. Státní dluh Kypru je 86,5 % HDP, u nás polovina.

Když jsme se naposledy setkali s kyperským prezidentem, již naznačoval potíže, které – podle jeho slov – nelze vyřešit bez pomoci EU, což se rozhodnutím ministrů financí EU v pátek večer, 15. března 2013, skutečně stalo. 

Kypru bylo přislíbeno 10 miliard euro (ač chtěl 17,5 miliardy), ale jedná se o další peníze od Mezinárodního měnového fondu. Novinkou je, že Kypr byl poprvé v historii záchranných balíčku EU přinucen zavést daň z vkladů ve výši 6,75 % (která se u vkladů nad 100 000 euro zvyšuje na 9,9 %). Tato „daň“ je vlastně konfiskací peněz, to je třeba říkat narovinu.

Vede to k několika závěrům:

EU se zcela neskrývaně stává transferovou (či fiskální či finanční) unií, která redistribuuje peníze z jedné země do druhé, neboli od občanů jedné země k občanům země druhé. To nebylo předvídáno ani v zakládajících Římských smlouvách v roce 1957, ani v Maastrichtské smlouvě v prosinci 1991, ani v Lisabonské smlouvě z roku 2009. Do takové unie jsme 1. května 2004 – stejně jako Kypr – nevstupovali.

Půjčka se ve výši 10 mld euro rovná 56 procentům kyperského HDP, což převyšuje ekvivalent půjčky, kterou v květnu 2010 dostalo Řecko ve výši 109 miliard. Řecko má skoro 13krát větší počet obyvatel. Aby to byla relativně stejná půjčka, muselo by tehdy dostat 128 miliard.

Výmluvné je i srovnání s Českou republikou. Půjčka stejné velikosti by u nás musela být 125 miliard euro, což je podle dnešního kursu 3197 miliard korun. Bylo by to 271 % českého státního rozpočtu na rok 2013 (čili téměř trojnásobek) a byla by to zhruba hodnota českého HDP. Čísla jsou to obrovská.

Evropská unie prvně sáhla na peníze jednotlivých lidí (i firem) uložené v bankách. Technicky to nazvala dodatečným, jednorázovým zdaněním, ale nabízejí se i slova jiná, taková, která mají na jazyku ti, kteří mají přijít o své peníze. Ve skutečnosti jde o zásadní otřesení důvěry trhů i veřejnosti v možnost sanace Kypru i celého jihu eurozóny. Důsledky ponesou další země v problémech i euro samotné. Dotkne se to jak peněz Kypřanů, tak i cizinců, včetně Čechů, kteří také vytvářeli své firmy na Kypru a vyhýbali se placení daní u nás. Na konci roku 2012 mělo 1094 (!) českých firem mateřskou firmu na Kypru. Uložit peníze v bance, která není v pořádku, a v bance v zemi, která není finančně v pořádku, je však riziko, kterého si každý měl být vědom. Je to moudrost obecná, ale je to moudrost, které by si měl být ještě více vědom každý, kdo prožil finanční a hospodářskou krizi let 2008 – 2009 a kdo sleduje dnešní dluhovou krizi eurozóny. Problémů jižní části eurozóny, tedy zemí kolem Středozemního moře, si přece musel všimnout každý. Něco se – i s vklady a účty jednotlivců – dříve či později stát muselo.

Takové či podobné řešení problému bylo nevyhnutelné a každá země měla mít takové nouzové řešení připraveno. Novinkou je, že o „zdanění“ nerozhodla země sama, ale daleký – v případě Kypru skutečně daleký – Brusel. To je ztráta suverenity v minulosti neznámá. Je to revoluční krok, který je pro další země EU a jejich občany varováním.

V evropské antidemokratické unifikaci byl udělán další velký krok.

Institut Václava Klause, 18. března 2013

 

Kategorie: 

Jak byste vyřešili problém dálnic ucpaných uvízlými kamiony při sněhových kalamitách?

Dopravní policie potvrzuje, že drtivé množství všech nehod kamionů při sněhových kalamitách z letošního prosince bylo způsobeno nezodpovědným či bezohledným jednáním jejich řidičů. A neplatí to pouze o řidičích kamionů. Vlastnosti jako ohleduplnost, zodpovědnost, úcta k životům ostatních řidičů, opatrnost a přiměřenost nelze vynutit žádným zákonem. Je to na nás, na účastnících silničního provozu. Každý, kdo sedáme za volant, si musíme uvědomit míru vlastní odpovědnosti, zvážit své zkušenosti a podle toho upravit své chování. Jiné řešení není.

Kategorie: 

Jak hodnotíte návrh snížení takzvané slevy poplatníka a daňové zvýhodnění na dítě u daně z příjmů fyzických osob?

Toto rozhodnutí má řešit financování dopadů živelních katastrof. Je to lepší řešení, než opakovaně vydávat „povodňové dluhopisy“. Pro daňového poplatníka je to ovšem nepříjemné rozhodnutí. Znamená zvýšení jeho daňové povinnosti o 100,-Kč měsíčně. Přesnější je tedy přiznat, že jde o zavedení „povodňové daně“. S tím nesouhlasím. Jsem odpůrcem řešení problémů státního rozpočtu vybíráním dalších peněz z kapes poplatníků. Pro takové případy má mít státní rozpočet vytvořeny jednak povinné rezervy a jednak má hledat další úspory škrty v rozpočtech ministerstev. Návrh ministra financí Kalouska považuji za chybný. Zjednodušil si práci na úkor daňových poplatníků.

Kategorie: 

Jak podle vás skončí krize eurozóny? Vydrží euro nebo se v Evropě opět bude platit franky, markami či pesetami?

To, jak skončí krize eurozóny, je dnes velmi obtížné předpovídat. Myslím, že se o to nikdo seriózní ani nepokouší. Bohužel se ukazuje, že současná evropská politická elita již ani vývoj nijak podstatně neovládá či neovlivňuje.

Je však nutné zdůraznit, že současný nešťastný vývoj není pouze krizí eura. Euro, které bylo od svého počátku projektem politickým (ne ekonomickým), při příchodu prvních vážných ekonomických obtíží pouze pomohlo odhalit daleko hlubší problémy.

Těmi jsou dluhy veřejných rozpočtů jako důsledek letitého budování evropského státu sociálního blahobytu. Na jeho udržování, na financování nejrůznějších sociálních nároků, si musely vlády půjčovat. Tam hledejme příčiny gigantických dluhů, které jen obtížně může někdo zaplatit.

Je iluzí věřit tomu, že změna vlády či dokonce pouze změna premiéra obrátí věci k lepšímu. Pokud nedojde ke změně v chování lidí, pokud si lidé neuvědomí, že musí výrazně slevit ze svých nároků na stát, že musí více věřit sami sobě a spoléhat se na své vlastní síly, potud nemůže dojít ke změně trendu v placení dluhů.

Je možné, že za cenu obrovských finančních nákladů bude současné euro uměle udržováno při životě. Je možné, že ze současné eurozóny několik členů postupně odejde a „nové" euro bude rotovat kolem silného Německa. Je ale jisté, že se Evropě nebude dařit lépe, pokud zásadně nereformuje – a nezlevní - svůj drahý a pohodlný sociální systém.

Kategorie: 

Jak posuzujete propuštění téměř čtyř tisícovek lidí z armády?

Snižování počtu zaměstnanců ministerstva obrany (ne tedy pouze z armády) je způsobeno jednak snížením rozpočtu ministerstva až o 12 mld. Kč, jednak změnou jeho struktury. Celkem bude zrušeno 4459 tabulkových míst (1350 vojáků, 1381 občanských zaměstnanců a přednostně 1728 neobsazených tabulkových míst). Významné finanční úspory je dobré hledat také jinde: například v průhlednější organizaci výběrových řízení na štědré zakázky ministerstva (sporná transakce se stíhačkami Gripen je vhodným příkladem), či v diskusi, zda mají být naše obranné síly nasazovány na několika místech ve světě současně.

Kategorie: 

Jak posuzujete snahu o sjednocení mateřské dovolené v EU na dvacet týdnů a za stoprocentní náhradu platu?

Autorkou návrhu je sociálnědemokratická poslankyně EP z Portugalska Edite Estrela (výbor pro rovnost pohlaví). Hlasoval jsem proti. Důvody: mateřská dovolená v ČR je delší než 20 týdnů a tudíž ženy v ČR poškozuje. Stoprocentní náhrada platu se týká pouze žen – zaměstnankyň ale netýká se žen, které podnikají. To je diskriminační. Pokud by tento návrh platil, zvýšil by nárok na státní rozpočet ČR asi o 2 mld. Kč ročně. Návrh nemá podporu ani v Radě ministrů EU, kde probíhá zásadní politický boj o národní zájmy členských států. Dá se očekávat, že ministři tento populistický návrh naštěstí většinově odmítnou.

Kategorie: 

Jak se díváte na myšlenku státní podpory u těch vysokoškolských oborů, které jsou v zájmu státu?

Jediné, co má být zájmem státu, je mít vzdělané a pracovité občany. Stát by neměl zvýhodňovat jeden obor před druhým. I ve vzdělání by měl dbát o rovnost příležitostí. Za spravedlivé kritérium správnosti vybraného studia považuji uplatnění na trhu práce. Mladý člověk musí sám učinit rozhodnutí, zda je pro něho lepší být archeologem či stavařem, zda dát přednost maturitě nebo kvalitnímu výučnímu listu. Nadržovat několika vybraným studijním oborům považuji za chybu.

Kategorie: 

Jak se díváte na snahu dosáhnout zákazu nedělního prodeje v celé Evropské unii?

Oceňuji práci všech, kteří pečují o své zákazníky v různých obchodech bez ohledu na to, zda je všední den či svátek. Přesto jsem proti tomu, aby se zákonodárce pokoušel v obchodech určovat prodejní dobu. Rozhodujícím hybatelem trhu je zákazník a jeho přání (ne úředník či zákonodárce). Pokud spotřebitelé sami a dobrovolně přestanou v neděli nakupovat, obchody mohou zůstat zavřené. A plošně v celé EU? Proč bychom měli toužit po tom, abychom jedním nařízením omezovali chování lidí v zemích s odlišnou ekonomickou a sociální strukturou, s jinými zvyklostmi a modely chování? To je bezohledné.

Kategorie: 

Jak se díváte na tělesné tresty a jejich případný zákaz?

Tělesné tresty byly vždy přirozenou součástí výchovy dětí a jejich hrozba je výrazem rodičovské autority. Děti své vzorce chování modelují zejména podle rodičů, proto je sem tam vhodné jim přiměřenou formou dát najevo dominanci a vynutit si následování svých rad. Tendenční zpochybňování role tělesných trestů vede k dramatickému poklesu dětské kázně a disciplíny. S rozpadem těchto hodnot se dnes marně potýká škola. Chcete-li zakázat přiměřené tělesné tresty, stvořte umělé dítě a rodiče bez nervů. Obojí je nesmysl, což platí i o snaze zakázat tělesné tresty.

Kategorie: 

Jak vnímáte aktivity Dělnické strany?

Dělnická strana a její aktivity jsou výsledkem poptávky části společnosti po řešení problémů, o kterých se domnívají, že je vláda a úřady neřeší nebo řeší špatně. Lidem prostě vadí stálé ustupování státu nárokům nepřizpůsobivých občanů, rostoucí imigrace z exotických částí světa a hlásání politiky multikulturalismu (což není nic jiného, než vytlačování národních tradic a vědomí národní identity ze společnosti a jejich nahrazování umělými zahraničními symboly). A když k tomu všemu přidáte podbízivé pseudoaktivity ministra Kocába, tak se snad ani není čemu divit.

Kategorie: 

Jak vnímáte aktuální vlnu odchodu českých lékařů do Rakouska a Německa?

Zaměstnanci zdravotnických zařízení jsou většinou vypláceni ze zdravotního pojištění. Ministr Heger (TOP 09) postupuje chybně, pokud aplikuje platové tabulky z rozpočtové sféry na lékaře a zdravotníky. Dává manažerům zbytečnou možnost, proč při odměňování postupovat rovnostářsky. Přesouvat větší část odměn do "osobního ohodnocení" také považuji za sporné. I rozhodování o odměnách má mít předem známá pravidla. České zdravotnictví potřebuje každou spolehlivou a kvalifikovanou ruku. Pokud se ovšem někdo svobodně rozhodne odejít do zahraničí, při vědomí všech výhod a nevýhod, nelze mu ve svobodné společnosti bránit.

Kategorie: 

Jak vnímáte doporučení České lékařské komory, že nevyléčitelně nemocní pacienti nemají být udržováni při životě?

Evropská společnost si za posledních 65 let zvykla na nekonečný blahobyt. Ze svého života vytěsnila myšlenky na bolest, utrpení a smrt. Výsledkem iluze, že život je "veselý flám", jsou úvahy o euthanázii. Namísto přemýšlení o důstojném dožití nejbližších a naší zodpovědnosti k nim, vedeme vážně míněné úvahy o tom, kdy a jak jejich utrpení (které snad nikdo nikomu blízkému nepřeje) ukončit. Pokora ke smrti a smutek z umírání k životu patří stejně tak, jako radost ze zrození. Pokud nevyléčitelně nemocné opustí i někteří lékaři, je už s námi vážně něco špatně, ne?

Kategorie: 

Jak vnímáte informace o možném krácení státních dotací krajům, které pacientům vracejí regulační poplatky?

Nic podrobnějšího o tomto nápadu nevím. Snad vzniknul jako zkratkovitá úvaha typu „když máte dost peněz na obcházení zákona tím, že za pacienty platíte v krajských lékárnách a nemocnicích regulační poplatky, tak žádné další dotace nepotřebujete“. Vláda bude své závazky plnit a jistě nechce zvyšovat míru chaosu na krajské úrovni. Potrestat rozhazovačné hejtmany a krajské radní musí daňoví poplatníci – voliči – sami. Těm musí vadit, že za jejich peníze nerostou třeba nové silnice, ale že je ČSSD bezohledně vyhazuje do luftu.

Kategorie: 

Jak vnímáte myšlenku na platby za vysokoškolské vzdělání, pokud student studuje delší dobu, než má, aniž by k tomu měl vážný důvod?

Ano. Studenti, kteří bezdůvodně prodlužují svá studia, by měli platit školné vyšší. Na pozadí tohoto problému znovu zdůrazňuji, že všeobecné zavedení školného na vysokých školách je správné. Umožní přístup ke kvalitnímu vzdělání především nadaným a pracovitým studentům z nízkopříjmových vrstev obyvatelstva. Rodiče, kteří vydělávají málo, si nyní mohou jen obtížně dovolit držet na studiích více dětí. Prostřednictvím bankovních půjček na školné (platí banky, ne rodina) však budou moci vystudovat všechny jejich děti, bez ohledu na rodinný příjem.

Kategorie: 

Jak vnímáte myšlenku výuky romštiny ve školách?

Nevidím jediný důvod, proč by se měla romština učit na školách jako separátní jazyk. Rómové jsou součástí naší společnosti a žijí mezi námi. Oficiálním jazykem je čeština a ta musí být vyučována ve školách tak, aby se všechny děti naučily pro budoucnost tento jazyk používat. Češtinu budou potřebovat pro komunikaci na úřadech, budou ji potřebovat při hledání práce, potřebují ji, aby si přečetli denní zprávy. Vyučovat romštinu na školách znamená vědomě vyčleňovat Romy ze společnosti. A to jistě není dobré: ani pro ně, ani pro celou společnost.

Kategorie: 

Jak vnímáte nárůst nelegálně migrujících cizinců na území České republiky?

Je to jev, ke kterému prostě muselo zrušením hraničních kontrol dojít. Každá mince má dvě strany: jistě, je příjemné jezdit do sousedních zemí bez hraničních kontrol, ale stejnému „luxusu“ se těší ti, kteří by měli být na státních hranicích řádně kontrolováni (a možná do země vůbec nevpuštěni). Nelze obviňovat Policii ČR z nečinnosti, je třeba vést k odpovědnosti blouznivé propagátory „Evropy bez hranic“ či „Evropy regionů“. Jsem pro ekonomické propojování evropského kontinentu a všestrannou ekonomickou spolupráci, ale jsem (a vždy jsem byl) proti politickému rušení státních hranic vymezujících prostor, který má suverénní stát právo a povinnost ochraňovat.

Kategorie: 

Jak vnímáte návrh evropských politiků týkající se omezení rychlosti dodávek na max. 120 kilometrů v hodině?

Nesouhlasím s tím. Povinné montáže omezovačů rychlosti do dodávek více bezpečnosti na naše silnice nepřinese. Takové zařízení totiž není kouzelným proutkem, který v dopravě znamená více ohleduplnosti, osobní disciplíny a zodpovědnosti. A navíc, na silnicích není nouze o situace, ve kterých je prostě nutné rychlost naopak překročit. Pokud chtějí majitelé spedičních firem kontrolovat, jak si na silnicích počínají jejich zaměstnanci, ať jim sami na základě svého rozhodnutí namontují už dnes běžná zařízení, která zapisují rychlost vozidla. Ani odborníci z bezpečnosti silniční dopravy návrh povinné montáže omezovačů rychlosti u dodávek na 120 km/hod. neschvalují.

Kategorie: 

Jak vnímáte plánovanou redukci počtu policistů a snížení jejich tarifních platů, což v důsledku nejvíce postihne řadové policisty „z terénu“?

(1) Záměr ministra Drábka snížit tarifní část mzdy a posílit motivační složku je správný. Stávající poměr 7 : 1 ve prospěch tarifu je nezdravý. Potlačuje aktivitu lidí a nemotivuje je k lepším či zodpovědnějším výkonům. Prostě mají „své jisté“. Drábkův návrh se tento poměr snaží změnit. (2) V Policii ČR pracuje nezvykle vysoký počet civilních pracovníků, kteří nemají s výkonem služby nic společného. Přesto mají nárok na finanční přilepšení plynoucí „pouze“ z jejich zaměstnaneckého poměru u Policie ČR. To je třeba částečně napravit. (3) Je třeba mít stále na mysli, že policisté jsou státní zaměstnanci a pokud má stát málo peněz, musí šetřit, bohužel, i zde.

Kategorie: 

Jak vnímáte připravovaný projekt elektronických neschopenek?

Ano, postupný přechod na elektronické neschopenky je správné rozhodnutí. Sníží se administrativní náročnost při jejich vydávání, lékaři budou mít víc času na své pacienty a nebudou muset vyplňovat pět tiskopisů jako dnes. Odpadnou náklady na poštovné a dojde k efektivnější kontrole využívání nemocenské. Náklady na administraci neschopenek klesnou až o jednu třetinu. Nemocní již nebudou muset předkládat papírové neschopenky, ale jejich nemoc bude rychle elektronicky evidována ČSSZ. Doufám, že tento systém začne fungovat od roku 2012.

Kategorie: 

Jak vnímáte snahu o zvýšení poplatku za komunální odpad na 1000 korun ročně za osobu?

Doporučení zvýšit poplatek za svoz komunálního odpadu na 1000 Kč za osobu a rok dává obcím možnost krýt zvýšené náklady na skládkování odpadu. Nicméně je třeba zdůraznit, že zvýšení poplatků je pro obce dobrovolné a maximální hranici 1000 Kč na osobu obce nemusí využít. Pravdou ale je, že náklady spojené s odvozem komunálního odpadu včetně skládkování neustále rostou a obce nemohou do nekonečna svoz odpadu dotovat. To ale neznamená, aby okamžitě využily příležitost k maximálnímu zdražení, ale aby ve svých obecních a městských rozpočtech hledaly možnosti, jak nárůst ceny citlivě rozložit do časového prostoru několika let.

Kategorie: 

Jak vnímáte snahy bojovat proti dluhům sociálně nepřizpůsobivých osob vůči obcím například krácením sociálních dávek?

Termín sociálně nepřizpůsobiví lidé odmítám. Je to pouze politicky korektní omluva (abychom neurazili levicové lidskoprávní aktivisty) pro ty, kteří ráno nevstávají do práce, nepostarají se o to, aby jejich děti šly řádně do školy, neplatí ani daně ani své dluhy a hlučně do noci (protože ráno spí) bezstarostně žijí. Není jediný důvod, aby obce (ale i stát) nehledaly cesty, jak jim ztížit žití na dluh a přinutit je stát se sociálně přizpůsobivými – tedy donutit je pracovat a tak si vydělávat peníze na živobytí.

Kategorie: 

Jak vnímáte verdikt ústavního soudu, který se týká vytěsňování drobných akcionářů?

Verdikt ústavního soudu je rozhodující. Po celou dobu konfliktu jsem ovšem na straně malých akcionářů a jejich „legislativní“ vytěsnění považuji za hanebné. Nevěřím, že drobní akcionáři mohli blokovat rozhodování většinových vlastníků. Drobné akcionáře považuji za podnikatele a představitele zdravého lidového kapitalismu. Zákonodárci svým rozhodnutím aktivisticky překročili své poslání – bránit práva soukromých vlastníků.

Kategorie: 

Jak vnímáte zmírnění bezúhonnosti při získání živnostenského listu, kdy by byl překážkou pouze trestný čin související s předmětem podnikání?

Necítím to jako vážný problém. Pokud bude vyloučen trestný čin přímo související s předmětem podnikání, pak se snad nic vážného neděje. Proč by člověk, který má „na triku“ trestný čin spojený s autonehodou nemohl podnikat třeba v počítačových službách? Není třeba na každého člověka, který v životě (mnohdy nechtěně) chyboval nebo šlápnul vedle, jako na osobu hodnou věčného zatracení a vyloučení ze společnosti. Život je složitý a každý má právo na rovnost příležitostí. Přejme každému z nás opravný pokus. Jsem si jist, že se nám všem tento přístup vyplatí.

Kategorie: 

Jak vnímáte záměr zpětného zdanění státní podpory ke stavebnímu spoření?

Je to nepopulární, ale nutné vládní opatření, které přináší podstatné úspory ve výši asi 8 mld. Kč. Pravdou o současné formě stavebního spoření je, že ani zdaleka nesloužilo k financování bydlení. Lidé jej mnohdy využívali na nákup či pořizování jiných statků: nových automobilů či dokonce financování dovolené. Buďme k sobě upřímní: proč by si měli navzájem daňoví poplatníci přispívat na nákup nového vozu či pořizování zboží, které nemá s bydlením nic společného? Lidé jistě vědí, že si na pořízení vlastního budoucího bydlení spořit mají. Jsem si jist, že ti, kteří s takovým úmyslem spoří, budou spořit i nadále – vděčni i za poloviční státní příspěvek.

Kategorie: 

Jak vnímáte činnost zaměstnanců exekutorských úřadů, kteří nezřídka zabaví i věci, které dlužníkovi nepatří, a jejich majitelé pak mají problém je získat zpět?

V ČR působí asi 150 exekutorských úřadů a věřím, že většina se snaží pracovat dobře. Při jednom milionu exekucí za rok (!!!) se ale chybám nevyhnete. Zaměstnanci exekutorských úřadů zabavují nejen nemovité, ale také movité věci, u kterých dochází k problémům nejčastěji. Žije-li, například, dlužník v domácnosti s dalšími osobami, těžko exekutor pozná, komu věc patří. Pokud nepatří dlužníkovi, musí její majitel vlastnictví prokázat hned na místě nebo u soudu. Vyhnout se případným problémům s výkonem exekuce se dá jedině tak, že se nebudeme zadlužovat či své dluhy budeme poctivě splácet.

Kategorie: 

Jaká byla vaše reakce na žádost Severní Koreje o potravinovou pomoc z ČR?

Komunistický režim, který v Severní Koreji vládne, má finanční prostředky na udržování mocné armády, vývoj zbraní hromadného ničení, výrobu balistických raket, ozbrojené provokace na jihokorejské území a nákladné večírky komunistických papalášů. Pokud bychom vyhověli žádosti severokorejských komunistů o dodávku potravin, s jistotou by k obyčejným lidem trpícím hladem stejně nedoputovala. Přikláním se k důsledné a tvrdé politice mezinárodního tlaku na tamní komunistický režim, ke kterému patří i odmítnutí potravinové pomoci.

Kategorie: 

Jaká je vaše konkrétní představa důchodové reformy?

  1. Současný průběžný systém financování penzí rozšířit o dobrovolnou možnost dlouhodobě si šetřit tak, abychom si státem vyplácený důchod zvýšili příjmem renty z tohoto penzijního připojištění.
  2. Uvolnit prostor pro vznik penzijních fondů, které budou nabízet různé produkty a ve kterých bude oddělen majetek akcionářů a střadatelů.
  3. Stát podpoří střadatele na penzi buďto pravidelnou výplatou státního příspěvku (stejně jako u stavebního spoření) nebo střadatele daňově zvýhodní.
  4. Umožnit zaměstnavatelům přispívat na penzijní připojištění svým zaměstnancům tak, že tento příspěvek bude daňově odpočitatelnou položkou.
  5. Umožnit dětem, aby se podílely na příspěvek k penzi svým rodičům.
Kategorie: 

Jaký je váš názor na současnou vládní krizi a její odraz v očích veřejnosti?

Smutné. Koalice lehkomyslně plýtvá důvěrou, kterou bude obtížně získávat zpět a veřejnost bude po tom všem přijímat nutné reformy jen rozpačitě. Jsou ale Bárta, Kočí, Tluchoř a mystifikátoři Kalousek se Škárkou skutečně v Čechách něčím novým? Vždyť jen pokračuje bída a zmar posledních deseti let: předseda Zeman také mystifikoval s „bamberským kufříkem“, premiér Gross měl miliony od strýce Vika a zneužíval policejní odposlechy, poslanec Michal Kraus „podnikal“ s kakaovými boby, předseda sněmovny Vlček vyrovnával dluh hotovostí v igelitce, Paroubkova autogramiáda „s podsvětím“ skončila zastřelením Kočky…. Zdůrazňuji ovšem, že pro události minulých týdnů nemám omluvu a některé z „aktérů“ krize považuji za lidsky odporné.

Kategorie: 

Jaký je váš názor na žádost prvních dvou zahraničních solárních firem o finanční kompenzaci za újmu, která jim vznikla zpětným zavedením šestadvacetiprocentní daně za proud z fotovoltaických elektráren?

To není dobrá zpráva. Vláda se snažila najít cestu, jak zabránit dramatickému zvýšení cen elektrické energie. Výkupní ceny solární energie jsou totiž mnohonásobně vyšší, než ceny energie z uhelných a jaderných zdrojů. Právě proto vyrostly po Čechách sluneční elektrárny jako houby po dešti. Ale nelze se zlobit na podnikatele - ti totiž „pouze“ využili chybného rozhodnutí politiků. Pro přesnost: v parlamentu na své 41. schůzi 23. 2. 2005 prosadili pohádkové zvýhodnění sluneční energie poslanci ČSSD + KSČM + KDU-ČSL + US; ODS jediná hlasovala proti (kdo jak hlasoval se dá snadno ověřit na www.psp.cz). Doufám, že ČR nebude čelit masivní vlně prohraných arbitráží.

Kategorie: 

Jaký máte názor na "změkčení" povinné solární daně pro majitele panelů o výkonu do 30 kW, aniž by je museli mít umístěny na střechách domů?

Opakovaně zdůrazňuji, že podstatou tohoto problému je zcela chybné politické rozhodnutí. To stanovilo neúměrně vysokou výkupní cenu solární energie, což nalákalo podnikatele k investicím do tohoto podnikání. Zpětné uvalování daně považuji za nefér, neboť jde o penalizaci jejich aktivity, pro kterou se rozhodli na základě zákonem stanovených parametrů. Jistě, má to výrazný vliv na koncovou cenu elektřiny, ale to se musí voliči zlobit na ty politiky, kteří tak šílený návrh zákona odhlasovali (pro tento nesmysl hlasovali poslanci ČSSD, KSČM, KDU, SZ, což si lze ověřit na www.psp.cz, 41.schůze, 23.2.2005).

Kategorie: 

Jaký máte názor na chystané zveřejňování informací ministerstva vnitra o veřejných zakázkách zadaných tímto resortem na jeho webových stránkách?

Nejde pouze o zveřejňování zakázek, ale také zveřejňování informací o jejich průběhu. Jde o jednu z účinných forem boje proti korupci. Pokud jsou jasně zadána pravidla a kriteria výběru, pokud si jejich dodržování a vyhodnocování mohou jak účastníci, tak veřejnost průběžně kontrolovat a pokud je známo složení výběrových komisí a jejich závěrečná stanoviska, pak jde o transparentní výběr. Veřejné zakázky se “životopisem” na internetu je krok správným směrem, který se stává běžnou formou práce na všech stupních státní správy.

Kategorie: 

Jaký máte názor na možnost rozpadu eurozóny?

Euro je umělý politický projekt vytvořený na prostoru hospodářsky, sociálně, kulturně a jazykově velmi rozdílném. To, co v provádění hospodářské politiky vyhovuje "severnímu" křídlu eurozóny (Německo), nevyhovuje většině "jižního" křídla (Řecko, Itálie, Španělsko, Francie). Evropská centrální banka tak nemůže správně a pro všechny vhodně nastavit hlavní cenový peněžní signál: úrokovou sazbu. Připočteme-li k tomu vytváření dluhů členskými státy eurozóny, získáme odpověď na současné problémy. Eurozóna bude za cenu gigantických finančních nákladů v současné velikosti asi ještě nějaký čas přežívat. Čím déle bude její agónie prodlužována, tím obtížnější bude její transformace do jiného (menšího) výkonnějšího tvaru. "Nové euro" bude rotovat kolem silného jádra: Německa.

Kategorie: 

Jaký máte názor na možnost rozpadu eurozóny?

Euro je umělý politický projekt vytvořený na prostoru hospodářsky, sociálně, kulturně a jazykově velmi rozdílném. To, co v provádění hospodářské politiky vyhovuje "severnímu" křídlu eurozóny (Německo), nevyhovuje většině "jižního" křídla (Řecko, Itálie, Španělsko, Francie). Evropská centrální banka tak nemůže správně a pro všechny vhodně nastavit hlavní cenový peněžní signál: úrokovou sazbu. Připočteme-li k tomu vytváření dluhů členskými státy eurozóny, získáme odpověď na současné problémy. Eurozóna bude za cenu gigantických finančních nákladů v současné velikosti asi ještě nějaký čas přežívat. Čím déle bude její agónie prodlužována, tím obtížnější bude její transformace do jiného (menšího) výkonnějšího tvaru. "Nové euro" bude rotovat kolem silného jádra: Německa.

Kategorie: 

Jaký máte názor na možnost rozpadu eurozóny?

Euro je umělý politický projekt vytvořený na prostoru hospodářsky, sociálně, kulturně a jazykově velmi rozdílném. To, co v provádění hospodářské politiky vyhovuje "severnímu" křídlu eurozóny (Německo), nevyhovuje většině "jižního" křídla (Řecko, Itálie, Španělsko, Francie). Evropská centrální banka tak nemůže správně a pro všechny vhodně nastavit hlavní cenový peněžní signál: úrokovou sazbu. Připočteme-li k tomu vytváření dluhů členskými státy eurozóny, získáme odpověď na současné problémy. Eurozóna bude za cenu gigantických finančních nákladů v současné velikosti asi ještě nějaký čas přežívat. Čím déle bude její agónie prodlužována, tím obtížnější bude její transformace do jiného (menšího) výkonnějšího tvaru. "Nové euro" bude rotovat kolem silného jádra: Německa.

Kategorie: 

Jaký máte názor na posílení kontingentu Armády ČR v Afghanistánu?

Považuji posílení jednotek naší armády v Afghanistánu za správné. Jednak proto, že jde o posílení vojáků ve skutečné válce, jednak proto, že bychom měli plnit své závazky plynoucí z členství ČR v NATO. Součástí rozhodnutí více zabezpečit naše jednotky v Afghanistánu musí být také rozhodnutí o snížení (či úplné zrušení) naší účasti v misi v Kosovu. Naše armáda není tak velká, aby mohla vést operace na několika různých místech planety.

Kategorie: 

Jaký máte názor na problémy mezi Ukrajinou a Ruskem, jež hrozí výpadkem dodávek ropy do ČR?

Vztahy mezi těmito dvěma státy jsou komplikované. Rusko se snaží zvýšit svůj politický vliv na východní Ukrajině, západní Ukrajina se touží sblížit se středoevropským prostorem. Ukrajina trpí politickou nestabilitou, Rusko stále významně politicky posiluje. Ukrajina obtížně plní své finanční závazky za nákup plynu a ropy, čehož Rusko logicky k posilování svého vlivu na Ukrajině využívá. Evropa je podle všech informací na „plynovou“ krizi připravena výrazně lépe než v roce 2009. Díky ropovodu z německého Ingolstadtu do ČR (postavený na začátku 90. let) jsme na ruské ropě závislí podstatně méně než na plynu. Eventuelní výpadek dodávek ruské ropy by se nás nedotknul i díky významným státním zásobám ropy.

Kategorie: 

Jaký máte názor na současný rozmach fotovoltaických elektráren?

Rozmach slunečních elektráren je důkazem podnikatelské šikovnosti, která využívá nabídku chybných politických rozhodnutí. Zeleným politikům se podařilo prostřednictvím teorie o tzv. „globálním oteplování planety způsobeném lidskou činností“ vnutit zbytku společnosti názor, že větrné a sluneční elektrárny mají nahradit tradiční zdroje elektrické energie. Vyrobit energii tímto způsobem je ovšem extrémně drahé. Proto musí být „sluneční a větrná“ energie vykupována za podstatně vyšší (a námi spotřebiteli zaplacenou) cenu než energie získávaná z klasických zdrojů. Až tedy uvidíte sluneční elektrárnu, vzpomeňte si na některé politiky, kteří prosadili, abyste tu nehospodárnou hrůzu nedobrovolně zaplatili vy.

Kategorie: 

Jaký máte názor na spuštění státních maturit?

Jsem zastáncem státních maturit. Domnívám se, že stát si má určit minimální sumu znalostí, které musí držitelé maturitního vysvědčení ovládat. Je to způsob, jak nastavit jednotné měřítko znalostí studentů a výkonu jejich učitelů. Státní maturity ovšem musí být zavedeny tak, aby studenti i učitelé měli dostatek neměnných informací předem. Státní maturity také částečně mohou přinést řešení pro učňovské obory. Hrozba, že student nesloží státní maturitu, může některé z nich přivést k rozhodnutí raději si udělat několik výučních listů.

Kategorie: 

Jaký máte názor na zrušení Dělnické strany?

Souhlasím. Je správné, že soud tuto stranu zrušil. Naše občanská práva nesmí být ohrožována politickými silami, které jejich omezení hlásají. Škoda, že před 20 lety jsme se soudním rozhodnutím nezbavili také komunistické strany. Politická práva, mezi která patří i právo zakládat politickou stranu na obhajobu politických názorů, ovšem nesmí ohrožovat naše občanská práva. Komunisté i fašisté hlásají boj proti parlamentní demokracii sice z různých ideologických úhlů, ale mají jedno společné: zbavit nás svobody a vládnout prostřednictvím teroru.

Kategorie: 

Jaký máte názor na ztížení boje proti daňových únikům - například při nelegální výrobě cigaret - výrazným snížením postihů?

Čím komplikovanější je daňový systém, tím větší vzniká prostor pro daňové podvody. Každé zvýšení daní (přímých i nepřímých), zvyšuje motivaci hledat mezery, jak daňové povinnosti obcházet. Zvýšení nepřímých daní uvalených na alkohol a cigarety zvýší míru nelegální výroby těchto produktů či pašování ze zemí, kde je daňové zatížení nižší. Nejúčinnějším postupem, jak zabránit daňovým únikům, by tak byly nižší daně a daňový řád bez stovek výjimek (například sjednocení sazeb DPH by zásadně omezilo daňové úniky při výběru DPH). Tyto názory dlouhodobě zastávám a proto nebudu nijak obhajovat současné návrhy na účinnější boj s daňovými úniky. Myslím si o nich, že budou neúčinné a drahé.

Kategorie: 

Jaký máte názor na zákaz „švarcsystému“ ?

„Švarc systém" je taková ekonomická činnost, kdy lidé vykonávají pro zaměstnavatele zadané činnosti na základě svých živnostenských listů a vystupují jako samostatní podnikatelé. V takovém vztahu může docházet k daňovým únikům. A boj proti nim je zřejmě hlavní motivací zákazu tohoto systému. Pravdou ale je, že právě k možnému obcházení zákona nutí podnikatele jednak příliš zkostnatělý zákoník práce, jednak vysoké daňové zatížení práce. Obávám se, že toto „zrušení" bude muset kontrolovat zase početnější (a tedy dražší) armáda úředníků a moc státu nad naším rozhodováním se opět zvyšuje. Jsem z tohoto rozhodnutí rozpačitý.

Kategorie: 

Jaký máte názor na záměr šestadvacetiprocentního zdanění solární energie?

První, koho je třeba vážně pohnat k zodpovědnosti, jsou ti politikové, kteří zaplevelení české krajiny solárními elektrárnami svým zásadně chybným rozhodnutím vůbec připustili! Byli to poslanci všech politických stran zastoupených v českém parlamentu – kromě ODS (jako jediná byla všemi svými hlasy proti). Je obtížné obviňovat „solární“ investory. Ti mylného politického rozhodnutí o výši výkupní ceny sluneční energie a garanci této ceny na desetiletí dopředu „pouze“ dravě využili! Kořeny těchto nápadů hledejme v pomateném boji proti globálnímu oteplování, který ústy (nejen) zelených politiků vnucuje společnosti drahá rozhodnutí, která jako vždy zaplatí daňový poplatník a spotřebitel.

Kategorie: 

Jaký názor máte na doporučení Evropské komise, aby ČR zvyšovalo důchodovou hranici rychleji, než je vládou plánováno?

Nesouhlasím, přestože penzijní reformu považuji za vážný úkol. Proč nám ale řešení mají doporučovat našimi občany nevolení úředníci Evropské komise? K tak citlivému problému musí přistupovat každá členská země EU individuálně s ohledem k vlastním podmínkám. Odmítám, aby nám skupina "evropských moudrých" nařizovala, co a jak máme dělat. Od toho si lidé v národních parlamentních volbách vybírají své poslance. Česká vláda, ne úředníci Evropské komise, má činit vážná rozhodnutí. Představa, že Brusel navrhne svá řešení (aniž by za ně nesl odpovědnost) a naše vláda je bude muset prosadit, je pro mě nepřijatelná.

Kategorie: 

Jaký názor zastáváte v souvislosti s možností přímé volby prezidenta ČR?

Nesouhlasím. Bude-li přímá volba prosazena, půjde o průlomové rozhodnutí. Tato forma volby prezidenta vyústí v přímou volbu starostů a hejtmanů. Politické strany a uskupení "vyjdou vstříc veřejné poptávce" a ještě více dají v nominacích přednost nekonfliktním a populárním tvářím. Více než názory a program bude rozhodovat, jak který kandidát umí "zapařit s lidem". Přímá volba dále otevře dveře k (místním) referendům jako problematickému nástroji "kolektivního moudra". Vážně si přejete, aby o budoucnosti vašich dětí většinově rozhodovala nálada, s jakou se v den přímých voleb ráno probudí vaši sousedé?

Kategorie: 

Jan Jandl (Brno): několik postřehů k letošním oslavám výročí 17. listopadu

Vážený pane doktore.

 velice Vás po čase opět zdravím. Plně podporuji Váš názor prezentovaný v internetovém článku "Červené karty na Národní a vajíčka na Albertově."

 Jednoznačně odsuzuji sílící politické a mediální útoky vůči prezidentu České republiky Miloši Zemanovi, jakožto v přímých volbách legitimně zvolené hlavě našeho státu. Tyto stupňující se nesmyslné útoky a osočování mnohých novinářů a politických představitelů svědčí o tom, že tito lidé se dodnes nesmířili se zvolením Miloše Zemana prezidentem České republiky. Od samého počátku jeho prezidentství proti němu vedou nechutné a urážlivé útoky a pomlouvačné kampaně, jejímž vyvrcholením jsou v poslední době dokonce výzvy k jeho odstoupení z funkce prezidenta republiky!

Tím vůbec netvrdím, že s prezidentovými názory a postoji souhlasím, sympatizuji či dokonce patřím do jeho fanklubu. Jsem prostě demokrat, respektuji svobodné volby a jejich výsledky (i když jsem nesouhlasil a nadále nesouhlasím s přímou volbou prezidenta ČR) a za uvedenými útoky vidím jednoznačně útok na posledních 25 let společensko-politického vývoje naší země.

Ani já nestojím o účelové převyprávění tohoto vývoje, protože jsem zde také celou tu dobu žil a pracoval. Prostě odmítám kýčovité kampaně typu "Děkujeme, odejděte 1999", "Televizní krize 2000 aneb státní převrat v přímém přenosu", "útoky vůči Václavu Klausovi kvůli jeho amnestii či politickým názorům a preferencím ve volbách 2013" apod.

Prezidentu M. Zemanovi jsou našimi médii vyčítány názory a postoje na Rusko a Ukrajinu, ale musím bohužel konstatovat osobní zjištění, že identické či zcela shodné názory s prezidentem ČR na ukrajinský Maidan, Krym či putinovské Rusko sdílí mnoho mých přátel a známých, sledujících politické dění, a to rozhodně nejsou zastánci či voliči levice, ale naopak mnohdy naši členové a pevné voličské jádro staré dobré ODS v čele s V. Klausem (manažeři, podnikatelé, živnostníci apod.).

 Ze všeho nejvíce jsem však pohoršen letošním zneužitím významného výročí 17. listopadu, které se v našich dějinách váže ke dvěma historickým událostem – výročí nacistické perzekuce vůči českým vysokoškolským studentům a české inteligenci vůbec v roce 1939 a výročí počátku protikomunistické revoluce v roce 1989.

V tento významný den a státní svátek České republiky si mají naši spoluobčané pietně vzpomenout na oběti protinacistického a protikomunistického odboje, nikoliv jej zneužívat k cílené politické agitaci a kampani, tím méně k veřejným slovním či dokonce fyzickým útokům proti prezidentu České republiky, dokonce za osobní účasti zahraničních politických představitelů. Tu ostudu v zahraničí a před naší veřejností nezpůsobil Miloš Zeman se svými výroky a postoji, ale naše mediální lobby plně poplatná havlovskému vidění politiky a světa, jak jsme toho neustálými svědky po celé polistopadové období.

Vám, jako přesvědčenému odésákovi, asi nemusím vysvětlovat naše zásadové postoje, kterými jsme v uplynulém 1/4 století neustále čelili nepolitické havlovské politice a neustálým atakům proti zavedeným demokratickým politickým stranám. Výsledky těchto nesmyslných kampaní sklízíme nyní - do politiky se nám dostávají bývalí nomenklaturní komunisté (Babišovo ANO), Zelení (fakticky levicoví anarchisté typu M. Stropnického) či Piráti (v podobě brněnského hnutí Žít Brno), kteří se dokonce dostávají po nedávných komunálních volbách do vedení radnici Prahy a dalších statutárních měst.

 

Snad jsem se svojí troškou do mlýna přispěl k možné debatě a výměně názorů na dané téma.

 

 S pozdravem z Brna a přáním všeho dobrého v tomto předvánočním čase

 

Mgr. Jan Jandl

29. listopadu 2014  

 

 

 

Dobrý den pane magistře, milý Honzo,

 moc děkuji za Váš mail. Jednak si neobyčejně vážím Vašich slov uznání i pochvaly, jednak jde o cenné postřehy letitého politického souputníka, který si ta minulá desetiletí leccos dobře pamatuje.

 Ale děkuji zejména za to, že jste jedním z mála těch, kteří si letos také vzpomněli na výročí 17. listopadu 1939. Na symbolické datum skutečného ohrožení české inteligence, jako na symbol skutečného nacistického teroru na této zemi a jeho lidech.

 Naprosto s Vámi souhlasím, že 17. listopad by měl být především významným okamžikem piety a vyjádřením úcty všem, kteří v sobě našli odvahu čelit nacistickému teroru.

 Udělalo mi také radost, že souhlasíte s mým výkladem událostí "revoluce červených karet" letos 17. listopadu. Sveřepost, s jakou několikatisícový dav útočil na autoritu (bez ohledu, co si myslíme o Miloši Zemanovi a jeho myšlenkovém světě), byla děsivá. Ale pokolikáté již ve 25 leté historii této země? A pokolikáté již bez respektu k výsledkům demokratických voleb? To by nás mělo varovat nejvážněji.

 Děkuji Vám, Honzo, za Vaše slova. Vašich názorů jsem si vždy vážil a beru je jako významnou pobídku k dalšímu přemýšlení o naší současnosti i - budoucnosti.

 S úctou

 Ivo Strejček

30. listopadu 2014

Kategorie: 

Je podle vás možné spravedlivé vyrovnání státu s církvemi?

Řešení církevních restitucí je od začátku 90.let sporným problémem. a) proč by měly nést tíhu restitucí dnešní a budoucí generace, které se na loupežích nepodílely a tedy nemohou za „hříchy otců“, b) pokud restituce ano, pak proč pouze ve prospěch vybrané skupiny (katolické církve) a ne ostatních, kteří byli okradeni (Sokolové, Čeští turisté), c) jak se poté bude vyvíjet vztah církví a státu (mají restituovat a být současně placeny z plošných daní)?

Kategorie: 

Je stát schopen vynutit si lepší kázeň při placení alimentů?

Jak podle vás odejmutí ŘP neplatičům alimentů pomůže poškozeným? Navíc ne všichni neplatiči ŘP vlastní…

Základní povinností rodičů je zodpovědně se postarat o potřeby svých potomků. Pokud tak nečiní, musí je k tomu donutit stát a zajistit vymahatelnost práva.  Dosavadní praxe trestání neplatičů výživného trestem odnětí svobody není příliš účinná a nevede k zajištění práv dětí. Navržená novela trestních předpisů, která zavádí další tresty, mezi které patří i odnímání řidičských průkazů, může dát soudům možnost udělovat takové tresty, které by mohly účinněji donutit neplatiče dostát si svých závazků. Nové tresty mohou mít zastrašující účinek a každý rodič si snad dvakrát rozmyslí, zda ho neplnění jeho vlastních  zákonných povinností nepřijde příliš draho. 

Kategorie: 

Je třeba voličům po evropsku usnadňovat život? (Stanovisko IVK ke dni 31.5. 2016)

Rakouští Svobodní uvedli, že mají „bezpočet důkazů“ o tom, jak často byl v nedávné prezidentské volbě korespondenční volbou porušen zákon. Jak vážně brát toto sdělení není jasné, na jistou míru spornosti použití doplňkových volebních nástrojů to však ukazuje. Přesto se v České republice oživila debata, zda náš volební systém nerozšířit o podobné instrumenty těm rakouským a „neusnadnit tak voličům život“, jak se bezprostředně vyjádřil Andrej Babiš.

Úleva, s jakou evropské elity přivítaly výsledky rakouských voleb, mohla pramenit i z „objevu“ takového  volebního nástroje, který by napříště umožnil – při hrozbě vítězství „špatné“ varianty – vstoupit mezi voliče a volební urnu. Nebylo by to ostatně v současném evropském kontextu ničím novým.

Sám z vlastní zkušenosti vím, s jakou lehkostí bylo v Evropském parlamentu – údajném „chrámu evropské demokracie“ – pravidelně ignorováno právo na svobodu volby. Namísto tajného hlasování volebním lístkem do urny se běžně „volilo“ schvalovacím potleskem, namísto kontrolovatelného elektronického jmenovitého hlasování o pozměňovacích návrzích se v chaotickém tempu mávání rukama snažil předsedající „odhadovat“ optickou většinu.

Rakouský příklad je třeba brát vážně. Seriózní výkon volebního práva je postupně destruován nástroji evropské postdemokracie, což vyvolává pochyby o férovosti voleb a současně oprávněně oslabuje důvěru voliče v to, že jeho hlas může ještě něco změnit. I zde hledejme jednu z příčin nechuti občanů účastnit se voleb. A vůbec jim  není třeba po babišovsku (a po evropsku) „ulehčovat volební život“. Postačí jen volit normálně.

31. 5. 2016

Kategorie: 

Ještě k mému Stanovisku ze dne 10.5.2016

„Vyjádření IVK k mediálnímu ohlasu na jeho vztah k případnému založení české verze AfD“ vydaném výkonným ředitelem Institutu Jiřím Weiglem považuji za rozumné dovysvětlení mého stanoviska ze dne 10.5. 2016.

Chci pouze dodat, že jsem zděšen dezinterpretací mého krátkého textu některými českými médii a komentátory.

Proto cítím za povinnost - jako autor tohoto textu - ještě jednou zopakovat, že mi nešlo o vyjádření podpory jakéhokoliv politického subjektu, natož konkrétních lidí – a už vůbec ne pana Konvičky, jak dnes čtu a slyším.

Současně se důrazně ohrazuji proti mediálním lžím, které mě účelově spojují s „miliardovým projektem IZIP“. Nikdy jsem s tímto projektem neměl nic společného.

11.5. 2016

 

Kategorie: 

Jsem proti uhlíkové dani

Co si myslíte o možnosti zavedení uhlíkové daně pro domácnosti?

Jsem proti. Už proto, že koncept tzv. uhlíkových daní ideově vychází z katastrofálně mylného konceptu tzv. „globálního oteplování“ způsobeného lidskou činností uvolňováním CO2 do ovzduší, jednak proto, že „špidlovské: zdroje jsou“ nelze neustále řešit zvyšováním daní. Je třeba hledat podstatné úspory ve státních výdajích. Rušit nesmyslné agendy a agentury, seškrtat dotační programy a drahé vládní pobídky. Privatizovat státní majetek. Proškrtat sociální podporu těm, kteří ji nepotřebují ale zneužívají. Pokud nejprve nedojde k těmto opatřením, se zvyšováním jakýchkoliv daní nemohu souhlasit. 

Kategorie: 

Jízda „neřidiče“, který nikdy nevlastnil oprávnění, je přestupkem, zatímco porušení zákazu řízení představuje trestný čin. Jak to vnímáte?

Úsudkem právního laika v jednání vidím rozdíl. Ten, komu bylo zakázáno řízení motorového vozidla, se na silnicích již něčeho vážného dopustil a porušil tím zákon. Vědom si svých přestupků, opět sedá za volant. Svou neúctou k zákonu tak představuje větší nebezpečí pro své okolí. Tomu by měla odpovídat represe. Tím neomlouvám „neřidiče“, kteří bez řidičského oprávnění sednou za volant. I oni mohou být svému okolí nebezpeční a při řešení tohoto přestupku by správní orgány měly také postupovat přísně.

Kategorie: 

K Sobotkově prohlášení o demisi jeho vlády

Tento tah premiéra Sobotky považuji za překvapivě odvážné a především aktivní rozhodnutí. Po dlouhé měsíce byl v sevření jednak Babišova výsměšného jednání, jednak rukojmím jeho lží. Domnívám se, že dnešním tahem:

  1. Sobotka (poprvé v této vládě) převzal roli aktivního hráče
  2. Nutí (poprvé) „nějak“ jednat protihráče. Tedy nejen Babiše, ale také prezidenta Zemana.
  3. Rozhodování vrací na půdu Sněmovny, výrazně limituje Miloše Zemana, což posiluje (alespoň trochu) roli tradičních stran

Na rozdíl od Miroslava Kalouska i Petra Fialy si myslím, že nejde o „srabárnu“ (Kalousek) nebo výraz „slabošství“ (Fiala). Bylo to jediné možné – a důstojné – řešení, které mohl premiér učinit.

Je téměř jisté, že premiérem do podzimu 2017 Sobotka zůstane (úřednická vláda na pět měsíců je nesmysl). Problém má Babiš – a parlamentní strany (včetně opozičních) by tento manévr proti Babišovi měly aktivně podpořit.

Jak vše dopadne nevím, ale na rozdíl od předsedů opozičních stran považuji tah, který zmenšil manévrovací prostor Babišovi i Zemanovi, za správný.

Ivo Strejček

2. 5. 2017, 15.45 hod.

Kategorie: 

K výročí (další) elitářské nadutosti (Stanovisko IVK ke dni 16. 8. 2016)

Jistý čtenář adresoval v těchto dnech jednomu z českých deníků následující slova: „Do Norimberku jezdím často, vždy to bývalo čisté a upravené město. Už loni jsem tam viděl výrazné změny – na ulicích plno odpadků, na chodnících a u dveří kostelů posedávají přistěhovalci a žebrají. Němci nostalgicky vzpomínají na doby, kdy se nezamykaly automobily a domy...“.

Drásavý ale poučný příspěvek běžného člověka získaný na základě vlastní zkušenosti přišel přesně ve dnech, kdy je užitečné připomenout, že přesně před rokem byla v ČR publikována tzv. Výzva vědců proti strachu a lhostejnosti.

Obsah této petice si nemusíme připomínat my, lidé „staromódně“ bránící tradiční evropský hodnotový rámec. Věty z tohoto promigračního manifestu je nezbytné připomenout jeho autorům a signatářům, když už tedy „jejich základní schopností je rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se manipulací“, jak o sobě v úvodu textu nadřazeně píší, a vybízejí nás, abychom „své názory stále konfrontovali s fakty, s vlastním svědomím i obyčejným selským rozumem...“.

Jak tato slova prověřil čas? S jakými fakty jsme byli za ten jeden rok konfrontováni a co na to naše vlastní svědomí? Cítíme se bezpečněji, než jsme se cítili před oním rokem? A televizní záběry z Paříže, Bruselu, Mnichova, Ansbachu, Nice a dalších míst byly jenom mediálními manipulacemi a honbami za senzacemi?

Pravda selského rozumu je založena na zkušenosti. Ta nám říká, že svět tradičních hodnot i bezpečnostních jistot kolem nás leží v troskách, že takový svět nechceme, že odmítáme, aby v něm žili naše děti a vnuci – právě kvůli našemu svědomí. A neobstojí, že „to všechno“ je „jen“ v Německu či Francii, ne u nás. Selský rozum ví, že „u nás“ je to jen otázkou času.

Výročí petice českých akademiků a intelektuálů, která nás povýšeně obviňovala z malosti, měšťácké xenofobie, pravicového populismu a neschopnosti vidět svět v širších kontextech, nám nabízí unikátní možnost si s časovým odstupem potvrdit, jak praktické je nevěřit prázdnotě a hlouposti elitářské namyšlenosti.

 

Ivo Strejček

 

Kategorie: 

Kdo nejde s nám, jde proti nám! (Stanovisko IVK ke dni 8. 7. 2016)

Britské noviny The Times si týden po rozhodnutí britských voličů opustit Evropskou unii nechaly zpracovat aktuální průzkum veřejného mínění s cílem zjistit, jaké jsou voličské nálady nyní. Ukázal, že stoupenci odchodu z EU nejenže neoslabili, jejich postoje jsou naopak mezi Brity stále populárnější a – na rozdíl od zastánců „zůstat“ – rozhodnutí „odejít“ posiluje. Optimismus Britů se opírá zejména o jejich sebevědomou touhu vrátit osud Británie do britských rukou.

Tento fakt a zásadní rozměr britského rozhodnutí nepochopil předseda Evropského parlamentu socialista Martin Schultz. V rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung vyvodil z brexitu následující poučení: Lidé si nepřejí návrat k národní demokracii – jsou unaveni váhavostí a nedůrazností rozhodování na evropské úrovni. Postrádají „rozhodnou evropskou akci“. Evropská komise se proto, podle Schultze, musí „co nejrychleji“ přeměnit na legitimní evropskou vládu a Evropský parlament se musí změnit na dvoukomorové těleso, které bude onu evropskou vládu kontrolovat.

Schultzův názor není v EU ani zdaleka jediný. Jeho vystoupení bylo záměrně přímočaré. Útočně načrtnul, že v „EU po brexitu“ dojde k podstatnému vyostření neúprosného souboje mezi centralisty a těmi, kteří budou trvat na návratu k Evropě národních demokracií.

To není nijak nečekané sdělení, ale v podtónu onoho rozhovoru se objevilo cosi nové. Ve své nekompromisnosti za všechny eurofederalisty „demokrat“ Schultz pohrozil: Kdo tentokrát nepůjde s námi, půjde proti nám!

Tak když jinak nedáte, pane Schultzi, tak my Vás bereme za slovo.

Ivo Strejček

Kategorie: 

Kdopak to jednou zaplatí, pane Kalousku?

Jaký máte názor na návrh vyplatit církevní restituce formou státních dluhopisů?  

 

S tímto návrhem ministra financí Kalouska nesouhlasím. Církevní restituce byly protlačeny Parlamentem ČR „na sílu“ i proti většinovému odporu veřejnosti. Jak je tedy možné, že ministr financí najednou neví, kde na finanční vyrovnání vzít peníze a přichází s nápadem dluhopisů? Pokud už byly církevní restituce za cenu vysokých společenských nákladů prosazeny, pak by měly být vypláceny ze státního rozpočtu průběžně a řádně. Dluhopis je forma závazku, že dnešní slib někdo v budoucnu zaplatí. A to považuji vůči budoucím správcům státní pokladny i daňovým poplatníkům za nečestné.

Kategorie: 

Kiskova rezignace na středoevropskou zkušenost (stanovisko IVK ke dni 12. 7. 2016)

Počátkem července 2016 se Slovensko ujalo tzv. předsednictví EU a prezident země Andrej Kiska svůj projev na toto téma vybudoval na tezi, že „EU zůstává v historii výjimečným, úžasným a úspěšným projektem míru, demokracie a prosperity“.

Jeho projev zněl, jako by nebyl napsán v Bratislavě. Pokud by totiž prezident Kiska byl skutečným autorem svého projevu a pokud by měl ambici vnést prostřednictvím slovenského předsednictví do současné EU něco svěžího, měl připomenout, proč tak citlivě – na základě naší historické zkušenosti – vnímáme každé omezení našich svobod, a jak ponižující i beznadějné po celá ta desetiletí komunistické nesvobody bylo, když o nás rozhodovali cizinci v cizí metropoli.

Neučinil tak. Ve svém „bruselském“ projevu řekl přesně to, co si v Bruselu i Berlíně představovali. Pouze tak potvrdil, že tzv. předsednictví Evropské unii je institut formální, dirigovaný a administrovaný několika velkými členskými zeměmi.

Škoda, že Kiskovo vystoupení nebylo „bratislavské“. Mohl zahájit - v kontextu unikátní slovenské, české a středoevropské historické zkušenosti - proces kritického hledání odpovědí na to, proč se Britové před pár týdny svobodně a dobrovolně rozhodli ten „úžasný a prosperující“ spolek opustit, proč obdobné nálady vládnou i mezi voliči dalších členských zemí a jakým svědectvím o současné EU to vůbec je.

Byl by to překvapivý, ale sebevědomý start slovenského předsednictví. Andrej Kiska tak ale neučinil. Potvrdil tím svá slova ze závěrečné části svého projevu, že slovenské předsednictví bude jen „trpělivým nasloucháním bez vynášení okamžitých soudů“.

 

Ivo Strejček

Kategorie: 

Klaus, Weigl, Jakl, Strejček: Stanovisko IVK k tzv. brexitu

Britské referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie je předmětem nejen dramatických polemik a sporů, ale i rozsáhlé politické a mediální manipulace. „Objektivisté“ říkají, že z obou stran, což není pravda. Manipulovat umí jen strana vládní. Britské, evropské i světové veřejnosti je referendum prezentováno jako osudový krok globálního významu, který svým výsledkem (myšleno výsledkem ANO) může ohrozit nejen budoucnost evropského integračního projektu, ale i celosvětový mír a prosperitu.

Tato hodnocení a tyto předpovědi jsou zcela nesmyslné a neopodstatněné. Mají za cíl zastrašit britské voliče (a evropskou veřejnost) a vytvářet na ně nátlak, aby hlasovali „správně“. Stejnému účelu slouží průzkumy veřejného mínění, které začaly naznačovat, že odpůrci členství získávají převahu, což má mobilizovat příznivce členství. Průzkumy veřejného mínění jsou však již dávno součástí volební hry. Británie není výjimkou.

Význam britského referenda ve skutečnosti spočívá více v rovině symbolické než praktické. Není příliš pravděpodobné, že by se většina Britů vyslovila pro opuštění EU. Nepřejí si to ani hlavní vládní i opoziční strany, ani drtivá většina politického a ekonomického establishmentu. Nepřejí si to Skotové. Nepřejí si to partneři Británie v Evropě, nepřeje si to USA. Nejpravděpodobnější variantou je, že referendum skončí výsledkem NE, zavře se nad ním voda a v EU se nic podstatného nezmění. Zůstane jen „poučení z brexitu“. Špičky EU pochopí, že je třeba včas a všemi prostředky eliminovat ty politické síly, které se stavějí kriticky k současnému modelu evropské integrace. A že se žádná referenda už nikdy pořádat nemají.

Před lety mnozí naivně uvěřili premiéru Cameronovi, že jím prosazované referendum je projevem jeho zdravé euroskepse. Od něho to však již od počátku byla promyšlená past. Jak se dalo očekávat, zapojil se (jen pro naivní pozorovatele nečekaně) do tábora eurofederalistů. Jeho záměrem bylo umlčet vnitrostranickou opozici a vzít téma UKIPu Nigela Farage, který je ostře pro brexit. Hlubové příkopy na britské politické scéně však byly vykopány. Britská veřejnost, tamní politická scéna i sama Cameronova konzervativní strana zůstanou ostře rozděleny. To asi nebylo původním Cameronovým cílem.

O důsledcích hypotetického výsledku ANO je možné vyslovit různé hypotézy, ale rozhodně odmítáme, že by mohl mít tento výsledek (kromě krátkodobého psychického otřesu pro vládnoucí elity) takové katastrofické dopady, jaké předvídají různé, s vážnou tváří vyslovované britské, a o to více kontinentální „analýzy“. Velkou Británii by tento výsledek v mnohém osvobodil od bruselských extrémně etatistických politik.

Je nejasné, co by onen případný odchod Británie z EU fakticky znamenal, jaké změny by nastaly a v jakém horizontu by se odehrály. Vše by nepochybně bylo předmětem dlouhých vyjednávání, přechodných období a různých speciálních režimů, jejichž cílem by bylo zachovat maximum současného statu quo. Odmítáme neseriózní tvrzení o ohrožení evropské ekonomiky či dokonce českého exportu. Británie by nepochybně zůstala členem Evropského hospodářského prostoru jako Norsko, či si vyjednala podobný statut jako Švýcarsko, takže z ekonomického hlediska by se pravděpodobně nestalo vůbec nic, nebo jen velmi málo, pomineme-li bezprostřední panické reakce na finančních trzích.

Úspěch referenda by však měl velký pozitivní symbolický význam. Byl by jím ještě zřetelněji obnažen debakl současného modelu evropské integrace, který Evropu do dnešního všeobecného marasmu přivedl. V jedné významné členské zemi EU by tento výsledek potvrdil odcizení bruselské politiky občanům a ukázal by, že bez demokracie, založené na svobodně vyjádřené vůli občanů, nemá evropská integrace smysl.

Výsledek ANO by byl políčkem bruselským a berlínským elitám. Byl by výzvou ke změně politiky. Nic jiného, katastrofického či děsivého by se nestalo. Nedejme se proto zastrašit. Hlavně by se ale neměli nechat zastrašit britští voliči. Vítězství probruselských elit však může být vítězstvím Pyrrhovým. Stále více je zřejmé, že se veřejnost zemí EU probouzí – a to se nadlouho zastavit nedá.

Václav Klaus, Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Ivo Strejček, 20. června 2016.

 

Kategorie: 

Klimatický alarmismus nekončí, ale vyostří se

Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa stáhnout Spojené státy z Pařížské klimatické dohody uzavřené 2015, je rozhodnutím zdravého rozumu. Obsáhlé vysvětlení důvodů, proč se tak americký prezident rozhodnul, správnost jeho kroku potvrdilo.

Donald Trump dodržel jeden ze svých nejpodstatnějších předvolebních slibů, které svým voličům dal. Odchod z Pařížské dohody je smetením ze stolu jednoho z fetišů předcházejícího prezidenta Obamy. Reakce americké levice, metropolitních intelektuálů, východo a západo pobřežních liberálů, amerického a evropského „zeleného“ byznysu a, bohužel, i části amerických republikánů jsou hysterické, ale ne osamocené. Rezonují s posměšnými, uštěpačnými, uraženými a nafoukanými názory především evropských „spojenců“.

Německo, Francie a Itálie v noci na dnešek vydaly společné prohlášení, ve kterém potvrzují, že „hybný moment vygenerovaný v Paříži 2015 se nedá zvrátit [...] a pevně věříme, že Pařížská dohoda se již znovu vyjednávat nebude, neboť jde o základní instrument pro naši planetu, společnosti a ekonomiky“. Úřad německé kancléřky Merkelové potvrdil, že „nyní, více než kdy jindy, budeme pracovat na politikách, které zachrání naši planetu“. Francouzský prezident Macron v přímém televizním přenosu karikoval Trumpův slogan „Učiňme Ameriku znovu velkou“ parafrází „Učiňme planetu znovu velkou“. A předseda Evropské komise Juncker potvrdil, že „zbytek světa se může spolehnout na to, že Evropa se postaví do čela boje s klimatickými změnami.“

Z reakcí jak zevnitř Ameriky, tak od nejbližších (zřejmě již vzdalujících se) spojenců se dá usoudit:

  1. Americký prezident chce jít cestou, která bude sledovat americké zájmy. Pokud jej do jeho včerejšího rozhodnutí část amerických politických, intelektuálských a mediálních elit nenáviděla, jejich hysterie se ještě vyhrotí. Souboj „uvnitř“ Ameriky bude podstatně ostřejší.
  2. Trumpovým rozhodnutím žádný klimatický alarmismus nekončí. Naopak, bude se stupňovat.
  3. Potvrzuje se rigidita myšlení evropských politických elit a potvrzuje se, že nelze očekávat ani náznak pokusu o změnu jejich pohledu na řešení problémů uvnitř EU i na okolní svět.
  4. Německá vyjádření, že „Amerika již není spolehlivým partnerem“ a že „Trump vyhlásil válku všem dohodám“, s nebývalou ostrostí obnažují dnešní geopolitickou realitu. Dochází k rozpojování anglo-saského světa od kontinentální Evropské unie, která je dominantně pod německou politickou a ekonomickou nadvládou. Tradiční otázka, zda Evropa bude německá, nebo Německo evropské, se zdá být pro dnešní dobu zodpovězena.

Postoj a rozhodnutí amerického prezidenta Trumpa vystoupit nejen z – i pro Ameriku drahých – závazků, oceňujeme. Hysterické reakce politických elit, které významnou část svých politických kariér spojily s bojem proti „globálnímu oteplování“, pomatených levicových intelektuálských kruhů, médií a strachy posedlého byznysu z toho, že by mohl přijít o své „zelené“ dotace a výhody, které by jim v konkurenčním boji Pařížská klimatická smlouva přinesla, ukazují, že Trumpovo rozhodnutí není kýženým bodem zvratu, ale v naší části světa příležitostí ještě více utáhnout ideologické šrouby.

Stanovisko Institutu Václava Klause 

2. 6. 2017

Kategorie: 

Koho budu volit prezidentem ČR?

Koho budete volit jako prezidenta?

 

Budu volit prezidentem takového člověka, o kterém si budu jist, že na pozadí všech tragických a obtížných událostí druhé poloviny 20.století v Československu a České republice vyrůstal, pracoval, založil řádnou rodinu a vychovával poctivě své děti. Budu volit člověka, který je politicky čitelný a předvídatelný, má srozumitelné a jasné politické názory, rozumí české politice a je českou politikou respektován, bude domácí politiku umět rozumně moderovat, se schopností řešit neočekávané krize. Chci volit takového člověka, který bude statečně obhajovat zájmy ČR a svých občanů, bude ji umět slušně reprezentovat a pomáhat jí ve světě otevírat dveře.

Kategorie: 

Komentář Institutu Václava Klause k vývoji státního rozpočtu

Analytický komentář IVK č. 2 - Otazníky nad stavem rozpočtu za první čtvrtletí

KOMENTÁŘE IVK, 12. 4. 2013

 

V minulém týdnu nás Ministerstvo financí zavalilo s nadšením informacemi o tom, v jak dobré kondici je náš rozpočet a jak se nad očekávání dobře vybíraly daně v prvním čtvrtletí letošního roku. Ke konci března dosáhly příjmy státního rozpočtu 292,9 mld. korun, které oproti stejnému období roku 2012 významně vzrostly. Výdaje činily 278,9 mld. Kč., přebytek hospodaření byl tedy 14,0 mld. Kč., což je o 36,7 mld. více než v prvním čtvrtletí loňského roku. Dá se z těchto údajů automaticky usuzovat něco pozitivního? Domnívám se, že jen velmi omezeně. Navíc je třeba vidět data v širších souvislostech.

Zaměření se na prezentaci nad očekávání dobrých příjmů velmi dobře reflektuje trend mnoha posledních let, tedy orientaci na příjmovou stranu rozpočtu a opomíjení výdajů. Jako by hlavním cílem státu bylo maximalizovat své daňové výnosy. Jako by automaticky platilo, že čím vyšší daně, tím více vybereme a čím více daní vybereme, tím je tomu lépe. Pokud toho stát více vybere, tím jen více přerozdělí, místo toho, aby více peněz zůstalo domácnostem a firmám k jejich rozhodnutí, za co své prostředky utratí a jak s nimi naloží. Přes veřejné rozpočty toho přerozdělujeme čím dál tím více. Platí to nejen absolutně, ale i relativně s ohledem na to, kolik toho naše ekonomika vyprodukuje a jaké je naše bohatství.

Dokládá to vývoj složené daňové kvóty. Ta se počítá jako prostý podíl všech vybraných daní a sociálních a zdravotních odvodů k hrubému domácímu produktu (HDP) v běžných cenách (tedy hodnota všech statků a služeb, které v daném roce ekonomika vyprodukuje). Složená daňová kvóta v posledních letech u nás opět narůstá, jak dokládají i data z fiskálního výhledu Ministerstva financí z konce loňského roku. Údaje za rok loňský a letošní jsou jen odhady, resp. predikce, neboť jak údaj v čitateli složené daňové kvóty (výběr všech daní), tak ve jmenovateli (HDP), neznáme ani za loňský rok, natož na rok letošní. Ministerstvo je na přelomu roku mírně upravilo s tím, že by kvóta letos mohla i klesnout. Zatím poslední zveřejněná lednová makroekonomická predikce však upravila odhad vývoje hrubého domácího produktu směrem dolů. Oproti predikci z července loňského roku, na jejichž datech byl letošní rozpočet sestaven, ponížila očekávanou úroveň HDP v běžných cenách téměř o 60 mld. korun. Nepropadne-li se významně daňový výběr, bude složená daňová kvóta i letos pokračovat v růstu.

Znamená přebytkový rozpočet za první kvartál záruku lepšího výsledku na konci roku? Ani to není možné tvrdit. Neplatí, že by vyšší výběr daní a přebytek automaticky znamenal nižší deficit, než jaký byl plánovaný. (Připomeňme, že deficitní státní rozpočet máme posledních 16 let, tedy každým rokem žijeme více na dluh). Během jednotlivých čtvrtletí vývoj deficitu prochází výraznými změnami. Výraznější zhoršení nastává v posledním kvartálu. Například v letech 2005-2008, tedy v období nejvyššího růstu české ekonomiky, dokázaly socialistické vlády ještě na konci září přebytkový rozpočet dotáhnout do hlubokých deficitů.

Podívejme se na celkové příjmy rozpočtu za první čtvrtletí, které meziročně vzrostly o 34,4 mld. Kč. Největším překvapením je větší výběr daně z přidané hodnoty (DPH) – meziročně o 10,4 mld. Kč, tj. o 24,6 % více oproti stejnému období předchozího roku. Dle ministra Kalouska se na růstu inkasa DPH (jehož podíl na celkovém daňovém výběru v posledních letech roste) podílí novela zákona o DPH, která zvýšila obě sazby o jeden procentní bod od počátku roku 2013, a zvyšování efektivity práce daňové správy. Jako by to bylo Kalouskovo zadostiučinění oproti všem škarohlídům, kteří jej vybízeli k demisi pro slabý výběr v loňském roce, kdy došlo ke zvýšení spodní sazby DPH z 10% na 14%. Platí snad nyní, že vyšší sazba rovná se automaticky i vyšší daňový výběr? Opět je dobré se podívat do minulosti na příjem DPH z obou sazeb. Při minulých změnách zvyšování snížené sazby DPH (odhlédneme-li od roku 2012, kdy ještě detailnější informace Ministerstvo financí nezveřejnilo) přineslo zvýšení sazby v roce 2008 i 2010 vyšší příjem do státního rozpočtu. V roce 2008 zvýšení sazby o čtyři procentní body (z 5 % na 9 %) vedlo k růstu příjmů ze snížené sazby DPH o 60 %. Růst sazby o jeden procentní bod v roce 2010 (z 9 % na 10 %) zvýšil příjmy o 6 %.

U změn základní daňové sazby tento pozitivní vztah mezi vyšší sazbou a vyšším rozpočtovým příjmem už neplatil. Růst základní sazby o jeden procentní bod v roce 2010 (z 19 % na 20 %) vedl k poklesu rozpočtových příjmů z této základní sazby DPH o více než 5 %. Zajímavý je rovněž pohled na rok 2004 respektive 2005, kdy byla snížena základní sazba DPH z 22 na 19 %, což tehdy dokonce způsobilo růst příjmů o 12 %.

Lze se tedy domnívat, že relativně více se na vyšším daňovém výběru podílí efekt zvýšení nižší sazby. Ta se totiž dotýká zejména zboží, ke kterému spotřebitelé hůře hledají náhradu, substitut. Naopak u zboží, která jsou zdaňována vyšší sazbou, je při nižší elasticitě poptávky pro spotřebitele větší možnost úniku – ke zboží se sazbou nižší, k zahraničnímu zboží či ke zboží z černého trhu). Platí-li, že vyšší výběr je zapříčiněn efektivnějším a účinnějším výběrem, musíme se opět ptát, jak účinný, respektive neúčinný byl náš daňový výběr v předešlých letech. Zda tlak na daňovou správu nemohl být dostačující a muselo dojít v letošním roce k dalšímu zvýšení sazeb DPH.

Větší výběr daně z přidané hodnoty je dobré dát i do souvislosti s makroekonomickým vývojem. Daňový výnos je konfrontován s neustále stagnující spotřebou domácností. Potěšující nejsou ani další údaje. V prvních dvou měsících roku 2013 klesl maloobchodní prodej (bez pohonných hmot) o 1 %, únorové tržby maloobchodního prodeje o 3,6 %, tržby z prodeje potravinářského zboží dokonce poklesly o 5 %. Především u potravin se může efekt vyšší DPH promítnout do snížení marží prodejců. Za první čtvrtletí došlo ke zvýšení rozpočtových příjmů o 4 mld. i u spotřebních daní, kam se počítají i daně energetické, které dusí naši průmyslovou výrobu. Naopak klesá výběr daní od právnických osob. Data nám naznačují, že ani inflace kolem 3 % nedokázala zabezpečit vyšší výběr. Firmám se evidentně nedaří ani na počátku roku a výhled na další období nevypadá rovněž příliš optimisticky.

Pozitivnější se zdá pokles výdajů rozpočtu o více než 2 % oproti prvnímu čtvrtletí roku 2012. Nicméně zatímco výdaje na sociální dávky (byť mírně) nadále rostou (a to při poklesu v nich započítaných důchodů o 1,7 %), kapitálové výdaje významně klesají – o více než 5 %. Pokračující pokles těchto výdajů na úkor sociálních dávek či dalších mandatorních výdajů by mohl snížit letošní HDP, kdy samo Ministerstvo financí odhaduje pro letošek tzv. pozitivní nulu, tedy stagnaci.

Neberme zprávy o vyšším výběru daní automaticky za dobrou zprávu. Měli bychom je vždy zasadit do širšího kontextu a zejména se ptát, na co nám vyšší daně slouží. Pozitivně bychom měli prezentovat spíše až situaci, kdy náš dluh přestane růst, či kdy snížení daní (nikoli jejich zvyšování) přinese větší rozpočtový příjem. Bohužel plány ministra financí naznačují spíše než pokles daní opak. Možná že nás brzy čeká zvýšení energetických daní a zavedení nové daně z CO2. To našemu průmyslu a hospodářství vůbec nepomůže.

Martin Slaný, ředitel ekonomických studií Institutu Václava Klause, 12. dubna 2013

Kategorie: 

Komplikovaná tvorba cen léků související s regulačními poplatky, které nerozumí nejen pacienti, ale i někteří lékárníci. Jak to vnímáte?

Je to smutné. Jde o přímý důsledek všech zmatků a fantasmagorií, které do systému placení regulačních poplatků vnesla ČSSD. Snažil jsem se informovat u lékařů: nevědí. Ptal jsem se v lékárně: paní lékárnice mi ochotně ale rozpačitě ukázala komplikovaný a nesrozumitelný písemný pokyn. A tak jsme biti tím nepořádkem všichni: pacienti, lékárníci, lékaři. Systém poplatků, který ve své původní podobě zafungoval dobře a do zdravotnictví prokazatelně vrátil významné peníze k léčbě nejvážnějších chorob, se hroutí a je díky ČSSD v troskách.

Kategorie: 

Komu tady skutečně zvoní hrana?

Evropský parlament s chutí vyhověl žádosti francouzské prokuratury a zbavil poslankyni Marine Le Penovou imunity na základě obvinění, že na svých sítích zveřejnila „brutální realitu“, s jakou si počínají členové Islámského státu.

Řídící hlasování v bruselském jednacím sále oznámil, že „pro hlasovala optická většina přítomných“. Přeloženo do normálního jazyka to znamená, že předsedající nesčítal hlasy, přehlédnul sál a podle odhadnutého počtu zvednutých rukou rozhodnul.

Marine Le Penová je po celé měsíce v nadcházejících francouzských prezidentských volbách kandidátkou s nejsilnější podporou francouzské veřejnosti. Kromě toho, že ve svém programu oživila tradici francouzského hospodářského ochranářství, vystupuje velmi tvrdě proti členství Francie v jednotné evropské měně a slíbila, že pokud se stane francouzskou prezidentkou, vyhlásí ve Francii referendum o setrvání země v EU. A o to právě jde!

Kdyby totiž k něčemu takovému došlo, a vzpomínky na odmítnutí tzv. evropské ústavy ve Francii jsou pro evropské elity stále ještě příliš zdrcující, byl by to smrtelný úder současné podobě integrace „stále těsnější unie“.

K něčemu takovému, jako je vítězství Marine Le Penové, prostě nesmí v žádném případě dojít!  Začíná být zcela zjevné, že evropské (zcela nedůvěryhodné) elity už nepřipouštějí jakékoliv svobodné rozhodování občanů. Nahrazují jej mediálním a politickým tlakem na jednotlivé kandidáty, nevyhýbají se odporným osobním útokům a veřejnost ovlivňují ostouzením kandidátů.

Tentokrát však Evropský parlament obnažil nejen svoji nedemokratickou podstatu, ale ukázal, že je v důsledku pro Evropu bezpečnostní hrozbou. To, že Marine Le Penová na svých sociálních sítích představuje nemilosrdnou realitu islámského radikalismu, není v rozporu se zdravým rozumem, ale to, že drtivá většina poslanců Evropského parlamentu její počínání považuje za protizákonné, odhaluje, že evropské instituce se děsí úspěchu Le Penové v prezidentských volbách, že tuší, že její úspěch by byl oním zdrcujícím úderem.

Takže komu dnes vlastně zvoní hrana? Le Penové, na jejíž straně stojí francouzská a evropská občanská většina, nebo těm, kteří dnes „opticky většinově“ hlasovali v centru Bruselu?

 

Kategorie: 

Konkurence je na pracovním trhu vítaná!

Myslíte si, že by se měla zpřísnit pravidla včetně postihů při zaměstnávání cizinců?  

 

Zaměstnávání cizinců není nic negativního, pokud jsou zaměstnáváni legálně a jejich zaměstnavatelé za ně odvádějí náležité platby. Mobilita pracovních sil je přínosná a dokonce žádoucí. Pomáhá vyplnit mezery na trhu práce. A nejde už pouze o nejlacinější práce, které „domácí“ již nechtějí vykonávat (příjem ze sociálního systému je pro ně vyšší než nabídnutá mzda). Jde i o zaměstnávání vysoce kvalifikovaných lidí například ve zdravotnictví. Nejsem pro zpřísňování pravidel zaměstnávání cizinců. To je pouze ochranářské opatření. Postačí, pokud budou náležitě dodržována či vynucována již platná pravidla.

Kategorie: 

Kontrola NKÚ - kdo by ji podle vás měl provádět?

NKÚ je nezávislá instituce, která je zřízena v Hlavě 6 Ústavy ČR a její struktura a pravomoci jsou přesně vymezené zákonem 133/1993 Sb. Kontrolu NKÚ na základě těchto dokumentů provádí Poslanecká sněmovna PČR prostřednictvím svého kontrolního výboru. Ten může, po dohodě s kolegiem prezidenta NKÚ (15 členů), požádat Kancelář Poslanecké sněmovny PČR o vypsání veřejné soutěže na dodavatele auditu hospodaření NKÚ. Tento postup, který kloubí dohromady parlamentní kontrolu volených zástupců a specialistů - auditorů považuji za správný a nemyslím si, že by měl být nějak účelově měněn.

Kategorie: 

Korupce při vydávání živnostenských listů cizincům, kteří neovládají češtinu a nevlastní výuční list. Jak to vnímáte?

Nejjednodušší by bylo co nejvíce snížit byrokratickou zátěž při vydávání živnostenského oprávnění. Každé nové razítko, každá nová žádost či formulář rozšiřují prostor pro korupci. Čím vyšší jsou pravomoci úředníků, tím vyšší je pravděpodobnost nabídky úplatku, přestože si nemyslím, že je státní správa prolezlá korupcí. Pokud bude existovat ten, kdo nabídne úplatek a na druhé straně ten, kdo je ochoten jej přijmout, bude korupce neporazitelná. Chtějme co nejméně regulací, přerozdělování, dotací, razítek a úředních povolení a významně se sníží míra korupce. A chtějme po lidech, aby byli slušní.

Kategorie: 

Lidovecké eurofráze nejsou debatou

 Do české politické debaty jen s obtížemi a povrchně probublávají témata související s rolí a postavením České republiky v Evropské unii. Je to škoda. Václav Klaus po léta důsledně vysvětluje, že Evropská unie – bohužel - pro nás již žádným zahraničím není. Autoři IVK tvrdíme, že události odehrávající se na „evropské“ úrovni nás přímo a zásadně ovlivňují natolik, že by debata o mnohostranné krizi EU a našich pozicích v tak vážně kontaminovaném uskupení měla být jedním z podstatných - nejen volebních - témat. To vše ale platí pouze za jednoho předpokladu: půjde o seriózně míněnou debatu, ne o laciné výkřiky a prázdné fráze.

To, že vážná debata na toto klíčové téma však domácí politiku míjí, potvrdili v plné nahotě (a není to žádným překvapením) o minulém víkendu na svém sjezdu čeští lidovci. Pavel Svoboda, jeden z jejich poslanců Evropského parlamentu, mimo jiné prohlásil, že „k EU pro nás neexistuje alternativa. I když má unie chyby, unie jsme my. ... V zájmu ČR je patřit k tvrdému integračnímu jádru EU“.

Říci, že unie má chyby, je to samé, jako v poslední dekádě komunismu v Čechách „kritizovat“ přílišnou byrokracii. To už se v rámci tehdejší „konstruktivní kritiky“ mohlo. Co se však v žádném případě nesmělo, bylo obnažení podstaty režimu. To bylo zakázáno a trestáno. Připustit unijní „chyby“ si už v rámci „zdravé eurokritiky“ může dovolit i takový „Evropan“, jakým je Pavel Svoboda. Pojmenovat kořeny a hlavní příčiny krize stávajícího modelu evropské integrace však nechce, protože kritizovat něco, „k čemu pro nás není alternativa“ považuje za stejné kacířství, jako v komunismu obhajovat přednosti kapitalismu.

Tvrzení, že ztělesněním českých zájmů je patřit do „tvrdého jádra EU“, je dalším děsivým, i když ne novým, názorem. Už proto, že si to v Čechách nepřejí pouze lidovci, chtějí to Kalousek se Schwarzenbergem a jejich TOP 09 (s lidovci vlastně patří do stejného ideového hnízda), a touží po tom i čeští socialisté. Dočkáme se od jejich politických oponentů v předvolebních debatách ostrých otázek, které odhalí, do jakého „tvrdého jádra“ nás jeho obhájci vtahují? Dozvíme se od nich, co pro nás má příslušnost k takto koncipované „nové Evropě“ znamenat? Nebo zůstane u aprioristických eurofrází komunistického střihu?

Na rozhodující témata, která mohou na desítky let ovlivnit budoucnost této země, je nezbytná názorově vyhrocená a jasná debata. Ne floskule a eurofráze v lidoveckém stylu.

Stanovisko IVK ke dni 29. 5. 2017

Ivo Strejček

Kategorie: 

Lidé se kvůli zvyšujícím se cenám energií vracejí k neekologickému topení pevnými palivy a stát je nijak nemotivuje ke změně. Má to nějaký smysl?

Stát by neměl mít nástroje k tomu, aby motivoval občany k náhradě lacinějších zdrojů energie dražšími. Lidské jednání je vždy racionální a vždy je určováno hledáním maximálního výnosu za minimálních výdajů. Vzhledem k tomu, jak ceny energií stále porostou, lidé budou muset přirozeně hledat metody, jak energiemi šetřit. Čím vyšší budou ceny energií, tím vyšší bude naše motivace šetřit. Je to na každém z nás: my musíme pochopit, že ušetřit na spotřebované energii znamená ušetřit na její spotřebě. Stát v tom nehraje žádnou roli.

Kategorie: 

Lidé v regionu se děsí hromadného propouštění v souvislosti s omezováním výroby v podnicích. Jak jim může stát pomoci, dojde-li k tomu?

Ne stát ale vláda: vláda ODS snížila zadlužení způsobené vládami ČSSD. Tím uvolnila finanční prostředky, které by musela splatit bankám za peníze, které vláda ČSSD rozkradla k vlastnímu utrácení. Vláda ODS připravila rozsáhlý program rekvalifikací pro ty, kteří nešťastně o práci přijdou, ale pracovat chtějí.Vláda ODS připravila pružný zákoník práce, který umožní navazovat rychleji pracovní poměr. Vláda ODS připravila zákon, který zjednoduší zakládání podnikání. Vláda ODS prosadila jednodušší získávání úvěrů, které podnikatelé potřebují k financování projektů.

Kategorie: 

Lidí, jež souhlasí s legalizací eutanazie, přibývá - podle posledních průzkumů byly pro více než tři pětiny respondentů. Jak to vnímáte?

Nečekaně vysoká podpora eutanázie se dá vysvětlit naším strachem z nedůstojného a bolestivého umírání, obavami z utrpení, které těžké nemoci přinášejí nám i našim nejbližším. A přesto bychom si měli uvědomovat pokoru před nedotknutelností života v jakékoliv jeho fázi. Úvahy o řízené smrti jsou svým způsobem vedlejším produktem společnosti blahobytu, která nás důsledně učí vytěsňovat všechny životní problémy a bolestivé komplikace na okraj našeho zájmu. Zdá se, že do světa blahobytu prostě umírání a pokora umírajícím dosloužit do jejich důstojného konce nepatří. Jsem proti eutanázii.

Kategorie: 

Macronův evropský „reformní“ fanatismus

Když nově zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron přicházel v neděli večer dramaticky pompézním krokem před palác Louvre, aby zde se svými příznivci oslavil své vítězství, nepřicházel za tónů francouzské hymny, ale za aranžmá tzv. evropské hymny „Ódy na radost“. Toto proevropské Macronovo pozérství celkem trefně potvrzuje to, co lze od jeho představ o „evropské reformě“ očekávat. Říkal to v předvolební kampani, řekl to ostře i ve svém prvním prezidentském projevu po svém zvolení.

Už to by nakonec stačilo, abychom měli v Macronových názorech dostatečně jasno, když jej za slova o „obhajobě Evropy, protože její civilizace je v sázce“ freneticky pochválil fanatický eurofederalista Verhofstadt: „Všechny evropské progresivistické síly očekávají, že Francie bude iniciovat nový evropský úděl.“

Seznámit se s tím, co už Macron řekl či naznačil o budoucí francouzské politice uvnitř EU, je pro českou politiku zásadní. S důsledky nové evropské mocenské konstelace budeme konfrontováni, bude nás významně ovlivňovat – a měli bychom si k ní připravit realistický postoj.

  1. Emmanuel Macron hlásá nezbytnost vzniku nových fiskální a sociálních pravidel závazných pro členy eurozóny a má mít vlastního ministra financí;
  2. Eurozóna má mimo Evropský parlament vytvořit vlastní parlamentní shromáždění složené jednak z nově zvolených zástupců členských zemí eurozóny, jednak ze členů národních parlamentů;
  3. Podporuje myšlenku vytvoření „panevropských“ kandidátních listin už pro volby do Evropského parlamentu 2019, kterými by se „pro začátek“ rozdělilo 73 míst uvolněných odcházejícími britskými zástupci (Macron tak vrací do hry prozatím neprůchodný návrh socialistických a zelených revolucionářů Jo Leinena a Daniela Cohn-Bendita);
  4. „Nemůžeme mít Evropu, která debatuje o každé desetině rozpočtů členských zemí, ale když jde o základní evropské hodnoty, jako tomu je v Polsku nebo Maďarsku, rozhodne se raději nedělat nic.“;
  5. „Polsko zneužívá rozpočtových a sociálních skulin EU, ale současně porušuje všechny principy EU. Logickým krokem vůči této zemi by mělo být odebrání jejích hlasovacích práv v Radě.“;

S Macronem žádná reforma EU nepřichází. Jeho „reforma“ bude „jakešovskou“ konzervací a zabetonováním stávajícího beznadějného stavu. Macron posílí stranu vyhrocených eurofederalistických názorových proudů, ačkoli většina jeho současných názorů vyžaduje riskantní změny smluv a je u mnohých v EU zatím obtížně průchodná. Ale víme, co bude v EU neprůchodné, až na podzim v Německu zvítězí budovatelka „německé Evropy“ Merkelová s fanaticky proevropským Schultzem?

Znovu si připomeňme, že úvahy „moderního Evropana“ Macrona o „novém evropském údělu“ jsou jistou formou odpovědi českým politikům o tom, že EU nelze v současných politických konstelacích pozitivně reformovat. Tuto realitu bychom měli vzít na vědomí bez jakýchkoli iluzí – a svoji budoucí politiku o takové poznání opřít.

Kategorie: 

Malé překročení rychlosti nemusí být přestupkem - avšak jak kdy a jak kde. Co si pod termínem „malé překročení rychlosti“ představujete vy?

Obávám se, že jde o nejasný termín, s jehož výkladem budou mít problémy jak policisté, tak řidiči. Z řidičské praxe mnozí víme, že na našich silnicích jsou místa, kde je sice maximální rychlost regulována, ale „mírné“ překročení nikoho neohrožuje. Na takto přehledných a nikoho neohrožujících úsecích je na vině nevhodné značení, které by mohlo být liberálnější. Pokud má takové chyby řešit termín „malé překročení rychlosti“, bude jeho posuzování svévolné jak ze strany řidičů, tak ze strany policistů. Myslím si, že takto mlhavě a neurčitě vyložený termín povede na silnicích k nedorozuměním a ve svém důsledku proto ke snížení bezpečnosti provozu.

Kategorie: 

Mimoběžnost uměleckých elit

Když na tradičním předávání filmových cen Zlatých glóbů přebírala ocenění za umělecký přínos herečka Meryl Streepová, svoji řeč nevěnovala obvyklému poděkování. Využila ji, zjevně promyšleně, ke stupňování politické kampaně proti (aniž by jej byť jedinkrát jmenovala) nově zvolenému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Počínala si obdobně jako účinkující v broadwayském muzikálu Hamilton, kteří před nedávnem vyvinuli stejně motivovaný tlak na viceprezidenta Pence. Toho do divadla osobně pozvali s celou jeho rodinou, aby jej na konci představení konfrontovali se svým „umělecko-politicko-anti-Trumpovským“ prohlášením.

Osobování si určující role těch, kteří nejlépe vědí, co je správné a co ne, je u umělců a jim spřízněných kruhů, obvyklé. V Čechách s tím máme bohaté zkušenosti již od začátku 90. let minulého století, přes tzv. televizní krizi až po rozmanité petice vybízející tu prezidenta Václava Klause, tu prezidenta Miloše Zemana k rezignacím.

Stejně jako u nás, i v dnešní Americe je jednotícím znakem takových „uměleckých“ aktivit neschopnost vyrovnat se s výsledky voleb, přijmout je pokorně bez ohledu na vlastní preference.

Donald Trump se americkým uměleckým elitám nelíbí stejně tak, jako s jeho zvolením nesouhlasí velkoměstští liberálové. Ovšem to, co se v Americe dnes děje, si tyto vlivné a nad obyčejné Američany nadřazené elity přivodily samy. Kohabitace mediálních a uměleckých elit totiž po celá desetiletí určují agendu, aniž by si povšimly, že obsah těchto agend se míjí s tím, co si většina společnosti přeje, co vnímá a co cítí. To jejich výlučnost a zahleděnost do sebe vytvořily Donalda Trumpa.

Jejich neochota přijmout výsledky voleb tak z nich dělá větší nebezpečí pro demokracii, než onen „zlý a vulgární“ Trump (který ještě ani neměl šanci se o něco pokusit). To jim ovšem nebrání, aby dané situace využily opět ve svůj vlastní prospěch a – elitářsky samy sebe nominovaly do pozic „mravních autorit“.

Pro nás v Čechách – nic nového!  

Stanovisko Institutu Václava Klause ke dni 10. ledna 2017

 

Kategorie: 

Ministerstvo zdravotnictví uvádí, že kdyby neakutní pacienti platili za převoz sanitkou do nemocnice 5 Kč/km, úspory by mohly údajně činit až 500 mil. ročně. Jaký na to máte názor?

Tento výpočet považuji za srozumitelný. Neakutní pacient se do nemocnice (kromě sanitky)může dopravit svým autem nebo prostředkem hromadné dopravy. I to něco stojí. Chtít proplacení části nákladů za použití sanitky pro takové pacienty považuji za pochopitelné. Hledat úspory je nutné. Já, jako klient jedné ze zdravotních pojišťoven, nepotřebuji například dostávat pravidelně její propagační magazín: luxusně zpracovaný materiál, který je většinou reklamou na české filmové, sportovní nebo mediální hvězdy. Tyhle náklady ať si pojišťovna ušetří a takto získané finanční prostředky ať použije efektivně na úhradu zdravotní péče pro své klienty.

Kategorie: 

Ministerstvo školství nehodlá zveřejnit kompletní maturitní žebříček škol, protože o studium v těch neúspěšných by pak nikdo nestál. Co si o tom myslíte?

Nesouhlasím. To bylo oněch 1,5 mld. Kč vynaložených za ta léta na projekt státních maturit pouze k tomu, abychom se "nic nedozvěděli"? Jenom pěkně s úplným žebříčkem škol na světlo boží! Konkurence je správná a má z trhu v otevřené soutěži vytlačit ty nejhorší - školy s bídnou úrovní, podprůměrné učitele i mizerné studenty. Neumím si představit, že v lyžařském závodě rozhodčí zveřejní pořadí na prvních třech místech a o ostatních závodnících se nic nedozvíme. Jedině nesmlouvavé výsledky celé a veřejně přístupné startovní listiny vytváří konkurenční tlak. Ten, spolu se svobodou volby, vedou ke zlepšování.

Kategorie: 

Mladý motorkář rovná se nebezpečný motorkář? Přiklonili byste se ke ztížení přístupu mladých lidí k silným motocyklům?

Asi ano. Řidičem se člověk stává až získanými zkušenostmi. Ty nás naučí, že jízda na silnici není o odvaze a rychlosti, ale o odpovědnosti k sobě i svému okolí. Ale to žádný zákon ani nenařídí, ani nenaučí. Ano, s některými motorkáři nemám dobrou zkušenost, ale jsou řidiči automobilů lepší? Tam mám mnohem víc drásavých zážitků a přesto o „nějakém“ omezení nemluvíme. Váhavě a s vědomím, že žádný zákon neřeší absenci osobní odpovědnosti, bych pro nějaké opatření vydiskutované mezi odborníky a motorkáři, byl.

Kategorie: 

Moderní daně

Jaký máte názor na návrh možnosti pro obce zavádět na svém území nízkoemisní zóny?

 

Nesouhlasím, protože jde o nedomyšlený a diskriminační nápad. Představme si, že nízkoemisní zóny zavede Praha. Vjedete do Prahy po dálnici D1 a buďto zaplatíte, nebo musíte odstavit vozidlo. Kde? Jsou kolem Prahy velká záchytná parkoviště efektivně propojená se systémem městské hromadné dopravy? Ani zkušenosti z velkých aglomerací, kde toto opatření již bylo zavedeno, nejsou přesvědčivé (Berlín, Mnichov, Frankfurt). Prodej povolenek pro vjezd do nízkoemisních zón je novou formou „městské daně“, postihne středně a nízko příjmové skupiny řidičů, zvýší ceny dodávaného zboží a smogovou situaci stejně nijak podstatně nevylepší. 

Kategorie: 

Monopol Českých drah versus soukromý dopravce. Jaký je váš názor?

Konkurence je vždy zdravá a žádoucí. To, že se věčně ztrátovému, věčně dotovanému, stále nepružnému a přitom úrovní služeb zaostalému kolosu Českých drah objevila hbitá konkurence je dobře. Problémem je, že ČD jsou stále významně dotovány ze státního rozpočtu, zatímco soukromý přepravce kryje své náklady z vlastního rozpočtu. Takže ono to s tou spravedlivou konkurencí také není úplně v pořádku. Vláda by se měla odhodlat k privatizaci ČD. Bylo by to ku prospěchu jednak daňových poplatníků, jednak klientů a zákazníků.

Kategorie: 

Myslím, že více zákonů neznamená více bezpečí

Na Slovensku uvažují o zákazu výkupu kovů, protože se v drtivé většině jedná o kradené předměty. Dovedete si něco podobného představit u nás?  

 

Úplný zákaz výkupu železného šrotu považuji za nesmyslný. Z výsledků celoplošné kontroly České inspekce životního prostředí z konce roku 2012 vyplývá, že stávající legislativa je dostatečně přísná, pouze ji některé výkupny nedodržují. Tam hledejme problém! Již nyní totiž není možné, aby výkupny vykupovaly kovové předměty pietního či náboženského charakteru, stovky metrů kabelů z barevných kovů či celé kolejnice od fyzických osob. Zákaz výkupu kovů poškodí některé z nejslabších členů společnosti, kteří si sběrem šrotu vydělávají pár korun na živobytí, protože jinou příležitost nemají. A jestli někde zmizely kanálové mříže a objevily se ve výkupně, to ať přísně vyšetří Policie ČR.

Kategorie: 

Myslíte si, že by měli být odškodněni lidé, kteří v letech 1948 – 1989 přišli z politických důvodů o práci?

Moc bych jim to přál, ale nevím, zda je to možné za těch 40 komunistických let prokazatelně doložit. Všechny tyto úvahy znovu dokazují, jak zrůdnou ideologií komunismus byl, jak odporně znetvořil společnost, jak vnitřně rozložil rodiny. Tím, že lidé kvůli názorům nemohli vykonávat svou práci, tím, že se mstil na jejich dětech a zamezil jim přístup ke vzdělání, a tím, že část schopné generace vyhnal do zahraničí. Snad by dnes stačilo – s úctou k těmto lidem – nenechat bývalé estébáky stále působit v ozbrojených složkách a staré bolševiky řídit státní úřady. A to nejpodstatnější: nezapomínat a nepodléhat mylné iluzi, že se minulost nemůže opakovat!

Kategorie: 

Myslíte si, že by sociální dávky měly být exekučně postižitelné?

To je sporný problém, přestože populisticky vděčný. Řešení spíš vidím v celkové rekonstrukci a zjednodušení systému sociálních dávek. Přimlouval bych se za významné omezení jejich rozsahu a podmínku vázat je na skutečnou sociální podporu dětí, občanů s tělesným postižením a těch, kteří se aktivně snaží najít práci. Část sociálních dávek by měla mít formu kuponů směnitelných za potraviny (i když i s tím se dá dobře kšeftovat), část sociálních dávek by měla být povinně vázaná na výkon veřejně prospěšných prací atd. Cílem by mělo být přiškrtit příjem sociálních dávek těm, kteří „v noci žijí, ve dne spí“, aniž by se starali o vyrovnání svých dluhů.

Kategorie: 

Myslíte si, že geneticky upravené zemědělské plodiny představují oprávněnou hrozbu?

Ne, v žádném případě. Hanebnou paniku a hysterii kolem geneticky modifikovaných plodin (GMO) záměrně rozpoutali evropští farmáři v obavě před lacinějšími americkými dovozy. Vyvolávání strachu z GMO je moderní formou ochranářství, které pomáhá Evropanům udržovat vyšší výkupní ceny zemědělských komodit. GMO jsou nadějí pro rozvojový svět, který s odolnějšími plodinami proti tamním chorobám (a tedy se zárukou vyšších výnosů), může úspěšně řešit svůj potravinový problém.

Kategorie: 

Myslíte si, že hrozbu opakujících se záplav mohou odvrátit nové, bohužel, finančně velmi nákladné přehrady?

Člověk se musí ve vlastním zájmu začít chovat v krajině jako hospodář s vědomím, že jej jeho bezprostřední okolí nejen živí, ale že mu poskytuje i přirozenou ochranu. Na mnohých místech doplácíme na ztrátu zdravého selského myšlení a necitlivost lidského počínání v krajině. Často se ukazuje, že by ohromným škodám zabránily třeba „pouze“ pěstování vhodných plodin, správný směr orby, pravidelné obnovy drenáží a odtokových kanálů. Naši předkové ze zkušenosti budovali suché protipovodňové poldry nebo dlouhé meze jako přirozené ochranné valy. Neměli k tomu obrovské finanční ani materiálové zdroje. Prostě dali na vlastní zkušenost a zdravý rozum.

Kategorie: 

Myslíte si, že idea přijímání cizinců z Balkánu, států východní Asie, Vietnamu či Afriky do elitních policejních útvarů by mohla pomoci při boji s cizojazyčnými zločineckými skupinami?

A není to řešení problému "od konce"? Hlavním problémem je přece to, že hranice evropských států jsou lehkovážně propustné! To je výsledkem eurooptimistické iluze v to, že národní státy prý jsou překonány a tedy neexistují ani historické hranice jejich území. A pokusy kontrolovat je jsou navíc nepřípustné! Naopak, ve vlastním zájmu je třeba usilovat o obnovení rozumné kontroly svých hranic a pohybu lidí, kteří k nám přicházejí! Ne proto, abychom vytvářeli umělé bariéry svobodnému pohybu osob, ale proto, abychom opět získali alespoň částečnou kontrolu nad kanály, kterými mohou do naší země pronikat lidé, které si tady z bezpečnostních důvodů prostě nepřejeme.

Kategorie: 

Myslíte si, že japonská jaderná havárie ovlivní plán rozšíření Temelína?

Doufám, že ne. Je ale jasné, že problematická situace elektrárny Fukušima celou debatu o získávání elektrické energie z jaderných zdrojů zkomplikuje. Jednak opět povzbudí odpor protijaderných aktivistů, jednak i v Čechách bude třeba znovu trpělivě uklidnit veřejné mínění srozumitelnou vysvětlovací kampaní o bezpečnostních systémech našich jaderných elektráren. Podstatné ovšem je, že 33% celkové české energetické produkce zajišťují jaderné elektrárny. V Čechách neexistuje žádná lacinější a efektivnější alternativa k jaderné energetice.

Kategorie: 

Myslíte si, že je možné zjistit, zda regulační poplatky ve zdravotnictví jdou skutečně na zkvalitnění lékařské péče?

A proč? Je správné, že poplatky zůstávají tam, kde byl výkon skutečně proveden. Lékař či zdravotnické zařízení je mohou dle potřeby použít tam, kde je to podle jejich názoru vhodné stejně tak, jako příjmy od zdravotních pojišťoven: na financování péče, na modernizaci zařízení, budov a ordinací ale i na zvýšení platů svého personálu. To, zda jsou správně použity poznáme sami při návštěvě zdravotnického zařízení na úrovni poskytované péče.

Kategorie: 

Myslíte si, že je přijatelné, aby povolání exekutora vykonávali cizinci bez právnického vzdělání a praxe v Česku?

Ano, myslím, že je to přijatelné a vím, kam dnešní otázkou míříte – obáváte se, že exekuce a vymáhání pohledávek by se tak mohly dostat do rukou „cizineckých mafií“. Nejsem si jist, zda je dnes právnické vzdělání podmínkou pro výkon exekucí a nevidím jediný důvod, proč by cizinci, kteří získají legální povolení k pobytu v ČR a splní náležité podmínky, nemohli tuto práci vykonávat. Nájemní vyděračské kriminální mafie mi dělají víc starostí.

Kategorie: 

Myslíte si, že je reálné v českých poměrech zavést placení pokut za dopravní přestupky podle movitosti řidiče a ceny vozidla?

Přál bych si, aby to reálné nebylo. Považuji tento návrh za porušení rovnosti občana před zákonem. Jízda na červenou je stejně nebezpečná jak "majetným" tak "chudým" řidičem. Větší bezpečnosti se tím na silnicích nedobereme. Co takhle raději zpřísnit dohled nad získáváním řidičských průkazů, nad přesností technických testů vozidel ve stanicích technické kontroly, nad včasnými či pečlivými opravami povrchů vozovek. Chování za volantem je o ohleduplnosti a vzájemné úctě. Neobviňujme peníze, ty nemají dobré nebo špatné lidské vlastnosti. To lidé - bohatí i chudí - jsou k sobě na silnicích navzájem bezohlední.

Kategorie: 

Myslíte si, že je vhodný případný zásah policie v soukromých bytech bez povolení k prohlídce, zato s možným použitím násilí?

Ne, to považuji za nepřijatelné. Dokonce i v případech, kdy se jedná o vyšetřování podezření z teroristického spiknutí. Západní společnost byla vybudována na liberálních principech. Ty jsou po staletí zdrojem její prosperity a úspěchu. Pokud si necháme vnutit okolním světem jiná „pravidla hry“, popřeme vše, co Evropu a Ameriku učinilo svobodnými. Policie smí vniknout do bytu pouze se svolením soudce a musí se tam chovat tak, jak to vyžadují dané okolnosti. Podlehneme-li jinému výkladu, pak jsme s terorismem a zločinem prohráli.

Kategorie: 

Myslíte si, že nemocniční lékaři skutečně odejdou, pokud nebudou splněny jejich mzdové požadavky?

Nevím, odpověď znají pouze oni sami. Proč hasiči, policisté, zdravotní sestry, úředníci a další musí chtě nechtě přijmout platové redukce? Jsou lékaři nějak výjimečnou skupinou, která by na rozdíl od ostatních měla požadovat razantní nárůsty platů? Proč nepostupovali pozitivně? Měli svoji razanci napřít na urychlené prosazení nezbytných zdravotních reforem a racionální lékové politiky. Měli svým programem pomoci vládě zastavit plýtvání penězi ze zdravotního pojištění. Ekonomické, ne revoluční, chování je cesta k vyšším platům. Odboráři na to šli ovšem jinak: vzali si k prosazení svých požadavků jako rukojmí vystrašené nemocné a v lékařských kolektivech vyvolali atmosféru nejistoty a strachu větami "jestli nepodepíšeš...". Smutné, bohužel.

Kategorie: 

Myslíte si, že použití zimních pneumatik na dálnici D1 platící od 5 °C níže nebude svádět řidiče ke sporům s policejními kontrolami? Kdo dokáže, kolik bylo přesně stupňů, když šofér do označeného úseku vjel?

Rozhodnutí o povinném použití zimních pneumatik s náležitými parametry považuji za správné. Souhlasím ale s námitkou, že stanovená hranice 5°C je sporná a umím si představit, že asi bude jak ze strany neukázněných řidičů, tak ze strany části dopravní policie zneužívána. Ministerstvo dopravy mělo odvážněji nařídit povinnost používat zimní pneumatiky na celé území ČR bez výjimky a informovat o ní řidiče v dostatečném časovém předstihu. Ne na poslední chvíli a polovičatě.

Kategorie: 

Myslíte si, že povinné datové schránky přinesou neuvolněným starostům malých obcí ulehčení jejich práce, nebo naopak problémy?

Datové schránky jsou významnou novinkou. Zda ale ulehčí práci starostům v malých obcích se teprve uvidí. Vypadá to, že budou muset strávit víc času u počítače než doposud, na úkor jiné práce, kterou za ně beztoho počítač neudělá. Ptal jsem se několika starostů na názor a zdá se, že „zjednodušená komunikace“ může naopak "vyrobit" další administrativu. Nevím, nejsem internetový nadšenec, ale čas snad ukáže, že tohle je krok správným směrem.

Kategorie: 

Myslíte si, že povolování znovuzavedení hraničních kontrol v zemích schengenského prostoru, pokud tyto o to usilují - například v souvislosti s přílivem uprchlíků či v obavě před nárůstem pašování, by mělo být v kompetenci EU?

Ono tomu tak již nyní fakticky je. Členský stát může regulovat pohyb na svých hranicích jen na omezenou dobu, musí o svém úmyslu Evropskou komisi předem informovat a svůj záměr prokazatelně zdůvodnit (např. podezření z teroristického útoku). Evropská komise, pokud neshledá vážné důvody, má pravomoci zasáhnout a jako „strážkyně smluv" vnutit členskému státu svoji vůli. Nemožnost kontrolovat pohyb na svých hranicích je jednou z vážných kompetencí s rozsáhlými důsledky, kterých se členské státy tzv. Schengenského prostoru vzdaly ve prospěch bruselských institucí.

Kategorie: 

Myslíte si, že průtahy při volbě prezidenta negativně ovlivní důvěru občanů v zákonodárce, které si sami vybrali?

Asi ano. Snad spravedlivě a dost nespravedlivě. Nespravedlivě proto, že všechny parlamentní strany se snažily využít všech dostupných možností, které jim jednací řád nabízel k tomu, aby jejich prezidentský kandidát zvítězil. To je přirozená součást taktiky. Průtahy přece volí fotbalisté vždy, kdy je to pro ně výhodné a pomůže jim to vyhrát. Spravedlivě proto, že chování a některé projevy, které tuto taktiku doprovázely, byly odpudivé a odporné.

Kategorie: 

Myslíte si, že případné daňové úlevy zaměstnavatelům, kteří umožní ženám na mateřské dovolené zkrácené pracovní úvazky, přesvědčí firmy, aby zaměstnávaly z jejich pohledu problémové pracovnice?

Zneklidňující skutečností současného stylu života ve většině evropských států je soustavný pokles počtu narozených dětí. Naše populace stárne. Na vině je jednak bohatý a štědrý sociální systém, jednak přirozená touha mladých žen najít odpovídající zaměstnání a budovat kariéru. Každé opatření, které napomůže zaměstnavatelům a těmto ženám najít řešení výhodné pro obě strany, je správné. Tedy i daňové úlevy a zkrácené pracovní úvazky mohou napomoci skloubit mateřství s kariérou i zájmy zaměstnavatele.

Kategorie: 

Myslíte si, že případné odmítnutí pacienta lékařem (například z etických důvodů) je zneužitelné?

Nevím, jak odpovědět na tuto otázku, protože nezodpovídám za chování ostatních lidí kolem mě. Jistě, vše je na světě obývaném lidmi zneužitelné. Domnívám se a věřím, že lékaři jsou si plně vědomi své přísahy a smyslu svého poslání. Vědí, že jejich práce je léčit. Jsem si jist, že se snaží pracovat poctivě. Ano, všichni jsme jenom lidé se svými chybami, ale proč by právě lékaři chtěli zneužívat svobody volby? Jakou k tomu mají motivaci?

Kategorie: 

Myslíte si, že případné povolení rychlosti 160 kilometrů v hodině na českých dálnicích je reálné?

Na německých dálnicích platí neomezená rychlost, doprava je tam plynulejší než v Čechách a nemyslím si, že bych tam viděl více nehod než u nás. Všude tam, kde je v Německu povolená rychlost regulována, se vytváří pomalé a proto nebezpečné "špunty". Přesto váhám, zda vyšší rychlost na vybraných úsecích českých dálnic podpořit, i když technologie moderních vozů umožňuje jezdit bezpečněji. Ptám se totiž, kolik přehledných částí dálnic v dobrém technickém stavu uzpůsobené pro zvýšenou rychlost v Čechách vůbec máme a zda jsme my, řidiči, na takovou změnu připraveni?

Kategorie: 

Myslíte si, že s ohledem na růst HDP se už obyvatelé Česka nemusejí obávat dalších dopadů hospodářské krize?

Buďme v našem očekávání opatrní. Naše ekonomika je otevřená, závislá na "zdravotní kondici" okolních významných ekonomik. Zdá se ale, že k optimistickému pohledu na naši budoucnost přispívá nejvíce existence nezávislé české koruny. Ta pomohla ochránit český finanční trh a ekonomiku od podstatně horších důsledků krize. Díky kursovému riziku nebyly produkty českých finančních ústavů infikovány toxickými finančními nástroji. Česká vláda proto nemusela finančně pomáhat našim bankám "utéci hrobníkovi z lopaty". Věřím, že se česká koruna stane jedním z hrdinů tohoto nelehkého období, který nás převede do úspěšnějších let.

Kategorie: 

Myslíte si, že sběr dat pacientů Státním úřadem pro kontrolu léčiv je v souladu s ochranou osobních údajů?

Ne, považuji tento postup za velmi sporný. Je založen na představě, že registrací osobních dat zákazníků a pacientů v lékárnách se sníží produkce drog derivovaných z léčiv. Myslím, že každý lékárník je dostatečně zkušený na to, aby rozpoznal rozdíl mezi člověkem, který si jde koupit 2 krabičky nurofenu, protože nechce vysedávat v čekárně svého lékaře, a mezi kupujícím, který požaduje hned celou krabici. Stát se nám (prostřednictvím svých úřadů) čím dál víc všemožně plete do života, ale tam, kde má být silný a účinný (třeba tvrdším postupem proti výrobcům a distributorům drog), selhává. Jako daňoví poplatníci bychom měli chtít, aby o nás stát méně pečoval, ale aby rychleji a důsledněji vynucoval průchod práva.

Kategorie: 

Myslíte si, že se po dlouhých průtazích podaří zrušit bezplatné jízdné pro ústavní činitele?

Doufám, že ano. Nikdy jsem tuto a jiné výhody pro poslance neobhajoval a nikdy jsem bezplatné jízdné pro ústavní činitele ani nevyužil. Takové výhody jsou nadbytečné a vzdalují výkon poslaneckého mandátu od života běžných občanů. To je chybné. Je v zájmu poslanců samotných, aby tyto nemístné prebendy rychle zrušili. Především proto, že prostřednictvím takto hloupých výhod mají občané tendenci často nespravedlivě hodnotit a odsuzovat práci poslanců. A to už se netýká pouze poslanců, to může být nebezpečné pro parlamentní demokracii samotnou.

Kategorie: 

Myslíte si, že středoškolské vzdělání a pětiletá učitelská praxe může být stavěna do stejné roviny s vysokoškolským pedagogickým vzděláním?

Ne. To je přece stejné, jako bychom stavěli vysokoškolské vzdělání inženýra na úroveň znalostí maturanta průmyslové školy s pětiletou praxí v kovovýrobě. Jistě, kvalitního učitele tvoří zejména praxe a zkušenosti, ale předcházející vysokoškolská průprava je podstatná. Že učitelů ubývá ještě neznamená, že je třeba jít cestou snižování úrovně vzdělávání. A představa, že učit může každý, kdo kdy chodil do školy, je mylná. Její aplikace se nám může v budoucnu zle vymstít.

Kategorie: 

Myslíte si, že tahanice kolem voleb, ať už předčasných nebo řádných, přinesou fiasko, co se volební účasti týče?

Obávám se, že nepřehledná a proměnlivá situace kolem vyhlášení termínu předčasných voleb posiluje ve veřejnosti nedůvěru k politickým stranám. Bojím se, aby voliči po tom všem neodvrhli politické strany jako „věčně rozhádaná“ tělesa a postup úředníků ve vládě premiéra Fischera neocenili názorem „konečně klid“. Pokud by toto mínění mělo získat širokou podporu, pak půjde o krizi demokratické politiky. Politické strany (na rozdíl od úředníků ve vládě) totiž musí pravidelně ve volbách skládat své účty a jsou od voličů náležitě za své (ne)výkony „odměňováni“. Pokud by veřejnost uvěřila v blahodárný přínos tzv. expertní demokracie (nepolitické politiky), bylo by to zlé. Občan musí mít vždy právo u volební urny vládu, se kterou je nespokojen, změnit.

Kategorie: 

Myslíte si, že v inkriminovaných vysočinských částech dálnice D1 se v nadcházejících měsících osobní automobily obejdou bez zimních pneumatik?

Dlouhodobě zastávám názor, že v zimním období mají mít zimní pneumatiky povinně všechna vozidla bez ohledu na to, zda jsou z Prahy, Vysočiny nebo Znojma. Zimní přezutí není pouze otázka pohybu na sněhu, ale také bezpečnějšího pohybu při teplotách několik stupňů nad nulou. Stát by měl mít sílu takové opatření prosadit, protože jde o zajištění vyšší míry bezpečnosti lidí na vozovkách. Plošná povinnost pro všechna vozidla je také srozumitelným nařízením pro všechny české i zahraniční řidiče a vylučuje výmluvy. Jsem si jist, že toto opatření by přivítala i Policie ČR – nejen jako krok k větší bezpečnosti, ale také jako účinnou pomoc při vymáhání práva na silnicích.

Kategorie: 

Myslíte si, že veřejně prospěšné práce jsou adekvátním trestem pro squattery?

Je správné, aby tato skupina lidí, kteří plundrují svět kolem sebe, napáchané škody napravila prostřednictvím veřejných prací. Tvrdí o sobě, že jsou nositeli sociální revolty proti zažitým pořádkům. I proto do jejich společnosti patří drogy, záliba v násilí, touha rozbíjet a ničit, nutkání neustále provokovat a z definice své revolty hlavně nepracovat a nemít žádnou odpovědnost. V okamžiku, kdy proti nim správně zasáhne policie, okamžitě hledají podporu u tolik proklínaného státu (které se jim, bohužel, dostává). Pokud si někdo dobrovolně vybere život na okraji „nenáviděné“ společnosti, ať si tam pobývá, ale ať nese důsledky svého rozhodnutí se vším všudy. Odhadoval bych, že na veřejné práce stejně nenastoupí.

Kategorie: 

Myslíte si, že vynaložení miliard na začlenění sociálně nepřizpůsobivých lidí do společnosti může podnítit silnou vlnu rasové nesnášenlivosti, protože sociálně přizpůsobiví se budou bránit proti výhodám pro ty, kteří si v mnoha případech navykli od společ

Ano, to je pravděpodobné. Společnost přijme a postará se o ty své slabé, kteří dobrovolně přijímají modely chování, které jsou v ní obvyklé a většinově sdílené. Vyhazování miliard v době, kdy občané každý den slyší výzvy k šetření, ve prospěch těch, kteří si zvykli pouze žít „na sociálních dávkách", vyústí v další nárůst napětí a prohlubování vzájemné nedůvěry a napětí. Stát je tu od toho, aby nastolil pořádek a zajistil bezpečné ulice. Pak musí politikové najít dostatek odvahy významně omezit rozsah poskytování sociální podpory. Tu si oprávněně zaslouží pouze ti, kteří – dostanou-li se do obtížné sociální situace - sami dělají vše pro to, aby se z neblahé situace co nejrychleji dostali.

Kategorie: 

Myslíte si, že výhledové rušení, případně slučování středních škol je správným krokem?

Bohužel se rodí stále méně dětí. Méně dětí znamená méně škol. Poté, co tento trend před časem bolestivě pocítily základní školy, čelí nyní tomuto neblahému jevu školy střední. Slučování však musí být připraveno citlivě s ohledem na obsahovou příbuznost škol. Zásadním parametrem pro rozhodování musí být skutečný zájem dětí i rodičů o daný obor a dlouhodobé výsledky školy. Koncepční rámec slučování škol musí připravit ministerstvo školství. Nelze postupovat tak, jak to dnes - bez vědomí studentů, rodičů i ředitelů škol - chaoticky činí vedení jednotlivých krajů. Tento nesourodý přístup způsobí další těžké rány již tak těžce zkoušenému českému školství.

Kategorie: 

Myslíte si, že výše důchodu by měla odpovídat finanční částce, kterou člověk v produktivním věku odvedl na pojistném?

Nabízí se odpověď, že ano. Pak je ale třeba dodat, kde se vezmou finanční prostředky na zvýšení důchodů v řádech desítek miliard korun ročně. Buďto by musely být výrazně zvýšeny daně (což je špatná zpráva pro poplatníky i trh práce), nebo by se musely významně snížit odvody na důchodové pojištění (aby přiznaný důchod odpovídal odvedenému pojistnému). To ale zřejmě nikdy nepřipustí ČSSD a KSČM. Je tedy třeba postupovat jinak a hledat celkovou odpověď na otázku, jak zajistit seniorům důstojné příjmy. Proto je tak klíčová důchodová reforma, jejíž součástí prostě musí být (mimo jiné) povinné spoření mladých lidí na svůj budoucí důchod a možnost, aby z části svých daní přispívali na zvýšení penzí svým rodičům.

Kategorie: 

Myslíte si, že za zrušením plánů na stavbu amerického radaru stojí i domněnka, že Česká republika přestává být vnímána jako důvěryhodný partner?

Ne, Česká republika přece plní všechny své závazky vůči spojencům v NATO. Proč bychom měli být vnímáni jako nedůvěryhodný partner? Naši vojáci jsou spolehliví v Afghanistánu i na Balkáně. Spíše se zdá, že prezident Obama přehodnotil zahraniční a bezpečnostní priority USA. Já jsem si americkou vojenskou přítomnost v ČR přál. Americký radar by ve střední Evropě posílil americký politický vliv. Z pohledu českých zájmů by bylo dobré, kdyby byl prostor mezi Německem a Ruskem vyplněn americkou přítomností se spolehlivými bezpečnostními garancemi.

Kategorie: 

Myslíte si, že zabezpečení nejbližších rodinných příslušníků po českých vojácích padlých v zahraničních misích je dostačující?

Žádná (ani dílčí) náhrada za nejbližšího člověka, který zemře při plnění jakýchkoliv povinností, není dostatečná. Věřím ovšem, že s účastí našich vojáků na zahraničních válečných misích funguje i odpovědný a funkční program, který (v případě jejich smrti nebo dlouhodobých zdravotních následků) částečně vyváží utrpení jejich rodin či vojáků samotných. Profesionálními vojáky se stávají vojáci dobrovolně s vědomím všech rizik, jsou za svoji práci placeni, ale země, pod jejíž vlajkou umírají či krvácejí, si má jejich oběti vážit – nejen věnci na hřbitovech.

Kategorie: 

Myslíte si, že zpoplatnění některých služeb ve zdravotnictví a zvýšení stávajících poplatků bude mít za následek zlepšení péče o pacienty?

Zdravotnické regulační poplatky či zpoplatnění některých zdravotnických služeb jsou sice důležité pro finanční stabilizaci systému poskytování zdravotní péče v ČR, nicméně dlouhodobě udržitelnou vysokou úroveň zdravotnictví zajistí pouze ucelená a důsledná zdravotní reforma. Její součástí musí být například novela zákona o zdravotním pojištění, přesné stanovení standardní a nadstandardní péče či přesná léková vyhláška. Zdravotní poplatky jsou pojistkou, aby se financování nevymklo z rukou, ale samy o sobě nejsou reformou.

Kategorie: 

Myslíte si, že....

Myslíte si, že tzv. profesionální pěstouni budou adekvátní náhradou po zrušení kojeneckých ústavů? Co například ty děti, o které nikdo nebude stát?

Jsem přesvědčen o tom, že vedle pečlivě vybíraných pěstounů by tu měly také souběžně působit kvalitní kojenecké ústavy. Není jistě sporu o tom, že každému dítěti nejvíc prospívá vlídné rodinné prostředí, kde o něj pečují otec a matka - mnohdy i „náhradní“. A přesto, myslím, není dobré spoléhat se výhradně na pěstounskou péči. Ty děti, které získají pěstouny poctivé a pečlivé, budou mít štěstí. V životě jsou však, bohužel, i takoví lidé, kteří chtějí být pěstouny pouze ze zištných a vypočítavých důvodů či dokonce trpí zvrácenými sklony. V takových případech je jistě pro dítě lepší péče v kojeneckém ústavu.

Kategorie: 

Má podle vás šanci absolutní zákaz kouření v restauracích?

Myslím si, že plošný zákaz kouření v restauracích je nesmysl. Navrhovatelé zákona obcházejí skutečnost, že tu jsou také majitelé provozoven, kteří jediní nesou podnikatelské riziko (na rozdíl od zákonodárců). Jich se nikdo neptá, pouze jim chce zákonem zkomplikovat podnikání. Nechme to tedy raději na svobodné úvaze podnikatelů. Ať to vymyslí tak, že v jejich restauracích budou jak kuřáci tak nekuřáci, aniž bychom se navzájem obtěžovali a oni tak nepřišli o svůj zisk.

Kategorie: 

Mé stanovisko k aktuální politické situaci formované tzv. běženeckou krizí

Stanovisko k výsledkům jednání ministrů vnitra členských zemí EU ze dne 22. 9. 2015 a k závěrům summitu představitelů vlád členských zemí EU ze dne 23. 9. 2015 na téma tzv. běženecké krize

 President EU Donald Tusk a představitelé členských zemí (především však francouzský prezident Holland) před začátkem jednání nejvyšších představitelů EU prohlásili, že jde o „...neformální summit, jehož předmětem by nemělo být žádné hlasování, neboť podstatné hlasování proběhlo na jednání ministrů vnitra den předtím...“.

Na tomto jednání byly v otázce tzv. uprchlických kvót Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko přehlasovány. Podstatné však je, že byl poprvé od schválení a ratifikace tzv. Lisabonské smlouvy použit institut hlasování kvalifikovanou většinou při nezvykle citlivém rozhodování o (ne)přijetí běženců.[1]

Poprvé se v hrubé realitě setkáváme s tragickými důsledky přijetí Lisabonské smlouvy. Pokud si dnes pan ministr vnitra Chovanec stěžuje na výsledky jednání v Bruselu a vystupuje před českými občany jako „statečný obránce českých zájmů“, pak by se nejprve měl poohlédnout, jak se v době diskuse o ratifikaci Lisabonské smlouvy chovala jeho strana ČSSD a jaké stanovisko zastávala. To ostatně platí i o zbytku české politické scény, která v klíčovém okamžiku zcela opustila tehdejšího presidenta Václava Klause, jenž odmítal Lisabonskou smlouvu podepsat. Stál tak osamocený nejen v Evropské unii, ale zejména v Čechách. Až odpudivě proto zní, když ve večerních Událostech a komentářích ČT (23. 9. 2015) bez uzardění tvrdí Alexandr Vondra (ODS), jeden z nejtvrdších obhájců Lisabonské smlouvy v tehdejší Topolánkově vládě, že „tak činil jenom proto, že zastupoval vládu a kdyby nebyl ministrem, jeho postoj by byl jiný...“. Kritika dnešních postojů premiéra ČR Sobotky ze strany ODS je falešná a nečestná. TOP 09 vládu nekritizuje, neboť zastává schwarzenberkovský „promigranstký“ postoj vlády.

Průběh a výsledky jednání ministrů vnitra, tedy procedura přehlasování skrze kvalifikovanou většinu, však naznačila mnohem víc. Tedy způsob, jak snadno lze „demokraticky“ přehlasovávat členské země v dalších klíčových okamžicích: schvalování jednotných daní, jednotné fiskální a rozpočtové politiky, jednotném jurisdikčním prostoru, jednotné sociální politice, jednotné minimálně mzdě atd.

To, že následný summit předsedů a presidentů již „nic podstatného“ nehlasoval, je také významným signálem. Výpovědí o tom, že nadále již budou rozhodovat „evropská vláda“ (Evropská komise) a ministři členských zemí zodpovědní za svá odborná portfolia. I to považuji za významný signální posun.

Pro českou politickou zkušenost a zejména pro obhájce tzv. V4 ukázal vývoj posledních dnů, mimo jiné, že tento projekt vždy byl prázdným a pouze formálním symbolem, zbožňovaný svým tvůrcem Václavem Havlem. V4 nikdy neexistovalo jako zájmově stmelené uskupení, jako dílčí protiváha uskupením zájmově jiným a s takto potvrzenou zkušeností z minulých dnů bychom měli procitnout do reality.

Česká média, tak široce informující ( ale jednostranně a neobjektivně jako obvykle, o čemž svědčí informace z jiných zahraničních serverů) o dění v Bruselu, jaksi „zapomněla“ informovat o ad hoc jednání V 4 bezprostředně před začátkem  středečního summitu, na kterém slovenský premiér Fico požádal českého premiéra Sobotku, aby Česko podpořilo slovenský postoj. Podle dvou nezávisle na sobě informujících diplomatických zdrojů Sobotka „odmítnul vyhrocovat evropský spor“ s tvrzením, že „žaloba nemá jakýkoliv smysl“. Tento postoj Sobotky snad může v sobě mít i racionální jádro, nicméně stav, ve kterém jsme byli vědomě poškozeni stejně jako Slováci - ale na rozdíl od nich jsme nenašli odvahu se „nějak“ vzepřít - podtrhuje servilitu Sobotkovy vlády, zbabělost a rezignaci na hrdý postoj.

 Popis těchto událostí i průběžná hodnocení mě vybízejí k několika obecnějším závěrům:

  • Zdrojem migrantské krize je chaos a válka na Středním Východě (Irák, Sýrie, Afghánistán), zbytečné oslabování Bašara Asada v Sýrii Západem (kde zřejmě správně začíná jednat Rusko) a účelové (v podstatě protizápadní) jednání Turecka
  • Přesto však by k této krizi došlo jen obtížně, kdyby se migranti necítili pozváni do EU, kdyby jim nebyl azyl nabízen nepochopitelně naivními politickými prohlášeními (Merkelová, Hollande)
  • Lisabonská smlouva je, bohužel, v platnosti. S tímto faktem se nedá již nic dělat, pouze s jeho hrozbami ve svých analýzách pracovat a počítat
  • Pro většinu občanů naší země se na pozadí „řešení“ migrantské vlny valící se na EU obnažil fakt, že čím dál víc budou při řešení závažných problémů uvnitř EU (celoevropské daně, jednotná sociální politika, evropská armáda, evropská policie atd.) používána silová řešení (pro které je Lisabonská smlouva předem promyšleným nástrojem)
  • Česká vláda ČSSD – ANO - KDU Čsl není schopna obhajovat české zájmy. Nejenže na to nemá odvahu, ale ani si to –zjevně – nepřeje. To nám minulé dny ukázaly!
  • Podle - z různých zdrojů přicházejících - informací je čím dál jasnější, že mezi českým veřejným míněním a veřejným míněním v okolních zemích EU neexistují významné rozdíly
  • Je hrubou politickou chybou premiéra Sobotky, že nepodpořil Slovensko a postoj jejich ministerského předsedy Roberta Fica
  • Je zjevné, že oprávněně vystrašené české veřejné mínění (v odporu k otázce vnucené imigrace islámské populace) nebylo za poslední léta tak jednotné a sjednocené. Z toho vyplývá jasný závěr, který by měl být i politicky řešen.

 24. 9. 2015

14.15 hod




[1] Od 1. listopadu 2014 se v Radě při hlasování kvalifikovanou většinou používá nový postup. Rozhoduje-li Rada na návrh Komise nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, kvalifikované většiny je v rámci tohoto postupu dosaženo, jsou-li splněny 2 podmínky: 55 % členských států hlasuje pro návrh – v praxi to znamená 16 z 28 států, návrh podpoří členské státy zastupující nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU. Blokační menšinu musejí tvořit nejméně 4 členové Rady, kteří zastupují více než 35 % obyvatelstva EU.

 

Kategorie: 

Může obec vyhostit recidivisty?

Co si myslíte o návrhu na možnost obcí vyhostit ze svého území recidivisty a pachatele přestupků, kteří tam nemají pobyt?

 

Nevěřím takovým návrhům. Ne proto, že bych podléhal změkčilému výkladu lidských práv, ale proto, že považuji takový postup za nevynutitelný, nekontrolovatelný a ve svém důsledku nefunkční. Jaké donucovací a kontrolní prostředky by musela mít obec k dispozici? A co se stane, až takové lidi vystěhuje mimo svůj katastr? Tam svět končí? Za pár dní budou buďto „potichu“ zpátky ve svých komunitách nebo součástí podobných tlup v jiném městě. Řešením je důsledné vynucování průchodu práva prostřednictvím Policie ČR a omezení možností těmto lidem žít z finančních prostředků sociálního solidárního systému.

Kategorie: 

Může podle vás dojít k podobným nepokojům jako v Londýně také v ostatních evropských městech?

Může podle vás dojít k podobným nepokojům jako v Londýně také v ostatních evropských městech?

Ano, a luxusní vozidla v plamenech v tichých částech Berlína posledních dnů to potvrzují. Francie má s „hořící Paříží“ před několika lety také své zkušenosti, přičemž průběh násilností i motivace rozběsněných násilníků byly totožné s těmi v Londýně. Může být velmi jednoduché, aby násilnosti podobné těm londýnským či pařížským nečekaně vybuchly i jinde. Všude tam, kde existují silné národnostní komunity, které z různých důvodů nesplynuly s většinovým okolím, může k podobným nepokojům a násilnostem dojít.

Jaká preventivní opatření by Evropa měla učinit, aby se londýnské události neopakovaly i jinde?

Základními příčinami těchto problémů, jak jim rozumím já, je několik:

  1. nadmíru bohatý, štědrý a neefektivní tzv. evropský stát blahobytu. Zbytečně silná sociální síť, která se v některých zemích spíš podobá peřinám z prachového peří, plná nejrůznějších sociálních dávek a nároků, způsobila skutečnost, že si lidé vybírají mezi prací pro ně „důstojnou“ a takovou, „pro kterou nestojí za to ráno ani vstávat“. Tu „nedůstojnou“ však někdo musí dělat, což je příležitost pro přistěhovalce ochotné pracovat za velmi nízkou mzdu ve velmi skromných podmínkách.
  2. bohatý „Západ“ se po celá desetiletí obklopoval vysokým obranným valem nesmyslných celních bariér a dovozních kvót. Na svůj trh záměrně bránil jednoduššímu přístupu lacinějších výrobků, především zemědělských, z jiných částí světa. Tamní zemědělce ovšem ruinoval vývozem svých dotovaných (a tedy lacinějších) přebytků na jejich trhy. Tím sice Evropa bohatla, ale podílela se na snižování míry blahobytu v zemích mimo své území.
  3. Tyto skutečnosti nasály z afrických a asijských zemí levnou (a mnohdy „Evropou“ zdecimovanou) pracovní sílu, která v obrovských komunitách hledá své štěstí v bohatých evropských státech. Na předměstích velkých evropských center vznikly komunity mluvící svým vlastním jazykem, uctívající své vlastní bohy a frustrované skutečností, že jsou po léta pouze lidmi „druhé kategorie“.

Součet všech těchto příčin vytvořil třaskavou směs nenávisti proti západní civilizaci, kterou zažehnout ke kolosálnímu výbuchu není vůbec obtížné.

Evropa musí zásadně reformovat svůj stát blahobytu a prostřednictvím svobodného obchodu nechat bohatnout lidi tam, kde žijí. Evropa, chce-li přežít, musí odstranit to, co láká imigranty k opouštění jejich domovů. To ale bude Evropany bolet. Chtějí-li přežít, musí to podstoupit.

Kategorie: 

Naše armáda má mít prostředky ke střežení českého vzdušného prostoru

Jaký máte názor na další pronájem stíhaček Gripen?  

 

Odpověď souvisí s obecnější otázkou: věříme, že ČR je stále zemí existující uvnitř svých státních hranic a tedy má disponovat vlastní armádou, která bude schopna tyto hranice v širší alianci se svými spojenci bránit? Já myslím, že ano. Pak nejnovější návrh ministra obrany Picka (prodloužení pronájmu a snížení každoročních splátek) zřejmě jinou smysluplnější variantu nemá. Ano, souhlasím s tím, že Armáda ČR má mít vlastní vzdušné síly, které mohou bránit náš vzdušný prostor a proto další pronájem stíhaček Gripen, na které jsou naši letci i personál již vycvičeni a zvyklí, podporuji.

 

Kategorie: 

Naše armáda má působit v rámci NATO, ne v jakési Evropské armádě

Co si myslíte o plánované výcvikové misi vojáků Armády ČR v Mali?  

 

Francouzský prezident Hollande v Evropském parlamentu prohlásil, že v Mali „jde o vojenskou operaci, ve které Francie bojuje ve jménu Evropy“. Tamní invazi označil za „dějinný přelom na cestě k budování vlastní evropské armády, která bude prosazovat cíle jednotné evropské zahraniční politiky“. Tvrdím, že v našem zájmu není česká armáda mimo NATO a za nebezpečné považuji snahy o vytvoření „evropských“ ozbrojených sil bez USA a Velké Británie, které by měly sloužit k prosazování cílů jednotné evropské diplomacie (rozuměj ekonomických a politických cílů evropských velmocí). Vojenská mise v Mali otevírá dveře takovým snahám. Proto s účastí našich vojáků v Mali nesouhlasím.

Kategorie: 

Naše obavy z Van der Bellena byly oprávněné

V rakouských prezidentských volbách „kandiduje představitel Zelených, kteří mohou být jen těžko považováni za systémovou, demokratickou a neextremistickou stranu“, napsali jsme ve stanovisku IVK 28. 4. 2016, a když jsme v následujícím z našich stanovisek komentovali výsledek tamních prezidentských voleb, byli jsme přesvědčeni, že: „Hoferův program, který byl poražen, byl vším, čeho se dnešní Evropa děsí, ale současně vším, co stále viditelněji probublává v náladách běžných voličů i v ostatních zemích EU“. (IVK, 24. 5. 2016)

Nemýlili jsme se a na naše slova došlo. Před pár dny rakouský prezident Van der Bellen v odpovědi na otázku legitimity nošení muslimských šátků, odpověděl: „Pokud bude opravdová a bující islamofobie pokračovat, přijde den, ve kterém požádám všechny ženy, aby nosily šátek – všechny – ze solidarity k těm, co tak činí z náboženských důvodů“. Tímto názorem rakouským občanům bezostyšně sdělil, jakého prezidenta si zvolili, kým skutečně je a jaký myšlenkový svět utváří jeho politiku.

Rakušané si zvolili zeleného mutikulturalistu, politického extremistu, člověka názorově nekompatibilního s rakouským katolickým hodnotovým rámcem a vnímáním společenského uspořádání. Když ve volbách Van der Bellena opakovaně odmítnul rakouský „venkov“, správně cítil, proč to dělá. Tušil, že zelený evropský hodnotový liberál Bellen není nositelem toho, co stále víc postrádají: pevnější přikotvení k tradici, svým zvykům a svému patriotismu.

Van der Bellenův požadavek povinného nošení šátků jako výrazu „solidarity“ je bezprecedentním obrácením logiky. Namísto rozhodné obhajoby faktu, že ti, kteří do Rakouska přicházejí, mají udělat vše, aby se s většinovou společností sžili, bude nutit své občany, aby se vzdali svých zvyklostí ve prospěch cizorodých obyčejů. Ale právě takové obhajoby Van der Bellen není ani schopen, ani ochoten.

V rakouských prezidentských volbách jsme drželi palce Norbertu Hoferovi především proto, že jeho protikandidát Van der Bellen byl prototypem všeho, co dnešní Evropu ničí.

Na naše slova rychle, a po „bellenovsku“ arogantně došlo.

 

Kategorie: 

Ne vzdělávání, ale indoktrinace!

„Jsem zcela přesvědčen o tom, že současná míra indoktrinace mládeže je srovnatelná s manipulací a indoktrinací mládeže za komunismu v jeho pozdní éře. Řekl bych, že míra indoktrinace v 80. letech byla slabší“, řekl v polovině letošního července prezident Václav Klaus v rozhovoru pro týdeník Echo 24.

Poslanci Evropského parlamentu na svém letošním zářijovém zasedání schválili pokračování programu „Ambasadoři EU do škol“. Mapu škol, o které bude tento indoktrinační program rozšířen (ve školním roce 2015 – 16 již běží v Německu, Itálii, Polsku, Irsku, Francii a Španělsku), představil vybraným poslancům Evropského parlamentu německý generální sekretář tohoto tělesa – úředník - Klaus Welle slovy: “Musíme využít potenciál několika stovek tisíců studentů, kteří v příštích volbách do Evropského parlamentu budou prvovoliči“.

V rámci tohoto programu budou vybraní učitelé vysíláni do Evropského parlamentu a dalších evropských institucí na školení, aby posléze získali certifikát „ambasadora EU“; ve svých školách budou organizovat tzv. vzdělávací kvízy, zakládat informační centra EU a organizovat výjezdy „studentů-ambasadorů“ do Bruselu.

Program „Ambasadoři EU do škol“ je tak dalším zvráceným programem manipulace mladých lidí. Se vzděláváním nemá nic společného, jak to nakonec Klaus Welle cynicky přiznal. Nejde o žádnou výchovu k demokracii, jde o údernickou formu převýchovy budoucích voličů.

Jediný rozdíl mezi současnou indoktrinací mladých lidí  europeistickou ideologií a onou, založenou na propagaci komunismu, tak spočívá pouze v tom, že ta komunistická byla ve své době již dostatečně směšná, zdiskreditovaná a „nového člověka“ už „vykovat“ neuměla. Ta europeistická, ve svých snahách stvořit „nového Evropana“ do nového světa, je pro některé stále ještě budovatelsky přitažlivá. Její atraktivnost je dána i tím, že je báječným zdrojem, jak parazitovat na penězích daňových poplatníků. I v míře zištnosti tak europeisté za komunisty nijak nezaostávají.

stanovisko Institutu Václava Klause ke dni 17. 10. 2016

Kategorie: 

Nedávný celorepublikový průzkum prokázal, že téměř polovina Čechů by nechtěla mít za souseda Roma. Jak to vnímáte?

Chápu to. Člověk přirozeně v životě brání bezpečí vlastní i své rodiny. Lidem nevadí jiná barva kůže nebo jiné zvyky sousedů, ale vadí jim neochota těchto lidí přijmout to, co většina společnosti považuje za normální. Všude ve světě, kde se hodláte usadit a být svým sousedům platný, se musíte přizpůsobit tamním zvykům a prostředí. Musíte pracovat a ukázat, že jste nepřišli žít na jejich účet. Jsem si jist, že Rom, který pracuje,posílá děti do školy a platí své účty, nikomu v Čechách nevadí.

Kategorie: 

Nefunkčnost centrálního registru vozidel je skandální

Po půl roce činnosti centrální registr vozidel stále nefunguje tak, jak by měl. Co si o tom myslíte?

 

Ověřoval jsem si aktuální stav na MÚ ve Žďáře nad Sázavou: průměrná délka obsluhy klienta ve „starém“ systému byla 5 minut, v „novém“ systému je to 40 minut (!). Zde není třeba nic lakovat na růžovo. To je neomluvitelné! Máme tu další důkaz, že „stát bobtná, ale slábne“. Občany oprávněně zlobí zvyšování daní, ale štve je především způsob, jak bohorovně s jejich penězi plýtvá stát (bez ohledu na to, kdo zrovna vládne). Nerovnost před zákonem je otřesná: běžný občan musí platit své závazky a daně do poslední koruny, ale vinu konkrétních osob a firem napojených na státní zakázky nelze „jaksi“ dohledat. Přetrvávající problémy s centrálním registrem vozidel pomáhají jitřit náladu ve společnosti. Bohužel. 

Kategorie: 

Nefunkční registr vozidel je skandál!

Jaký máte názor na nový nefunkční registr vozidel?

 

Ověřoval jsem si spuštění nového registru vozidel na MÚ ve Žďáře nad Sázavou. Potvrdili mi, bohužel, obecně známý neblahý stav: systém spuštěný na poslední chvíli bez náležitého proškolení, kolabující internetové připojení, nejistota, která data jsou vůbec zaregistrována, málo obsloužených klientů atd. Je to skandální! Spuštění každého nového počítačového systému pro státní správu sice vždy provázely problémy, ale toto? Očekávám, že odpovědné ministerstvo oznámí buď odstoupení od projektu nebo vážné sankce vůči zhotoviteli.

Kategorie: 

Nejsem si jist, že VZP hospodaří správně

Jaký máte názor na informace o hospodaření VZP? 

Obávám se, že to se zdravým hospodařením  VZP moc slavné nebude. Pravidelné zprávy o nefunkčním projektu elektronických zdravotních knížek IZIP, který je po léta přisát k rozpočtu VZP, nejsou nijak povzbudivé. Jsem na rozpacích z nejnovějších informací o tom, že některé regionální nemovitosti VZP jsou prý v dražbách prodávány „pod cenou“. A další srozumitelná drobnost - jako klienti dostáváme pravidelně do svých schránek nákladný infomační časopis VZP. Ten je určitě nejvýhodnější pro české celebrity, protože se tam rozličně (a jistě ne zadarmo) producírují. Ale potřebujeme to my, klienti? Nechtějte po mně ostřejší závěry, na hospodaření VZP nejsem žádný přeborník, ale že bych planul pro obhajobu zdravého hospodaření VZP, tak to tedy ne.

Kategorie: 

Nekalé praktiky pojišťovacích agentů. Dá se proti nim bránit?

Pojišťovací agent má živnost založenou na našem strachu z budoucnosti. Každý typ pojištění je proto trochu fikcí sám o sobě. Pojišťovákům se daří prodat své produkty tím snadněji, čím méně vlastní zodpovědnosti za své činy a životy jsme ochotni převzít. Proti nekalým praktikám se neubráníme, pokud mi sami nebudeme mít odvahu spoléhat se na svůj zdravý úsudek a životní zkušenost co nejvíc. A protože každá budoucnost je nejistá, rozličných pojišťovacích praktik ubývat asi nebude.

Kategorie: 

Není třeba více úředníků, je třeba, aby pracovali přesněji

Myslíte si, že by se měl roztříštěný dohled nad kvalitou potravin (včetně alkoholu) sjednotit, eventuálně kdo by jej měl provádět?

 

Bude dostatečné, když bude Státní zemědělská a potravinářská inspekce dělat to, co jí už dnešní (na můj vkus už tak příliš přeregulovaný a nepřehledný) právní řád ČR umožňuje. Jsem z pokusů rozšiřovat pravomoci inspekce, jak se o to v souvislosti s metanolem snaží ministr zemědělství, rozpačitý. Pokud někdy jíme a pijeme závadné potraviny a nápoje, pak to není důsledkem malého státního dozoru, ale důsledkem toho, že někteří státní úředníci nedělají pořádně to, co už dnes dělat mají. Je iluzí myslet si, že volání po nových kontrolorech v nově ustavených inspekcích s většími pravomocemi to změní. Já bych dokonce odhadoval, že pokud změní, pak ne k lepšímu! Ale dražší, dražší to určitě bude.

Kategorie: 

Nepřeji si euro! Referendum o opuštění nebo ponechání koruny je povinné

Myslíte si, že by mělo smysl k případnému vstupu ČR do eurozóny vyhlašovat veřejné referendum?

 

Jednoznačně. Česká koruna je zrcadlem i výsledkem našich kulturních, společenských, sociálních a ekonomických dějin. Národní měna je základním symbolem státní nezávislosti, je výpovědí o úsilí předchozích generací o hospodářskou a sociální prosperitu země. Přijetí eura znamená předání kontroly nad novou měnou mimo území ČR. Česká národní banka by přišla o klíčovou pravomoc stanovovat nezávisle úrokové sazby tak, aby byly prospěšné pro zdravý ekonomický vývoj našeho území.  Stala by se přívěskem Evropské centrální banky. Šlo by o zásadní, dalekosáhlou a hlubokou změnu, kterou by si měli občané rozhodnout ve všelidovém hlasování sami - svobodně a dobrovolně – s vážnou odpovědností ke svým dědům i vnukům.

Kategorie: 

Nezletilí z EU mohou do Chorvatska vyjet bez svých zákonných zástupců pouze s ověřeným dokladem přeloženým do angličtiny nebo chorvatštiny. Vnímáte to jako zbytečnou byrokracii?

Samozřejmě i přes tvrzení, že tímto způsobem chtějí Chorvaté zamezit obchodu s dětmi. Úředně ověřený doklad ještě proti takovému obchodu pojistkou není.Práci policie to nezjednodušuje ale komplikuje. Vytváří prostředí pro podloudné obchody s úředními doklady a falšování. Tato "legitimizace" převozu dětí je nebezpečnější. Ne,Chorvaté toto a jiná letošní opatření přece učinili z jiných (pro Čechy obtížně pochopitelných) pohnutek.

Kategorie: 

Nikdo vám nemůže dát tolik, co já vám slíbím – i tak se dá parafrázovat příslib zvýšení mezd lékařům ministrem Hegerem v příštím roce. Jak to vnímáte?

Výdaje zdravotního systému v letech 2000 - 2009 vzrostly v ČR o 95%. ČR patří k zemím, které mají více lékařů na 1000 obyvatel, než je průměr EU. Pokud by odešlo všech 3500 lékařů, jejich celkový počet by klesl zpět na úroveň roku 2000. ČR vydává na zdravotnictví 7,89% HDP, což odpovídá ekonomické síle země a je porovnatelné se zeměmi EU. Výpovědi podalo 18,6% lékařů především v nemocnicích zřizovaných kraji (kraje provozují 34,6% všech nemocnic). Kdyby kraje vedené hejtmany za ČSSD neutratily nesmyslně 500 mil. Kč za placení regulačních poplatků, mohly být tyto prostředky použity na platy lékařů a zdravotníků. Předpokladem růstu platů ve zdravotnictví je modernizace celého systému.

Kategorie: 

Nobelova cena míru pro EU je prázdné gesto

Jaký máte názor na udělení Nobelovy ceny za mír Evropské unii?

 

Mír a stabilita západní Evropy druhé poloviny 20.století byly zaručeny všestrannou americkou hospodářskou, vojenskou a politickou pomocí i sdílenou obavou západních demokracií z agresivity Sovětského svazu. To byly předpoklady k západoevropské hospodářské integraci jako formě, která umožnila úspěšně překonat i letité nepřátelství mezi Francií a Německem. Byl vytvořen jeden velký spolupracující volný trh (Evropské hospodářské společenství). Evropská unie vznikla až 1993, ovšem na rozdíl od EHS, bohužel, už jako projekt čistě politický s federálními cíli. O prosperitu západní Evropy se nepostarala EU ale liberální hospodářská spolupráce. O mír USA a NATO. Rozhodnutí udělit Nobelovu cenu míru EU je zoufalé i směšné zároveň. 

Kategorie: 

Novela zákona o ochraně veřejného zdraví počítá s tím, že proti TBC se skutečně budou očkovat jenom novorozenci z rizikových skupin. Myslíte si, že je to rozumné?

Podle dostupných informací onemocní TBC v Čechách asi 800 pacientů ročně. To je podle odborníků tak nízké číslo, že je možné upustit od plošného očkování a stačí sledovat a očkovat rizikové skupiny novorozenců. Vzhledem k tomu, že očkování proti TBC s sebou nese rizika nežádoucích komplikací, jde zřejmě o rozhodnutí správné. Předpokládám, že s ukončením plošné vakcinace proti TBC využijí lékaři možnost dřívějšího očkování novorozenců proti závažnějším chorobám, které v ČR zaznamenávají varovné tendence růstu. Mezi takové patří například stále se zvyšující výskyt černého kašle.

Kategorie: 

Nová ropná daň? To je nepřijatelné!

Co si myslíte o záměru zavedení nové daně z ropných produktů?

S jakýmkoliv zvýšením daní z ropných produktů zásadně nesouhlasím. Ropné produkty jsou u nás zatíženy tak vysokými daněmi, že navrhovat novou daň, obzvlášť v dnešní době rekordních cen pohonných hmot,  je mimo jakoukoliv realitu. Stát má povinnost zajišťovat strategické rezervy ropy, což se stalo důvodem  současné diskuse o nové dani, ale do dneška to šlo i bez speciální daně a tak to musí jít i nadále. Vláda by měla uložit ministru financí zajistit financování dostatečných ropných rezerv z části stávajících nemalých daní, které od nás motoristů vybírá. Ministr Kuba naštěstí tento návrh „ropné daně“ na začátku května stáhnul.

Kategorie: 

Návrh odstupného při výpovědi ze zaměstnání podle počtu odpracovaných let. Ano, či ne?

Zaměstnanci, kteří pro firmu pracují 1 rok a méně, budou mít nárok na jednoměsíční odstupné, 2 roky dvouměsíční a 3 a více let tříměsíční odstupné. Považuji tento návrh za správný a logický. Lidé, kteří pracují pro svoji firmu po celá léta mají mít nárok na jinou výši odstupného než ti, kteří ve firmě pracují třeba jen pár měsíců. Je to návrh, který zaměstnance motivuje k trvalejším zaměstnaneckým vztahům a spravedlivě trestá ty, kteří bezhlavě a často záměrně "poletují" mezi různými firmami.

Kategorie: 

Návrh ponechání práva měření rychlosti strážníkům pouze v tom případě, když výtěžek z pokut půjde do státního rozpočtu. Ano či ne?

Ne. Městská policie byla zřízena kvůli dohledu nad veřejným pořádkem. Strážníci nikdy neměli být těmi, kdo budou měřit rychlost a vybírat pokuty za její překročení. Od toho je Policie ČR se svým vybavením i kompetencemi. Stát nesmí přenášet své povinnosti na města a jejich rozpočty. Co kdyby část městských strážníků přešla pod PČR a pomohli s dohledem nad bezpečností dopravy (pouze) v jiných uniformách? Nebylo by to vůči nim i daňovým poplatníkům poctivější?

Kategorie: 

Návrh snížení dotací poskytovatelům sociálních služeb, a to i když přibývá lidí v sociální tísni. Ano, či ne?

Je to smutné, ale český státní rozpočet je v nedobrém stavu. Šetřit se musí všude. Když se vláda pokusila zabrzdit výdaje ve zdravotnictví prostřednictvím regulačních poplatkům, občané to odmítli! Zato se jim líbí návrhy 13. platů, 13. důchodů či výplaty mimořádných důchodů. Veřejnost tvrdohlavě odmítá, aby se vysokoškoláci částečně finančně podíleli na získání vlastního vzdělání, ale návrhy, které měly ze sociálního systému vyřadit výplaty některých nesmyslných a nepotřebných sociálních dávek proto, aby zbylo na sociální výpomoc ve skutečné nouzi, neprošly. Tak se teď nedivme, že se nedostává peněz tam, kde jsou nutně potřeba.

Kategorie: 

Návrh zvýšení věkové hranice nad 24 let pro získání řidičského oprávnění na silné motorky? Ano, či ne?

Tento návrh zní rozumně, ale každý z nás, řidičů, víme, že chování na silnici je výsledkem řidičské zkušenosti, ohleduplnosti a zodpovědnosti za své chování. Tyto vlastnosti věk automaticky negarantuje! Co když o řidičský průkaz na silnou motorku zažádá člověk, který žádné zkušenosti s řízením motorky nemá, ale je mu více než 24 let? Je méně nebezpečný sobě a svému okolí? Myslím, že v naší zemi chybí velmi tvrdý a státem přísně kontrolovaný systém náročné autoškoly a podstatně tvrdší vynucování průchodu práva dopravní policií (a to vůbec není o bodovém systému!).

Kategorie: 

Několik postřehů k parlamentním volbám 2017 v České republice

Několik postřehů k parlamentním volbám 2017 v České republice

Fenomény

Oslabování tradičních stran

Hlavním fenoménem letošních voleb je viditelné oslabování hlavních (tradičních) politických stran. U sociálních demokratů (zcela destruovaných šíleným vládnutím Sobotky a spol.) a komunistů jde o zjevný kolaps, ODS si významně také nepolepšila. Výsledek ODS není úspěch. Vezmeme-li v úvahu fakt, že se nabízela velká témata. Ta ODS ignorovala nebo se jim vyhýbala (krize EU, vyhrocení sporu o „tvrdé jádro“, jednoznačné odmítnutí eura, stát se hlasem „protimigrantských“ obav obrana tradičních hodnot a rodiny atd.). Tradiční střet ČSSD a ODS, který charakterizoval celých 28 let české politiky skončil a byla nahrazen střety jiných subjektů. 

Fragmentace politiky (a Sněmovny PČR)

Prozatím jsme si postupně zvykali na fragmentaci pouze na komunální úrovni (letitým příkladem je Třebíč). Fragmentace politiky infikovala sněmovní politiku. Důvodů je několik, hlavním však je naprostý kolaps velkých stran, které jednak přenechaly aktivitu politickým trpaslíkům, jednak neschopnost velkých stran věnovat se velkým tématům. To, že zmizela levice, není pouze českým fenoménem, jde o trend celozápadní (Francie, Nizozemí, Německo, Rakousko – tak to ukázaly letošní volby v těchto zemích). Příčin je několik:

  • společnost je příliš bohatá a část voličů (tradičně levicových) se domnívá, že „pravo-levý“ střet již není třeba obhajovat.
  • Tradiční pravice se posunula k politickému středu a  převzala část levicových témat (viz. nesmyslný souboj ODS o narovnání platové asymetrie, což je vysloveně levicové téma).
  • Levicové myšlení v různé míře a v různých formách ovládlo všechny politické strany (levice prosákla do všech stran a to tradiční levici zničilo).
  • Sobotkova ČSSD ve vládě byla katastrofální.

„Protestnost“ jako charakteristika

Jedním z podstatných fenoménů těchto voleb je „protestnost“. Lidé letos volili daleko častěji „proti něčemu (někomu)“, než „pro něco (někoho)“. Úspěchy Pirátů (novodobé levice s anarchistickými rysy), Okamury a Babišovo hnutí jsou toho průkaznými důkazy.

Systém versus antisystém

Dělení na tzv. systém a antisystém odmítám. Lidé volili dle svých preferencí. Je zbožným přáním představitelů tradičních stran (a mediálních komentátorů) osočit voliče z „hlouposti“ podpory tzv. antisystému. Chybí ale definice, co si lidé pod (anti)systémem představují. Někteří nesmyslný boj s korupcí, jiní odpor vůči EU a euru, další (oprávněný) strach z migrace. „Systém“ jim nic takového nenabídnul, proto se rozhodli pro „antisystém“. Mnozí proto, aby se „systém“ zmátořil a chytnul se za nos.

Pozitiva a negativa voleb

Pozitivem voleb je fakt, že se lidé jako Herman, Marksová-Tominová, Gabal a spol. nedostali do Sněmovny, stejně jako Zelení.

Negativem je postup TOP 09, KDU-Čsl, STAN

K politickým stranám

 ANO:

výsledek žádným překvapením není. Trendy šly dlouhodobě k dosaženému výsledku. 30% voličů si Babiše přeje, 70% ne.

ODS:

  • zisk 11% (a druhá pozice) je zřejmě ten nejhorší výsledek, který mohl tuto stranu potkat. Je dostatečně „dobrý“ na to, aby stávající vedení mohlo tvrdit, že volby byly úspěchem, že vše se dělalo dobře, že „jdeme nahoru“, že jsme „lídry demokratických stran“. Kdyby ODS dosáhla mizerného výsledku kolem 9%, vedení by muselo manévrovat, kdyby ODS dosáhla na 18% (což bylo reálné, stačilo sebrat Okamurovi „témata“ EU, migrace) a výsledek mohl být výrazně větší, šlo by o reálné vzkříšení této strany. Navíc způsob, jakým vystupuje předseda Fiala (arogance, zpupnost) dokazují, že současné vedení je mimořádně spokojeno a padají naděje na nezbytnou vnitřní reformu.
  • Zvláštní rozpolceností současného vedení ODS je fakt, s jakou vehemencí bojuje proti Babišovi a mluví o něm jako o „ohrožení demokracie“. Na druhé straně velmi pohodlně ODS na krajské úrovni sedí s ANO v koalicích a pilně spolupracuje. Fialova rétorika by byla autentická pouze tehdy, kdyby vydal rozhodnutí okamžitě a bezpodmínečně opustit spolupráci s ANO na krajských a komunálních úrovních. Vždyť jaký je rozdíl mezi poslanci a radními za ANO? Cožpak nereprezentují stejné hodnoty a cesty, jak k nim dojít?
  • ODS pod Fialou (a dnešními místopředsedy) dokončí přeformátování strany na středovou „cameronovskou“ (v podstatě proevropskou, prounijní, proeuro, promigrační, vstřícně zelenou) stranu.
  • ODS se posouvá směrem k TOP 09 (a asi bude v čase fúzovat). ODS v opozici k Babišovi provede změnu podobnou jako CDU v Německu na stranu „Středu“ („Die Mitte“).
  • Snaha integrovat parlamentní demokratické strany do bloku kolem ODS nutně povede k další ideové erozi (spolupráce se STAN, TOP 09, KDU nemůže mít jiný výsledek).
  • Dochází k tomu, co si kdysi tolik přál místopředseda ODS Zieleniec: „rozkročení do středu“.

ČSSD:

  • Bude mít obrovský finanční problém, který bude zvládat jenom velmi obtížně. Desítky a stovky socialistických úředníků, vedoucích odborů a náměstků ministrů budou „bez práce“ (což může být významným hybným motivem pro socialisty se s ANO povolebně „nějak“ domluvit – třeba potichu).
  • Socialisté budou muset najít nového lídra („někoho“ jako Středulu?) a vytvořit velký levicový program. Je možné, že budou fúzovat s komunisty (kteří také musí něco dělat. Řekl bych, že možná přijde doba na jejich přejmenování a tím přiblížení k socialistům se všemi důsledky).

 

Ivo Strejček, 23. 10. 2017

Kategorie: 

Někteří zaměstnavatelé zneužívají krizi a pod hrozbou ztráty práce nutí své zaměstnance přistoupit na horší pracovní podmínky. Myslíte si, že je možné se proti tomu nějak bránit?

Zaměstnavatelé trpí krizí ne méně než zaměstnanci. Nesou riziko podnikání a jako první pocítili dopady hospodářského poklesu. Zaměstnavatelé musí hledat odbyt pro své produkty a služby, což je v recesi mnohem složitější. Oni, ne zaměstnanci, musí splácet úvěry. A pokud nechtějí své zaměstnance propustit, snaží se s nimi dojednat výjimečná opatření odpovídající výjimečné situaci: zkrácení pracovního týdne a asi i dočasné snížení mzdy (a kde na ně brát?). Nebo myslíte, že to zachrání odborář Štěch? Tak ho pozvěte, ať tou stavbou zatřese, a běžte se podívat, koho prvního ten krov zasypal!

Kategorie: 

Obyvatelé malých měst se bojí zvýšení regulovaného nájemného, které v příštím roce může výrazně vzrůst. Vnímáte tyto obavy jako opodstatněné?

Chápu, že dnes již malá skupina nájemníků, kteří bydlí v bytech s regulovanými nájmy a jsou po desetiletí zvyklí bydlet velmi lacino, se možného zvýšení cen bojí. Ale ve společnosti jsou kromě nich ještě jiné skupiny lidí: například majitelé těch domů, kteří doposud nájemné mohou jen obtížně zvyšovat, ale veškeré opravy jsou povinni dělat a platit, nebo lidé, kteří si byty odkoupili do soukromého vlastnictví a již si také opravy hradí sami, či lidé, kteří si postavili vlastní bydlení a vědomě se zadlužili na desetiletí dopředu. Protože bydlení je vždy a všude největší položkou domácích rozpočtů, považuji obavy ze zvýšení regulovaného nájemného za přehnané.

Kategorie: 

Obávám se, že k předčasným volbám může být blízko

Myslíte si, že dojde k předčasným volbám ?

 

Nevím, situace je velmi nepřehledná a málokdo jí už rozumí. Faktem je, že vládní koalice má vnitřní spory, které mohou vyústit v její rozpad. V takovém případě zřejmě pověří prezident sestavením vlády představitele ČSSD. Ta volby v roce 2010 vyhrála a prezident již nebude moci opakovat výjimečný tah pověřit sestavením vlády ODS. ČSSD bude manévrovat, ale tipnul bych si, že dá přednost novému přerozdělení mandátů v předčasných volbách. Médii rozehrávaná varianta, že ODS nahradí Nečase „někým“ zevnitř strany, doufám, nemá příliš velkou podporu řadových členů ODS. Takže, pokud vláda nezíská důvěru poslanců při hlasování o tzv. „daňovém balíčku“, předčasným volbám se asi přiblížíme. 

Kategorie: 

Obávám se, že projekt Státní pokladny může potkat osud centrálního registru vozidel

Státní pokladna - ilustrace www.vendyatelier.cz

Jaký máte názor na projekt Státní pokladny?

Záměr vytvořit centrální informačně-ekonomický systém (projekt tzv. Státní pokladny), který by provázal všechny finanční toky ve státní správě, není nový a připravuje se již od roku 2005. Myšlenka ministerstva financí plánovat a evidovat příjmy a dohlížet na výdaje státu (přesněji řečeno mít přesný přehled o vývoji příjmů a výdajů rozpočtů komunálních, krajských i centrálních), je dobrá a dlouhodobě užitečná. K technickému provedení tak gigantického projektu jsem ovšem – po katastrofálních zkušenostech se spuštěním centrálního registru vozidel – více než opatrný.

 

Ilustrace www.vendyatelier.cz

Kategorie: 

Občanské probuzení v Itálii

„Výsledek referenda má dva podstatné důsledky. První: Renzi odejde. Druhý: Italové musí být pozváni k parlamentním volbám co nejrychleji,“  prohlásil představitel italského Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo v reakci na výsledky nedělního referenda o ústavních změnách, ve kterém přesvědčivě zvítězili odpůrci vládního návrhu.

Ti Renziho návrh odmítli z různých důvodů, ale o obsah navrhovaných ústavních změn jim však příliš nešlo. Chtěli vyjádřit svůj odpor nejen vůči současné vládě (přestože Renzi byl nejmladším italským premiérem v novodobých dějinách země a vládnul pouhých dva a půl roku), ale toužili odmítnout celé generace minulých vlád, které viní za zoufalou ekonomickou situaci v zemi, za všestrannou stagnaci, za zavlečení Itálie do projektu jednotné měny euro, za prohlubující se rozdíly mezi italským severem a jihem. Jejich „ne“ bylo i formou odporu proti „proněmecké“ politice podvolení se migrační vlně, kterou v Itálii podporoval nejen Renzi, ale i ostatní tradiční strany. Italové nehlasovali o reformě své ústavy. Hlasovali o vyhlášení předčasných parlamentních voleb, ve kterých budou mít šanci se omšelých politických elit zbavit.

V průzkumech nálad italských voličů těsně vede protestní Hnutí pěti hvězd Beppe Grilleho, posilují Forza Italia i problematická Liga severu. Tyto formace jsou k bruselskému centralismu unijních elit skeptické, což Brusel děsí už proto, že v dalším z největších unijních států pokračuje trend odporu vůči současnému integračnímu modelu, ale i proto, že se tak děje v zemi, která u zrodu evropské integrace stála.

Renziho výraznou prohru je nezbytné posuzovat v evropském kontextu a považovat ji za pokračování nadějného procesu občanského probuzení, který započal v polovině letošního roku brexitem.  Je dalším důkazem, že občané chtějí změnu, že našli odvahu vzdorovat mediálním manipulacím, že považují tradiční strany za „politické fosilie“ a bez obav dávají přednost alternativám, kterými je nahradí.

Ivo Strejček

stanovisko IVK ke dni 6. 12. 2016

Kategorie: 

Odklad návrhu zavedení elektronických vinět, jež měly od roku 2011 nahradit dálniční známky. Ano, či ne?

Ano. Jde o nanejvýš sporný projekt. Náklady na zavedení elektronických vinět budou výrazně vyšší než příjmy z jejich používání. Výnosy z dálničních nálepek pro auta se dnes pohybují kolem 2,9 mld. Kč ročně. Elektronické viněty budou přenosné, i proto se podle odhadů sníží výnos nejméně o 1,4 mld. Kč za rok. Dále jde o nepřípustný vpád do soukromí občanů. Stát bude na kilometr přesně vědět o našem pohybu. Údaje mají být uloženy v centrální databázi, která nemá provedený bezpečnostní audit a přístup k datům je umožněn i z míst mimo ČR.

Kategorie: 

Odmítám řídit se doporučením grémia ODS volit Karla Schwarzenberga

Ilustrace www.vendyatelier.cz
  1. Jako politik, kterému po léta záleží na existenci a co nejlepších výsledcích ODS, nesouhlasím s doporučením grémia ODS voličům podpořit ve druhém kole kandidáta TOP 09 Karla Schwarzenberga.

  2. Čísla ukazují, že zatímco v podzimních krajských a senátních volbách vyjádřili naši voliči nesouhlas s ODS tím, že se těchto voleb nezúčastnili, v prvním kole prezidentské volby již otevřeně ODS opustili a podpořili kandidáta jiné politické strany (zřejmě i jiné kandidáty) než kandidáta ODS.

  3. Jedním ze zásadních poselství výsledků prvního kola tak pro mě je závažný fakt, že ODS o rozhodující část svých vlastních voličů již přišla. Dnešní doporučení grémia ODS tak chápu jako nešťastný vzkaz právě těmto voličům, že se vlastně rozhodli správně, když ODS opustili a stali se voliči Karla Schwarzenbergra, Miroslava Kalouska a TOP 09.

  4. Považuji pro sebe za nepřijatelné, aby se ODS takhle snadno vzdala dominantní seniorní pozice na pravici a dobrovolně přijala pozici juniorní, pozici strany slabší.

  5. I já jsem ve svých názorech konzistentní. Přemysl Sobotka byl kandidátem ODS, který zvítězil ve vnitrostranických primárkách. Volil jsem jej a z dosaženého výsledku jsem smutný. Do druhého kola volby nepostoupil. ODS tedy ve druhém kole nemá žádného svého kandidáta. Domnívám se, že vedení ODS mělo rozhodnutí, koho ve druhém kole volit či zda se druhého kola volby vůbec zúčastnit, nechat na svobodné vůli každého z našich voličů bez doporučení.

  6. Nepřeji si, aby dominanci na pravici převzala TOP 09. Nesdílím její politiku zvyšování daní, zvyšování byrokratické zátěže pro živnostníky i běžné občany či politiku poníženého a bezproblémového podléhání evropským institucím a přijetí eura.

  7. Druhé kolo prezidentské volby považuji za referendum svého druhu o tom, zda bude ODS nadále žít jako důstojný politický projekt. S touto stranou jsem spojil svůj politický život a jde mi o to, aby i přes současné potíže byla silnou a respektovanou českou pravicovou politickou stranou.

  8. Domnívám se, že o postavu Karla Schwarzenberga jde, bohužel, jen okrajově. Jde o to, zda se Miroslavu Kalouskovi podaří prostřednictvím výsledků přímé prezidentské volby převzít a ovládnout český středopravicový prostor.

 

Ivo Strejček

Poslanec Evropského parlamentu za ODS

15.1. 2013 

Kategorie: 

Odpovědnost za stav chodníků v zimě ponechat na majitelích nemovitostí, nebo ji přehodit na obce?

Za stav obecních komunikací (a tedy i chodníků), které leží na obecních pozemcích, musí nést odpovědnost pouze obec. Obyvatelé mohou s úklidem sněhu vypomáhat, nemohou být nositeli právní odpovědnosti za škody způsobené neuklizeným sněhem. Obyvatelé obce platí daně. Je tedy na obcích, aby z prostředků daňových poplatníků našly nejefektivnější formu péče o veřejné komunikace. Ať najmou domácí soukromé firmy, které se o pořádek smluvně postarají.

Kategorie: 

Odpověď IVK na jeden z dotazů k výsledkům německých voleb

 V dnešní poště přišel na adresu pana prezidenta následující dotaz, který se, dílčím způsobem, dotýká výsledků německých voleb. Jak dotaz, tak odpověď nabízíme v nezkrácené formě:

Dobrý den,

rád bych se pana prezidenta Klause zeptal, jaký vztah má AfD k tzv. Benešovým dekretům. Zaujal mě status pana europoslance Zahradila, který umístil na sociální síti:

„Všem, kdo jásají nad výsledkem AfD: přečtěte si, prosím, co říkají o Benešových dekretech, restitucích sudetoněmeckého majetku či kompenzacích za něj. To už si nedovolí ani ten Posselt.“

Předem děkuji za reakci a jsem s pozdravem

Jan Koucký

 

Dobrý den pane Koucký,

jmenuji se Ivo Strejček, jsem členem Správní rady Institutu Václava Klause a jedním ze spolupracovníků Václava Klause. Pan prezident Klaus, poté, co si přečetl Váš mail z 25. září 2017, mě osobně požádal, abych se Vám pokusil na Váš dotaz z Vašeho mailu odpovědět. Rád tak činím.

Jana Zahradila znám osobně velmi dobře - nejpozději od roku 1996. Oba jsme byli od roku 2004 členy Evropského parlamentu za ODS (já v letech 2004 - 2014, on doposud). Vím, že to není Zahradilův ojedinělý kritický názor na AfD. Osobně se domnívám, že jistá míra "rozostření" jeho optiky může být dána faktem, že v Evropském parlamentu spolupracuje v rámci jedné frakce s lidmi, kteří sice AfD v Německu zakládali, posléze se ale oddělili (a zřejmě proto na dnešní AfD nemohou najít nit suchou). To je ovšem moje vlastní spekulace.

Pan prezident Klaus se opakovaně (jako vystupující řečník) zúčastňoval mítinků členů AfD po celém Německu. Ujišťuji Vás, pane Koucký, že téma Benešových dekretů, jejich revize či dokonce zrušení, nikdy nebylo a není žádným nosným politickým tématem této strany. Říkám to velmi rozhodně se znalostí věci. Na dokreslení snad jeden příklad: poslední předvolební mítink na podporu AfD absolvoval Václav Klaus minulou středu v Hanoveru. Jako hlavní řečník mluvil před sálem s mnoha stovkami členů strany. V průběhu diskuse vystoupil jeden (a jediný !) člen AfD s dotazem na Benešovy dekrety. Pan prezident Klaus zásadně, rozhodně a rezolutně jakoukoliv diskusi na toto téma odmítnul. A sál Václavu Klausovi zatleskal. Považujete to za potvrzení či vyvrácení slov Jana Zahradila? Já za naprosté vyvrácení.

Pravidelně jezdíme s manželkou vždy na konci září na krátkou dovolenou do Bavorska. Loni jsme byli v Ramsau u Berchtesgadenu, letos v Bad Reichenhallu. Jak vloni, tak letos byly vývěsní plakátovací plochy polepeny plakáty zvoucími tamní občany na "Dny domova a vlasti", které pořádá Sudetoněmecký krajanský spolek ve spolupráci s CSU. Kromě tradičního folklóru tam vždy vystupuje některý z poslanců či poslankyň CSU z Německého spolkového sněmu (proto nepodceňujme politickou podporu programu Sudeťáků v Německu). Kdyby tedy byl Jan Zahradil objektivní (a z Evropského parlamentu to musí moc dobře vědět), měl by ve stejné větě své reakce na AfD zmínit i dlouholetou a spornou spolupráci CSU a Sudetských Němců (tedy těch, kteří se revize poválečného uspořádání a Benešových dekretů skutečně nevzdali). Nezmínil, protože CSU (i CDU) jsou "politickými přáteli" dnešní ODS.

Tolik, pane Koucký, v mé poněkud obsáhlejší odpovědi. Chápu, že se neptáte nijak se zlou. Zajímá Vás vysvětlení. To Vám nabízím a současně Vás ujišťuji, že postoj Václava Klause k Benešovým dekretům je neměnný: jsou nedílnou součástí našeho právního řádu a o jejich zrušení nemůže být ani řeči.

Dovolte mi, abych popřál Vám i Vašim nejbližším vše dobré.

Ivo Strejček

 

Kategorie: 

Otevřený dopis členům Výkonné rady ODS

Vážení členové Výkonné rady ODS,

 

obracíme se na Vás se žádostí, aby ODS opětovně nabídla čestné předsednictví  zakladateli a prezidentovi Václavu Klausovi.

 

Jsme přesvědčeni, že Václav Klaus, tak jako my, je znepokojen politickou situací jak v České republice, tak situací v ODS. Jeho myšlenkové postoje byly vždy konzistentní, konzervativní a jako čestný předseda by opět mohl výrazně přispívat k ideové pozici ODS i pomoci obnovit její důvěryhodnost.

 

Jsme přesvědčeni, že nenabídne-li Václavu Klausovi účast na aktivní politické činnosti ODS, nabídne mu ji jiné politické uskupení a povede to k dalšímu oslabení ODS. Naopak, jeho návrat, případně jeho účast ve volební kampani k parlamentním volbám nám může pouze pomoci.

 

Děkujeme, že Výkonná rada náš návrh s Václavem Klausem projedná.

 

 

Tomáš Jirsa,
Hynek Fajmon,
Ivo Strejček
Jan Skopeček,
Boris Šťastný,
Walter Bartoš

 

 

8. srpna 2013

Kategorie: 

Oznámení mého rozhodnutí ucházet se o funkci místopředsedy ODS

17.října 2012, Jihlava

 

Vážené členky a vážení členové ODS na Vysočině,

 

dovolte mi nejprve, abych každému z vás poděkoval za odvedený díl práce v předvolební kampani „krajské“ i „senátní“, které před několika dny skončily.

 

Volební výsledky jsou, bohužel, zlé a neodpovídají nasazení a práci mnohých z vás. A přesto, nebo právě proto, vám děkuji.

 

Je jisté, že výsledky budete podrobně zkoumat na sněmech svých místních i oblastních sdružení a nepochybně se jimi bude zabývat i sněm RS ODS Vysočina, který se sejde 29.října 2012 od 17.00 hod. v hotelu Tři věžičky u Jihlavy.

 

Co je ale z drtivé prohry zřejmé, a k tomu nemusíme mít k dispozici žádné složité analýzy, je skutečnost, že našemu voliči již celostní výkon politiky ODS nestál za to, aby šel k volbám a svůj hlas umístil v náš prospěch. Náš volič nám vzkázal, že už jsme mu lhostejní.

 

Tyto volby nebyly selháním našich kandidátů, nebyly důsledkem sporu o daně. Tyto volby byly o ODS. Lhali bychom si, kdybychom si nepřiznali, jak často nám lidé, kteří nás vždy volili (a často se sebezapřením jako „jedinou možnou volbu“), říkali, že teď už „opravdu ne“.

 

Žádná politická strana nemá ve svém rodném listu vepsáno, že její existence je nekonečná a navždy. Je zcela zjevné, že si to s výsledky krajských a senátních voleb musíme uvědomit i my. Je to bolestivé a palčivé, ale jedině takto ostře viděná skutečnost nám může pomoci vstát z popela.

 

ODS ve svém vlastním zájmu, ale také v zájmu této země, musí učinit rozhodnou a viditelnou změnu.

 

Svým pohledem jsem si jist a opírám jej o letitou zkušenost růstu a pádů ODS, kterými jsem s mnohými z vás společně procházel. Mám-li být vaším skutečným předsedou a politickým lídrem na Vysočině, je mou povinností na realitu reagovat ne slovy ale činem.

 

Po zralé úvaze jsem se rozhodnul požádat každého z vás o podporu mé nominace na funkci místopředsedy ODS. Je to rozhodnutí, které opírám o odpovědnost k historii i budoucnosti ODS, ale je to i rozhodnutí plynoucí z odpovědnosti k mému svědomí.

 

Vidím-li situaci tak, že nelze vyloučit ani kolaps a zánik naší politické strany a v kontextu reality, ve které komunisté hlásají, že „jsou připraveni vládnout“, bych si do konce svého života vyčítal, že já jsem neudělal nic.

 

Je škoda, že byl kongres svolán v tak brzkém termínu a nemáme dostatek času se vidět na místních a oblastních sněmech, kde bychom naše názory probrali detailněji. Není to časově možné (kongres byl svolán panem předsedou Nečasem na 3. – 4. listopadu 2012), a proto se na vás obracím touto písemnou ale naléhavou formou.

 

Vybízím vás, abyste na svých sněmech mé rozhodnutí prodiskutovali, zvážili moji podporu či ji odmítli. Učiňte tak svobodně, neboť jedině vy máte právo a povinnost vybrat budoucí cestu ODS.

Těším se na setkání s vámi všude tam, kde to bude časově vůbec možné, nejpozději ovšem 29.října 2012 na vážném sněmu RS ODS Vysočina.

 

Přeji vám úspěšná, otevřená a poctivá sněmování a každému z vás vše dobré.

 

S úctou

 

Ivo Strejček

předseda RS ODS Vysočina

Kategorie: 

Oznámení odchodu z místního sdružení ODS ve Žďáře nad Sázavou

Žďár nad Sázavou, 31.října 2012

 

Vážené členky,

vážení členové místního sdružení ODS ve Žďáře nad Sázavou,

 

výsledky voleb krajských a senátních, které se konaly před několika týdny, byly katastrofální. Příčiny je nutné analyzovat poctivě i pokorně. Ale ať již budeme nahlížet na příčiny porážky jakkoliv, jedno je jisté: ODS by měla učinit jasnou, viditelnou a téměř hmatatelnou změnu - programu, vládního výkonu, výkonů v regionech a obcích i osobnostní podoby svého týmu.

 

Tento pohled mě samotného postavil před rozhodnutí. Ve svém dopise ze 17.října 2012, který nepochybně každý z vás máte k dispozici, jsem ohlásil svůj záměr pokusit se na nadcházejícím kongresu (3.-4.listopadu 2012 v Brně) získat funkci místopředsedy ODS.

 

Učinil jsem tak na základě svých letitých zkušeností s prací uvnitř ODS i s vědomím, že budu muset podstoupit souboj o tuto pozici s další členkou našeho sdružení – 1.místopředsedkyní ODS Miroslavou Němcovou.

 

Sněm MS ODS ve Žďáře na Sázavou dne 19.října 2012 o nominacích rozhodnul v tajné volbě a jasně: paní Němcová vyhrála přesvědčivě 18 : 8, přičemž jeden lístek byl odevzdán neoznačený. Byl to hlasovací lístek můj.

 

Výsledek volby jsem přijal, plně respektoval a na sněmu to také zdůraznil.

 

A právě proto je mi líto, že to byli někteří členové rady MS ODS ve Žďáře nad Sázavou, kteří posléze proti mě vedli v celém regionu aktivní, nečestnou a poškozující kampaň. Toto tvrzení lze opřít o svědectví několika členů ODS z různých částí regionu. Stejně tak si počínali i na regionálním sněmu ODS Vysočina, který se konal 29.října 2012. Jejich počínání, jak očernit moji osobu co nejvíce, vyvolávalo dokonce dotazy delegátů z jiných částí regionu Vysočina „cože tak špatného jsem Žďárákům udělal“.

 

Nijak to dále nehodnotím a nepodléhám zášti, neboť platí, že kdo s čím zachází, tím také schází.

 

Na základě výše popsaných událostí, což je mi líto, vám ale musím oznámit, že ukončuji své členství v místním sdružení ODS ve Žďáře nad Sázavou k 31.10. 2012. Neopouštím ODS, budu hledat jiné sdružení, které bude ochotné mě přijmout.

 

Po těch dvaceti letech společné práce ve Žďáře nad Sázavou je to rozhodnutí bolestivé a nelehké. Já ale nemohu jinak. Reaguji na opakovaná překrucování skutečností, posouvání faktů i vyložené lži. Reaguji také na to, že jsou pro mě nepřijatelné klientelistické praktiky jednoho ze členů rady MS ODS (což navíc někteří členové rady MS ODS vědí a nic s tím nedělají) i neloajální úniky informací z místní ODS nejen k místní TOP 09, ale také ČSSD (i toto někteří členové vědí nebo snad alespoň tuší). Takhle se solidní a věrohodná politika dá dělat jen obtížně.

 

Nechci být nespokojeným a kritizujícím členem MS ODS. To nic produktivního a přínosného nepřináší ani mně, ani členům ODS ve Žďáře nad Sázavou. Mé rozhodnutí je vyzrálé, rodilo se po dlouhé měsíce a události z posledních týdnů byly jenom jistou formou „urychlovače“ v mém přemýšlení.

 

Děkuji mnohým z vás za bezvadná, dělná a přátelská léta v místním sdružení ODS ve Žďáře nad Sázavou. Moc jsem se od „starých“ členů naučil a především díky nim jsem mohl dosáhnout toho, čeho jsem dosáhnul. Bez visačky ODS a bez jejich nezištné a obětavé práci by to nebylo možné.

 

Měl jsem radost z každého našeho společného úsilí a smutně prožíval každou naši společnou porážku.

 

Budu se s mnohými z vás s úctou, s radostí a chutí potkávat ve žďárských ulicích. Na mých přátelských a otevřených vztazích k většině z vás se nic nemění.

 

Bez společenství několika dalších se rád a s ulehčením obejdu, bezpochyby stejně tak, jako oni bez mého.

 

Přeji vám vše dobré

 

S úctou

 

Ivo Strejček st.

Kategorie: 

Panika v souvislosti s takzvanou prasečí chřipkou - vykoupené zásoby léčiv a ochranných roušek, obava o zdraví a život. Jak to vnímáte?

Přirozené obavy každého člověka o své zdraví a zdraví svých nejbližších chápu. Ptal jsem se na totéž i majitele velké lékárny v Brně. Zájem o ochranné roušky je prý minimální a zásoby léku Tamiflu, který prý prasečí chřipku léčí, mají v dostatečné zásobě ještě od paniky s ptačí chřipkou. Spornou roli sehrála média. Vystrašené veřejnosti vnutila apokalyptickou vizi "pandemické rány", která se valí na lidstvo. Nemíním nic zlehčovat, ale více zdravého rozumu a pokory k neomezené moci, kterou média nad veřejným míněním mají, by části novinářské obce prospělo.

Kategorie: 

Papež František kritzuje katolickou církev. Oprávněně?

Co si myslíte o slovech papeže Františka o „korupčním proudu“ a „lobby homosexuálů“ ve Vatikánu?

 

Papežova slova jsou varovná i nadějná. Varovná v tom, že veřejně přiznávají krizi cenných hodnot, na kterých je křesťanství založeno. Nadějná v tom, že má-li někdo odvahu ukázat prstem na vážné problémy, má snad také odvahu navrhnout a prosadit jejich řešení. Ovšem ve světle aktuálních neuvěřitelných problémů v Čechách, bychom měli raději mlčet a více si zametat si před vlastním českým politickým prahem.

Kategorie: 

Plánovaný bonus pro vysoké školy za přijetí studentů s co nejlepšími výsledky státní maturity. Ano, či ne?

Zájem o co nejlepší výsledky má mít student. Právo vybrat si vysokou školu odpovídající vlastním preferencím má mít také student. Zvolit si vlastní výběrová kritéria je zase právem vysokých škol. Finančně je motivovat za to, co je jejich vlastním zájmem - přijmout co nejlepší studenty – je plýtváním veřejných peněz. Ministerstvo školství spustilo projekt státních maturit, aniž by vědělo, co bude dál. Vysoké školy neví, jaké budou výsledky státních maturit, a proto se je zdráhají uznat jako rozhodující kritérium k přijetí budoucích studentů. Proto „přesvědčovací“ bonusy. Nesouhlasím.

Kategorie: 

Po EU zadarmo? Pokus o převychování budoucích voličů!

Poslanci Evropského parlamentu přišli s nápadem darovat každému Evropanovi v den jeho osmnáctých narozenin „evropský dárek“: jednoměsíční jízdenku, která mu umožní cestovat po EU železnicích zdarma.  Eurokomisařka pro dopravu Violeta Bulc označila tento nápad za „senzační“ a předseda lidovecké frakce v Evropském parlamentu Manfred Weber nadšeně zvolal: „Chceme investovat do toho, aby mladí lidé mohli mít ten zážitek objevovat Evropu“.

S „objevováním Evropy“ však již mají mnozí mladí lidé v různých částech EU, bohužel, své zkušenosti. Pokud v roce 2008 bylo v EU celkem 4,2 milionu mladých nezaměstnaných, v roce 2016 již 5,6 milionů. Míra nezaměstnanosti mladých dosahuje v Řecku hodnoty 47,7 %, ve Španělsku 43,2 % a v Itálii 38,8 %. Příčin, proč tomu tak je, existuje víc, ale zavlečení členských zemí do „báječného“ evropského projektu jednotné měny postavilo generaci dnešních mladých lidí v mnohých zemích EU do obtížně řešitelných životních situací.

Či si snad europoslanci myslí, že nadešel čas, aby osmnáctiletí začali objevovat tu Evropu, která nám v důsledku migrační kolonizace tak rychle mizí před očima a proměňuje se v destabilizovaný a nebezpečný prostor? Té migrace, která promění etnickou strukturu evropských zemí a ve svém důsledku změní mravní a hodnotový rámec kontinentu? Té migrace, kterou právě evropské instituce přátelsky považují za „posílení a obohacení“ Evropy?

Volby do Evropského parlamentu 2019 nejsou až tak vzdálené a z onoho návrhu je patrné jedno: narozeninová jízdenka „zadarmo“ od evropských poslanců, společně s dalšími – již existujícími - mylnými programy (například Erasmus), jsou nákupem budoucích voličů, jsou zoufalými pokusy „předplatit“ a „převychovat“ si ty „mladé“, když už ti „staří“ nad euroelitami zlomili hůl.

Ivo Strejček, stanovisko Institutu Václava Klause, 11. 10. 2016 

Kategorie: 

Po ministru Drábkovi zbyl jen chaos

V rozpočtu úřadů práce chybí prostředky na provoz – situaci zhoršuje špatná funkčnost nových systémů na výplatu dávek. Co si o tom myslíte ?

Situaci jsem si ověřoval. Problémem nejsou prostředky na provoz. Kritickou chybou je Drábkovo rozhodnutí  vytvořit jeden velký centrálně řízený megaúřad. Samostatné okresní úřady práce, které dobře fungovaly, zanikly a byly sloučeny do centrálně a direktivně řízeného subjektu.  Vše „staré“ muselo být nahrazeno „novým“. Sem patří i centrální nákup nezajetých systémů pro výplatu dávek. Pod vedením ministra Drábka vznikl složitý, neřiditelný a nákladný systém, který prozatím nekolabuje jenom díky výjimečnému nasazení řadových zaměstnanců. Práce úředníka „u přepážky“ i trpělivost klientů si v prostředí Drábkových „průzkumů bojem“ zaslouží uznání. 

Kategorie: 

Podle průzkumu Česku patří třetí příčka co do zkorumpovanosti politických stran - po Nigérii a Mexiku. Překvapuje vás tento výsledek?

Ne, protože je to nesmysl. Nevím, co je to za „průzkum“. Máme věřit, že jsme horší než komunisté v KLDR, autoritativní režimy v Iránu, Barmě, Sudánu, blázen Hugo Chávez ve Venezuele? Evropský účetní dvůr ještě ani jednou v historii neschválil závěrečný účet Evropské komise pro „…neprůhlednost hospodaření a neprokazatelnost některých výdajů…“. Evropská komise pod vedením J.Delorse kdysi musela celá rezignovat, neboť byla zkorumpovaná skrz naskrz. Jistě u nás není vše v pořádku, ale horší než okolní svět nejsme, tím jsem si jist.

Kategorie: 

Podle rozhodnutí Ústavního soudu budeme i nadále platit regulační poplatky. Znamená to, že text ústavy o bezplatné zdravotnické péči neplatí?

Naopak, rozhodnutí potvrdilo,že zavedení regulačních poplatků není v rozporu s Ústavou ČR. Každý občan je vždy ošetřen zdarma a vždy mu je zdarma poskytnuta i náležitá lékařská péče. Poplatky s tím nemají nic společného: mají funkci regulační. Ti, kteří lékařskou péči zneužívají, mění své chování(statistické údaje to potvrzují). Pro ty, kteří lékařskou péči potřebují,je pak v rozpočtu více  prostředků.A to je dobře, ne?

Kategorie: 

Politická analýza: Opustí Řecko Evropskou měnovou unii? (24.6. 2015)

Politická analýza: Opustí Řecko Evropskou měnovou unii?

Řecko musí do konce června 2015 zaplatit Mezinárodnímu měnovému fondu 1,6 mld. eur nebo bude čelit „státnímu bankrotu“ (podle Bloomberg) a možnému „odchodu z EMU a EU“ (podle evropských institucí).

Kontext:

 První balík finanční pomoci obdrželo Řecko na jaře 2010. Hlavními věřiteli se staly Mezinárodní měnový fond a země eurozóny (přestože bylo porušeno do té doby respektované pravidlo zakazující princip tzv. „bail-out“, vzájemné finanční pomoci). Podmínkou přidělení první tranše finanční pomoci Řecku bylo prosazení přísných ozdravných hospodářských reforem v zemi. Není smyslem tohoto materiálu analyzovat a hodnotit předepsaná opatření, která (v podstatě nadiktovala) Řecku tzv. „Trojka“ (MMF, EK a ECB). Podstatné pro další vývoj bylo, že drakonická úsporná opatření řecká veřejnost nepřijala, vždy je považovala za „zahraniční řešení“ (zejména německé). Frustrace řeckých občanů vyústila v lednu 2015 ve volbu radikálního politického neomarxistického uskupení Syriza.

Hlavním politickým programem Syrizy bylo ukončení politiky úsporných opatření, zastavení privatizace, širokopásmové zavedení sociálních úlev atd.

Pět měsíců po řeckých volbách vyjednávali zástupci EMU a řeckou vládou o obnovení programu hospodářských reforem výměnou za další (nezbytnou) tranši pomoci.

Přehled pomoci Řecku:

  • První záchranný úvěrový balík (2010) od MMF a zemí EMU     110 mld. eur
  • Druhý záchranný úvěrový balík (únor 2012)                               130 mld. eur
  • Dohoda se soukromými věřiteli o snížení hodnoty dluhopisů o 53,5% (odepsán dluh asi ve výši 100 mld. eur)
  • Dodatečná pomoc MMF (březen 2012)                                              8,2 mld. eur
  • Opakovaná pomoc ECB řeckým bankám k podpoře jejich likvidity

 Sanace Řecka vedla k vytvoření stálého stabilizačního mechanismu, což podpořilo rizikové chování a morální hazard.

 Syriza svoji argumentaci opírá o mandát, který získala ve svobodných volbách a nehodlá se vzdát základních bodů svého politického programu, se kterým volby vyhrála (A. Tsipras v textu pro Le Monde). Země eurozóny (zejména Německo a Holandsko) trvají na splnění podmínky „peníze za reformy“.

 Tento stav vyústil v hlubokou krizi, která je částečně řešena v posledních dnech.

 Na mimořádném summitu zemí eurozóny (22.6. 2015) předložil Tsipras návrhy, které označil za „průlomové“ a zdůraznil, že pokud je eurozóna nepřijme, pak Řecko řekne „velké ne“ (Bloomberg).

Řecké návrhy:

  • Selektivní zvýšení DPH
  • Postupné prodloužení věku odchodu do starobní penze
  • Zlepšení daňového výběru
  • Vyšší zdanění „vysokopříjmových obyvatel“ země
  • Žádné redukce v platech státních zaměstnanců a penzích

 Přestože politikové zemí eurozóny  22. 6. 2015 návrhy přijali s „opatrným optimismem“, pokračují další vyjednávání (německý ministr financí návrhy přímo odmítnul jako „ty, které nic nového nepřináší“).

 

Jak situaci analyzuji:

 Za základní otázky spojené s problémem Řecka považuji následující:

  1. Bude dohody vůbec dosaženo?
    1. Domníváme se, že členské státy EMU o dohodu stojí v podstatě „za každou cenu“. Zejména Německo ústy Merkelové dává najevo, že si dohodu přeje (přestože se nálady německé veřejnosti mění a podle průzkumů veřejného mínění Němci další finanční pomoc většinově neschvalují.
    2. Projekt jednotné měny je po léta spojen se současným evropským integračním modelem. Odchod jednoho ze členů (přestože nutný) by byl považován za zpochybnění celého projektu politické unie, čehož se současní politikové obávají.
    3. Domnívám se tedy, že dohody dosaženo bude, protože si ji eurozóna přeje zřejmě víc než samotné Řecko
  1. Bude-li dohody dosaženo, budou navržená opatření včas schválena řeckým parlamentem a parlament členských zemí eurozóny (zejména v Německu)?
    1. Tady je situace velmi nejasná. Prvním problémem bude řecký parlament: Tsipras podle posledních informací bude čelit rebelii části svých vlastních poslanců (přestože se schválením spojil svoje setrvání ve funkci). Není ani jasné, zda se poté někteří řečtí poslanci neobrátí na řecký Ústavní soud o přezkoumání reformních návrhů.
    2. Vzhledem k tomu, že jedním z věřitelů Řecka jsou členské státy EMU, musí být řecké návrhy schváleny v národních parlamentech. Očekáváme největší problémy v německém Bundestagu. Především časové: jedinými možnými daty jsou 29. nebo 30. červen. Dá se očekávat, že část poslanců (včetně poslanců CDU/CSU) bude argumentovat „nedostatkem času k prostudování návrhů“. Pokud by musela být svolána mimořádná schůze německého parlamentu, pak by k tomu mohlo dojít až v červenci, což by znamenalo nedodržení termínu řecké splátky MMF
  2. Budou-li obě předcházející otázky včas a úspěšně splněny, získá Řecko finanční pomoc včas tak, aby uspokojilo MMF?
    1. Je velmi pravděpodobné, že budou-li splněny předcházející podmínky včas, Řecko svůj dílčí závazek k 30. červnu 2015 splní
  1. Co se stane, pokud Řecko svůj dluh MMF do 30. června 2015 neuhradí?
    1. Ekonomicky (krátkodobě i střednědobě) nic. Pouze se Řecko zařadí mezi země jako Somálsko či Eritreia, které své povinnosti vůči MMF také neplní.
    2. Politické důsledky pro eurozónu budou vážné. Jednak se prohloubí atmosféra morálního hazardu, což se projeví v opuštění politiky hospodářských reforem v členských zemích eurozóny (politická rizika spojená s prováděním reforem nebudou vládnoucí politické strany podstupovat). Velmi pravděpodobně bude cestu levicových politických změn následovat celý evropský jih (nejdříve Španělsko, které čekají parlamentní volby na podzim 2015 a největší podpoře veřejnosti se těší hnutí Podemos, podobající se programově Syrize).
    3. Narušená reputace eurozóny by navíc byla komplikována britským postojem, který hodlá na konci roku 2017 uspořádat referendum o setrvání Velké Británie v EU. V tomto ohledu si však myslíme, že britský premiér Cameron si odchod své země z EU nepřeje. To může vyhovovat německé politice Merkelové, která pro potřeby otřesené EU použije argumentaci Velké Británie jako formu „politického beranidla“. Německu je jasné, že EU potřebuje významné reformy, které Německo z politických důvodů nemůže jako první prosazovat, proto bude podporovat Cameronovy požadavky (navíc i proto, že si Německo Vekou Británii v EU přeje).

24.6.2015

 

Kategorie: 

Politická analýza: „Nejnovější vývoj v jednání Řecka s EU a eurozónou“ 8.7. 2015

8.7. 2015

„Zbankrotuje Řecko (a kdy)?“ je nejčastější mediální otázkou a aktuálním politickým tématem. To je ale otázka mylná. Řecko, ve smyslu neschopnosti splácet své finanční závazky, zkrachovalo nejpozději v roce 2010.

Ne jedinou, za to zásadní, příčinou současné katastrofální ekonomické, sociální a společenské situace v Řecku bylo naprosto chybné přistoupení této země k projektu jednotné měny. Řecká politická reprezentace se nechala vlákat do „klubu“, kam jejich země nepatřila.

Základní cenovou kotvou ekonomiky je měnový kurs. Na jeho stanovení, na míře jeho flexibility (vázané na výkonnost domácí ekonomiky), je přímo závislý ekonomicky zdravý vývoj země.

Pevně stanovený jednotný měnový kurs (Evropskou centrální bankou) pro všechny členy eurozóny stejně, byl pro některé členy příliš tvrdý (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Francie), pro jiné výhodně měkký (Německo, Nizozemí).

Kdyby si Řecko žilo „za své“ a na vlastní politické programy si „za své“ půjčovalo, nikdy by se do daného stavu nemohlo dostat. Mezinárodní věřitelé by takové zemi již dávno nepůjčovali, na což by tamní politika a ekonomika musela reagovat (měnovými nástroji, hospodářskými reformami).

K tomu ale nedošlo jednoduše proto, že Řecko bylo „skryto“ pod jednotným deštníkem eura.

Euro bylo od začátku své existence považováno svými tvůrci a zakladateli za nástroj politického sjednocení Evropy, ačkoliv tento fakt evropské politické elity nikdy veřejně nepřiznaly a ty, kteří tuto odvahu měli (Thatcherová, Klaus) důsledně osočovaly z „antievropanství“. Euro bylo po celá léta své existence obhajováno tak fanaticky, že jakýkoliv náznak zpochybnění jeho „blahodárnosti“ byl považován za „útok na samotnou existenci projektu evropské integrace“. Tento přístup Řecku (a dalším) nepomohl. Právě na tomto příkladu se ukázalo to, o čem ekonomové diskutují již celá desetiletí. Totiž odpověď na otázku, zda přijetí „slabších“ do jednotné měny jim pomůže se dotáhnout na úroveň silnějších členů, nebo zda „slabší ještě více zeslábnou“, což oslabí i silné. Odpověď dává svým způsobem aktuální vývoj.

Nejsem v žádném případě obhájcem maoistických názorů Alexise Tsiprase. Jeho uskupení Syriza vystoupilo před voliče s politickým programem, na jehož základě výrazně vyhrálo svobodné demokratické volby. Tsipras a ostatní pak vyjednávali s evropskými institucemi a evropskými státníky z pozice obhajoby tohoto programu. To považuji za správné.

Tsiprasův nápad uspořádat referendum nepovažuji za chybný. Vyhlásit referendum, „abych se svých voličů zeptal, co si o tom všem myslí“, je pro evropské státníky šokující (předseda Evropské komise Juncker to dokonce při svém včerejším vystoupení v Evropském parlamentu [7.7. 2015] dokonce nazval „cirkusiádou“), protože právě oni se po dlouhá léta neohlížejí na obhajobu autentických zájmů svých voličů ve vlastním národním státě, a politické (spíše však technokratické) dohody průběžně dělají „mezi sebou“ na nadnárodní (bruselské) úrovni.

Řecké rozhodnutí „ptát se svých voličů“ tak považuji za demokratické, ačkoliv položené otázky jsou obsahově sporné, ne-li chybné, a jejich prostřednictvím získané odpovědi kritickou situaci Řeků nijak neřeší. Řekové měli hlasovat o tom, zda v eurozóně zůstat či ji opustit.

Další vývoj opakovaně a naprosto zřetelně obnažuje fakt, že další členové eurozóny se (případného) odchodu Řecka z tohoto uskupení nesmírně obávají a proto jsou ochotni udělat fakticky cokoliv, aby tuto zemi v EMU udrželi.

Situace, jakkoliv komplikovaná, se vlastně s krátícím se časem a narůstajícím tlakem naopak projasňuje. Eurozóna čeká byť na letmý náznak řeckého ústupku (ve formě předložení „zdánlivě“ jiného reformního návrhu), aby uvolnila finanční zdroje na pomoc Řecku. Tsipras evidentně nechce Řecko z eurozóny vymanévrovat. Ti, kteří se domnívají, že řečtí politikové chtějí vytvořit takovou atmosféru, ve které by byli „vytlačeni“ mimo eurozónu, se mýlí.

Atmosféra v Řecku je sice napjatá, ne však natolik, aby si sami Řekové přáli odchod z eura. Zjevně mají toto rozhodnutí spojené s odchodem z EU (což ale není pravda).

Výsledek tedy s největší pravděpodobností bude následující: řecký premiér Tsipras učiní slib rozsáhlých (ale nebolestivých) reforem a členové eurozóny jej přijmou. Politicky všichni prohlásí, že „grexit byl odvrácen“ a euro (a s ním EU) zachráněny.

To ovšem považuji za výsledek nejhorší. Nic neřešící, zásadní problémy odsouvající „napříště“, prohlubující napětí mezi severem a jihem eurozóny. Otevřenou otázkou zůstane, zda takový vývoje premiér Tsipras v očích řeckých voličů ustojí. Pokud ne, pak výše naznačený vývoj mohl znamenat úspěšný pokus o odstranění demokraticky zvolené vlády, tedy promyšlený politický převrat v Řecku organizovaný mimo území tohoto státu.

Kategorie: 

Politický komentář IVK č.3 - Kalouskovo typické lidovectví

Politický komentář IVK č.3 - Kalouskovo typické lidovectví

KOMENTÁŘE IVK, 27. 3. 2013

Člověk může či nemusí mít pochopení pro pokusy těžce zkoušené ODS nějakým způsobem zaujmout voliče, kteří se od ní – jak ukazují průzkumy veřejného mínění – stále více odvracejí. Není divu, že využila mimořádnou nahrávku, kterou ji svým, dá se říci zcela nenáhodným, a proto nikoli za chybu považovatelným výrokem nabídl na sjezdu ČSSD Jan Mládek a je jen logické, že se pokusila na svém zasedání Výkonné rady přijít s několika návrhy na usnadnění podnikání v České republice.

Problémem je, že tyto návrhy přednáší příliš nepřesvědčivě, resp. že je přednáší její politici, kteří nepřesvědčují. Navíc není jasné, kde se tyto návrhy – z ničeho nic – právě v tuto chvíli vzaly. S přesvědčivostí nemá sebemenší problém jejich koaliční partner Kalousek. Ten – zcela přesvědčivým způsobem – okamžitě prohlásil, že těmto návrhům nerozumí, že mu nebyly předem nijak objasněny a že mu proto není jasné, chce-li ODS tyto návrhy prosazovat s nimi, tedy s TOP 09, nebo s ČSSD. To už se člověku automaticky vrací nezapomenutelný výrok Vladimíra Jiránka ohledně lidoveckého charakteru. Byl to výrok hrubý, tak by se v politice mluvit nemělo, ale byl to výrok jiránkovsky nekompromisní, uvádějící jeho – už daleko smířlivější – typickou postavičku v kresleném vtipu.

Myslí si náš ministr financí, že ODS má skutečný úmysl prosazovat tyto své návrhy, které IVK nemá sebemenší záměr komentovat, protože se ve své obecnosti komentovat nedají, spolu s ČSSD? Tedy i proti těm lidovcům, kteří už dávno opustili svou poněkud zprofanovanou značku a uchýlili se pod jinou? Nevěříme, že si to skutečně myslí, a proto to musíme označit za čiré lidovectví (jako politicko-společenský fenomén svého neopakovatelného druhu, jako velmi specifické čecháčkovství, které nás tolik poškozuje).

Shodou okolností ve stejné chvíli vyhlásila stranická kolegyně pana Kalouska – nedá se z toho poznat, zda po dohodě s panem Kalouskem či bez ní, ale určitě bez dohody se svým koaličním partnerem – ministryně práce a sociálních věcí Müllerová, že bude prosazovat zvýšení minimální mzdy o 500 korun. Opět čiré lidovectví. Myslí tím prosazovat zvýšení minimální mzdy spolu se svým koaličním partnerem, s ODS, nebo se svým potencionálním budoucím koaličním partnerem, s ČSSD, která si daleko větší zvýšení minimální mzdy na svém sjezdu zformulovala jako jeden ze svých politických cílů?

Ekonomická věda už dávno přesvědčivě ukázala, že zvyšování minimální mzdy není pomocí nikomu, že se má sociální politika dělat úplně jinými nástroji, takovými, které nedeformují jednu z klíčových ekonomických veličin, kterou cena práce – mzda – určitě je a že je či by být mohlo zvýšení minimální mzdy ekonomicky ospravedlnitelné (jako zásah do trhu) jen tehdy, kdyby byla ta či ona mzda pod úrovní, která by zajišťovala rovnováhu na trhu práce.

Je v situaci rostoucí nezaměstnanosti cena práce, mzda, u nás příliš nízká? Je tak nízká, že lidé hledající práci za ni pracovat nechtějí a radši zůstanou na sociální podpoře? Je to vinou nízké ceny práce nebo vinou vysoké sociální dávky? Vyvolá zvýšení minimální mzdy zaměstnanost nebo nezaměstnanost? Co z toho chce paní Müllerová? Ale to jsou možná příliš vážné a vážně míněné úvahy, třeba je to všechno jen pouhé lidovectví. Jako u nás ostatně tak často.

Institut Václava Klause, 27. března 2013

Kategorie: 

Politický komentář IVK č.5

Politický komentář IVK č. 5 - Kam povede katolickou církev „obamovský“ papež?

KOMENTÁŘE IVK, 3. 4. 2013

Katolická církev a s ní i věřící na celém světě dnes žijí v atmosféře plné očekávání, která nejsou nepodobná očekáváním Američanů po zvolení Baracka Obamy prezidentem USA v roce 2008. Zajímá to ale nás všechny, protože se to dotýká celé naší civilizace.

Tak jako zvolení prvního prezidenta barevné pleti Obamy bylo pro Ameriku jistým psychologickým mezníkem, stejně přelomovou se zdá být v tomto případě – alespoň pro katolickou církev – skutečnost, že se novým papežem poprvé nestal kandidát pocházející z Evropy, nebo ze „Starého světa“, ale kardinál ze vzdáleného Buenos Aires.  Tak jako Obama symbolizuje soumrak tradiční bílé protestantské Ameriky, symbolizuje papež František konec staletí trvající evropské převahy v katolické církvi.

Můžeme sice tvrdit, že Argentina, odkud nový papež František pochází, je nejevropštější latinskoamerickou zemí a že František je de facto Ital pouze narozený v Latinské Americe, takže o velkou změnu nejde, ale první kroky nového papeže ukazují, že o změnu velkou naopak jde a že podobnost s Obamou může být větší, než naznačuje netradiční původ.

Po mainsteamově konzervativním Janu Pavlu II. a vyhraněně konzervativním Benediktu XVI. nyní přichází latinskoamerický jezuita přinášející s sebou na papežský stolec zkušenost latinskoamerických sociálních konfliktů a problémů, radikálně levicové „církve osvobození“ a všeobecné protikapitalistické atmosféry či alespoň rétoriky, která na tomto kontinentě stále dominuje.  Nejen jeho rodná Argentina a sousední země, ale i celý evropský levicový mediální a politický mainstream jsou proto osobou a prvními gesty nového papeže nadšeny.

Změna. To je – zdá se – poselství nového papeže. Nikoliv trvání na tradici a kořenech víry, jak hlásal jeho předchůdce. Ne každý jednotlivec bez ohledu na jeho společenskou pozici a ne jeho individuální spása má být hlavním posláním papežské mise. Papežovou volbou je na odiv dávaná preference chudých, slabých a nemocných. I papež má být jenom jedním z nás, prvním v čele církve sloužící potřebným. Jedině to prý může zastavit slábnutí a rozklad církve v moderní společnosti. Jako bychom k tomu slyšeli slavné obamovské „Yes, we can.“

Zdá se, že březnové konkláve vyslyšelo politickou objednávku a že se i katolická církev připojuje k levicové etatistické vlně, která dnes dominuje v USA a která dávno plně ovládla západní Evropu. Latinská Amerika před půl stoletím poskytla příklad, že katolicismus lze smířit i s krajním marxismem. Proč církvi nedat nový smysl a nepřiblížit ji lidem jako v podstatě megacharitativní globální organizaci sui generis? Osobně skromný, sociálně cítící a tradice bořící papež František proto vzbuzuje takové nadšení právě v ideově a nábožensky vyprahlé Evropě.    

Tam, kde však má církev více síly a se společností reálně žije - jako je tomu v sousedním Polsku – tam, zdá se, idea církve jako pouhé charity naráží na odpor. Svědčí o tom protestní prohlášení polského episkopátu z nedávných dnů.

Papež František je asi potvrzením faktu, že jedna éra v historii katolické církve definitivně skončila. Byla to éra, kdy církev v naší části světa získávala autoritu bojem proti sociálním experimentům evropských totalitních režimů a obranou individuální svobody. Taková církev však nemá mít v éře multikulturalismu, evropského sociálního inženýrství a konfiskace úspor bohatým místo.

Nyní půjde o to zapojit i katolickou církev do fronty míru a pokroku. Nepochybně se to podaří, ale možná, že potom i naše církev bude muset to, co získá v současných restitucích, věnovat potřebným. Možná že to pro někoho bude hořké, ale osud církevního majetku se tak alespoň pěkně dialekticky završí.

Institut Václava Klause, 3. dubna 2013

Kategorie: 

Politický komentář Institutu Václava Klause č.2 k výsledkům sjezdu ČSSD

Politický komentář IVK č.2 - ke sjezdu českých socialistů

KOMENTÁŘE IVK, 19. 3. 2013

IVK  není ani na straně, ani ve straně českých socialistů, čili ČSSD, ale musí tuto stranu – stejně jako každý občan České republiky – brát velmi vážně:

- podle výsledků všech posledních voleb, podle všech posledních průzkumů, podle obsazení hejtmanských i řady významných primátorských postů jsou dnes evidentně nejsilnější českou politickou stranou, a to s velkým náskokem;

- jsou stranou natěšenou na vládnutí a frustrovanou z toho, že už
7 let (od roku 2006) nevládnou a že z 23 polistopadových let měli vládu a předsedu vlády jen 8 let;

- jsou stranou etatistickou, jejímž bytostným zájmem je vládnout a za nás rozhodovat, nikoli stranou, která chce maximum osobní svobody a minimum státu pletoucího se lidem do jejich životů;

- jsou stranou všemocného státu u nás doma, ale i stranou evropského superstátu, evropské regulace a reglementace našich životů a vezou se na evropské vlně;

- jsou stranou internacionalistickou, nikoli vlasteneckou;

- považují se za stranu pokroku, stranu dělání dobra, věří, že vláda má řídit zemi tak, jak ředitel řídí svou firmu, věří, že jejich pravda je tak nesporná, že nevěřit v ní mohou jen pomýlení lidé slepí vůči realitě světa, lidé zotročení jakýmisi podivnými či zpátečnickými ideologiemi či doktrínami;

- jsou stranou, která skrývá svůj odpor k – jak oni říkají „neorganizovanému či nekontrolovanému“ – kapitalismu, k trhu a k úloze, kterou v ekonomice a společnosti hrají – jako nositelé klíčových informací – státem nemanipulované ceny;

- jsou stranou, která nevěří lidskému úspěchu, nevěří úspěšným, nevěří, že úspěch může vytvářet bohatství. Ve svém štítě mají zabudovaný Balzacův – snad jen literární – výrok, že „za každým velkým bohatstvím je schován velký zločin“;

- jsou ale stranou, která se za svůj socialismus stydí, a proto se k němu nehlásí.

Nedávný sjezd ČSSD z tohoto stylu a směru uvažování nijak nevybočil. Nevybočil ideově, nevybočil personálně.

Otázkou je, jaké vybočení v současné konstelaci přicházelo v úvahu. Posunutí blairovským směrem k politickému centrismu, odhození zbytků marxistické veteše či přehodnocení nadšení z expanzívní fiskální politiky asi ne. Posunutí bylo vlastně možné jen jedním směrem a v tomto smyslu je pro ČSSD a pro celou politickou scénu asi dobře, že nakonec nenastalo.

Jedním z možných posunů ČSSD totiž bylo adoptování principů nepolitické politiky, a havlistického elitářství a přechod od klasických socialistických receptů na pozice antistranické utopie, která má pouze zakrýt nevolenou vládu mocných zájmových skupin. V tomto smyslu sjezd obstál, což bylo vyjádřeno i personálně: odmítnutím koncepce dosavadního místopředsedy a oblíbence mediálních struktur Dienstbiera a jeho nahrazení racionálně se chovajícím plzeňským hejtmanem Chovancem.

Jakkoli je třeba s klasickými levicovými přístupy ke státu, ke svobodě jednotlivce a k pojetí veřejných financí neustále polemizovat a střetávat se, nezbývá, než akceptovat legitimitu i mandát levicové politiky. Naproti tomu populistické, ideově nezakořeněné, programově vyprázdněné a konjunkturálně motivované pokusy nahradit parlamentní demokracii korporativistickou diktaturou jsou nebezpečím pro všechny vyhraněné a na srozumitelných základech postavené politické strany a ideové koncepty bez rozdílu jejich orientace. 

Ideově nás na sjezdu nejvíce zaujala myšlenka zvyšování daní – čili více státu a méně lidské svobody – a ne jako přeřeknutí se (ale jako jistě dlouho na sjezd připravovaný projev stínového ministra financí ČSSD Mládka) ohledně živnostníků.

Nejzajímavější na celém daňovém konceptu ČSSD, který má být hned po – pro ně vítězných – volbách v červnu 2014 realizován, je to, že zapomněli na své plány na snižování DPH, že počítají s dalším růstem daňové zátěže, tentokrát především v oblasti přímých daní, a to bez ohledu na to, že se naše ekonomika nachází ve stavu – teď už nikoli krátkodobé – recese. To je v příkrém rozporu s keynesiánskými principy proticyklického působení fiskální politiky státu (které IVK samozřejmě nesdílí), ale od strany, která se ke keynesiánství tak horlivě hlásí, je to zvláštní posun.

Srdci našich socialistů jsou evidentně bližší nezaměstnaní na podporách než ti, kteří mají odvahu živit se živnostenským podnikáním jako OSVČ. Proto jim budoucí vláda ČSSD hodlá osekat výdajové paušály a nutit je platit minimální daň (ať jste ve ztrátě nebo v zisku). Nestojí ani o bohaté, pro něž plánuje další daňové pásmo. Představy o tom, že státní finance v recesi spasí zvýšení firemních daní či zavedení speciálních daní pro banky, telekomunikační společnosti a další podobné firmy, již uskutečňují v zoufalé situaci některé země kolem nás, ale s velmi žalostným výsledkem. To by si i ČSSD měla uvědomit. Čím dříve, tím lépe.

Institut Václava Klause, 19. března 2013

Kategorie: 

Politický komentář Institutu Václava Klause č.4: Podruhé ke kyperské krizi

Politický komentář IVK č. 4 - podruhé ke kyperské krizi

KOMENTÁŘE IVK, 2. 4. 2013

Uplynuly dva týdny od počátku dnešní akutní fáze kyperské krize a – v nemenší míře – i krize celého konceptu evropské integrace, projektu jednotné evropské měny a její proměny v unii transferovou (čili politickou). Slovo akutní fáze je důležité, neboť kyperský státní dluh dosáhne letos 140 % HDP, což nevzniklo včera. I krize tohoto typu má svou dynamiku a jak plyne čas, stává se na první pohled neudržitelný stav více a více stavem skoro normálním a k jistému zklidnění dochází. To ale vůbec neznamená, že krize končí a že byla vyřešena. Přesunula se jen z prvních na druhé stránky novin.

Odlišme, co tato krize (a její zvolené, ještě ne provedené) řešení dělá s Kyprem, co s Evropskou unií, resp. eurozónou a co se zbytkem světa, zejména Ruskem. A co s tím vším dělá náznak budoucích možných rozhodnutí, který je skryt v různých alternativách řešení kyperského problému.

Kypr, přesněji řečeno jeho řecká část, byl již delší dobu v ekonomicky neúnosném stavu a šlo jen o to, co přemění latentní krizi v krizi otevřenou. A kdy se to stane. Otevřená krize země, která má jen bankovní sektor a turistiku, byla nevyhnutelná. Kypr se stal téměř modelovým příkladem středomořské ekonomiky orientované výlučně na služby, která – díky pro ni nadhodnocenému euru – je v mezinárodním srovnání stále méně konkurenceschopná. Rychlý růst mezd a levné úvěry zapříčinily růst spotřeby, bublinu na trhu nemovitostí a vysoké schodky běžného účtu platební bilance, které byly financovány přílivem vkladů a úvěrů ze zahraničí do tamějšího nadměrně rostoucího bankovního sektoru. Fatálním se ukázala provázanost kyperských a řeckých bank.

Krizi bude muset někdo zaplatit, musí někomu přinést ztráty a jde jen o to, kdo je bude nést. Zda kyperské banky, jejich vlastníci a jejich vkladatelé domácí či zahraniční, kyperští daňoví poplatníci, starší bratr Kypru Řecko, které bylo hlavním podporovatelem vstupu Kypru do EU a EMU, ale které svou vlastní krizí Kypr a hlavně kyperské banky nesmírně poškodilo, Evropská unie, což znamená evropští daňoví poplatníci, Evropská centrální banka tištěním peněz (a vytvářením inflačního prostředí v celé Eurozóně) i někdo mimo Evropu – Rusko, jehož občané tam měli uloženy spousty peněz, Čína, která by si svou pomocí Kypr mohla koupit. Dříve bych zmínil i bohaté ropné středomořské či blízkovýchodní země.

Na Kypru je obří zadlužení země, ale i naprosto nezdravý bankovní sektor. Evropská centrální banka loni organizovala tzv. zátěžové testy bank. Pro ekonoma to je zjevný nesmysl, ale přesto je půvabné, že byly problémy objeveny u osmi bank eurozóny, ale žádná kyperská banka mezi nimi nebyla.

První plán – plošně sáhnout na všechny klienty kyperských bank – se nezdařil. Kyperští politikové se lekli hněvu svých voličů a couvla i Evropská unie, které se nejdříve zdálo, že si na malý Kypr může troufnout, ale pak si to rozmyslela, protože začala chápat, že to lidé po celé Evropě začínají brát jako nebezpečný precedens. Je to škoda, protože lidé v Evropě pořád ještě problematičnost a nebezpečnost EU dostatečně vážně neberou a trochu je postrašit by nebylo na škodu.

Druhý plán – prakticky zlikvidovat velké vklady ve dvou kyperských bankách (40 % ihned, ale zbytek peněz v bankách „zmrazit“) zatím platí. To už ale je evidentní projev sociální korektnosti: nižší vklady nechat bez zásahu, vyšší (nad 100 000 €) potrestat. To není neutrální krok, to je součást socialistické redistribuční politiky jánošíkovského typu. Zásah – svým kvantitativním rozměrem – zcela voluntaristický (a před žádnou „porotou“ nevysvětlitelný) míří na bohaté Kypřany, na zahraniční vkladatele, kteří z nejrůznějších důvodů utíkali ze svých zemí do kyperského „ráje“ (údajně nejvíce „zlí“ Rusové, ale i mnozí „další“, Angličané, Němci, ale i Češi), ale z ekonomického hlediska likvidačním způsobem zapůsobí i na kyperské menší a střední firmy, které zmrazením účtů nebudou schopny platit svým dodavatelům či věřitelům. To bude v zemi, která má ¾ milionu obyvatel, docela velký zásah.

Dluhy na Kypru jsou samozřejmě daleko větší než to, co se získá touto transakcí. Musí přijít peníze od EU i od Mezinárodního měnového fondu. Ve srovnání s tím, co se posílalo do Řecka a dalších zemí, to tyto instituce nezahubí. Obě se z kyperské krize v podstatě radují. Mají další náplň svých životů, protože bez takovýchto krizí by nebyl žádný důvod pro jejich existenci (zlomyslně se mi chce říci, že zasahovaly schválně až tak pozdě!). Ale to už leckdo začíná chápat.

V televizním záběru bylo vidět kyperského demonstranta s transparentem: TROIKA PRINTS EUROS TO BUY NATIONS (Trojka – to je Evropská unie, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond – tiskne eura, aby si mohla kupovat země). To se mi zdá být nejhlubším postřehem z celé kyperské krize. Čím více takových krizí – do určitého bodu – tím větší důvod pro existenci těchto institucí a tím větší ospravedlnění pro prohlubování evropského unifikačního procesu jako záchrany pro nesvéprávné členské země, které by bez takovýchto mocných ochránců nemohly existovat.

Barroso a van Rompuy si myslí, že čím více krizí, tím potřebnější i oni dva jsou, a tím více budou v Evropě milováni. Platí to ale jen do určitého bodu – a ten už je strašně blízko – kdy se všechno obrátí a veškerý útok (a zloba) bude mířit na ně. Zatím si přes všechny problémy opravdu asi myslí, že si svými zásahy „kupují země“ a lidi v nich. A to už by velmi rychle mělo skončit. Jeden z autorů komentářů IVK volá po referendu o našem členství v EU. Čím více dnešního chování bruselských politiků, tím by toto referendum mohlo přinést pro ně nepříznivější výsledek.

Institut Václava Klause, 2. dubna 2013

Kategorie: 

Politický komentář k vystoupení Miloše Zemana ve Štrasburku

Politický komentář k vystoupení prezidenta ČR Miloše Zemana v Evropském parlamentu, Štrasburk, 26. února 2014

 

Formální hodnocení

 

  1. Prezident Zeman vystoupil s projevem, který přednesl zpaměti. Neměl k dispozici žádné připravené teze. Takové vystoupení lze tolerovat na příležitostných vystoupeních prezidenta země, ne před shromážděním, které od jeho vystoupení může očekávat obsahově náročné zamyšlení, kritické a objektivní hodnocení či dokonce vytyčení a obhajobu vizí. Písemně nepřipravený projev prezidenta Zemana jej vedl k povrchnosti a klouzal po povrchu problémů
  2. 2.    Prezident Zeman přednesl své vystoupení anglicky. To může být vnímáno jako výraz schopnosti vyjádřit své myšlenky v cizím jazyce, avšak v případě Miloše Zemana byla tato kompetence zcela devalvována minimálně spornou znalostí angličtiny, což působilo spíše směšně než profesionálně.
  3. To, že prezident Zeman na půdě jedné z evropských institucí nepronesl svůj projev česky, tedy sebevědomě a suverénně, považuji z formálního pohledu za neomluvitelné!

I ostatní poslanci se posléze nad tímto faktem nechápavě pozastavovali s tím, že pro ně by vystoupení jejich představitele v jiném než mateřském jazyce bylo nepřijatelné a ponižující.

  1. Domnívám se, že kombinace projevu „spatra“ spolu s pokusem použít k jeho formulaci cizí jazyk bez dostatečné úrovně jeho znalosti, byly základní příčinou toho, že délka projevu byla pouhých 8 minut.
  2. Považuji proto mediální i politický prostor, kterých se prezidentu České republiky dostalo, za promeškání příležitosti a obtížně obhajitelné proplýtvání nabídnutého prostoru

 

Obsahové hodnocení

 

  1. V obsahu svého vystoupení se prezident Zeman nijak neodchýlil od předešlých vystoupení jak jej známe.
  2. Opřel se o vybraný bonmot či citát (v tomto případě levicového polského filozofa Leszka Kolakowského) „co je můj sen“ a „co není můj sen“ (Kolakowski takto formuloval svůj vztah k socialismu)
  3. Poctivě řečeno, prezident Zeman byl ve svém osmi minutovém vystoupení názorově konzistentní. Vždy dával najevo, že je přesvědčeným eurofederalistou, že si přeje širokopásmové daňové harmonizace, že Evropská unie má mít vlastní „evropské“ ozbrojené síly, které budou prosazovat zájmy jednotné evropské zahraniční politiky.
  4. Nejen s těmito tezemi vystoupil znovu, aniž by se je jakkoliv pokusil precizovat, vysvětlit a obhájit.
  5. Část poslanců si získal populistickým (a já tvrdím v kontextu současných evropských problémů nepodstatným) volání po ukončení „cirkusu stěhování mezi Štrasburkem a Bruselem“.
  6. Za nepřijatelnou považuji jeho tezi, ve které vyjádřil svůj obdiv k jednotné evropské měně euro. Ty, kteří euro odmítají, nazval lidmi, kteří mají strach z neznáma („the fear of unknown“). Tuto pozici naprosto odmítám a odpovídám stejným tónem: my, kteří odmítáme euro, jsme lidmi, kteří naopak umějí ekonomické a sociální výsledky zemí používajících tuto měnu přesně analyzovat a problému naopak rozumějí. Nakonec, pokud téměř 80% občanů ČR euro odmítá, měl by jim prezident Zeman otevřeně říci, že je považuje za tmáře a zbabělce. Ne, my nejsme lidé „strachu z neznáma“, my jsme lidé poučeni zkušeností.
  7. Domnívám se, že naprostou rezignaci na obhajobu českého národního zájmu projevil pan prezident v i té části svého projevu, ve které volal po zavedení  „jednotných pravidel sociální politiky EU“. To je totiž přesně to, co si západní část EU přeje: zničit poslední možnou komparativní výhodu „nových“ členů EU. Tedy sice již nezdravě rozbujelý, ale stále ne tak drahý sociální model, jaký je zvykem v západní části EU.
  8. Prezident Zeman se přimlouval za „dostatek odvahy“ vytvářet společné liniové stavby propojující různé části EU. To považuji za názor správný, neboť rychlejší propojování může napomoci snadnějšímu provozování obchodu.
  9. V této souvislosti ovšem neopomněl připomenout, že za takovou stavbu považuje svůj vysněný kanál „Dunaj-Odra-Labe“.

10. Aby nebyl přehnaně proevropský, kritizoval prezident Zeman EU za zavedení úsporných žárovek a odmítnul existenci „evropského piva či evropského sýra“ ale také za nadměrnou byrokracii.

 

Závěr

 

Podle mého soudu nepřišel prezident Zeman s ničím novým. Nevyužil nabídnutý prostor. Vystoupení si řádně nepřipravil, bylo krátké a použití angličtiny považuji za nemístné.

Témata, která zmínil, byla částečně tématy, která po léta zmiňuje (zdůrazňuji nijak nevysvětluje) a tématy, která působila dojmem, že si „namátkou otevřel noviny posledních čtrnácti dnů“. To například vysvětluje, proč unii kritizoval za úsporné žárovky či stěhování z Bruselu do Štrasburku.

Prezident volá po snížení evropské byrokracie a současně po federalizaci EU. Uvědomuje si, že právě tyto dva požadavky se navzájem přímo vylučují?

Jistě, je možné, aby pan prezident zastával pozici obhájce přistoupení k euro a připojení ČR k fiskálnímu kompaktu. Očekával bych však, že své názory bude vysvětlovat, precizovat a detailně vysvětlovat. Omezuje se pouze na heslovité fráze.

Vystoupení prezidenta mi však znovu a znovu nabídlo zamyšlení, proč musela česká politika dojít ke způsobu přímé volby prezidenta země. Proč české politické strany zbaběle podlehly mediálnímu tlaku, který jim vnutil představu, že nyní je „zájmem občanů“ volit hlavu státu přímo.

Byl jsem vždy odpůrcem přímé volby. Zkušenosti nejen moji pozici potvrzují, ale ještě upevňují. 

 

Ivo Strejček

27. února 2014

 

Kategorie: 

Pozastavení vydávání pracovních a podnikatelských víz Mongolům, Moldavcům, Ukrajincům, Thajcům a Vietnamcům. Ano, či ne?

Ne. Přestože chápu, že jde o rozhodnutí spojené se zvyšující se mírou nezaměstnanosti. Důsledkem tohoto ochranářského opatření bude nežádoucí snížení konkurence na pracovním trhu. Pracovitost, skromnost a houževnatost Vietnamců či Ukrajinců zaplnila mezery na trhu práce, snížila cenu některých výrobků a služeb a byla tak výhodná pro spotřebitele. Ještě dnes existuje na českém pracovním trhu asi 60 000 pracovních míst, o která prostě mezi Čechy není zájem.

Kategorie: 

Pozastavení činnosti KSČM? Ano, či ne?

Ne, protože to téměř nic neřeší. Zrůdnost komunistické ideologie nebude nijak poražena. Naopak. Lidé s komunistickým přesvědčením by snadněji založili stranu s podstatně nevinnějším názvem a nemuseli by svoji ideologii nijak měnit. Nová výrazně levicová strana „bez minulosti“ by se zřejmě stala atraktivnější pro tu část voličů, kteří sice s komunismem nechtějí mít nic společného, ale kapitalismus a parlamentní demokracii nenávidí stejně jako komunisté. Dnešní doba už je méně o souboji s komunistickou ideologií ale více o souboji s „měkkým“ socialismem. Ten byl vždy předstupněm komunismu nebo nacismu. Dnešní hlavní ideový spor o svobodu člověka tak probíhá na evropské úrovni, neboť tam se rodí „nový socialismus“!

Kategorie: 

Pozvánka na křest knihy "Fenomén Knížák"

Na jaře letošního roku uspořádal Institut Václava Klause společenské setkání k výročí 75. narozenin profesora Milana Knížáka s názvem "Fenomén Knížák". Navazujícím projektem je kniha, kterou pod stejným názvem ve spolupráci s nakladatelstvím Grada edituji. Křest této knihy se uskuteční 22. září 2015 od 16.00 hod. v paláci knih Luxor na Václavském náměstí v Praze.

Křtu knihy se zúčastní Václav Klaus a Milan Knížák.

Budu mít radost, pokud mé pozvání na tuto zajímavou akci Institutu Václava Klause přijmete.

Kategorie: 

Pozvánka: podzimní seminář Institutu pro studium ekonomiky a politiky, 11. prosince 2014

Letošní podzimní seminář ISEP (vše o ISEP a další informace na www.isep.cz) se bude, přirozeně, zabývat vývojem v minulých 25 letech v této zemi. Chceme však jít o kousek dál, než všechny semináře pořádané na toto téma v minulých týdnech. Chtěli bychom se zamyslet na budoucím směřováním České republiky (doma i v zahraničí), i na úskalích, která nás mohou v budoucnu čekat a - a co s tím.

Pokud chcete a máte zájem, pak seminář se koná na Vysoké škole ekonomické a vystupující jsou velmi zajímaví. Seminář se, jako obvykle, bude skládat ze dvou částí: nejprve vystoupí spíkři, pak budou mít možnost na svá vystoupení vzájemně reagovat a ve druhé části budete moci klást dotazy či formulovat vaše vlastní postřehy.

Foto:: 
Kategorie: 

Prezident Klaus měl právo vyhlásit amnestii!

Co si myslíte o internetové výzvě na podporu žaloby na prezidenta Václava Klause v souvislosti s novoroční amnestií?

Prezident republiky Václav Klaus využil práva, které mu umožňuje Ústava ČR. Amnestie je součástí nejen českého ústavního systému, ale také součástí ústavních systémů ostatních demokratických států. Kdo s touto pravdou polemizuje, polemizuje s ústavním uspořádáním naší země. Takhle jasné a takhle jednoduché to je. Pokud chtějí někteří zoufalci i političtí odpůrci podávat žalobu na prezidenta své země za akt, který mu umožňuje nejvyšší zákon ČR, pokud dokonce i někteří státní zaměstnanci sundávají obrazy hlavy státu, pak se tihle všichni podílejí na destrukci víry veřejnosti v demokratické uspořádání. To se nám může zle vymstít.

Kategorie: 

Prohlášení Ivo Strejčka: vydání kamerových záznamů z prostor PS PČR je nepřijatelné

Prohlášení poslance EP Ivo Strejčka k žádosti vyšetřovacích orgánů

 

Na základě informací, která přinesla česká média o tom, že

 

vyšetřovatelé chtějí vidět mimo jiné záběry z kamer zevnitř i vně sněmovních budov a také kalendář poslaneckých akcí z minulého roku. Kde a kdy se zákonodárci po sněmovně pohybovali budou ověřovat z jejich poslaneckých karet“.[1]

 

PProhlašuji:

  1. Tento požadavek je nepřijatelný, neboť omezuje výkon demokratického mandátu poslance zvoleného občany České republiky.
  2. Je nemožné, aby represivní orgány „dohlížely a kontrolovaly“ činnost politiků, kteří jsou voleni občany této země. Je to zcela obráceně: právě oni voleni zástupci občanů mají vykonávat dohled nad represivními orgány země. Ne naopak.
  3. Jsme svědky bezprecedentního a nepřijatelného pokusu policejních složek dostat „pod kontrolu“ demokraticky volené zástupce občanů České republiky.
  4. Právě nyní by měly politické strany zastoupené v Parlamentu ČR zapomenout na své ideové či personální spory a nadřadit nad ně zájem svobodné demokratické ČR. Právě nyní by měly demokratické polické strany stát společně a pevně na straně obrany svobody a demokracie proti, jak se v posledních týdnech ukazuje, stále sílící nekontrolované represivní moci.
  5. Považuji dnešní dny za významné ohrožení české svobodné demokracie, o kterou jsme v roce 1989 tolik stáli a o kterou, jak se zdá, jsme tak málo s úctou pečovali.

 

Ivo Strejček

poslanec Evropského parlamentu za ODS

31. července 2013

 

 

 

 

 

Kategorie: 

Prohlášení předsedy RS ODS Vysočina Ivo Strejčka k útoku na presidenta republiky Václava Klause

Prohlášení předsedy RS ODS Vysočina Ivo Strejčka k útoku na prezidenta republiky Václava Klause

 

 

  1. Jako předseda RS ODS Vysočina považuji útok na prezidenta republiky Václava Klause, který se udál 28. září 2012 při jeho návštěvě Chrastavy, za ohavný a nepřijatelný. 
  2. Odmítám, aby byl tento čin bagatelizován jako „selhání prezidentovy ochranky“ a omezován na laxní výkon policistů zodpovědných za péči o bezpečí hlavy státu. Na základě dostupných informací z veřejných zdrojů trvám na tom, že šlo o promyšlený čin s politickými motivacemi i cíli. 
  3. Útok radikálního komunistického aktivisty na hlavu státu v Chrastavě považuji za jeden z produktů atmosféry „pod hladinou“ české společnosti, ve které jsou výkony politiky a jejích nositelů dlouhodobě a soustavně zlehčovány, zesměšňovány, překrucovány a uráženy některými tzv. mediálními celebritami. 
  4. Obávám se, že sobotní politický incident s politickými motivy v Chrastavě odhalil, jak nebezpečné jsou cíle některých politických proudů v České republice a jak snadno jim k jejich dosažení napomáhá lehkovážné zneužívání prostoru mediální svobody k útokům na české politiky. 
  5. Uznávám, že ne každý musí s jasnými a zřetelně obhajovanými názory prezidenta ČR Václava Klause souhlasit, přesto útok na něho považuji za nepřijatelný a viditelný útok na polistopadové hodnoty svobody, otevřenosti a individuální zodpovědnosti.
  6. Vyzývám a žádám předsedu ODS a premiéra vlády ČR Petra Nečase, aby politicky motivovaný útok komunistického radikála nekompromisně odsoudil a postavil se před českou veřejností na obhajobu principů svobodné společnosti založené na úctě k právu. 
Kategorie: 

Prohlášení členů regionální rady ODS Vysočina

ze dne 11.srpna 2011 k podpoře akce „Prague Pride“ primátorem hl. města Prahy Bohuslavem Svobodou (ODS) a na podporu „Prohlášení prezidenta republiky k dalšímu exemplárnímu útoku na svobodu slova“

My, členové regionální rady ODS Vysočina a zejména členové politické strany ODS, která obhajuje konzervativní hodnoty ve společnosti, považujeme za nutné vyjádřit politování nad skutečností, že primátor hl. města Praha doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc. – čelný člen ODS – převzal záštitu nad akcí „Prague Pride“, jejíž smysl a cíle považujeme z hlediska principů, kterým věříme, za kontroverzní.

Vážíme si výjimečné hodnoty svobody slova a práva tuto svobodu obhajovat.

Považujeme za nemístné útoky některých českých médií a, bohužel, i části české politické scény na ty, kteří vyjadřují své názory na akci „Prague Pride“ otevřeně.

Neznamená to, že s každým takovým názorem bezvýhradně souhlasíme, ale považujeme za principiální hájit právo každého na svobodné vyjádření a obhajobu svého názoru, aniž by byl okamžitě skandalizován a ostrakizován.

Názory prezidenta republiky Václava Klause vyjádřené v jeho „Prohlášení k dalšímu exemplárnímu útoku na svobodu slova“ (www.klaus.cz) považujeme za správné a stejně pevně obhajujeme základní princip svobodné společnosti - právo na svobodu názoru a slova. 

11. srpna 2011

 

Ivo Strejček

předseda regionální rady ODS Vysočina

člen VR ODS

Kategorie: 

Prohlášení: k podání ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause

Prohlášení poslance Evropského parlamentu Ivo Strejčka ze dne 4.3. 2013

k výsledkům hlasování Senátu PČR

 o podání ústavní žaloby Senátu Ústavnímu soudu proti prezidentu republiky prof. ing. Václavu Klausovi, CSc.

pro velezradu

 

  1. Se vší vážností a zásadně protestuji proti dnešnímu zvrácenému rozhodnutí 38 senátorů Senátu PČR o tom, že prezident Václav Klaus má být obžalován z velezrady.
  2. Domnívám se, že velezrada musí být vždy chápána jako neodpustitelné chování, které vede k podrobení našeho území cizí velmocí. Pan prezident Václav Klaus si tak nepochybně nikdy nepočínal. Naopak, vždy mu šlo o prosperitu a stabilitu České republiky.
  3. Vzhledem k tomu, že tato skutečnost musí být navrhovatelům ústavní žaloby jasná, je třeba považovat 4.březen 2013 za zvláštní bod zvratu v budování demokratické České republiky. Většina z přítomných  senátorů si totiž napříště osobila právo určovat kdo a jaké názory smí v této zemi obhajovat, tedy to, co se smí a to, co je již hodno postavení před soud.
  4. Je svým způsobem symbolické, že odchod prezidenta Václava Klause, zaníceného obhájce svobody, je provázen bezprecedentním útokem na jeho vlastní svobodu garantovanou zákonem nejvyšší síly – Ústavou České republiky.
  5. Navíc, z prohlášení předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, který s postupem 38 senátorů souhlasí, je zjevné, že sama sociální demokracie vytvořila danou situaci k vysílání skrytého signálu budoucímu prezidentovi ČR Miloši Zemanovi o tom, jak se má pro budoucnost v úřadě chovat a jak velký prostor samostatného rozhodování mu ČSSD vymezuje.
  6. Je smutné, že taková rozhodnutí ještě více přispívají k rozzlobené náladě ve společnosti a ve svém důsledku ničí zbytky víry veřejnosti v demokratické uspořádání společnosti. Výsledkem nemůže být nic jiného, než revoluční vývoj s nepředvídatelnými důsledky.
  7. Protestuji proti nepřijatelným postojům části senátorů Senátu PČR při hlasování ze dne 4.března 2013, kterými schvalují podání žaloby Senátu Ústavnímu soudu proti prezidentu republiky Václavu Klausovi pro velezradu. Vybízím nás, abychom dnešní den chápali jako zásadní impuls k pokračování obhajoby principů svobody a nezávislosti, které dnes 38 senátorů Senátu PČR pošlapalo.

 

 

4.března 2013

 

Ivo Strejček

Kategorie: 

Protestuji proti útoku ČSSD na živnostníky a drobné podnikatele

Stanovisko Ivo Strejčka k obsahu vystoupení stínového ministra financí ČSSD Jana Mládka

18.března 2013

  1. Považuji za mimořádně varovné a otřesně drzé stanovisko stínového ministra financí za ČSSD Jana Mládka, kterým označil drobné živnostníky a osoby samostatně výdělečně činné za ty, „kteří parazitují na zaměstnancích“
  2. Jde o výraz typicky levicového smýšlení, které nahlíží na jakoukoliv svobodnou aktivitu nezávislých lidí s nedůvěrou či dokonce nepřátelsky.
  3. Takový postoj, bohužel, dnes není v Evropské unii nijak výjimečný. Francouzský prezident Francois Hollande či slovenský ministerský předseda Robert Fico postupují ve svých zemích vůči svobodnému podnikání stejně agresivně. Dá se proto předpokládat, že sociální demokraté v ČR, pokud zvítězí v parlamentních volbách 2014, budou postupovat stejně. Pan Mládek nám to řekl zcela jasně.
  4. Považuji drobné podnikatele za praktické lidi, kteří mají odvahu převzít osud svůj (a s tím mnohdy i osud celé své rodiny) plně do svých rukou.
  5. Na rozdíl od zaměstnanců jsou živnostníci lidmi, kteří se musí sami o svoji práci postarat, což je v současné obtížné ekonomické situaci mimořádně složité.
  6. Na rozdíl od zaměstnanců nevzniká drobným živnostníkům automatický nárok na placenou dovolenou či na obvyklé zaměstnanecké benefity.
  7. Považuji za lež tvrzení, že živnostníci „na rozdíl od zaměstnanců“ nemusí platit daně či se jejich placení vyhýbat. Pokud stát ve výběru daní selhává, pak je to zpráva o jeho neschopnosti jednak podnikatelům nabídnout srozumitelné a pokud možno na dlouhou dobu neměnné zákony, které vymezují jejich povinnosti, jednak zpráva o neschopnosti státu zaručit všem občanům rovnost před zákonem.
  8. Namísto toho jsou živnostníci, kteří nemají k dispozici servis specializovaných daňových poradců či právníků, vystavováni nestabilnímu a proměnlivému právnímu prostředí, které mimo předmět svého podnikání nemohou průběžně a detailně sledovat. Je běžnou praxí, že sami státní úředníci, kteří mají zajišťovat daňovým poplatníkům servis rovnosti před zákonem, nejsou sami schopni sledovat změny zákonů vztahující se na podnikatele a živnostníky v ČR.
  9. Tzv. „švarcsystém“ považuji za legální podnikatelskou činnost, pokud k ní dochází na základě svobodného rozhodnutí toho, kdo službu nabízí a toho, kdo ji poptává, přičemž současně obě strany plní všechny své zákonné povinnosti. Snahy zrušit „švarcsystém“ jsem kritizoval u současné české vlády, záměr zrušit jej sociálními demokraty považuji za stejně mylný. 
  10. Ve stylu nahlížení českých sociálních demokratů na drobné živnostníky vidím snahy, které povedou k dalšímu posílení role státu, k omezení prostoru pro spontánní, na státu nezávislém, rozhodnutí a ohrožení nedotknutelnosti práva vlastnit a svobodně hledat vlastní úspěch a štěstí.

 

Kategorie: 

Protiromských demonstrací se účastní i normální spořádaní občané. Proč?

Rada Evropy doporučila českým úřadům důrazně zakročit a netolerovat protiromské demonstrace. Myslíte si, že by to mohlo napjatou situaci ještě zhoršit? 

 

S prohlášením komisaře Rady Evropy zásadně a principiálně nesouhlasím! Sílící protiromské demonstrace jsou výsledkem radikalizujícího se zoufalství normálních lidí. Běžní občané demonstrují proti „svému“ státu, který toleruje stav, v němž je dlouhodobě ponechána většinová společnost bez pomoci proti skupinám agresivních útočníků z řad minority a který akceptuje tendenční mediální jednostrannost. Situace, ve které nakonec „jejich“ stát použije brutální sílu proti nim jenom proto, že volají po řešení dlouhodobě neřešených problémům a na obranu svých občanských práv demonstrují, je neudržitelná. Na pozadí současné nepřehledné politické situace v Čechách dokonce velmi třaskavá. 

Kategorie: 

První tři dny nemocenské: od ledna nic, od července 60 procent vyměřovacího základu, od září 25 procent, od ledna 2009 opět nic. Není těch změn trochu moc?

Bohužel ano, ale vinu na tomto proměnlivém stavu nese Ústavní soud ČR. Ten přece svým verdiktem rozhodnul o tom, že ministr Nečas musel postupovat při obhajobě tohoto opatření takto. A to, že šlo o reformní krok správný, potvrdily již první měsíce po jeho zavedení. Zaměstnavatelé přestali zneužívat nemocenské jako vhodné placené „výluky“ z práce a zaměstnanci, kteří systém placené nemocenské zneužívali k tomu, že se na pár dnů výhodně „házeli marod“, také své chování změnili.

Kategorie: 

Pár postřehů k výsledkům německých zemských voleb (13.3.2016)

Zemské volby ve třech spolkových zemích Německa ukázaly, podle mého názoru, několik podstatných tendencí:

  • AfD se plně etablovala mezi německé politické strany.
  • Velký úspěch AfD je dán vírou voličů v hledání „alternativy“ – voliči necítí, že by se tradiční strany ujaly jejich  obav a starostí (plynoucích z imigrační vlny do německého prostoru)
  • Tradiční německé strany CDU a SPD utrpěly debakl. Zajímavou otázkou je proč:
    • CDU s největší pravděpodobností doplatila na „merkelismus“ a nesmyslnou proimigrační politiku Angely Merkelové „za každou cenu“
    • SPD ztrácela zřejmě především proto, že se obě strany po celá léta natolik sbližují (posouvají do politického středu), vytlačují „pravo-levý“ politický střet a  pro voliče natolik rozmazaly ideové obrysy těchto stran, že je jednoduše volič považuje za téměř identické subjekty (u kterých nemá smysl uvažovat, koho volit – výsledek bude podobný nebo stejný)
    • Pokud platí, že šlo o trest voličů za Merkelové proimigrační politiku, dosáhla AfD svého stropu? Zřejmě ne, jednak proto, že imigrační vlna ještě zdaleka nekulminovala, jednak proto, že Merkelová hodlá i nadále „pokračovat stejně jako v minulých měsících. Myslím si, že tento postoj je správný a podle mě nebyl volbami zpochybněn“ (Angela Merkelová pro Deutsche Welle).
    • „Německo v šoku z úspěchu AfD“, píší německá média. To je ale neupřímné tvrzení, protože německá centrální politika šla těmto výsledkům dlouhodobě naproti
    • Povšimněme si, jak důsledně německá (i česká) média posuzují AfD jako „krajně pravicové populistické“ hnutí. V českém kontextu to nenese tak pejorativní nádech jako v prostředí německém. Být v Německu „krajní populistickou pravicí“ znamená být nacistou. Je zřejmé, že mediální i politický tlak proti AfD bude veden touto denunciační kampaní: jste nacisté (což může – především v Německu - budoucí voliče odrazovat).
    • A v podobném tónu budou označování také u nás všichni ti, kteří nesouhlasí s Merkelové proimigrační politikou
    • Parlamentní celoněmecké volby do Bundestagu se budou konat 2017. Merkelová bude muset reagovat (tlak zevnitř CDU i od CSU) bude sílit. Potřebuje nějaký úspěch v jednání s Tureckem. Ještě víc je tak EU (jako rukojmí Merkelové) vydáno na pospas Turkům (a jejich požadavkům)
    • S plněním stále nehoráznějších požadavků Turecka bude mít svůj problém část EU. Očekávám, že Merkelová, bude chtít dosáhnout jakoukoliv dohodu s Tureckem (pro domácí potřeby) a její postoj vyústí v největší poválečnou izolaci Německa v Evropě

 

15.3.2016

 

Kategorie: 

Přeteče už konečně pohár občanské trpělivosti?

Po Paříži, Bruselu, Nice a Mnichově přišel další teroristický útok: v Berlíně. Odpudivý čin současnými polickými elitami odsouzen neméně odpudivě,  nicméně očekávaně.

Hollande, Juncker, Tusk i Gauck jsou „šokováni“ - jako vždy předtím, jsou „v duchu s pozůstalými obětí“ - jako vždycky předtím, „modlí se za nevinné“ - jako vždy předtím, „vyzývají k solidaritě, k semknutí se kolem západních hodnot a k vůli nenechat si vnutit duch násilí“ – jako vždycky předtím. Kancléřka Merkelová však tentokrát šla o krok dál a prohlásila: Milióny lidí včetně mne se ptají, jak je možné, že na vánočních trzích, které jsou oslavou života, dojde k vraždě? Na tuhle otázku odpověď nemám.”

Ale právě německá kancléřka by na podobné otázky odpovědi mít měla. Vždyť to byla právě ona, kdo naplno otevřel dveře migrační invazi z islámských zemí do Evropy. Byla to Merkelová, kdo všechny ty, kteří před důsledky této politiky varovali, důsledně nazývala xenofoby, krajně pravicovými populisty či sobci bez ochoty pomoci lidem v nouzi. Je neomluvitelné a slabošské, když na teroristické činy „nemá odpověď“. Je nepřijatelné, aby tvrdé kritice odmítala podrobit především sebe samotnou.

Budoucí americký prezident Donald Trump k berlínskému útoku prohlásil: „Civilizovaný svět musí změnit své myšlení.“ Merkelová a současné evropské politické elity změny myšlení evidentně schopni nejsou – stejně by jim takovou změnu už málokdo věřil.

Je tedy na občanech evropských zemí, aby v budoucím roce našli odvahu zvolit si nové politiky, kteří „změnou myšlení“ budou. Příležitostí k tomu bude v roce 2017 hned několik: v Nizozemí, ve Francii a především v Německu.

Přejme si to! Bylo by to v zájmu nás všech!

Stanovisko Institutu Václava Klause ke dni 20. prosince 2016

Kategorie: 

Přiklonili byste se k návrhu zvýšení regulačních poplatků ve zdravotnictví z 30 na 50 Kč za ošetření a z 60 na 100 Kč za den hospitalizace?

Dohodu koalice ponechat regulační poplatky za ošetření ve výši 30,- Kč a zvýšit poplatek za hospitalizaci na 100,- Kč považuji za správnou. Regulační poplatky jsou správnou formou solidarity zdravých s nemocnými, umožňují poskytovat lepší zdravotní péči skutečně dlouhodobě nemocným či významně zkracují čekací lhůty na obtížné operace. Blahodárný vliv těchto poplatků, které stabilizovaly finanční situaci ve zdravotnictví, mohou popřít pouze ti, kteří politicky parazitují na neštěstí nemocných. Je v přímém zájmu lidí s vážnými zdravotními problémy, aby poplatky existovaly i nadále. Jsou jim zárukou, že jim bude poskytnuta špičková péče.

Kategorie: 

Přiklonili byste se k omezení počtu lidí, kteří nyní využívají takzvané parkovací karty pro invalidy?

Lépe než mluvit o omezení počtu těch, kteří takové karty využívají, doporučoval bych přezkoumat celý systém přidělování takových parkovacích karet a podrobit jej rozumné revizi. Především proto, aby ti, kteří takové karty skutečně potřebují, mohli oprávněně využívat jejich výhod. Dnes se mi zdá, že snad každé druhé vozidlo takové označení má. To vede u ostatních řidičů ke ztrátě respektu k uživatelům těchto oprávnění a ve svém důsledku k neúctě k těm, kteří mají do společnosti plnohodnotně patřit.

Kategorie: 

Přiklonili byste se k uvažovanému zvýšení hranice povinné preventivní prohlídky u řidičů z 60 na 65 let věku?

Ano. Jednou z vymožeností svobodné společnosti je průběžné prodlužování průměrné délky života. Lidé se díky významně lepší zdravotní péči dožívají více let. Domnívám se, že pravidelné lékařské prohlídky odhalují naše zdravotní omezení, která by nám mohla bránit v bezpečném řízení motorových vozidel. A navíc, pokud mluvíme o prodloužení věku odchodu do penze na 65 let, není příliš fér zpochybňovat způsobilost lidí k řízení motorového vozidla o pět let dřív.

Kategorie: 

Přikláníte se k ...

Přikláníte se k variantě referenda při přistoupení ČR k unijní smlouvě o fiskální odpovědnosti?

Pokud se staneme součástí rozpočtové unie, budeme muset pravidelně předkládat návrh českého státního rozpočtu ke schválení a korekcím do Bruselu. Budeme muset přijmout společné daně, společná pravidla pro sociální politiku, stejný věk odchodu do penze atd. Přistoupení k takové unii bude znamenat souhlas s následným vstupem do připravovaného Evropského stabilizačního mechanismu s českým příspěvkem asi 200 mld. Kč a přijetí jednotné měny euro. Rozpočtová unie nebude moci existovat bez centrální evropské vlády. Jde o zásadní změnu. Tak přelomovou, že by si o ní měli občané rozhodnout svobodně v referendu.

Kategorie: 

Přikláníte se k mezinárodní vojenské intervenci v Libyi?

Rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN považuji za sporné. Ano, režim plukovníka Kaddáfího byl po celá desetiletí odporný a podporoval mezinárodní terorismus. Co ale víme o povstalcích? Kde bereme jistotu, že je správné být na straně jakési „povstalecké vlády“, o jejíchž úmyslech nic nevíme. Nevíme, kdo jsou a co chtějí. Čím nás přesvědčují, že budou lepší než Kaddáfí? Nejsou jejich cíle nakonec více nepřátelské našim zájmům? Západ kdysi také podporoval afghánské mudžáhedíny a vyzbrojil tak armádu Bin-Ládina. Utrpení civilistů je jistě tragické, ale je situace natolik jasná, abychom riskovali vleklý konflikt s obtížně definovatelnými cíli?

Kategorie: 

Přikláníte se k možné úpravě v zákoně o shromažďovacím právu v souvislosti s eliminací možných rasisticky zaměřených akcí?

Je to sporné. Stát a bezpečnostní složky platíme z našich daní proto, aby nás chránily a vynutily průchod práva. Dělají to důsledně v rámci dnes platných zákonů? A kdo na základě jakých informací předem rozhodne, že půjde o rasistickou akci? Věříme tomu, že na úřad přijde banda gaunerů a ti sami na sebe řeknou, že chtějí táhnout městem s rasistickými hesly? Není lepší ptát se, proč se rasistické nálady a extremismus těší stále větší oblibě? Obávám se, že jde o projev jevů pod povrchem společnosti, kterých si z pohodlnosti nevšímáme.

Kategorie: 

Přikláníte se k myšlence obnovit odvody branců, byť nikoliv už plošně, protože ubývá členů aktivních záloh, kteří pomáhají například při živelních pohromách?

Ne. Příčinu tohoto neblahého stavu spatřuji především v letité nedůvěře veřejnosti v armádu a v její schopnost bránit svobodu a nezávislost této země. Rozpočet českých ozbrojených sil je soustavně snižován: kdykoliv kterákoliv naše vláda potřebovala peníze, sáhla do rozpočtu obrany. Není divu, že politická nedůvěra v armádu (v kombinaci s historickou zkušeností české veřejnosti se svými vojáky) vyústily ve skutečnost, že služba v armádě není pro muže a ženy atraktivní. Povinné odvody branců v atmosféře nedůvěry v armádu tak působí pouze jako smutné připomenutí minulých časů.

Kategorie: 

Přikláníte se k myšlence zákazu parkování v centrech měst a stavbě záchytných parkovišť před nimi?

Je to sporná otázka a liší se město od města. Odpověď musí být na rozhodnutí občanů a jejich zastupitelů. Vhodně vyřešené parkování uvnitř měst podporuje obchodní a turistický život, centra se nevylidňují, podnikatelský a společenský duch města je stále živý. Parkování na okrajích měst je vlídné pro obyvatele, ale přináší s sebou vznik uniformních satelitních obchodních center. Život uvnitř měst se obvykle postupně zastavuje.

Kategorie: 

Přikláníte se k myšlence, že firmy by měly podávat daňová přiznání výhradně elektronicky?

Trend komunikovat s úřady a úředníky elektronicky je správný. Významně to urychlí správu, sníží zbytečně vysoký počet úředníků a razítek, ušetří finanční prostředky daňových poplatníků a občanům zachrání kilometry nervů. Rozhodně však musí existovat přechodné období, které umožní plátcům daně zvolit si pro ně nejjednodušší formu komunikace. Podávat daňová přiznání výhradně elektronicky je krátkodobě téměř nerealizovatelný úkol, dlouhodobě správný cíl.

Kategorie: 

Přikláníte se k návrhu rozšíření pátečního zákazu jízdy kamionů od 17 do 21 hodin na celý rok?

Ne. Proč zrovna od 17.00 do 21.00 hod a proč ne od 6.00 do 10.00? Proč ne podle viditelnosti? Je pro takové opatření dost odstavných parkovišť? A bude dálnice skutečně bezpečnější, až se všechny kamiony opět vyhrnou zpátky? Kamionové přepravy bude stále přibývat. Je možné volit jiná řešení: rozšiřovat síť vhodných komunikací a budovat další dopravní propojení, která „odsají“ část kamionové přepravy z několika přeplněných tahů.

Kategorie: 

Přikláníte se k návrhu zveřejňování předmanželských smluv na internetu?

Existenci předmanželských smluv považuji celkově za spornou. Je to asi praktický nástroj, jak řešit majetková traumata v rozvodových řízeních, ale je to především alibistická berlička, která ještě před uzavřením manželství nabízí partnerům luxus netrápit se hledáním "nudných" manželských kompromisů. Předmanželská smlouva zjednodušuje a zlehčuje rozvod. Svou podstatou tak už předem podrývá zodpovědnost k rodině. A ještě k tomu na internetu? Jsem proti.

Kategorie: 

Přikláníte se k odloženému placení školného na vysokých školách, tedy až se absolvent stane výdělečně činným?

Ne. Tento návrh v sobě skrývá několik sporných detailů. Kdo bude celý systém odložených plateb administrovat? Kdo bude sledovat, kolik vystudovaných vysokoškoláků vydělává pod hranicí průměrné mzdy? A proč ten, kdo bude vydělávat těsně "nad" touto hranicí bude platit a ten, kdo bude těsně "pod" platit nebude (a může jít o rozdíl jen pár stokorun na výplatní pásce)? Navíc se tím podstata zavedení školného stírá: motivovat studenty v průběhu studia k disciplinovaným studijním výsledkům a přimět pedagogy ke kvalitnější výuce. Ani sociálně tento návrh nic neřeší: banky studentům v průběhu studia totiž rády půjčí.

Kategorie: 

Přikláníte se k tajné nebo veřejné prezidentské volbě?

Chci svobodnou volbu, ve které bude mít každý volitel právo nezávisle vyjádřit svoji vůli. Tlak na veřejnou volbu je výrazem Paroubkovy a Rathovy hysterické hrůzy z toho, že by někteří poslanci a senátoři mohli volit jinak než podle stranické diktatury. Souboj o formu prezidentské volby je soubojem dvou zásadně odlišných světů: spojenců svobody názoru s říší strachu, nejistoty a špiclování. Jsem si jist, že i mnozí sociální demokraté si návrat metod StB nepřejí.

Kategorie: 

Přikláníte se k tomu, aby doplatky za léky byly ve všech lékárnách stejné?

Ne. Je to stejně nesmyslné, jako požadovat, aby cena másla byla ve všech obchodech stejná. Takový požadavek znamená, že by musel vzniknout jednotný (centrální) ceník pro všechny lékárny závazný. Pak by ale byla administrativně omezena zdravá soutěž mezi majiteli lékáren. Dokonce i pro pacienty je stanovení jednotných doplatků za léky líbivé jen na první pohled. Nejen proto, že neregulovaná cenová soutěž mezi lékárnami je jistě blahodárnější, než svévolné určování cen léků anonymní skupinou „někde na ministerstvu“ (takový postup rozšiřuje prostor pro korupci), ale také proto, že část zisku majitelé lékáren investují do vylepšování vlastních služeb ve prospěch svých klientů.

Kategorie: 

Přikláníte se k tomu, aby obce měly výhradní slovo v rozhodování o tom, zda na svém území povolí provozování jakéhokoliv typu výherních hracích přístrojů?

Ano. Tuto pravomoc ostatně města již mají (zákon ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných hrách). Je zcela v pravomoci měst rozhodnout, zda a jak na svém území omezí provoz hracích automatů či je zcela zakáží. K variantě úplného zákazu se nepřikláním. Jednak by takové opatření bylo v rozporu s mojí vírou ve svobodu podnikání, jednak by úplný zákaz zájem o hazard nevymýtil. Přesunul by jej do „podzemí“. Tím by se tento typ podnikání zcela vymknul kontrole finanční (daňové úniky by z provozu automatů vytvořily daňový ráj) a kontrole bezpečnostní ( velké peníze bez kontroly by významně podnítily růst kriminality). Důsledky úplného zákazu provozu hracích automatů považuji pro občany měst za mnohem nebezpečnější, než jejich regulovaný legální provoz.

Kategorie: 

Přikláníte se k výjimečným opatřením proti daňovým podvodům při obchodech s benzinem a naftou?

Ano. Správně se ČR pokusí vyjednat v Bruselu výjimku při placení DPH u dodavatelů pohonných hmot. Nově by plátcem DPH měla být až koncová benzínová stanice, namísto různých překupníků mezi výrobcem a benzínovou pumpou. Právě v tomto řetězci se konají největší daňové podvody. Daňové podvody při obchodech s pohonnými hmotami jsou velmi lákavé, protože tyto komodity jsou zatíženy vysokou daní (1 litr benzínu natural za třicet korun přinese do státního rozpočtu asi osmnáct korun, což činí ročně asi sto miliard korun). Obávám se, že takovou výjimku ČR nedostane, protože EU je velmi opatrná při jejich udělování, zejména novým členským státům.

Kategorie: 

Připadá vám čtyřletá rodičovská dovolená jako luxus, který si stát nemůže dovolit?

Rodičovská dovolená navazuje na mateřskou dovolenou. Rodič si po skončení mateřské dovolené (28 týdnů) požádá o rodičovský příspěvek. Je na jeho vlastním rozhodnutí, zda si požádá o výplatu příspěvku do 2, 3 nebo 4 let věku dítěte. Pokud si zvolí do 2 let věku dítěte, dostane od státu 216.000,-Kč/rok, do 3 let věku dítěte = 235.600,-Kč/rok, do 4 let věku dítěte = 224.600,-Kč/rok. Částky jsou velmi podobné. Z toho plyne, že stát podporuje spíš delší rodičovské dovolené. Vícerychlostní rodičovská dovolená je výhodná pro rodiče. Dává jim možnost volby, kdy se chtějí do zaměstnání sami vrátit. Tento systém je správný. Položená otázka je chybná a zavádějící.

Kategorie: 

Připravovaná novela živnostenského zákona by měla zjednodušit podnikání, obce však přijdou o peníze na poplatcích. Jak to vnímáte?

Nic špatného pro vývoj obecních rozpočtů se neděje. Příjmy z poplatků nejsou pro obce rozhodující. Zjednodušení podnikání znamená menší byrokracii (a s ní spojené náklady), více času na opravdové podnikání (a ne na obíhání úřadů), rozmanitější nabídku zaměstnání pro místní obyvatele, bohatší podnikatele a zaměstnance, více peněz na spotřebu nebo spoření a tedy více prosperity pro danou obec. V každém ohledu je zjednodušování podnikatelského prostředí výhodné.

Kategorie: 

Příliš vysoké daně, selhání státu a obyčejná lidská nezodpovědnost jsou na vině otravám z metylakoholu

Co si myslíte o otravách lidí metylalkoholem po požití nekvalitních destilátů, které mohou údajně nalévat i v některých restauracích?

Považuji tuto smutnou aktualitu za důsledek několika skutečností: (1) stát uvaluje vysoké daně na tabák a alkohol. Ví, že tato produkty spotřebitelé nemohou ničím jiným nahradit. Vyšší daně zvyšují cenu a pašerákům se vyplatí pašovat a padělatelům podvádět. Proto se k zákazníkům dostává nekvalitní a mnohdy smrtelný produkt. (2) spotřebitelé, kteří se opíjejí alkoholem natankovaným do plastové lahve, musí sami vědět, že si nekupují dvanáctiletou skotskou a požívat právě takový alkohol je rizikové a (3) zásadní selhání státu, který má důsledně stíhat podvodníky a vynucovat průchod práva. Od toho si jej daňoví poplatníci platí.

Kategorie: 

Příspěvek na zaměstnávání zdravotně postižených lidí je údajně některými zaměstnavateli zneužíván. Myslíte si, že se tomu dá zabránit?

Zneužívání tohoto příspěvku musí být vyloučeno důslednou kontrolou úřadu, který jej vyplácí. Podvody vyplývají z toho, že ne vždy jsou jak zdravotně postižení tak firmy motivováni ke vzájemnému pracovnímu vztahu  vědomím vzájemné výhodnosti (já mám práci a ty výsledky mé práce potřebuješ). Tomu napomůže cílená rekvalifikace založená na možnostech jedince a potřebách místního trhu práce,legalizace volnější práce na zkrácené úvazky a daňové úlevy firmám.

Kategorie: 

Půl miliardy na platy učitelů navíc - je to podle vás moc nebo málo?

A nemá jít ve vážné debatě o platech učitelů o zcela něco jiného? O prosazení skutečně motivačního platového ohodnocení, které opouští zkostnatělý a socialistický systém platových tříd a nahrazuje jej individuálním oceňováním, kde odměna je stanovena za výkon a měřitelné výsledky a není vázána na odpracované roky. Atmosféra konkurence a odvaha racionalizovat provoz škol je účinná (ale neodborářská) cesta. A mají k tomu (někteří) ředitelé odvahu a jsou (někteří) učitelé na důsledky připraveni?

Kategorie: 

Rok Trumpa

Při příležitosti uplynutí jednoho roku od zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem zveřejnila agentura Reuters výsledky průzkumu spokojenosti a podpory tohoto muže mezi americkými voliči. Ke zděšení levicově liberálních amerických Demokratů, velké části amerických médií, která Trumpa nenávidí, i hrůze politických elit v EU – tento průzkum potvrzuje, že Donalda Trumpa by  znovu volilo 85 % těch, kteří jej volili před rokem. Potvrzuje, že Trump zůstává velmi populární mezi voliči Republikánů a, dokonce, že 40 % oprávněných voličů v Americe by jej volilo znovu.

O čem tyto výsledky svědčí, když po celý rok nás média skrze The New York Times a Washington Post zásobují informacemi o „skandálním“, „zoufalém“ a „amatérském“ způsobu vládnutí Donalda Trumpa? Pravdivou odpovědí tak může být konstatování, že Trump se snaží naplňovat očekávání těch, kteří jej zvolili, a také snad i důkazem, že slábne vliv mainstreamových liberálních médií. Ne těch, kteří se jeho zvolení obávali. Ukazuje se, že Trump zdědil americkou společnost vnitřně hluboce rozpolcenou a polarizovanou. Potvrzuje se i to, co jsme v Institutu Václava Klause říkali před rokem: Donald Trump není dokonalý, ale fakt, že se právě on stal americkým prezidentem, je výpovědí o stavu americké společnosti a hloubce rozvratu americké  (ale také západní) politiky.

Donald Trump zdědil „obamovskou Ameriku“ s téměř socialistickým obsahem vládnutí. Byl zvolen hlasy těch, kteří se Trumpovým prostřednictvím rozhodli protestovat proti bujícímu levicovému progresivismu Obamy, který tak významně přispěl k hodnotovému rozkladu Ameriky i Západu, ale Trump byl také jejich hlasem proti ekonomickému uvadání země. Byl hlasem širokopásmového protestu a byl to také on, kdo svým voličům při své inauguraci slíbil návrat rozhodování do jejich rukou.

Tím washingtonským elitám potvrdil, že je jejich úhlavním nepřítelem. Právě proto se nic pozitivního o jeho vládnutí nedozvídáme, ačkoliv za první rok je tu řada jeho správných a dokonce i statečných rozhodnutí. Jmenujme alespoň

  1. Odstoupení USA od klimatické dohody v Paříži ke zděšení environmentálních levičáků celého světa;
  2. Trumpovo skvělé (a proto nikde necitované a raději zapomenuté) vystoupení „Reaganovského střihu“ ve Varšavě, kde si před Poláky položil zásadní otázku euroatlantické civilizace: „Je Západ ochoten a má vůbec vůli k vlastnímu přežití?“;
  3. Trumpovo drobné manévrování ve vztahu k Rusku s cílem otupit napětí mezi oběma jadernými velmocemi (jak citlivé téma to je a jak jemně je třeba v této problematice našlapovat, prokazuje téměř „mccarthyovská“ antiruská hysterie v Americe);

Jistě, Donald Trump je politickou osobností se svými klady a zápory, ale při jeho hodnocení mějme na paměti, že od svého předchůdce Obamy zdědil Ameriku s hlubokými společenskými puklinami i svět, ve kterém neklid a obavy o budoucí mír zdaleka převyšují nebezpečí z dob studené války.

Hodnotit Donalda Trumpa podle jeho prvního roku v administrativě může být pouze hodnocením dílčím. To hlavní – a vynesou jej američtí voliči, ne my – přijde před prezidentskými volbami. Už teď je ale jasné, že se naše civilizace natolik „zbláznila“ a že vrátit ji - alespoň přibližně – zpět do jejího autentického civilizačního řečiště, bude úkol dlouhodobý, vyžadující mimořádnou odvahu i nečekaná řešení.

Není to úkol na jedno funkční období. A není to úkol pro jednoho muže. Není to ani úkol výhradně pro Spojené státy. Ale může to být Donald Trump, který k „návratu Západu na Západ“ významně pootevře dveře.

Ivo Strejček

14. listopadu 2017

  

Kategorie: 

Rovnost občanů před zákonem je základní podmínkou fungování svobodné společnosti

Jak vnímáte slovenský návrh zákona, aby řidičský průkaz měli možnost získat jenom lidé s minimálně ukončenou devítiletou školní docházkou?

 

Jedním ze základních principů svobodné společnosti a klíčovým předpokladem pro její řádné fungování je zásada rovnosti všech občanů před zákonem. Příslušný zákon jednoznačně definuje podmínky, které musí uchazeč o získání řidičského oprávnění splnit. Pokud takovým podmínkám řádně a poctivě dostojí, bez ohledu na své vzdělání, má odpovídající oprávnění získat. Slovenský návrh z těchto důvodů považuji za diskriminující a nespravedlivý. Nesouhlasím s ním. 

Kategorie: 

Rytmus Trumpovy revoluce

Je pozoruhodné, v jakém tempu se novému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi daří diktovat politickou agendu, čímž dovádí k šílenství tamní i evropskou politickou třídu a jim nakloněných médií.

30. ledna 2017 podepsal Donald Trump Prezidentské nařízení k omezení regulační zátěže a kontrole regulatorních nákladů. Trumpův výnos nařizuje, „aby každé další nové regulaci předcházela identifikace dvou stávajících regulací a jejich zrušení“. Všichni ředitelé federálních agentur jsou „neprodleně povinni přijmout taková opatření, aby náklady na zavádění nových regulací, včetně rušení starých regulací, nebyly ke konci roku 2017 v žádném případě vyšší než nula“.

Donald Trump, navzdory odcházející politické elitě, plní sliby, které dal svým voličům a oni jej proto s vírou ve změnu zvolili americkým prezidentem. Prezidentským nařízením o omezení regulatorní zátěže na americké podnikání se hlásí ke svému předvolebnímu závazku omezit v průběhu svého mandátu počet regulací o 75 %.

Obamova administrativa byla proslulá „regulatorním nadšením“. Pouze za rok 2016 se Obamovi podařilo rozšířit Federální registr na rekordních 81 640 stran všemožných omezení a byl to zase Obama, kdo drží smutný rekord v počtu podepsaných stran nových regulací za jeden den. 17. listopadu 2016 (tedy v období již po prezidentských volbách, které vyhrál Donald Trump!) uvalil končící prezident Obama na americké firmy – za jeden den! – 527 stran nových regulatorních zátěží.

Donald Trump své sliby plní. Plní je navzdory ječícím médiím a hysterickým politikům. Ignoruje je, neboť jim neslíbil nic. On uzavřel smlouvu s desetimiliony obyčejných Američanů.

 

Rytmus Trumpovy revoluce je inspirativní zkušeností i pro nás v Evropě.

Kategorie: 

STAN ani Schwarzenbergova TOP 09 házet kamenem nemohou

„Chceme vědět, kolik takových neveřejných prohlášení, jež nejsou v zájmu svébytnosti českého národa, bylo podepsáno nejvyššími ústavními činiteli, bylo v minulosti z ČR odesláno diplomatickou poštou kamkoliv“, prohlásil o tzv. prohlášení čtyř předseda senátorského klubu STAN Jan Horník. Obdobně se k němu přidal i předseda TOP 09 Miroslav Kalousek.

Má-li politická opozice podezření, že vláda postupuje proti zájmům českých občanů, je její povinností protestovat. Směšné však je, že právě političtí souputníci TOP 09 i STAN, kteří se nikdy obhajobou suverenity českého státu příliš netrápili, nyní volají po „obhajobě svébytnosti českého národa“.

Kde byla ona péče o svébytnost českého národa, když předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg (v Topolánkově vládě ministr zahraničních věcí za Zelené), po schválení Lisabonské smlouvy poslance pochválil, že „učinili další významný krok k integraci a jednoty Evropy“? Byl nátlak na ratifikaci Lisabonské smlouvy politikou obhajoby větší svébytnosti českého národa?

A je to nakonec také Karel Schwarzenberg, který soustavně nabádá české politiky, abychom „byli raději součástí tvrdého integračního jádra, než jeho periférií“. Znamená snad přisátí se k evropskému integračnímu jádru více české svébytnosti? Ze zkušenosti s evropskou realitou je jasné, že opak je pravdou.

Nechť opoziční politika dělá důslednou opoziční politiku, ale ať ji dělá objektivně a měří všem stejným metrem – tedy nejen vládě, ale i sama sobě.

Ivo Strejček

psáno jako stanovisko Institutu Václava Klause, 1. 11. 2016

Kategorie: 

Senátoři sice měli mít od ledna jízdu MHD zpoplatněnu, avšak vlivem dvou protichůdných zákonů u nich nárok na bezplatnou dopravu na rozdíl od poslanců trvá. Jaký máte na toto pochybení názor?

S výjimkami pro ústavní činitele, jako je třeba MHD zdarma, nesouhlasím. Pro média a jejich čtenáře jsou tyto benefity vděčným tématem. I proto se divím, proč podobné výhody stále existují a sami zákonodárci netlačí na jejich zrušení. Bohužel situace, která nastala, je výsledkem legislativního procesu, se kterým snad nemusíme souhlasit. Současná zákonná úprava ovšem takto zní. Je správné, že občana - daňového poplatníka zajímá, kde a jak budou jeho odvedené daně použity. Se stejnou důsledností ovšem sledujme opravdové úspory - ne pouze položky v řádu desítek korun.

Kategorie: 

Slučování státních úřadů ve snaze snížit výdaje a straně druhé další nezaměstnaní z řad úředníků. Jaký je váš názor?

Slučování státních úřadů s cílem zjednodušit a zlevnit výkon státní správy je krok správný a nutný. Ušetřené finanční prostředky lze investovat ve státním rozpočtu jinde. Jakkoliv pokusy omezit sílu úřadů obhajuji, jsem k nim skeptický. My všichni sice na byrokracii všude nadáváme, ale současně chceme silný stát, který by se o nás 24 hodin denně staral. A to znamená víc úřadů a víc úředníků. Pokud my sami nezměníme své chování a vědomě neodmítneme "pečovatelskou ruku" státu, pak pokusy omezit počet úředníků budou vždy jen marnými pokusy. A nezaměstnaní úředníci? Čím jsou tak výjimeční (s úctou k práci mnohých z nich), že by měli existovat v jiném - bezpečnějším - režimu než zaměstnanci v normálních firmách?

Kategorie: 

Smrtelné nebezpečí pro EU? Svobodné volby!

Více než 98 % z těch, kteří se zúčastnili nedělního referenda v Maďarsku, odmítlo migrační kvóty EU, což premiér Orbán zhodnotil takto: „Bylo to drtivé vítězství těch, kteří odmítají relokační plán EU; těch, kteří věří, že národní státy mají existovat, a těch, kteří věří v demokracii“.

Ve stejnou dobu vystupovala na výroční konferenci britských konzervativců v Birminghamu jejich předsedkyně Theresa Mayová s obsáhlým projevem, ve kterém naznačila další budoucnost Velké Británie po brexitu, a, mimo jiné, řekla: „Uděláme to, co nezávislé, suverénní země dělají. My sami si budeme rozhodovat, jak kontrolovat imigraci, a my sami budeme svobodně schvalovat své vlastní zákony. Neodcházíme z EU proto, abychom se vrátili pod jurisdikci Evropského soudního dvora“.

Obě události minulé neděle mají společný jeden výrazný rys.

Občanský postoj vyjádřený ve výsledcích maďarského referenda i slova premiérky Mayové, opírající se o vůli britských voličů, symbolizují touhu k návratu rozhodovat o věcech národního zájmu na národní úrovni a v důvěru v národní instituce, které legitimitu svých rozhodnutí odvozují od mandátu voličů.  

Británie se již tímto směrem vydala. I Viktor Orbán včera oznámil, že „postoj maďarských voličů bude mít ústavní důsledky“.

Kdyby se bylo včera bývalo konalo i (už jednou zrušené) druhé kolo prezidentských voleb v Rakousku, které bylo „z důvodu nedostatku kvalitního lepidla na obálky pro korespondenční hlasy“ před nedávnem překvapivě přeloženo až na počátek prosince, mohli jsme se možná dočkat dalšího svobodného potvrzení, že i v další zemi si již o svých věcech chtějí raději rozhodovat sami.

Brexit zasadil nedotknutelnosti současného integračního modelu několik těžkých úderů. Tím smrtelným však je znovuobjevení síly svobodných voleb.

stanovisko IVK ke dni 3. 10. 2016 

 

 

Kategorie: 

Snaha omezit pravomoci prezidenta je sice pochopitelná, ale přichází zřejmě pozdě

Co si myslíte o možné změně ústavy ve smyslu omezení pravomocí prezidenta při jmenování vlády ?

 

Přímá volba presidenta významně proměnila rovnováhu politické moci v ČR. Pozici presidenta posílila, moc demokracie vykonávané prostřednictvím parlamentu oslabila. To si měli fanatičtí obhájci přímé volby (kteří dnes mimochodem předkládají tyto návrhy) uvědomit. Ukrajovat z pravomocí přímo zvoleného presidenta, který svoji legitimitu odvozuje ze zisku 2,7 mil. hlasů, bude nesnadné. Byl jsem zásadně proti uzákonění přímé volby a ve svých obavách jsem měl, bohužel, zřejmě pravdu. Předkládat návrhy přepisující základní zákon země – Ústavu ČR – doslova pár měsíců před volbami považuji za zbrklé, přestože jsem věrným stoupencem parlamentní (ne presidentské) demokracie.

Kategorie: 

Snížení počtu funkcionářů ve sněmovně. Na kolik a jakou by to podle vás představovalo úsporu?

Snížení počtu funkcionářů ve sněmovně, omezení poslanecké imunity a snížení platů poslanců jsou první velmi dobrá rozhodnutí rodící se koalice. Voliči ve volbách vyslali signál, že se obávají nezdravého vývoje veřejných financí. A vláda bude muset činit nepopulární opatření. Proto musí začít nejprve u sebe a svých poslanců. Je zbytečné přít se o to, kolik výborů a podvýborů musí být zrušeno. Je důležité vyslat voličům viditelný a vážný vzkaz: čeká nás období společenské oběti, a proto začínáme u sebe. Velmi správná rozhodnutí!

Kategorie: 

Souboj o zapomenuté hodnoty

Plánované vystoupení hlavního editora Breitbart News Milo Yiannopoulose v kampusu Kalifornské univerzity v Berkeley bylo před několika dny znemožněno řáděním desítek černě oděných a maskovaných levicových a anarchistických radikálů sdružujících se v jakési skupině „Odmítáme fašismus“ (na svoji „činnost“ prokazatelně získali také 50 000 dolarů z fondů podporovaných Sorosem).  K drancování a terorizování vyzvali tito „bojovníci proti Trumpovu fašismu“ (starokonzervativce Steva Bannona z Breitbart News si totiž Donald Trump vybral jako svého hlavního ideového stratéga) větami: „Milo Yiannopoulos se neangažuje v podpoře svobody slova, jak o sobě tvrdí. Stojí vědomě v čele nacifikace amerických univerzit. Tomu je třeba zabránit!“

Jejich „antifašistické zabraňování“ mělo v Berkeley podobu výbušných koktejlů, zapalování ohňů a aut, rozbíjení výkladních skříní, rabování „symbolů Ameriky“ (za které považují třeba bankomaty Bank of America či restaurace Starbucks), loupení v obchodech a terorizování podporovatelů prezidenta Trumpa pepřovými spreji a železnými tyčemi. Demokratická kongresmanka z Floridy Val Demingsová (bývalá policejní důstojnice!) to v televizi označila za „báječný signál“ a hollywoodský režisér Judd Apatow sympatizující s útočníky vytipoval za příčinu běsnění „Trumpovu politiku nenávisti“.

Podobné události nejsou v kalifornském Berkeley ničím novým. V roce 1964 se tu pod hlavičkou Hnutí za svobodu projevu zformovala radikální anarchistická studentská kontrakultura, která sebe sama vyhlásila za apoštoly lidských práv, feminismu, genderismu a sexuální revoluce, a která vyhlásila svatou válku „buržoaznímu materialismu průměrných Američanů“. Část tamních vyučujících, kteří se slabošsky označili za „žáky svých studentů“, se dokonce spolu s touto krajní militantní levicí podílela na zabraňování ve studiu těm ze studentů, kteří považovali univerzitu za místo vzdělávání, ne politické propagandy, chaosu a levicového teroru.

Hnutí za svobodu (levicového) projevu rychle infiltrovalo další americké univerzity, stalo se zničujícím ohniskem odporu proti vojenskému působení Američanů ve Vietnamu a semeništěm všech „-ismů“, které do současnosti napomáhají rozvracet hodnoty západní civilizace, aby vzápětí „úspěšně“ oplodnilo obdobné levičácké a anarchistické studentské gangstery nebo zoufalé exoty na evropských univerzitách. Při tomto dokončení levicového převzetí univerzit se vyprofilovali budoucí zelení extrémisté a levicoví vůdci evropského progresivismu jako například ikony evropských Zelených Daniel Cohn-Bendit nebo Joschka Fischer (ke kterému vzhlíží s obdivem třeba současný rakouský „zelený“ prezident Alexander van der Bellen). Když Cohn-Bendit, jehož politickým jménem byla přezdívka Rudý Danny, pracoval jako učitel v „alternativní“ mateřské školce, ve svém životopise „Velký bazar“ například napsal: „Můj trvalý flirt se všemi dětmi získal brzo erotické rysy.“

Tohoto ducha anarchismu a levičáctví, elitářské nadřazenosti a militantního sociálního inženýrství, se už od té doby ani americké, ani evropské univerzity nezbavily. S jistou mírou nadsázky se tak dá říci, že západní univerzity jsou jedinými místy na světě, kde myšlenky trockistů a marxistů-leninistů skutečně zvítězily.

Guvernérem státu Kalifornie se v roce 1966 stal Ronald Reagan. Ostře a statečně se chaosu v Berkeley postavil a situaci zvládnul. Obdobný úkol - obnovit řád a obhájit hodnoty obyčejných Američanů proti zájmům pokrokářů „kulturní a politické fronty“ - čeká po padesáti letech i Donalda Trumpa.

Je však stále zřetelnější, že, kromě odvahy postavit se na stranu obhajoby „staromódních“ hodnot „zapomenutých bílých“, bude americký prezident potřebovat také neméně odvážný „válečný kabinet“. A ani to zdaleka nezaručuje, že to všechno dobře dopadne, jak nás nejen americké dějiny učí.

Na své straně má však nejen své voliče, ale také mnohé z nás.

 

Kategorie: 

Soud nemůže zbavit poslance mandátu

Může soud zbavit trestně stíhané poslance jejich poslaneckého mandátu?

 

Pasivní a aktivní volební právo zajišťuje každému občanovi ČR Ústava ČR. Nemůže být zbaven těchto práv. Ani po odsouzení pro zločin se na těchto právech nic nemění. Rozhodně tedy nemůže soud postupovat tak, že svým rozhodnutím by odsouzeného takového práva zbavoval (natož trestně stíhaného, jak zní otázka). Řešením by mohla být změna Ústavy ČR, která by kodifikovala, že pravomocným odsouzením pro úmyslný trestný čin by zanikl výkon politického mandátu. ODS se těmto problémům snaží vyhnout tak, že před každými volbami musí každý kandidát ODS předložit lustrační osvědčení a čistý výpis z rejstříku trestů.

Kategorie: 

Souhlasíte s protestem středoškolských studentů proti nedostatečně připraveným státním maturitám?

Ne, pokud si tak chtějí vynutit setrvání stavu, ve kterém lze mnohde získat maturitní vysvědčení i za čtyři proflákané roky. Jsem vždy pro oslabování role státu, ale v tomto případě by měl mít právo stanovit, co musí umět a znát student, který chce mít maturitní vysvědčení. Ale pod podmínkou, že to bude systém s jasným zadáním na léta dopředu, srozumitelný pro studenty, rodiče, učitele a ředitele škol i university, které na získanou sumu maturitních znalostí budou navazovat. Debata o náročnější maturitní zkoušce musí být doprovázena debatou o jiném systému financování středního školství a tím asi nabídne řešení i dlouhodobě bolavého problému - českého učňovského školství.

Kategorie: 

Soukromé penzijní fondy s vyvedením peněz jako jistota na důchod? Ano, či ne?

Spoření do soukromých penzijních fondů považuji za jeden ze způsobů, jak si v důchodu zajistit další příjem ke státem garantované starobní penzi. Je správné, že tento způsob spoření bude dobrovolný. Má být totiž na každém z nás, jak svobodně si chceme o své budoucnosti rozhodovat sami. Na rozdíl od vládního návrhu bych ovšem dal přednost takové variantě, ve které bychom si své peníze mohli vyvést i mimo penzijní fondy a na příjmy ve svém stáří spořit třeba nákupem cenných papírů, investicemi do nemovitostí, pozemků či cenných kovů.

Kategorie: 

Stamilionové škody po povodních - jak se podle vás dá účinně pomoci lidem, kteří přišli o veškerý majetek?

Člověk větru ani dešti nikdy neporučí a tak je prozíravé co nejvíc zabezpečit vlastní majetek, správně jej pojistit a v rodinném rozpočtu hospodárně "dávat stranou na horší časy". Katastrofy testují, jak silné je pouto nejširší rodiny a jak solidární je nejbližší komunita, ve které žijeme. Živelné pohromy ukazují cennou práci charitativních a neziskových organizací, které umějí efektivně a rychle sjednotit pomoc z celé země. Stát je povinen urychleně opravit komunikace, zajistit hygienickou péči, postarat se o bezpečnost majetků a osob a pro ty, kteří ztratili své nejbližší, mít připravenu rychlou silnou sociální pomoc.

Kategorie: 

Stanovisko Institutu Václava Klause k devizovým operacím ČNB

ČNB se rozhodla – po jedenácti letech – zahájit devizové intervence s cílem snížení měnového kursu koruny, neboli s cílem znehodnocení jejího kursu. Je to rozhodnutí chybné a je to rozhodnutí riskantní, a to z řady důvodů:

1. současná ekonomická (a měnová) situace – v období již pět let trvající ekonomické stagnace České republiky – je nejasná a proto by bylo lepší, aby stát, resp. jeho centrální banka, tuto nejistotu svou aktivistickou politikou nezvyšoval;

2. i když je situace nejasná a příčiny naší ekonomické stagnace velmi různorodé (od systémových k hospodářsko-politickým, od ekonomických k mimoekonomickým), jedna věc jistá je jistá – příčinou absence ekonomického růstu není nedostatečná nabídka peněz, resp. chybné chování naší centrální banky;

3. devizová intervence má obecně (i v našem konkrétním případě) velmi sporné efekty, ale velmi nesporné náklady – zdražení dovozu, a tlak na domácí cenovou hladinu. Jednoznačný efekt bude mít oslabování kursu koruny na zvyšování cen dováženého zboží, především paliv, potravin a spotřebního zboží, což může vést k dalšímu útlumu již tak slabé domácí poptávky. Slabší měna by sice měla pomáhat exportu, ale vezmeme-li v úvahu vysokou dovozní náročnost našeho exportu a vysoký podíl subdodávek pro výrobce finální produkce v zahraničí, potom jen těžko můžeme očekávat nějaký silný dlouhodobý pozitivní efekt této politiky na růst našeho vývozu;

4. ČNB stále zůstává obětí módní (i když už zase ne tak moc), ale zcela mylné doktríny cílování inflace. Díky tomu důvěřuje své tzv. prognóze cen a je-li realita jiná než její prognóza (v našem případě nastává tzv. podstřelování inflačního cíle), pak je chyba v realitě. Jak symbolické! Pokud se nedosáhne kýžených 2 % inflace, je třeba ji zvýšit! To je samozřejmě nesmysl, každá inflace je špatná, i inflace dvouprocentní! Dvouprocentní inflace, trvá-li 10 let, znamená znehodnocení měny o 22 %, trvá-li 20 let, znehodnocení činí 49 %, čili o polovinu;

5. odvolávat se na to, že měnová politika musí plnit inflační cíl, je nesmyslné. Tento cíl si dali naši bankéři sami, to není žádná shůry posvěcená hodnota;

6. potřebujeme systémovou změnu v ekonomice, rozumnou rozpočtovou politiku a návrat k normální parlamentní politice. Nepotřebuje devizovou intervenci. Argumenty, že dlouhodobé podstřelování inflačního cíle „oslabuje reputaci ČNB“ jsou úsměvné. Možná na seminářích centrálních bankéřů, jinak ne;

7. u nás chybí poptávka – po investicích, po spotřebním zboží, po exportu. Tu znehodnocení kursu nezvýší;

8. nestrašme se deflací, nic z toho naší ekonomice nehrozí, hrozí jí jedině pokračování už 5 let chybějícího ekonomického růstu. Obáváme se, že hlavním motivem dnešního rozhodnutí ČNB je předvést svou akceschopnost po té, co se snížením úrokových sazeb na nulu přestala být její úroková politika účinná. To je však motiv slabý.

Václav Klaus, Jiří Weigl, Institut Václava Klause, 7. listopadu 2013.

 

Stanovisko Institutu Václava Klause k programovému prohlášení vlády

Stanovisko IVK k programovému prohlášení Sobotkovy vlády

část 1  Úvod

Vládní programové prohlášení by mělo být strukturovaným, hierarchicky uspořádaným dokumentem, který definuje vládní priority a který představuje kroky, které chce vláda v nadcházejícím období realizovat. Protože prožíváme období nejdelší ekonomické stagnace v novodobé historii ČR, protože zažíváme rekordní míru nezaměstnanosti a protože jsme v ekonomickém výkonu – na rozdíl od všech našich sousedů – ještě nedosáhli ani předkrizové úrovně konce roku 2008, nesmí být programové prohlášení napsáno jako soubor dílčích opatření posunujících parametry našeho ekonomického či politického systému tím či oním milimetrovým směrem. Takové programové prohlášení lze mít v dobách „dobrého počasí“, kdy více méně o nic nejde, v době ekonomického růstu a stabilního politického systému, který nečelí prudkému ataku antisystémových politických subjektů, jako je tomu u nás. To rozkládá zastupitelskou demokracii založenou na soutěži standardních politických stran.

Česká republika ale žádné „dobré počasí“ v ekonomickém či politickém smyslu už dlouho nezažívá. Jak jsme ukázali v knize kolektivu pracovníků IVK „Česká republika na rozcestí“ (Fragment, Praha, 2013), naše země čelí nikoliv krátkodobým či cyklickým ekonomickým výkyvům, ale systémové krizi. Krizi, která nevychází „jen“ z neefektivnosti naší přeregulované ekonomiky, ale má mnohem hlubší kořeny ve stále více nefunkčním politickém systému a v rozpadu tradičních společenských hodnot, které jsou pro prosperitu nezbytné.

Na takové problémy a výzvy však vláda nereaguje. Problémy naší společnosti nejsou v programovém prohlášení popsány ani analyzovány, vládní cíle nejsou hierarchizovány podle své palčivosti a důležitosti. Místo strukturovaného textu nám vláda předkládá soubor často se navzájem vylučujících opatření. Marginální témata dominují nad vážnými. Vláda slibuje konkrétní zákony, aniž by naznačila, v jaké podobě je chce prosadit, což je samo o sobě nulovou informací. Programové prohlášení je ve svém textu – jak ukážeme dále – vágní, plné nejasností a tedy i nesrozumitelné.

Až do představení programového prohlášení jsme nevěděli, jak poslední parlamentní volby vlastně dopadly, jaký ideový proud bude v nadcházejících letech dominovat. Dnes již víme, že to bude proud, který donedávna úspěšný politický systém chránit nebude, ale bude pokračovat v jeho destrukci. Bude dominovat proud, který při řešení systémové ekonomické krize nebude spoléhat na trh, ale – jak se uvádí v úvodu vládního prohlášení – na stát a jeho všudypřítomné zásahy. Jsme přesvědčeni, že potřebujeme pravý opak.

část 2  Nepřijatelná „filosofie“ vládního prohlášení

Sobotkova vláda, vytvořená stranami nalevo od pomyslného středu politického spektra, ve svém vládním prohlášení nepředkládá jasně definovanou explicitní ideovou vizi a už vůbec ne propracovaný koncept vládnutí. Vládní prohlášení postrádá nejen jakékoli analytické vymezení vůči současnosti, ale i formulaci hlavních problémů, které vláda vidí a s nimiž chce bojovat.

Jediným zásadním, avšak podrobněji nerozvedeným ideovým cílem vládní politiky má být „sociálně a ekologicky orientované tržní hospodářství“ a „udržení sociální soudržnosti v zemi“ (str. 3). Tyto vyčpělé a frázovité formulace sociálně-demokratické provenience implikují víru ve všemocnost a všespasitelnost všudypřítomných státních zásahů a regulací, jimž má být sociálnosti a ekologičnosti tržního hospodářství dosaženo.

Na základě toho se dá odhadnout, že od politiky této vlády musíme očekávat radikální zvýšení státní regulace a jejích negativních vlivů na podnikání a ekonomiku, i když se v programovém prohlášení hovoří i o záměru podporovat podmínky pro svobodné podnikání a pro zvýšení konkurenceschopnosti hospodářství.

Text vládního prohlášení naznačuje ztotožnění se s překonaným levicovým západoevropským ideovým mainstreamem a vyjadřuje konformitu se vším, co jej charakterizuje. V této souvislosti je třeba hodnotit i „závazek usilovat o vytvoření podmínek pro přijetí eura“, aniž by byla jakkoliv diskutována nesporná a široce vnímaná problematičnost takového kroku pro naši zemi.

Základní charakteristikou vládního prohlášení je jeho věcně obsahová nestrukturovanost a absence hierarchie cílů, jež vláda sleduje. Priority jsou představeny zcela souřadně a na takové úrovni obecnosti, že dokonce u jednotlivých formulací někdy nemusí iritovat ani zapřisáhlého ideového odpůrce. Přesto lze z některých náznaků vytušit i protisystémovou ideovou inspiraci části politických sil tvořících současnou vládu a z ní plynoucí cíle radikálního rozchodu s naší polistopadovou demokracií. Text např. hovoří o rekonstrukci státu (str. 3, bod 2), což může být narážkou na nátlakovou aktivistickou skupinu, vnucující politické reprezentaci své záměry, kterou se tato vláda inspiruje a snaží se ji uspokojit. Také to však může signalizovat reálnou hrozbu antisystémové změny, plynoucí z nedůvěry části této vládní koalice ve standardní politiku a zastupitelskou demokracii.

Celým textem prolíná víra ve všemocnost různých technických, technologických a legislativních nástrojů, postupů a auditů pro zlepšení fungování státu na straně jedné a odhodlání zvýšit přerozdělování a sociální závazky státu na straně druhé.  Konkrétní obsah tohoto levicového technokratismu se bude v praxi resort od resortu lišit, příznačné však je, že se o občanovi a jeho svobodě v textu hovoří prakticky výlučně jen jako o objektu, jehož výrazně extendovaná práva (ekonomická, sociální a kulturní!) hodlá vláda svými regulacemi zajišťovat. Zcela se vytrácí pojetí občana jako subjektu, který hodnoty vytváří a vyžaduje pro to po státu svobodný prostor.

V oblasti vnějších vztahů je vůdčí ideou a obsahem vládních záměrů konformita s politickým mainstreamem v EU, zejména v bezpečnostních otázkách. V úzkostlivé podřízenosti rozhodujícím spojencům na mezinárodní scéně – bez ohledu na analýzu skutečných faktických přínosů a dopadů – vidí vláda v rozporu s historickou zkušeností naší země cestu k jejímu dobrému postavení i k její autoritě v mezinárodních vztazích.

část 3  Přísliby zákonů, z jejichž názvů nelze nic usuzovat

Programové prohlášení obsahuje příslib řady zákonů, z jejichž názvu nelze nic konkrétního či koncepčního usuzovat. Chybí sebemenší náznak politického směřování či věcného obsahu těchto budoucích zákonů. Při své realizaci mohou mít tyto zákony zcela diametrálně odlišný obsah.

Příklady jsou např. 

- zákon o kultuře (str. 12), památkový zákon, novela zákona autorského a zákonů mediálních. Zákon o kultuře může kulturní dění zcela přenechat soukromé sféře stejně jako může zavést rigidní státní cenzuru. Novela mediálních zákonů může marginálně upravovat komunální periodika či rozsáhle regulovat celý internet;

- zcela nejasné jsou zákon o cestovním ruchu (str. 14) a zákon o podpoře sportu (str. 10);

- resortní prioritou v kapitole obrany je příslib vlády dokončit potřebné změny v branné legislativě (str. 16). O jaké změny by se typově mělo jednat, nejen vzhledem k silné kritice předchozího stavu nastupujícím ministrem obrany, programové prohlášení neuvádí;

- odůvodnění zákona o veřejných neziskových nemocnicích (str. 7) slovy „Zákon umožní transparentnější a efektivnější řízení. Vytvoří tím podmínky pro tvorbu uznávaných postupů v odborné lékařské péči“ je zcela bezobsažné;

- novela zákona o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) (str. 8), jejímiž jedinými parametry je příprava „podle evropských standardů s cílem nastavení jasných pravidel a lhůt v rámci tohoto procesu“. Zdali se lhůty prodlouží či zkrátí a jaký budou mít vliv na onen proces, který byť nepopsán by měl být předmětem primárního politického zadání, již z materiálu zřejmé není;

- totéž je problémem zákona o obecném referendu (str. 4), zákona o liniových stavbách (str. 11), a stejně nejasný je i příslib „Strategie pro přizpůsobení změně klimatu v České republice“ (str. 8). Náklady iracionálního boje s klimatem jsme pocítili již dostatečně v nákladech za obnovitelné zdroje či přimíchávání řepky do pohonných hmot. Kudy půjde tato změna „strategie“ je z vládního prohlášení zcela nejasné;

- vláda chce prosadit nový zákon o státním zastupitelství (str. 13). Chce lépe „zajistit nezávislost státních zástupců“, zatímco my považujeme posilování této složky na úkor odpovědnosti politické reprezentace za velikou chybu. Rok 2013 to ukázal více než dostatečně.

část 4  Vybrané velmi sporné konkrétnosti

Za nejdůležitější sporné jednotlivosti považujeme následující:

- na str. 4, tedy dokonce mezi prioritami vlády jako celku, je zmíněno „přijetí funkčního a kvalitního zákona o státní službě.“ Domnívá se vláda, že tímto zákonem zajistí kvalitní státní správu? Myslíme si opak. Zákonem se kvalita státního aparátu sníží, zesílí se rigidita státního aparátu a vzdálí se politický výkon a odpovědnost;

- na str. 5 jako svou prioritu vláda uvádí „hledání úspor v provozu, omezení především outsourcingu právních služeb, marketingu či poradenství.“ Úspory a příslib omezování činností suplujících výkon jednotlivých ministerských aparátů vítáme. Trend našeho zadlužování má však své hlavní příčiny jinde;

- na str. 5 se vláda zavazuje „provést prověrku mandatorních a kvazimandatorních výdajů státního rozpočtu.“ Mandatorní výdaje považujeme za hlavní systémový problém veřejných financí, ale dělat – jakoby od nuly – jejich další prověrky není třeba. Fakta známe. Je třeba omezit mandatorní povahu výrazné skupiny výdajů a snižovat jejich podíl ve státním rozpočtu. K tomu je nezbytné učinit hluboké změny v sociálně-zdravotním systému, který představuje jejich nejvýznamnější část. Na náznak těchto změn vláda zcela rezignuje;

- na str. 5 vláda deklaruje závazek zajistit „udržení schodku veřejných financí pod 3% hrubého domácího produktu.“ Příslib nezvyšovat tempo růstu zadlužování je jistě pozitivním signálem. Avšak vláda pokračuje v mylném uvažování, ve kterém je schodek ve výši 3 % HDP mantrou a měřítkem úspěšnosti rozpočtové politiky. Je třeba deficity snižovat dále a tím (alespoň relativně) zmenšovat náš celkový státní dluh;

- na str. 8 vláda uvádí, že „obnoví systém pobídek pro zahraniční a domácí firmy“. Jde o nástroj neefektivní, který nepřispívá ke snížení nezaměstnanosti. Nepotřebujeme pobídky, ale kvalitní podnikatelské a investiční prostředí, v němž nebude nikdo pozitivně ani negativně diskriminován;

- za hrubou chybu považujeme, že vláda „nezavede školné ani zápisné“ na vysokých školách (str. 10). Tím rezignuje na významný motivační prvek, který by umožnil nastolit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou ve vysokém školství a dodat do vysokoškolského systému elementární spravedlnost;

- vítáme „zjednodušit proces administrativního řízení stavebních povolení liniových staveb, a to včetně posouzení vlivu na životní prostředí“ (str. 11). Je to jedno z klíčových opatření k oživení investiční aktivity. Vláda ale také hodlá zachovat legislativně zaručenou úroveň občanských práv týkajících se životního prostředí (str. 8), což jinými slovy znamená, že minoritní, nátlakové skupiny budou i nadále schopni blokovat rozvoj měst, obcí a infrastruktury;

- na str. 12 se píše, že „vláda vytvoří podmínky pro zvýšení soběstačnosti České republiky v základních zemědělských komoditách.“ To v dnešní době považujeme za naivní a nesplnitelné. Měli bychom se spíše zaměřit na produkci takových produktů, ve kterých máme komparativní výhodu (dokážeme je vyrábět kvalitněji a relativně levněji, než ostatní) a ostatní produkty kupovat od těch, kteří je dokážou produkovat efektivněji (za nižší ceny) než my.

část 5  Nesrozumitelnosti a nejasnosti

Mnoho formulací textu programového prohlášení je nejasných, nevysvětlených, možná záměrně. Jako ukázku uvádíme několik příkladů:

- str. 4: vláda bude zveřejňovat „výdaje placené z peněz daňových poplatníků, včetně zakázek malého rozsahu“. Jak „malý“ je podle vlády malý rozsah? Je to rozumný slib?

- str. 4: co znamená novotvar „internetová ekonomika“? Je to něco jiného, než stejně vágní „vědomostní“ nebo „informační ekonomika“?

- str. 6: vláda chce zvyšováním minimální mzdy „zajišťovat důstojný život zaměstnanců“. Zvyšování minimální mzdy je ekonomickým nesmyslem, který bude zvyšovat nezaměstnanost (viz analýza IVK o dopadech minimální mzdy v EU, Newsletter IVK č. 2, 2014), ale co se rozumí termínem „důstojný život“? Chce ho vláda v budoucnu nějak definovat?

Vláda „důstojný život“ v programovém prohlášení přímo nedefinuje, nepřímo jej ale vztahuje k průměrnému příjmu či mzdě. Představy o důstojném životě mohou být různé, ale vztahovat je k úrovni mzdy? Hluboce podprůměrný ekonomický přínos nemůže být honorován téměř poloviční úrovní průměrné mzdy – s výjimkou toho, že by to někdo dotoval. A vláda si myslí, že by to měli dělat zaměstnavatelé.

- str. 7: vláda chce dočasně osvobodit od plateb na sociální pojištění firmy zaměstnávající „občany zvláště ohrožené na trhu práce“. Dovede si představit, jak to dělat? Mezi ně zařazuje i „absolventy vysokých škol“. Ti jsou skutečně „obzvláště ohroženi“? Statistická data ukazují pravý opak. Tato „podpora“ bude navíc konstruována tak, aby „byla v zásadě rozpočtově neutrální“. Jak se to dá zařídit? Větším zatížením firem, které nezaměstnávají „ohrožené na trhu práce“?

- str. 8: vláda se zasadí o „posílení ekologické výchovy ve školách“. Domnívají se autoři programového prohlášení, že může existovat ještě větší indoktrinace dětí v tomto ohledu, než jak je tomu dnes?

- str. 11: vláda „nebude omezovat objem prostředků do infrastruktury“. Omezovat vůči čemu? Vůči minulým letům (kdy byl výrazně omezován)?

- str. 12: vláda bude prosazovat nový model prezentace ČR v zahraničí „vývozem českého umění a české kultury“? Má nějakou představu, jak to bude dělat?

- str. 12: vláda bude klást důraz „na práva ekonomická, sociální a kulturní“. Existují tato práva? Jsou to standardní občanská práva? Zejména absurdně působí „práva kulturní“. Myslí i toto vláda vážně?

- str. 14: vláda bude provozovat „inkluzivní vzdělávání“. Tato módní, u nás nikdy a nijak veřejně diskutovaná teze předpokládá – podle Wikipedie – „radikální změnu filozofie celého školství“. Má právě toto vláda na mysli?

Nejasných, nedefinovaných termínů a tezí je v předloženém programovém prohlášení vlády velké množství. Občan si v nich nemůže udělat jasno. Jako občané České republiky jsme přesvědčeni, že by toto programové prohlášení vlády mělo být odmítnuto.

Institut Václava Klause, 18. února 2014.

 

Kategorie: 

Stanovisko Institutu Václava Klause k situaci na Ukrajině

Politický komentář IVK č. 18 - k situaci na Ukrajině

1. Ukrajina je ve své dnešní podobě do značné míry umělým celkem, který se samostatným státem stal až v důsledku rozpadu SSSR před dvěma desetiletími.

2. Jsou v něm na jedné straně území na západě země, která nikdy součástí Ruského impéria nebyla (Zakarpatská oblast, Halič a další) a k Rusku byla připojena až po 2. světové válce, území poznamenaná bojem za ukrajinskou samostatnost (i na straně nacistů), a na straně druhé od 18. století čistě ruské oblasti (Krym, Oděsa, východ země), pro něž samostatnost Ukrajiny znamenala vytržení ze svého původního národního celku.

3. Jistá umělost tohoto státního útvaru a rozdílné představy jeho obyvatel o jeho budoucnosti a směřování paralyzovaly jeho politický život od samého počátku. I z Prahy jsme to dobře viděli. Své vykonala i nezvládnutá transformace země, tíživé dědictví komunismu i ekonomický a politický chaos posledních dvaceti let.

4. Ukrajina zůstala a nemohla nezůstat zemí hluboce ekonomicky zakotvenou v postsovětském prostoru, navázanou a v mnoha ohledech závislou na Rusku. To je přirozené, a neexistuje žádná snadná cesta, jak to změnit.

5. Pro Rusko je Ukrajina více než nejbližší zahraničí, více než např. Estonsko, Tádžikistán či Ázerbájdžán. Je to historická kolébka jeho státnosti a kultury, domov desítek miliónů Rusů.

6. V této situaci představa některých lidí v Evropě, a zdá se i předních představitelů EU, reprezentantů dnešní České republiky a hlavně politických aktivistů, že je možné připustit střet o orientaci Ukrajiny a vést boj o její směřování na Západ či Východ, ignoruje realitu. Zemi to vede do neřešitelného konfliktu, který může skončit pouze tragédií.

7. Udržet Ukrajinu v její objektivně existující geopolitické situaci jako samostatný a současně fungující a prosperující stát vyžaduje dlouhodobě jak od jejích politiků, tak i od zahraničních partnerů velkou míru zdrženlivosti a diplomatického umu. Na všech stranách jsme bohužel svědky pravého opaku.

8. Ze strany Západu jde o velkou nezodpovědnost živit ambice a iluze radikálů ze západu Ukrajiny, že skutečně existuje volba mezi Východem a Západem a že EU a USA jsou schopny Ukrajinu jako celek v jejím západním směřování nejen podpořit, ale i dlouhodobě zajistit. Takový jasný a pevný zájem a ochota nést za něj oběti na Západě ve skutečnosti chybí. Západ pomohl rozběhnout krizi, jíž si ve skutečnosti nepřeje a jejíž důsledky není ochoten nést.

9. Postavit Ukrajinu před volbu – Východ nebo Západ, znamená ji rozbít. To se, zdá se, bohužel děje.

10. Rovněž se zdá, že si to většina zúčastněných začíná uvědomovat. Otázkou je, zda již není pozdě. Iluzí je zejména představa, že tento problém mohou vyřešit nové volby.

Václav Klaus, Jiří Weigl, 21. února 2014

 

Kategorie: 

Stanovisko k Vánočnímu poselství prezidenta Zemana

Stanovisko k Vánočnímu poselství prezidenta republiky Miloše Zemana

 

Na rozdíl od svých předchůdců v prezidentském úřadu, současný prezident ČR Miloš Zeman se rozhodnul opustit tradici prezidentských vystoupení na Nový rok a před občany země vystoupil 26. prosince 2013 s tzv. „Vánočním poselstvím“.

 

  1. Je pravda, že prezidenti Masaryk i Beneš se obraceli ke svému národu o Vánocích. Činili tak obvykle před Vánocemi, ne na konci těchto svátků (což ale nečiním jako zásadní kritickou výhradu).
  2. Na rozdíl od prezidentů, na které se Miloš Zeman odkazoval, ale také na rozdíl od prezidentů Havla a Klause, se současný prezident ve svém „Štěpánském poselství“ nepokusil o nic – kromě obhajoby svého výkonu ve funkci prezidenta.
  3. Zemanovo „poselství“ nebylo ničím jiným, než pokusem o inventuru svého pobytu na Pražském hradě a, ano, vládnutí.
  4. Miloš Zeman tak i nadále využívá příležitosti, kterou mu dala přímá volba hlavy státu k tomu, aby i nadále přeformátovával parlamentní demokracii v ČR na „kvaziprezidentský“  politický systém.
  5. Prezident se pokusil bilancovat výsledky svých volebních slibů, nevyužil čas k popisu stavu české společnosti, nenabídnul vlastní výklad toho, proč a jak se česká společnost k dnešnímu stavu dopracovala, co z toho (podle něho) plyne a jaké jsou jeho výhledy do roku, jenž nás čeká.
  6. Namísto toho jsme se dozvěděli, že se několikrát neúspěšně pokusil zbavit závislosti na cigaretách, že nad Pražským hradem vlaje „konečně“ vlajka EU, že se pan prezident snažil zlepšit čerpání tzv. evropských fondů či jeho rozhodnutí neudělit žádnou amnestii a  zbavit se rozhodování o tzv. prezidentských milostech (já tvrdím z vlastní pohodlnosti).
  7. V kontextu vážných hospodářských a politických problémů země, v souvislostech s nepřehlednou a nestabilní situací ekonomickou a sociální v nejbližším okolí České republiky, považuji „Vánoční poselství“ Miloše Zemana za sebestředné, prázdné, bezobsažné a povrchní.
  8. Vzhledem k tomu, že se Miloš Zeman odklonem od tradice novoročních vystoupení prezidentů „přihlásil“ k poselstvím prvorepublikových prezidentů, namátkou jsem ve své knihovně vyhledal Vánoční poselství prezidenta Edvarda Beneše z roku 1944 (projev ze 23. 12. 1944, in „Šest let exilu a druhé světové války“, str. 237,  1. vydání, 1946). Kromě pečlivého popisu aktuální válečné situace, kromě optimistického poselství československému lidu, nabízí v tomto projevu Beneš rámcový pohled na to, jaké bude poválečné uspořádání poměrů ve svobodném Československu.
  9. Dvě „vánoční poselství“ dvou prezidentů této země. Jistě, v rozdílných podmínkách. Přesto - jaký to rozdíl mezí státníkem Edvardem Benešem a výhradně o sobě mluvícím a do sebe zahleděným Milošem Zemanem!

 

26. prosince 2013, 13.59 hod.

Kategorie: 

Stanovisko k návštěvě prezidenta ČLR v ČR

Probíhající návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice považuji za příspěvek k posilování všestranných vazeb s touto asijskou velmocí, druhou největší ekonomikou světa.

Dalo se očekávat, že návštěva hlavy ČLR opět v české politice vyprovokuje, po celých 26 let uměle vytvářenou, vášnivou debatu o přijatelnosti či nepřijatelnosti rozvoje vztahů s tzv. „komunistickou Čínou“ a „boj za svobodu Tibetu“.

S touto argumentací jsem nikdy nesouhlasil a nepřistupuji na ni ani tentokrát. Svobodný obchod je zdrojem prosperity, růstu bohatství a blahobytu společnosti. V takovém prostředí dojde snadněji i ke kultivaci občanských a lidských práv.

Ani nahlížení na současnou Čínu jako na zemi s fundamentalisticky komunistickou ideologií nesdílím. Svět se vyvíjí, stereotypy platné před několika desetiletími dnes neplatí a svádět již dávno vybojované bitvy považuji za kontraproduktivní.

Prázdný, zpravidla lehkovážně a neupřímně míněný souboj o tzv. „svobodu Tibetu“ považuji za prefabrikovaný, neobjektivně jednosměrný výron myšlení západního levicového establishmentu tendenčně pěstovaného  v části českých intelektuálských kruhů.

Čína má nepochybně řadu svých vlastních problémů. Ty si ale musí vyřešit sama, stejně jako řadu problémů, kterých máme až nad hlavu, si musíme vyřešit také my sami. Než neplodný spor o čínský společenský a hospodářský model, upřednostňuji souboj o obhajobu svobody v eurounijním prostoru socialistického kapitalismu.

Ivo Strejček

29.3.2016

Kategorie: 

Stanovisko k tzv. „mediálnímu poškození ODS některými členy jihlavské ODS“

Mladá fronta Dnes v příloze Vysočina se v jednom ze svých článků ze dne 21. listopadu 2013 dotázala tří členů místního sdružení ODS Jihlava (Jana Tesaře, Michala Zigla a Ericha Janderky) na jejich volební preference několik dnů před konáním předčasných parlamentních voleb.

Celý text MfDnes zde: http://jihlava.idnes.cz/clenove-ods-na-vysocine-chteji-dat-hlas-jinym-stranam-p0t-/jihlava-zpravy.aspx?c=A131021_1990671_jihlava-zpravy_mv

Vzhledem k tomu, že jejich veřejné stanovisko se stalo předmětem opakovaného projednávání jak na regionální radě ODS Vysočina 31.10.2013, tak na jednání sněmu regionálního sdružení ODS Vysočina 9.11. 2013 a vzhledem k tomu, že můj postoj k této věci je opakovaně zkreslován, podávám následující vysvětlení:

 

  1. Nejprve prohlašuji - neboť jsem na to byl jedním z delegátů sněmu dotazován - že nejsem v žádném případě „vodičem“ pánů Tesaře, Zigla či Janderky. Jejich názory jsem si, tak jako všichni ostatní, přečetl na stránkách MfDnes. Považuji za nedůstojné a ponižující opakovaně na takové dotazy odpovídat. Nikdy jsem se s názory a postoji lidí nesnažil manipulovat. Nečinil jsem tak ani v tomto případě.
  2. Přestože nemíním přeceňovat mediální dopad regionální přílohy deníku MfDnes, domnívám se, že vyjádření výše zmíněných členů ODS několik dní před volbami oznamujících, že svoji stranu nebudou volit, bylo politicky nerozvážné.
  3. Volební boj je soupeřením konkurenčním, proto veřejně vyjádřit preferenci konkurenčnímu politickému uskupení může být oprávněně některými solidními členy ODS vnímáno jako snaha cíleně poškodit tuto stranu ve finální části předvolební kampaně a nelze se snad ani divit, že někteří z dlouhodobě věrných používají slovo „podraz“.
  4. Není ovšem celý problém daleko komplikovanější? Spíše než hledat a prosazovat cesty k vyloučení těchto tří členů, doporučuji zamyslet se nad důvody, které je k takovým – v mnoha směrech zoufalým - vyjádřením vedly.
  5. Výsledky voleb totiž za pár dnů ukázaly, že ODS přišla o závratnou většinu svých voličů a předpokládat, že k tomu rozhodným způsobem na Vysočině přispěli pánové Tesař, Zigl a Janderka, je stejně hloupé a nesmyslné, jako jejich mediální vystoupení.
  6. Namísto hledání vnitřního nepřítele a prosazování tzv. „pročištění strany“ (jak o tom, bohužel, někteří z členů z rady místního sdružení Jihlava a regionální rady ODS na Vysočině mluví) považuji za užitečnější rozproudit náročnou „politicky nekorektní“ vnitrostranickou diskusi o podstatných příčinách, které ve volbách v říjnu 2013 rozhodly o pokořujícím kolapsu ODS.
  7. To, zda si takovou diskusi všichni členové místního sdružení ODS Jihlava (jejímiž členy pánové Jan Tesař, Michal Zigl a Erich Janderka prozatím ještě jsou) přejí a proto zvládnou, ukáží nejbližší týdny. Velmi bych si to přál.

 

10. listopadu 2013

Kategorie: 

Stanovisko k výsledkům komunálních a senátních voleb 2014

Stanovisko k výsledkům komunálních a senátních voleb konaných v ČR ve dnech 10.-11. 10. 2014

Zcela zřetelně a srozumitelně to řekl v několika sobotních povolebních televizních vstupech pro ČT 24 Andrej Babiš, vůdce hnutí ANO: „ANO a další podobná nepolitická uskupení tu jsou [v ČR] proto, aby skončila pětadvacetiletá éra vlády politických stran v této zemi“.

Potvrdilo se tak, že v právě skončených volbách šlo o podstatně víc, než pouze o reálné procentní zisky stran, uskupení a kandidátů.

Šlo o potvrzení souboje mezi těmi, kteří se domnívají, že i napříště má být politika obhajována politickými nástroji (jejichž nositeli jsou v zastupitelské demokracii politické strany) a mezi těmi, kteří politiku ze své podstaty odmítají, věří v post-politické uspořádání bez politických stran, ve kterém nebude sporu mezi množinami idejí, v němž je politická soutěž nahrazena prosazováním zájmů prostřednictvím byrokratů, expertů i nepolitiků, což jim snadněji pomůže prosazovat jejich vlastní zájmy.

Vážím si každého, kdo do těchto voleb vstoupil v modrých barvách ODS a beze studu za logo této strany.

Bylo to rozhodnutí mimořádně riskantní. Míra mediální destrukce značky ODS (a nejméně od roku 2011 i obratně k destrukci této strany cílená) byla gigantická.

Je obdivuhodné, s jakou odvahou se kandidáti ODS nebáli riskovat i s vědomím, že to pro ně leckde může znamenat pád pod hranu volitelnosti nebo významné ztráty pozičního postavení na radnicích.

Někde k tomu, bohužel, také došlo, ale byla tu i města a obce, kde ODS dosáhla nečekaně dobrých výsledků.

Oceňuji odvahu jít do soutěže jako outsider a nesmírně si vážím síly každého z kandidátů, kteří v této soutěži nezapřeli své svědomí.

Jistě, není jediného důvodu nad většinou výsledků jásat. Ale něco dělat se musí vždycky. Nelze poraženecky unaveně a vysíleně klesnout. Zkusme v  tomto kontextu hodnotit výsledky voleb pro ODS v daném okamžiku politického vývoje v ČR příznivě.

Věřím, že další pokles preferencí se snad již nekoná a s ohledem na to, jak dopadly konkurenční politické projekty bojující o „stejného voliče“, nás trpělivá práce, doufám, může postupně a velmi pomalu posunovat vpřed.

Překvapením těchto voleb pro mě osobně je celoplošný kolaps podpory TOP 09. Mnozí jsme tušili, že tomuto uskupení chybí komunální zakotvení a tedy přirozená báze, o kterou se politická strana přirozeně opírá a ze které roste. Tak prudký pokles přízně jsem ovšem nečekal.

Za zajímavý považuji nárůst podpory KDU-Čsl. Jistě, tato strana se opírá o nesmírně věrné jádro svých voličů, ale je i možné, že se k tomuto subjektu přidala i část bývalých voličů ODS. Ke standardní politické straně, kterou (zejména v moravské části ČR) mohou považovat za konzervativní alternativu v situaci, kdy se přirozeně zdráhají podpořit nesrozumitelné ANO či TOP 09. Pokud by tomu tak alespoň částečně bylo, pak šance, že návratem k důsledné konzervativní politice ODS tyto voliče postupně můžeme získat zpět, tu existuje.

Překvapením naopak nemůže být povolební výsledková roztříštěnost. Tento fakt signalizovala inflace vzniku nejrůznějších uskupení „pro něco nebo za něco“. Jde o projekty monotématické, které budou sveřepě prosazovat svá dílčí témata bez ohledu na celkový kontext  vymezený možností a schůdností.

Nicméně právě ona monotématičnost bude tato uskupení v důsledku oslabovat a jejich atraktivitu pro voliče v čase i snižovat.

Věřím, že to bude právě ODS, která si uvědomí smrtelné ohrožení parlamentní demokracie ve svém současném největším soupeři – ve hnutí ANO a v jejím předsedovi, Andreji Babišovi.

Věřím, že to bude především ODS, která se s odvahou postaví na obranu parlamentní demokracie a bude odhodlaně vzdorovat pokusům ANO (a podobně koncipovaným subjektům) realizovat v Čechách Babišův „báječný nový svět“ nepolitických oligarchických hnutí, který je v důsledku útokem na náš svobodný svět.

Ivo Strejček

12. října 2014 

Kategorie: 

Stanovisko: pouze poslanci ODS podpořili hlasováním tzv. "Klausovu výjimku"

Ivo Strejček: Stanovisko: výsledky hlasování poslanců Evropského parlamentu za ČR

Návrh protokolu o aplikaci Charty základních práv a svobod EU na ČR (Článek 48(3) Lisabonské smlouvy

(00091/2011 – C7-0385/2011 – 2011/0817(NLE))

 

  1. Dne 22.května 2013 proběhlo na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku hlasování o tzv. „Klausově výjimce“ 
  2. Mylné a zavádějící informace českých médií o výsledcích tohoto hlasování vyvolaly oprávněné pobouření voličů ODS, kteří na základě takových zpráv podezírají poslance ODS, že spolu s ostatními členy EP hlasovali proti tzv. „Klausově výjimce“
  3. Tímto svým stanoviskem tak odpovídám hromadně na značné množství mailů i sms zpráv našich voličů. Doufám, že následující informace jednoznačně potvrdí, že to byli pouze poslanci ODS, kteří při hlasování podpořili požadavek bývalého presidenta ČR Václava Klause o sjednání výjimky aplikace Charty základních práv a svobod EU na ČR
  4. Každý poslanec (poslankyně), kdo v elektronickém hlasování hlasovali „+“ (ano), hlasovali pro to, aby se Evropská rada požadavkem Václava Klause nezabývala (tedy aby byl Klausův požadavek „smeten se stolu“).
  5. Požadavek Václava Klause podpořil pouze ten, kdo v závěrečném hlasování hlasoval „–„  (ne)
  6. Výsledky hlasování:

KDU-Čsl

Březina +, Roithová +

ČSSD

Brzobohatá +, Dušek +, Falbr +, Mynář +, Poc +, Rouček +, Sehnalová +

KSČM

Maštálka +, Ransdorf +, Remek+, Kohlíček nebyl přítomen na hlasování

ODS

Cabrnoch -, Češková -, Fajmon -, Kožušník -, Ouzký -, Strejček -, Tošenovský -, Vlasák -, Zahradil -

 

Výsledky jmenovitého hlasování lze zkontrolovat zde:

  1. http://www.europarl.europa.eu/news/en/pressroom/ep-vote
  2. http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-%2f%2fEP%2f%2fNONSGML%2bPV%2b20130522%2bRES-RCV%2bDOC%2bPDF%2bV0%2f%2fCS&language=CS 

 

Kategorie: 

Starý Macron s tváří mladíka

První zahraniční cesta francouzského prezidenta Emmanuela Macrona vedla do Berlína. Přijetí kancléřkou Merkelovou bylo „vřelé“, neboť Berlínu se líbí Macronův vyhroceně proevropský slib, že jeho politikou bude „výkonnější Evropa, demokratičtější Evropa a Evropa více politická“. Na závěr berlínské schůzky se Merkelová a Macron shodli, že „vdechnou novou dynamiku do vzájemných vztahů ... a že společně připraví novou cestovní mapu pro zásadní reformy EU i za cenu otevření smluv“.

Německá a francouzská pozice na závěr Macronovy letmé cesty do Berlína potvrdily, že se ve Francii stal prezidentem muž „starých evropských pořádků“ s tím rozdílem, že své představy o reformách EU federalistického typu je odhodlán prosazovat s novým elánem a budovatelským nadšením. Macron demonstruje, že nahradí už poněkud omšelé eurofederalisty Junckera a Verhofstadta, a podobně, jako se mu ve Francii v předvolebním boji podařilo najít nový nátěr přežilému francouzskému socialismu, bude hledat i atraktivnější přebarvení starých evropských problémů a jejich řešení.

Pro Českou republiku a utváření její mezinárodní politiky v budoucích letech je nutné si povšimnout, že ani Merkelová, ani Macron se při svém prvním setkání nijak neobtěžovali ve svých stanoviscích zmínit i nutnost ochoty zbytku EU akceptovat „hluboké a zásadní reformy“, které vzniknou na půdoryse německo-francouzských zájmů v Evropě. Měli bychom se připravit na to, že Macronovo opakované volání po „političtější Evropě“ nebude ničím jiným, než tlakem na intenzivnější prosazování francouzského politického vlivu skrze evropské instituce.

Je nezbytné si realisticky uvědomit, a tomu přizpůsobit strategii a taktiku (již dnes výrazně limitované) obrany našich zájmů, že s Macronem přichází další fáze budování stále těsnější unie, nebezpečnější možná o to, že s „lidskou tváří“ francouzského mladíka.

 

Kategorie: 

Stát vydá téměř milion na vystudování jednoho lékaře, ale ti pak kvůli lepším podmínkám odcházejí do zahraničí. Co vy na to?

Součástí svobody volby je i riziko, že vystudovaný lékař odejde pracovat do zahraničí, kde mu nabízejí lepší podmínky (pracovní, finanční, profesionální). S tím se ve svobodné a otevřené zemi nedá nic dělat. A není to příběh pouze některých lékařů, ale i odborníků či řemeslníků z jiných oborů lidské činnosti. A tak jako od nás do zahraničí, i k nám přicházejí odborníci odjinud. Toto je výsledek spontánního rozhodování každého jednotlivce. Každý má právo hledat svobodně své štěstí na základě vlastních preferencí. Já necítím právo jim v tom jakkoliv bránit či jejich touhy omezovat.

Kategorie: 

Státem dorovnané mzdy za kratší pracovní týden v podnicích, které byly nuceny omezit výrobu. Ano, či ne?

Ne. Stát už naštěstí neurčuje, co by jednotlivé firmy měly vyrábět, tudíž nenese žádnou odpovědnost za rizika spojená s jejich výrobními programy. Ano, některé výroby jsou současnou krizí postiženy silně, jiné firmy mají tolik zakázek, že je nestíhají plnit. Proč by měl stát z daňových příjmů upřednostňovat některé na úkor jiných? Z tohoto pohledu se sporně jeví i štědrý program refundace rekvalifikací pro zaměstnance postižených firem. Stát tím dotuje budoucí prosperitu těchto společností a opět na úkor těch, kteří řádně plní všechny své daňové povinnosti. Podnikání je riskantní a nelze postupovat metodou „zisky jsou soukromé, ztráty se zestátní“.

Kategorie: 

Světová a česká politika na pozadí syrské krize (rozhovor pro Parlamentní listy, 16. 4. 2018)

Během víkendu USA, Velká Británie a Francie zaútočili na Sýrii. Šlo o velmi omezený úder coby odveta za údajný chemický útok. Syrská opozice se údajně vzteká, že šlo o frašku a čekali větší pomoci. Trump vzkázal Macronovi, že zájmem USA je co nejrychlejší stažení ze Sýrie a všichni dávají najevo, že další útok nebude. Jak to celé hodnotit? Zejména v kontextu úvah před úderem, že se blíží světová válka atd. Byla to fraška, nebo velmi nebezpečná situace?

To hlavní, co je třeba silně říci, je fakt, že možná k hrůznému chemickému útoku v Sýrii došlo, není však vůbec jasné, kdo jej podniknul a s jakými cíli. Je nepřijatelné, aby Západ podniknul útok, aniž bychom jasně věděli, kdo je vinen. Hra na to, aby Američané a Britové „neztratili tvář“ a současně aby se „jako nikomu nic nestalo“, svědčí o katastrofální nekompetenci západní diplomacie. Nezkoumejme, jak účinný byl alianční útok a z jakých důvodů byl takový, jaký byl, zkoumejme za jakých okolností a v jaké kvalitě politického a strategického uvažování proběhl. Tentokrát, alespoň pro mě, už neobstojí, že Trump svádí smrtelný souboj uvnitř washingtonských „starých struktur“. Průběžné zvyšování mezinárodního napětí ze strany Ameriky už nelze takto omlouvat. Ukazuje se, že ti, kteří volili Trumpa a nevolili Clintonovou pro její militaristické sklony, se zmýlili pouze v čase. Podle mého názoru, a Trumpa jsem vždy vehementně podporoval, to Trump s Washingtonem prohrál a aby se nějak vymknul domácímu tlaku, jde zbrojařům i vysloveným bláznům typu McCain naproti. O britské premiérce a jejím stylu uvažování jsem v průběhu vyjednávání brexitu ztratil veškeré iluze a rozhodování francouzského prezidenta Macrona jsou pouze přívěskem jeho ega.

Co si myslíte o celé věci s chemickým útokem? Není Asad trochu magor, že by to udělal potom, co Trump řekl, že chce Američany ze Sýrie stáhnout?

Mně to celé prostě nesedí. Asadovy jednotky vítězně postupují zemí, s lidovou podporou osvobozují jednotlivá města a současně západní svět považuje Asada za kriminálníka a čeká na cokoliv špatného, co Asad udělá. Vše navíc v době, kdy je podporován Rusy a všichni vědí, že Západ čeká na sebedrobnější záminku vyhrotit to vše „antirusky“. Proč by to Asad dělal, vždyť si musel být vědom strašidelných důsledků, vojenských i mezinárodněpolitických? Nic nemohl získat. Mohl pouze ztratit. Totéž Rusové. Proč by něco podobného kryli či dokonce organizovali? Proč by riskovali ztrátu prestiže v arabském světě, když si ji v posledních letech dobyli svým úspěšným působením v Sýrii? A proč by Rusové riskovali konfrontaci se Západem, když to zcela evidentně nemůže být v jejich politickém zájmu? Ne, myslím, že tam někdo tak brutálně útočil, chtěl do toho Asada i Rusy namočit. A proč na to Američané a Britové skočili, to je další úvaha.

Prezident republiky Miloš Zeman označil útok USA a spojenců v Sýrii za kovbojskou akci, která brání návratu uprchlíků do své vlasti. Ozbrojený útok na jakoukoli zemi může dle něj být veden jen se souhlasem Rady bezpečnosti OSN (s výjimkou islámských teroristů).

Američané, Britové i Francouzi se předhánějí v obhajobě svého útoku na syrské cíle. Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by to směšné. Jestliže Američané zdůvodňují akci tak, že šlo o útok na cíle, o nichž mají „nezpochybnitelné důkazy poskytnuté médii a nevládními organizacemi“, pak o podstatě svého konání říkají všechno. Žádné tvrdé, jasné, přesvědčivé důkazy neměli!

Obcházení mandátu Rady bezpečnosti není ničím jiným než „humanitárním intervencionismem“ ve stylu historií zdiskreditované válečnice Albrightové. Kam se posouvá světový pořádek, když Američané s Brity a Francouzi pod mezinárodním tlakem přiznávají, že to možná byl útok „bez právního opodstatnění, byl ale legitimní“. Co se bude dít se světem, kde si velmoci budou počínat „legitimně, ale protiprávně“ ve prospěch sledování svých vlastních cílů? Případ Skripalových – bez důkazů, útok na Sýrii – bez důkazů. Co se v takovém světě stane dalšího?

Prezident Zeman prohlásil, že Západ dle něj „neuvěřitelně rozvrtal Střední východ“ včetně Iráku, kde se zbraně hromadného ničení nenašly, a Libye, díky čemuž směřují do Evropy ilegální imigranti Tyto intervence označil za debilitu a hloupost. Co si o tom myslíte?

Když před lety prezident Václav Klaus poukazoval na fakt, že Američané v Iráku zaútočili bez přesvědčivých důkazů, bylo mu spíláno a byl pražskými nekritickými proamerickými fanatiky ze všech stran osočován. A co se stalo? Američané sice do Iráku vtrhli, ale žádné zbraně hromadného ničení nenašli. Tato dobrodružná mise prezidenta Bushe mladšího je stála životy jejich vojáků i ohromné finanční prostředky. Irák destabilizovala, vytvořila z něho nepřehledné chaotické semeniště nenávisti a násilí. To stejné byly francouzské letecké údery v Libyi. Západ svou hloupou politikou rozvrátil Střední Východ i severní Afriku a důsledky již několik posledních let pociťujeme.

Premiér v demisi Andrej Babiš v pondělí při návštěvě Karlovarského kraje řekl, že nálet USA, Británie a Francie v Sýrii má odstrašit od používání chemických zbraní. V sobotu spojenecký zásah označil za nevyhnutelný, v neděli řekl, že nic neřeší… Odvolávám, co jsem odvolal…?

Premiér Babiš je pořád stejný a nijak se nenamáhá být jiný či dokonce na sobě pracovat. Nic vážného si nemyslí, nic vážně neobhajuje. Je mu to jedno. On bude říkat cokoliv, co mu nakukají, že lidé chtějí zrovna ten den slyšet. Já jeho názory vůbec neberu vážně. Co však vážné je, že si takto počíná premiér země. Člověk, který je jejím správcem a měl by ji kormidlovat uvážlivě. To, že jeho názory nelze brát za bernou minci, protože víme, že zítra budou jiné, je katastrofální přiznání strašného stavu české politiky.

Mnohé překvapila reakce ČSSD, která ústy svého předsedy Jana Hamáčka útok označila za odsouzeníhodný. Odpovědí podle něho nesmí být ukázka síly bez mandátu RB OSN. Oproti tomu většina ODS a TOP 09 zásah schvalují. Kdo se v této věci na naší politické scéně chová racionálně a kdo ne? A je to ze strany Hamáčka, který je členem neokonského Aspen institutu uvěřitelné?

Reakce ODS i TOP 09 není třeba nijak komentovat. To jsou prefabrikované odpovědi bez vlastního názoru až na výjimky typu Václava Klause mladšího, jak jsem zaznamenal. Ale ten si to u vedení ODS stejně asi nějak vypije. Předseda ČSSD Hamáček se chová racionálně. Jeho postoj považuji za odvážné vyjádření jiného názoru, než takového, který se téměř povinně očekává.

Ale zkusme to vše zobecnit. ODS i TOP 09 nám dlouhodobě předvádějí, že být „prozápadní“ znamená být k Západu nekritický. Pokud tedy ODS například mluví o svém kritickém přístupu k dnešní realitě v EU, máme to brát vážně? Vždy převáží „prozápadnictví“ a dutý slogan „raději s Bruselem než s Moskvou“. Normální lidé tuto povrchnost prohlédli, a proto preference této „pravice“ také tak vypadají.

Vypadalo to, že už bude vláda s podporou SPD a KSČM. Nyní zase znovu ANO vyjednává s ČSSD. Nemůže Babiš trochu vypadat za hlupáka? Že by to nebyl takový superman?

Vláda s ČSSD je chtěnou Babišovou variantou a vše kolem jsou pouze úhybné taktické manévry. Že to vypadá hloupě, to jsme si zvykli. Že to vypadá, jako by Babiš neměl dlouhodobou vizi a představu, tak to také vypadá – a možná je to i pravda.

Nebude se Babiš dostávat strategicky do stále většího pnutí, když on sám chce s pravdoláskou vycházet (na začátku ho podporovala, chtěl tu mít Sorose, má u sebe lidi od Sorose), ale velká část jeho voličů pravdoláskaři nejsou a pravdoláskaře svým koketování s SPD a KSČM a Ondráčkem už ztratil, podporou USA a EU zase ztratí ne-pravdoláskovce… Do toho tlak Merkelové a jeho byznys v Německu...

Andrej Babiš bude obětí sebe sama. Své nenázorovosti, své plastičnosti, své tekutosti, své záměrné nevyhraněnosti – a svého sledování vlastních zájmů. Kdo s čím zachází, tím také schází. A to bude osud pana Babiše. Pouze se bojím, že k tomu dojde mnohem později, než bych si přál a co by bylo dobré pro tuto zemi. A v této souvislosti je nutné se ptát: ale bude tu pro českého voliče silná rozhodná přesvědčivá alternativa?

 

Ivo Strejček

16. 4. 2018

 

 

Kategorie: 

Tahanice kvůli lékům s obsahem pseudoefedrinu - jaký postoj zaujímáte vy?

Spor mezi Úřadem na kontrolu léčiv a Unií lékárníků přerostl, myslím, ve zbytečnou válku. Důsledkem je poškození normálního zákazníka. Pokud jsou léky obsahující pseudoefedrin masově zneužívány k výrobě pervitinu, ať stát účinněji a nekompromisněji bojuje s výrobci a prodejci drog, ne se zákazníkem, který si jde raději koupit krabičku nurofenu, než aby seděl v čekárně u lékaře. Proč by při tom měl ještě povinně ukazovat občanský průkaz, být registrován a stát se součástí centrálního seznamu, to opravdu nechápu.

Kategorie: 

Ten, kdo nabízí nejnižší cenu, ještě nemusí nabízet nejvyšší kvalitu

Jaký máte názor na případnou změnu zákona o veřejných zakázkách?

Zákon o veřejných zakázkách měl uspokojit nedůvěru veřejnosti v průhlednost výběru firem, které se ucházejí o veřejné zakázky. Proto zásadně (a mylně) omezil možnost posuzovat jiná než cenová kritéria. Zakázku prostě získá ten z uchazečů, který nabídne nejnižší cenu. Firmy v současné tragické hospodářské situaci „berou všechno“ a prostě cenu „podrazí“. Pokud chtějí získat zakázku, musí si tak počínat. To v důsledku znamená, že musí vědomě šidit kvalitu práce i používaných materiálů. Tak dlouho jsme opovrhovali trhem, až tu máme „ze zákona“ zničenou skutečnou hospodářskou soutěž spojenou s rezignací na profesionalitu. A tuhle realitu novela novely nevyřeší.

 

Kategorie: 

Tisková zpráva: Jednotný konsolidovaný základ daně právnických osob

Harmonizace firemních daní jde do dalšího kola.

Europarlament nechce v Evropě  daňovou konkurenci.

Evropští konzervativci a ODS hlasovali PROTI

 

Brusel, 21. března 2012 -- Česká republika a další státy, které těží z relativně nízkých firemních daní, by měly zpozornět. Dlouho připravovaná harmonizace firemních daní postoupila do dalšího kola vyjednávání. Hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu dal v Bruselu zelenou návrhu směrnice o tzv. Společném konsolidovaném základu daně právnických osob (CCCTB, Common Consolidated Corporate Tax Base).

 

"Pro skupinu Evropských konzervativců a reformistů a tedy i ODS představuje hlavní problém to, že by na společný konsolidovaný základ měly povinně přistoupit všechny státy a všechny firmy v EU," vysvětluje europoslanec a člen hospodářského a měnového výboru Ivo Strejček, proč hlasoval proti návrhu legislativy.

"Evropská komise tvrdí, že by CCCTB zjednodušil firmám podnikání na vnitřním trhu. Ze stanovisek českých a evropských podnikatelů ale jasně vyplývá, že zavedení CCCTB by mělo smysl jen tehdy, pokud by byl tento režim pro firmy i státy volitelný a nikoli povinný."

 

Základní fakta o Směrnici o CCCTB:

 

  1. Směrnice má zavést jednotný výpočet tzv. společného základu daně společností, které podnikají ve více členských státech. Tento základ by byl následně alokován mezi země podnikání. V každé zemi by pak byla zdaněna část společného základu daně sazbou platnou v této zemi.
  2. Mechanismus má být povinně zaveden ve všech členských státech EU. Protože ale o daňových otázkách musejí státy rozhodnout jednomyslně a zdaleka ne všechny daňovou harmonizaci podporují, žádá Evropský parlament  v případě  že k jednomyslnému souhlasu Rada nedospěje, aby byl CCCTB povinně zaveden v eurozóně s tím, že ostatní státy se mohou připojit.
  3. Směrnice o CCCTB  by podle EP měla platit pro všechny firmy, zejména statutární evropské společnosti a družstevní společnosti, které se věnují přeshraniční činnosti
  4. 4.     I tehdy, pokud by některému ze členských států klesl v důsledku přechodu na společný konsolidovaný  daňový základ daňový výnos, nesměl by ze společného režimu vystoupit. 
  5. 5.     EP dokonce zvažuje možnost povinného CCCTB pro všechny malé a střední podniky v EU. 
  6. 6.     Evropský parlament navíc žádá, aby Evropská komise  při revizi teto směrnice pět let po jejím vstupu v platnost zvážila zavedení minimální sazby daně právnických osob.

 

Podle europoslance Ivo Strejčka představuje společný konsolidovaný základ z dlouhodobého hlediska značné riziko pro růst a konkurenceschopnost České republiky.

 

"Za prvé: EU má jisté pravomoci v oblasti nepřímých daní, ale CCCTB je pokusem o zásah do práva suverénních států stanovovat a vybírat přímé daně," argumentuje Ivo Strejček. "Za druhé, CCCTB je pouze předehrou k harmonizaci daňových sazeb a tedy k likvidaci daňové konkurence a vynucenému zvýšení daní v České republice. Musíme si uvědomit, že pro Českou republiku je - i vzhledem ke geografickým podmínkám - hlavním nástrojem podpory podnikání a investic právě nízká korporátní daň. Nesmíme se o tuto výhodu nechat připravit státy, kde je podnikání drahé. Za třetí: zavedení CCCTB by u nás znamenalo především obrovské administrativní náklady a okamžitý výpadek rozpočtových příjmů."

 

Plenární zasedání Evropského parlamentu by se směrnicí mělo zabývat na svém plenárním zasedání v dubnu nebo nejpozději v květnu tohoto roku.

Kategorie: 

Tlak na snížení počtu státních zaměstnanců - napadá vás konkrétní řešení?

Moc ne, protože si za to můžeme sami! Nenasytně požadujeme více práv, bezpečí a blahobytu, které nám někdo „zvenku“ musí garantovat. A tak máme úředníka na všechno: na ředkvičky, na plastové lahve, na (ne)kouření, na boj s hráči automatů, na teplotu vody v rybnících, na výšku stropů na restauračních toaletách. Nově bude další „zelená“ armáda úředníků řídit erupce na Slunci. My potřebujeme mít úředníka i na ten provaz, na kterém se chceme oběsit. Jak chcete hledat řešení, když si to nepřejeme?

Kategorie: 

Téměř 90 procent respondentů internetového průzkumu se přiklonilo k názoru, že jedním z největších problémů Česka je korupce. Ano, či ne?

Jistě, za korupcí stojí lidská selhání ale především velký stát. Vysoké daně, které posléze umožňují anonymním úředníkům zpětně přerozdělovat obrovské sumy peněz ve veřejných zakázkách. Státní dotace na cokoliv. Už dobře známé příklady zneužití "evropských" dotací přidělených podle toho, jak si kdo vyšlapal svoji cestičku ministerstvem nebo krajským úřadem. Stále se zvyšující počet razítek nutných na povolení sebemenší lidské aktivity. Nadměrná ale mocná úřednická armáda. Snižme lidem daně a přestaňme jejich peníze ve velkém přerozdělovat. Pokoušejme se rušit nesmyslné regulace. To je jediný účinný boj proti korupci.

Kategorie: 

Téměř dvě miliardy korun vydaných za poslední čtyři roky na předvolební kampaně politických stran. Je to podle vás moc, nebo málo?

Samozřejmě je to moc. Předvolební kampaně jsou neúměrně drahé a rok od roku náklady rostou. Po léta akcelerují výdaje zejména sociální demokraté (kde asi ty neuvěřitelné peníze berou?), ostatní strany pouze kdesi vzadu pokulhávají. Politické strany by se měly v předvolebních kampaních vrátit k nabízení svých vlastních idejí a receptů. Bylo by dobré, kdyby v kampaních zmizely stovky bezduchých billboardů, podivných pokusů o kostnatý politický vtip a zbytečných osobních výpadů. Vše platí daňoví poplatníci a úcta k nim je (nejen) v předvolební kampani na místě.

Kategorie: 

Třetinový neúspěch studentů při státní maturitě nanečisto. O čem to podle vás vypovídá?

O tom, že hloupí nejsou studenti, ale testy. I přesto, že po léta obhajuji srovnávací zkoušky středoškolských studentů. To, co se už 10 let za nejméně 1 mld. Kč připravuje a co studenti ve skutečnosti při generálce absolvovali, byl kostnatý test "jak umíš tipovat". Mnohé otázky byly sporné, odpovědi diskutabilní. Průběh generálky byl drahý, byrokratický a groteskní. Ministr Dobeš by měl vládě ČR urychleně předložit pravdivou zprávu o průběhu testu. Ta by, na základě posledních zkušeností, měla současnou formu státních maturit zastavit a okamžitě uvalit na celý projekt finanční audit.

Kategorie: 

U opravných státních maturit propadla téměř polovina studentů. O čem to podle vás vypovídá?

I to je překvapivě optimistická informace, neboť získat v českých středních školách maturitní vysvědčení bývá snadné. Je proto správné, že byla zavedena státní maturita. Stát si jejím prostřednictvím musí vynutit vyšší výkon studentů i jejich učitelů. Tvrdím to i s vědomím, že letošní start státních maturit provázely nejasnosti, nepřiměřeně vysoká byrokracie a (zřejmě) i nízká náročnost testů. Ale někde se začít musí. To, že malá část studentů nesložila ani opravnou maturitní zkoušku, svědčí o tom, že na studium s maturitou prostě nestačili.

Kategorie: 

Usnesení 23. kongresu ODS, 2012, Brno

Usnesení 23. kongresu ODS, 3.-4. listopadu 2012, Brno

Politická část usnesení

1. Preambule

Kongres Občanské demokratické strany: 

1.1. děkuje voličům ODS za podporu a všem členům ODS za kvalitně odvedenou práci ve volební kampani

1.2. děkuje všem, kteří se podíleli na volební kampani – dobrovolníkům, Hlavní kanceláři ODS, manažerské síti ODS, Mladým konzervativcům a dalším partnerským organizacím

1.3. děkuje Konfederaci politických vězňů za dlouholetou přízeň a velice si váží spolupráce a podpory z její strany

2. Vnitřní záležitosti ODS

 Kongres Občanské demokratické strany: 

2.1. ukládá VR vypracovat návrh vyrovnaného financování ODS tak, aby reflektoval aktuální výsledky letošních voleb i dopad počtu získaných krajských a senátních mandátů na příjmy ODS

2.2. ukládá VR předložit změnu Stanov ODS tak, aby byla zvýšena odpovědnost předsedů OS a předsedů RS (či odpovědnost celých OR a RR) z hlediska vyrovnaného rozpočtu a zodpovědného hospodaření oblastí a regionů

2.3. ukládá Grémiu ODS, aby uložilo jednomu ze zvolených místopředsedů ODS vytvořit nový systém komunikace uvnitř ODS, který doplní stávající intranet „MojeODS“; mělo by se zejména jednat o efektivní obousměrný přenos informací a podnětů a dále o systém pravidelných osobních návštěv jednotlivých členů vedení ODS a ministrů za ODS v regionech a oblastech

3. K domácí politice 

Kongres Občanské demokratické strany:

3.1. bere na vědomí programový koncept předsedy ODS „Cesta k důvěře“ jako základ k jednání s koaličními partnery o úpravě vládního programového prohlášen 

3.2. konstatuje, že prioritou ODS je pokračování vlády v koalici s TOP 09 a LIDEM 

3.3. žádá členy poslaneckého klubu ODS, aby rozpory řešili především na půdě stranických orgánů a respektovali většinová usnesení poslaneckého klubu

3.4. vyzývá tzv. rebelující poslance, aby upustili od své sólové akce a respektovali většinové stanovisko poslaneckého klubu; jejich počínání vyvolává hrozbu pádu vlády, a tedy i dalšího poklesu voličské přízně ODS a ztrátu koaličního potenciálu v budoucnosti

3.5. podporuje dodržení strategie snižování deficitu veřejných financí pod 3% HDP v roce 2013

3.6. prosazuje schválení Finanční ústavy, která nastaví mantinely a brzdy vůči rozhazovačné rozpočtové politice a je naplněním dlouhodobé programové vize ODS vyrovnaného rozpočtového hospodaření

3.7. považuje důsledné vyrovnání s minulostí za důležitou část politiky ODS a podporuje dokončení restitučních procesů v zemědělství a schválení majetkového vyrovnání vztahu státu s církvemi v tomto volebním období

3.8. konstatuje, že zodpovědná fiskální politika prosazovaná ODS ve vládě umožnila udržet v době ekonomické recese a bankovní krize v EU stabilní hodnocení ČR, které se projevuje nejnižším úrokem z dluhopisů v historii ČR a významně tak snižuje náklady daňových poplatníků na úhradu státního dluhu

4. K prezidentským volbám

Kongres Občanské demokratické strany:

4.1. žádá všechny členy ODS o aktivní podporu pro Přemysla Sobotku, kandidáta ODS na funkci prezidenta ČR jako reprezentanta základních ideových hodnost ODS, kterými jsou svoboda, nedotknutelné soukromí, tržní hospodářství, levný stát, nežití na dluh, solidarita zodpovědných a sebevědomá Česká republika v Evropské unii 

5. K otázkám EU

Kongres Občanské demokratické strany: 

5.1. vyzývá politiky ODS, aby striktně a na všech úrovních zastávali pozici k tzv. bankovní unii schválenou Výkonnou radou ODS dne 27. srpna 2012

5.2. ctí národní suverenitu České republiky a odmítá vznik tzv. bankovní unie, která je přímým ohrožením českých střadatelů, znamená další přesun pravomocí v oblasti bankovního dohledu na evropskou úroveň a de facto předznamenává nárůst transferů finančních prostředků z České republiky do EU 

5.3. podporuje postoje předsedy ODS k návrhu na vytvoření bankovní unie, včetně uplatnění práva veta, pokud by nebyla garantována stabilita našeho finančního sektoru 

5.4. odmítá snahu Evropské komise o zvýšení příspěvku České republiky do rozpočtu EU, a to v době, kdy Česká republika na národní úrovni realizuje nutná, bolestivá a úsporná fiskální opatření

5.5. zavazuje všechny politiky ODS, aby v průběhu vyjednávání o budoucí podobě Evropské unie jednali tak, aby zabránili jakýmkoli novým přímým i nepřímým finančním dopadům a nákladům, které by zvažovaný integrační projekt tzv. bankovní unie mohl v budoucnu mít na Českou republiku, její veřejné finance, finanční i soukromý sektor

5.6. ve vztahu k dalšímu vývoji v Evropské unii ukládá představitelům ODS prosazovat ideový princip „méně regulací a více liberalizace“; odmítáme jednotnou daňovou nebo sociální politiku, ale naopak prosazujeme návrat k ideji volného tržního prostoru bez bariér, který povede k větší konkurenceschopnosti EU ve světě

Kategorie: 

Usnesení poslanců ODS v Evropském parlamentu k výsledkům summitu EU z 8.-9.prosince 2011 v Bruselu

  1. podporujeme pozici premiéra Petra Nečase přijatou na závěr summitu vyčkat na přesné znění  tzv. Smlouvy o rozpočtové unii. Vzhledem ke zcela  nejasnému a obecně formulovanému konceptu Smlouvy považujeme za správné v žádném případě nepřipojovat předběžný souhlas ČR s jejím budoucím obsahem
  2. podporujeme rozhodnutí premiéra Petra Nečase přenést debatu o konečném znění tzv. Smlouvy o rozpočtové unii do Parlamentu ČR. Obáváme se, že tento text bude obsahovat pro ČR dlouhodobě nevýhodné podmínky, které budou znamenat ztrátu klíčových pravomocí vlády ČR a Parlamentu ČR v oblastech rozpočtové, daňové, sociální a pracovní politiky ve prospěch bruselského centra  
  3. vláda ČR získala svůj demokratický mandát z vůle českých voličů. Za základní povinnost vlády ČR proto považujeme sledování dlouhodobých zájmů právě občanů ČR. Věříme, že koaliční strany vlády ČR budou mít tuto povinnost v těchto zlomových chvílích na mysli.
  4. věříme, že se premiérovi Petru Nečasovi, s ohledem na současnou ekonomickou a sociální situaci v zemi, podaří prosadit ve vládě ČR zdrženlivé stanovisko k převzetí závazku ČR o půjčce ve prospěch MMF ve výši asi 90 mld. Kč z devizových rezerv ČNB
  5. takto konstruovanou půjčku považujeme za spornou, neboť snižuje devizové rezervy ČNB v ekonomicky nejisté době.
  6. varujeme před zvyšováním ekonomického hazardu, protože  finanční půjčky centrálních bank členských států EU mají být prostřednictvím MMF uvolněny ve prospěch některých dlouhodobě vědomě špatně hospodařících členských států EMU

13. prosince 2011

Kategorie: 

Usnesení regionální rady ODS Vysočina ze dne 14.10. 2012

Usnesení RR ODS Vysočina, 14.října 2012

 

Vnější usnesení

 

K průběhu a výsledkům voleb do krajských samospráv 2012

 

  1. RR ODS Vysočina děkuje všem voličům, kteří ve volbách do krajských samospráv 2012 svým hlasem podpořili kandidáty ODS.
  2. RR ODS Vysočina děkuje všem kandidátům a členům ODS za nasazení v předvolební kampani.
  3. RR ODS Vysočina děkuje zastupitelům v krajské samosprávě za ODS v letech 2008 – 2012 za odvedenou práci.
  4. RR ODS Vysočina s politováním konstatuje, že ODS ve volbách do krajských samospráv 12.- 13. 10. 2012 neuspěla.
  5. RR ODS Vysočina blahopřeje pánům  Otovi Bencovi, Miloši Vystrčilovi, Radovanu Necidovi a Radku Černému stejně jako paní Janě Fischerové k získání mandátu krajských zastupitelů pro volební období 2012 – 2016.
  6. RR ODS Vysočina uznává, že vítězem voleb do krajské samosprávy Kraje Vysočina je ČSSD, které k vítězství blahopřeje.
  7. RR ODS Vysočina je vážně znepokojena celospolečenským nárůstem podpory KSČM.
  8. Část voličů, poprvé od roku 1989, legitimizovala komunistickou stranu a učinila ji součástí české politické scény. To je pro nás nepřijatelné.
  9. Krajské volby byly vždy v politické historii ČR „volbami o vládě“. Tak tomu bylo i v roce 2012. Přesto zdůrazňujeme, že ODS je politickou stranou, která nedovolí na jakékoliv úrovni zadlužování naší země a okrádání daňových poplatníků. Zdůrazňujeme, že i s vědomím možných proher budeme prosazovat politiku, která je dlouhodobě prospěšná pro tuto zemi a její občany.
  10. 10. Volební výsledek ODS nejen na Vysočině chápeme jako vážné varování pravicových voličů naší politické straně. Základní poselství těchto voleb vnímáme tak, že naši voliči nejsou  s formálním i obsahovým výkonem politiky ODS spokojeni.
  11. 11. RR ODS Vysočina sděluje, že nám náš volební výsledek zásadně omezuje možnosti čestně vyjednávat o naší důstojné účasti v jakémkoliv formátu budoucí vlády v Kraji Vysočina, neboť hluboce respektujeme volební výsledek a rozhodnutí voličů i předvolební závazky ODS.
  12. 12. RR ODS Vysočina jmenuje tým ve složení O. Benc, I. Strejček, M. Vystrčil, kterému ukládá respektovat výsledky voleb do krajské samosprávy 2012 i rozhodnutí RR ODS Vysočina. Pověřuje jej vedením rozhovorů s ostatními politickými subjekty zvolenými do zastupitelstva Kraje Vysočina o budoucí roli ODS v tomto politickém tělese.

 

 

 

 

 

 

 

K průběhu a výsledkům voleb do Senátu PČR

 

  1. 1.    RR ODS Vysočina si váží voličské podpory našich kandidátů ve volbách do Senátu PČR v senátních okrscích Třebíč (č. 53) a Havlíčkův Brod – Chrudim (č. 44) a děkuje všem voličům, kteří odevzdali svůj hlas kandidátům ODS v těchto volebních okrscích.
  2. 2.    RR ODS Vysočina děkuje panu Vítězslavu Jonášovi za důstojný a hodnotný  výkon mandátu senátora v letech 2006 – 2012. Vážíme si jeho pevných politických názorů, se kterými obhajoval například českou jadernou energetiku. Ve svých postojích dával zřetelně najevo, jak vážně myslí péči o zájem voličů nejen z Třebíčska, ale také občanů z celé ČR. ODS na Vysočině nadále spoléhá na osobnost Vítězslava Jonáše a jeho cenné zkušenosti, které  uplatní ve prospěch racionální politiky této strany na Vysočině.
  3. 3.    RR ODS děkuje paní Magdě Křivanové, kandidátce ODS do senátu ve volebním okrsku 44, za nasazení v předvolební kampani. Spolupráce s ní si ceníme a věříme, že i přes nepříznivý výsledek těchto voleb budeme i nadále úzce spolupracovat. Paní Křivanovou považujeme za pracovitou a uvážlivou starostku města Hlinsko a víme, že její práci ocení voliči v komunálních volbách 2014.

 

Kategorie: 

V tomto volebním období poslanci nezrušili žádnou ze svých výhod či náhrad, ačkoliv se o tom mnoho namluvilo. Jaký je váš názor?

Kdykoliv se v Evropském parlamentu hlasovalo o snížení náhrad či zrušení poslaneckých výhod, vždy jsem hlasoval pro tyto návrhy (kontrolovatelné na seznamu výsledků hlasování). Jaké jsou „výhody“ mé poslanecké imunity sám nevím a nikdy jsem se o to nezajímal: pokud spáchám dopravní přestupek - platím pokutu a ztrácím body. Nikdy jsem nepoužil žádných dalších poslaneckých výhod kromě volnějšího parkování na poslaneckou parkovací kartu v Praze. A klidně bych hlasoval pro omezení poslanecké imunity. Nepotřebuji žádná privilegia, normou je mi vnitřní odpovědnost, disciplína a úcta před obecným mravním řádem.

Kategorie: 

VZP chce v příštím roce dát na zdravotní péči o téměř tři miliardy méně, což by se dotklo lékařů i pacientů. Co si o tom myslíte?

VZP prohlásila, že ve struktuře svých výdajů bude hledat rezervy. Hledat úspory je správné. Proč za tím hned vidět touhu omezit zdravotní péči či záměr poškodit lékaře? Porozhlédněme se kolem ČR: Itálie navrhuje obrovské škrty v rozpočtu, protože již není schopna splácet svůj dluh ve výši 1,8 bilionu € (!!!). Francie nečekaně předložila ohromný balík škrtů ve výši 65 mld. € (z toho 23,6 mld. v sociální oblasti a zdravotním pojištění!), o Řecku, Irsku a Portugalsku už ani nemluvím. Copak si myslíme, že se nás ekonomické a politické problémy Evropy netýkají? Ten, kdo bude slibovat holuby na střeše, může snadno zjistit, že nemá ani toho vrabce v hrsti.

Kategorie: 

Vládcem trhu je zákazník a spotřebitel, ne zákonodárce či úředník

Co si myslíte o zákazu prodeje v některých obchodech o státních svátcích?

Tímto rozhodnutím senátoři problematicky zasahují do vztahu mezi zákazníky a obchodníky. Pokud mají obchody v období státních svátků své klienty, proč by měl být tento stav nějak uměle omezován? Vždyť tam snad nikdo zákazníky nenutí chodit povinně! Nakupují přece z vlastní svobodné vůle! A jaký smysl má návrh v tom, že se tato povinnost vztahuje pouze na velké obchodní řetězce a na malé obchody ne? Proč takový výběr? Za spornou také považuji povýšenou snahu senátorů tímto zákonem občany „vychovávat“. Přejí si prý, aby se lidé více zabývali „duchovním“ rozměrem svátku, ne nakupováním. A vážně se domnívají, že se toho dá dosáhnout zákonem? 

Kategorie: 

Vládní úvahy o daňové amnestii nepovažuji za správné

Co si myslíte o jednorázové daňové amnestii?  

 

Daňová amnestie jako řešení neschopnosti státu vybírat daně je mimořádně sporné opatření, ke kterému se snad může sáhnout pouze ve zlomových okamžicích (přírodní katastrofa, politická změna, principiální daňová reforma). Taková situace ale v ČR není. Daňová amnestie poškodí ty, kteří daně platí. Vezměme třeba firmy, které už kvůli neplacení daní zkrachovaly. Možná to byly právě daně jako mezní nákladová položka, která učinila jejich podnikání neefektivním. Zpětné odpuštění daní firmám, které „díky“ neplnění daňové povinnosti „přežily“, by přece bylo velkou nespravedlností (a rozšiřme to i na povinné odvody mající charakter pojištění, které někdo poctivě platí, jiný ne). Ne, nesouhlasím.

Kategorie: 

Vládě Petra Nečase podle výsledků aktuálního průzkumu věří 16 procent obyvatel, poslanecké sněmovně jedna pětina lidí. Jaký je váš názor?

Je to varovné číslo, přestože nijak překvapující. Jednak proto, že každá vláda, která bude veřejnosti navrhovat nutné ale bolestivé reformy, nebude nijak populární, jednak proto, že si současná koaliční vláda zbytečnými vnitřními půtkami proti sobě postavila část veřejného mínění. Míra nedůvěry v parlament je tradičně vysoká a nijak zásadně se neliší od nálady veřejných mínění v okolních zemích EU. To ale neznamená, že bych si bohorovně myslel, že my – politikové – děláme vše dobře a bezchybně. Bez ohledu na politickou příslušnost!

Kategorie: 

Vnímáte jako adekvátní návrh novely občanského zákoníku, kde by mimo jiné byla obsažena i možnost určení nájemného soudem, pokud by se majitel s nájemníkem neshodli na jeho výši?

Svět není rozdělen na zlé majitele a ubohé nájemníky.  Majitel vlastní nemovitost a o své vlastnictví je povinen řádně pečovat. Nájemník nemovitost nevlastní a tak si kupuje službu (střechu nad hlavou). Zájem majitele i nájemníka by měl být stejný: dohodnout se. Pokud k dohodě nedojde, musí existovat jiné rozhodnutí, které předejde politice "odpojování plynu a skřípění zubů". Z těchto důvodů považuji návrh za správný. Zákon musí chránit právo na soukromé vlastnictví.

Kategorie: 

Vnímáte jako adekvátní snižování platů policistů, konkrétně příplatků za rizikovost jejich povolání?

Každý, kdo dobrovolně vstupuje do služby v některém z ozbrojených sborů (policie, armáda), stává se policistou či vojákem s vědomím rizika možného poškození vlastního zdraví či dokonce ztráty života. Kromě víry v ochranu svobody a práva, většina mužů a žen se také pro ono riziko jejich povolání členy ozbrojených sborů či jednotek stávají. I proto souhlasím s tím, že by příplatky za rizikovost měly být omezeny. Každé povolání má svá rizika. Mají nějaké příplatky za rizikovost řidič kamionu, zemědělec pracující ve výhni dne či na mnohých školách dnes i učitelé? Míra rizika by měla být stanovena přímou výší platu. Příplatky platovou škálu pokřivují a činí ji nepřehlednou.

Kategorie: 

Volby v Rusku: A proč se Západ diví?

Západ, konsternovaný výsledky nedělních voleb do ruské Dumy, ve kterých drtivě zvítězilo hnutí Jednotné Rusko, se úspěch tohoto politického uskupení snaží bagatelizovat „nízkou volební účastí Rusů“. Užitečnější by však bylo, kdyby si položil otázku, zda to nebyla i jeho vlastní, zbytečně bojovná, antiruská politika, která motivovala Rusy podpořit stranu svého prezidenta tak rozhodně, jak se stalo, a která mohla přispět i k tomu, čeho se Západ nyní může obávat: přibližování ruského politického systému k hegemonii jedné politické  síly.

Nakonec, vystihnul to i prezident Putin, když v komentáři k volebnímu výsledku Jednotného Ruska řekl: „Situace není lehká a lidé to vidí – a chtějí, aby politický systém a společnost zůstaly stabilní“.

Obyčejní Rusové dali ve volbách najevo, že si nepřejí návrat k vnitrostátnímu společenskému a politickému chaosu Jelcinovy éry 90. let minulého století, spojených se ztrátou respektu své země ve světě, současně jsou ovšem konfrontováni se vzrůstajícím ekonomickým a bezpečnostním napětím mezi Ruskem a Západem.

Ruští voliči nepochybně prožívají složité ekonomické chvíle. Zjevně však obtížněji nesou pocit, že jsou Západem vytlačováni, odstrčeni, snad i ohroženi. Proto ve svém rozhodování - před hodnocením obtížné domácí ekonomické situace - upřednostnili ocenění zahraniční a bezpečnostní politiky prezidenta Putina i premiéra Medveděva, které považují za zdroj svého bezpečí i hrdosti – a proto je volí.

Je pravděpodobné, že kdyby si Západ ve vztahu k Rusku nepočínal v minulých letech tak nepochopitelně amatérsky či přehnaně agresivně, nemusel by dnes s obavami zírat na – téměř jednobarevný – ruský parlament a obávat se budoucího vývoje. 

psáno jako Stanovisko Institutu Václava Klause, 20. 9. 2016

Kategorie: 

Vylévání mléka zemědělci do polí. Připadá vám to jako adekvátní forma protestu?

Ne, vylévání mléka je plýtvání. Problém je způsoben nízkými výkupními cenami mléka v kombinaci s chybně vyjednanými podmínkami pro české zemědělce v přístupové smlouvě k EU v roce 2004. Zatímco řecký farmář získává 600 eur přímých dotací, český pouze 200 eur. Česká vláda může tento rozdíl našim farmářům dorovnat, ale situace ve státním rozpočtu to asi nedovolí. Tím se produkty našich zemědělců (tedy i mléko) stanou nekonkurenceschopnými (už dávno musíme k naší spotřebě dovážet např. cukr, len či vepřové maso). Zemědělská politika je již plně v rukou Bruselu a ten podmínky přístupových smluv nemění. Kdepak jsou naši vyjednavači? Pánové Telička a Špidla nás sice náležitě poučují o tom, jakými máme být Evropany, ale české zájmy pohřbili dokonale!

Kategorie: 

Vypsání neschopenky za sto korun? A pokud ano, kdo by tu částku měl lékařům uhradit?

Zajímavé na celém tomhle nesmyslu je, že s ním přichází významný bojovník proti zavedení zdravotnických regulačních poplatků a předseda LOK Milan Kubek. Poplatky ve výši 30,- Kč mu strašně vadily a považoval je za nespravedlivé, nyní se nestydí požadovat pro lékaře za vypsání neschopenky rovnou 100,- Kč. Chtít od pacientů tento poplatek by bylo jejich trestání za to, že si dovolili být nemocní. Je to přesně ten typ platby, který nemůže podléhat regulačním platbám, protože před zdravotní neschopností jsme všichni pojištěni zákonnými odvody do systémů zdravotního a sociálního pojištění. Náklady spojené s administrací našich neschopenek proto nemůže nést pacient ale příslušná kapitola ministerstva práce a sociálního zabezpečení.

Kategorie: 

Vznik dalších mešit v Česku. Ano či ne?

Rozhodně ne. Umíte si představit, že postavíte křesťanský chrám v Teheránu? Není 60 let souboje Izraele s islámským radikalismem o právo na svobodný život přesvědčivým důkazem? Již není čas být politicky korektní a je třeba si přiznat, že naše civilizace prohrává boj s agresivním islámem. Musíme začít kontrolovat imigrační toky a důrazně vyžadovat, aby se političtí vyhnanci (ne ekonomičtí turisté) z islámského světa přizpůsobili naší kultuře. Je nutné odmítnout názory evropských levicových šílenců, kteří hlásají politiku multikulturalismu. Vznik dalších mešit v celé Evropě je symbolem kulturní války, ve které se nacházíme a ve které prohráváme, aniž bychom si toho nějak všímali. A v tom je to největší nebezpečí!

Kategorie: 

Vzájemné upozorňování řidičů na silniční kontroly blikáním - je to podle vás maření policejního výkonu?

Možná to maření policejního výkonu je, ale kdo posoudí, zda jsem blikal na řidiče proto, že jej upozorňuji na nerozsvícená světla či jej varuji před nebezpečím či problémem, ke kterému se v protisměru blíží (a většina řidičů tak správně činí)? Znamená tento výklad zákona, že Policie ČR už nebude hlídat překročení rychlosti ale to, kdo na koho bliká? Pak by to byla dobrá zpráva, která říká: policistů je konečně dost, všechny problémy vyřešili a nemají nic důležitějšího na práci.

Kategorie: 

Václav Klaus, Jiří Weigl, Ivo Strejček: politické stanovisko k výsledkům jednání evropských elit k 60. výročí Římských smluv

Neodváží se ani perestrojky

Tzv. Římské prohlášení, jinak také Prohlášení vedoucích představitelů 27 členských států a Evropské rady, Evropského parlamentu a Evropské komise, je skutečně truchlivým poselstvím vedoucích struktur Evropské unie i hlav členských států evropské veřejnosti.

Dvoustránkový text, který přijali evropští vůdcové u příležitosti 60. výročí podpisu tzv. Římských dohod, jimiž započala evropská integrace, vyjadřuje jediné – jejich absolutní odtrženost od reality. Snůška omšelých frází, tolik svou prázdnotou připomínající komunistický slovník, a před veřejností dávno zdiskreditovaná sebechvála  neobsahují  žádnou reflexi problémů dnešní EU. Opakuje chtění, ale neříká jak. Nenaznačuje žádnou, ani sebenepatrnější změnu či alespoň ochotu o ní diskutovat. Obsahové sdělení nese Prohlášení jediné – nic se měnit nebude, bude se pokračovat postaru, tak jako dosud.

„Evropskou unii učiníme silnější a odolnější prostřednictvím ještě větší jednoty a vzájemné solidarity a dodržováním společných pravidel. Jednota je nezbytností i naší svobodnou volbou“  - to je klíčový programový citát v textu. Je nepřijatelný a je nutno jej zcela odmítnout. EU může být jednotná pouze tehdy, bude-li akceptovat a respektovat různost svých členských zemí a národů, existenci jejich přirozených a oprávněných zájmů a hledat jejich průnik a největší společný jmenovatel. Tehdy a pouze tehdy může být jednotná. O něčem takovém Prohlášení ale nemluví.

Heslo „Více Evropy“, ačkoliv jej text Prohlášení výslovně nezmiňuje, je všudypřítomné. Současní evropští lídři nechtějí a ani neumějí přemýšlet jinak, než vynucovat jednotu umělou centralizací rozhodování a byrokratickým diktátem. Přestože tento způsob přemýšlení přivedl EU do dnešní krize, je zjevné, že evropské elity chtějí v tomto směru sveřepě pokračovat. 

Stejně tak opakované vzývání vzájemné solidarity, která – jak známo -  bez existence evropského politického národa nemůže existovat, vyjadřuje beznadějnost dnešní EU. Evropští předáci mají dokonce drzost v této souvislosti říci „Naše Unie je jednotná a nerozdělitelná“. Po brexitu je to už skutečný výsměch občanům.

Kromě zmíněné jediné vážné teze, s níž má smysl věcně diskutovat, jsou všechny ostatní věty prázdnou slámou, vzletnými frázemi vyjadřujícími, jakou skvělou EU by signatáři textu v budoucnu rádi viděli. Nikde ovšem není ani zmínky o tom, jak toho dosáhnout. Tváří v tvář dnešním problémům EU, odchodu druhého nejvýznamnějšího člena, fatálním ekonomickým problémům v některých zemích a migrační krizi přesahuje míra ignorance a arogance tohoto textu i dobu komunismu. Dnešní pohlaváři EU nejsou schopni nejen vážné reformy, oni se neodváží ani „perestrojky“. Komunismus trval 70 let a zanikl, EU oslavila 60 let – kolik ještě zbývá? 

Kategorie: 

Z předběžných výsledků auditu zakázek na ministerstvu obrany vyplývá, že došlo ke škodě až sto milionů korun. Jaký je váš názor?

Ministerstvo obrany bylo po celá léta spojováno s neprůhlednými zbrojními transakcemi (gripeny, pandury, džípy Iveco, chybné padáky, zbytečné minomety, předražená dopravní letadla Casa...). Ministr Vondra se do rozkrývání těchto praktik pustil odvážně. Méně o boji proti korupci mluví, ale více jedná. Je třeba, aby vše dotáhnul do konce a veřejnost byla plně informována. I proto, aby jej (po událostech na ministerstvu životního prostředí) následovali i ostatní ministři.

Kategorie: 

Za dítě nesou odpovědnost rodiče, ne stát!

ilustrace www.vendyatelier.cz

Potřeba souhlasu obou rodičů s léčbou potomka přinesla komplikace, byla zrušena. Kdo by podle vás měl za vzniklé potíže měl nést zodpovědnost a jak?  

 

Obávám se, že připravovaná změna, která má napravit skutečně nesmyslné komplikace, kdy k léčbě dítěte byl třeba souhlas obou rodičů současně, není o mnoho lepší. Navrhovaná změna totiž tvrdí, že k léčbě bude tentokrát stačit pouze souhlas nezletilého pacienta (nyní úplně bez rodičů!), „jestliže je provedení takového úkonu přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku“. To je ode zdi ke zdi. S takovým návrhem nemohu souhlasit. A odpovědnost? Samozřejmě ji nesou zákonodárci, které můžete potrestat pouze tím, že je příště nezvolíte - což ovšem není málo. 

Kategorie: 

Za poslední dva roky vzrostl počet lidí na Vysočině, kteří se potýkají s dluhy, o alarmujících 193 procent. Jaký je váš názor?

Toto číslo je varovné. Nerozlišuje ovšem mezi těmi, kteří se zadlužili pro svoji úspěšnou budoucnost (bydlení) a těmi, kteří si bláhově nabrali úvěry a půjčky na zbytečné věci nebo služby (elektronika, dovolené v zahraničí, zbytné spotřební zboží). Každopádně toto číslo vypovídá o malé obezřetnosti některých lidí, kteří si (byť malé částky) nedávají stranou na horší časy. V době obecné prosperity se tak dá žít, v době složitější se pak ukáže, že nemyslet na „zadní kolečka“ se nevyplácí. Bylo by jednoduché tento údaj svést na hospodářskou krizi, mé vysvětlení je však složitější: zvykli jsme si na neomezenou spotřebu a nechceme se jí vzdát.

Kategorie: 

Zajímavý postřeh jedné ze čtenářek mých textů k mému nedávnému článku "První výročí revoluce z Euromajdanu: a je co slavit?"

Tři dny po uvedení mého textu o prvním výročí revoluce z Euromajdanu v Kyjevě, ve kterém jsem se chtěl zaměřit především na hodnocení toho, kdo co revolucí a běsněním získal (pokud tedy vůbec někdo) a kdo ztratil (tvrdím, že všichni), mi na můj mail přišla stručná (ale milá) reakce čtenářky z Prahy (opět se slušně podepsala), a která připomíná i osud Krymu a lidí na Krymu žijících. Považuji její reakci za zajímavý postřeh k celé debatě a proto její text v plném znění přináším.  

Vážený pane Strejčku,

napsal jste vzácně lidský článek k prvnímu výročí Majdanu.

Nezmínil jste Krym, tedy ho zmíním já:

Připojení Krymu k RF asi nebylo v souladu s mezinárodním právem, ale zato zůstali Krymčané naživu. Rovněž jsem nezaznamenala žádný exodus, z čehož soudím, že mohli v klidu a míru zůstat doma. 

Scénářů 'co by bylo, kdyby' zůstal Krym a tamní námořní základna součástí Ukrajiny, je víc a žádný optimistický.

Ze svého geopolitického pohledu se tedy Krymčané, kteří hlasovali pro připojení k RF, zachovali velmi prozíravě.

Tož jim to přejme.

S úctou

M.P.

Kategorie: 

Zavedení tzv. předdůchodů považuji za sporné

Co si myslíte o zavedení tzv. předdůchodů?

Předdůchod umožňuje lidem, aby mohli odejít do penze již 5 let před řádným termínem - pod podmínkou, že mají naspořeno v penzijním připojištění dostatek vlastních finančních prostředků. To proto, že budou měsíčně „vyplácet sami sebe“ z těchto úspor ve výši 1/3 průměrné měsíční mzdy (dnes je průměrná měsíční mzda 24 500,- Kč, z toho 1/3 je 8000,-Kč). Výpočtem tak zjistíme, že pro odchod do předdůchodu 5 let před termínem odchodu do starobní penze, bychom měli mít na penzijním připojištění naspořeno asi 480 000,-Kč. Předdůchod tak považuji za rozhodnutí, na které ne každý může objektivně dosáhnout (bez ohledu na to, zda je lenoch nebo pracant). Zdůrazňuji ovšem, že dlouhodobě spořit na svoji penzi je nutné a rozumné rozhodnutí každého odpovědného člověka.

Kategorie: 

Zdroj anglické touhy po svobodě (stanovisko IVK ke dni 28. 6. 2016)

Britští voliči svobodně a sami vyjádřili své přání opustit Evropskou unii. Přestože na ně byl po celé měsíce vytvářen tlak argumenty o drastických a nepředvídatelných dopadech takového rozhodnutí, u volebních uren se vyjádřili hrdě a odvážně. Kde se bere a z čeho vyvěrá ta pověstná touha Britů po svobodě, v historii tolikrát prokázaná?

15. června 1215, nedaleko hradu Windsor, přiměli angličtí baroni svého krále Jana Bezzemka podepsat listinu omezující panovníkovu moc a přiznávající jim svobody s názvem Magna Charta Libertatum. Trvalo ještě několik století, než se tento – pro Angličany posvátný – text stal základem ústavní listiny britské demokracie a vzorem, ke kterému se mnohem později chtěly přiblížit ústavní texty kontinentálních demokracií. Přestože i v Anglii byly několikrát učiněny pokusy otupit poselství Velké charty svobod, byly vždy neúspěšné. Tento text totiž vtiskl Angličanům neoblomnou víru v povinnost v kritických chvílích svobodu vybojovanou na despotovi obhajovat.

Shodou okolností tak 23. června 2016, v den konání referenda, uplynulo téměř „kulatých“ 801 let od podepsání oné slavné deklarace svobod anglického národa, která z anglické demokracie učinila maják svobody.

Snad i toto výročí zvýrazňuje symboliku většinového rozhodnutí britských voličů.

 

Ivo Strejček

Kategorie: 

Zelené karty pro zaměstnávání zahraničních pracovníků? Ano či ne?

Určitě ano. Režim přidělování zelených karet zahraničním pracovníkům je ve světě normální. Řeší nedostatek pracovních sil, vede k omezení práce načerno a eliminuje zneužívání lidské práce. Zelené karty zavádějí povinnost cizích pracovníků přispívat do systémů zdravotního a sociálního pojištění. Zaplní „díry“ v těch typech práce, které jsou v Čechách považovány za podřadné. Rozšíří nabídku služeb a pomohou firmám získat nezbytné zaměstnance a odborníky.

Kategorie: 

Zmírnění tzv. náhubkového zákona ve smyslu, že pokud je to ve veřejném zájmu, měly by být informace zveřejňovány bez ohledu na soukromí dotčené osoby?

Hlavním problémem je definice veřejného zájmu. Pokud pomůže uveřejnění pravdivé informace týkající se soukromé osoby k odhalení, omezení nebo zabránění pokračování nezákonné činnosti, potom je takové zveřejnění prospěšné. Informovat pravdivě, padni komu padni, by se nikdo neměl bát, ale bezohledně zveřejňovat cokoli nelze. Veřejný zájem není pouhou honbou za senzacemi. Každý, kdo má tu moc a může zveřejňovat informace o soukromých osobách, má také velkou zodpovědnost. Za zveřejnění falešné nebo dokonce nepravdivé informace mu po právu hrozí sankce a jeho jednání není v žádném případě v souladu s veřejným zájmem.

Kategorie: 

Změnil se v poslední době váš názor na zavedení eura v České republice?

Ne. Vždy jsem zastával názor, že česká koruna je úspěšnou měnou a není žádný rozumný důvod ji opouštět. Poté, co je stabilita eurozóny zásadně otřesena, lidé správně euru nedůvěřují. Rozhodování České národní banky je nezávislé a vyhovuje potřebám hospodářského růstu ČR. Suverénní česká měna nás odděluje od zdrcujících problémů zadlužených evropských ekonomik, které eurem platí a díky koruně nemusíme platit dluhy těch, kteří si je vytvořili. Naše měna ponechává významné pravomoci v rukách české vlády a nepředává zásadní měnová rozhodování do Bruselu.

Kategorie: 

Znamená pro Chorvaty členství v EU "útěk" z Balkánu?

Co si myslíte o vstupu Chorvatska do EU? 

Jde o svobodné rozhodnutí Chorvatů, kterým směrem a jak chtějí provádět svoji politiku. Splnili požadované podmínky a z nezávislého státu s hlavním městem Záhřeb se Chorvatsko stává 28. členem EU s hlavním městem v Bruselu. Ne v Záhřebu, ale v Bruselu se bude napříště tvořit rozhodující legislativa. Snad si to Chorvaté uvědomují. Pozoruhodně přesně ovšem komentoval vstup Chorvatska do EU jeden tamní rybář. Postesknul si, že nyní musí nakoupit zcela nové rybářské sítě, neboť velikost „chorvatských“ ok neodpovídá evropským normám. A to se bude ještě divit, co všechno jim tam neodpovídá tisícům evropských norem, nařízení a směrnic!

Kategorie: 

Zpráva o průběhu poslaneckého dne ve Žďáře nad Sázavou

Poslanecký den poslance EP Ivo Strejčka

Žďár nad Sázavou

čtvrtek 19.12.2013

 

Ve čtvrtek  19. prosince 2013  poslanec Evropského parlamentu Ivo Strejček absolvoval celodenní program v domovském  Žďáru nad Sázavou.   

 

Program zahajoval dopoledne v 9.00 hodin návštěvou VOŠ a SPŠ Žďár nad Sázavou

Byl přijat panem ředitelem Ing. Jaroslavem Kletečkou a panem statutárním zástupcem ředitele Ing. Jiřím Moučkou.

Ti jej seznámili s novinkami a zajímavostmi školy, která podle slov pana poslance patří mezi elitní technické školy. Poté následovala beseda se studenty v kinosále školy. Studenti dostali tradiční test se 14 otázkami,  kterým byli „vyzkoušeni“ ze základních znalostí o Evropské unii, historii a vývoji eurozóny, o jednotné měně euro, hospodářské a měnové politice EU, ale také z historie ČR.

Studenti po diskusi také hlasovali, zda jsou pro přijetí eura. Z přítomných asi 90 studentů by jen 8 chtělo, aby Česká republika přijala společnou měnu. Ostatní byli proti.  

Dále se diskutovalo o kladech a záporech členství v EU a nejzávažnějších problémech,  mezi které patří stárnutí populace, energetická politika a krize hodnot. 

Poslanec vysoce hodnotil výborné znalosti studentů a jejich argumentaci.

 

Odpoledne se na městském úřadě ve Žďáře nad Sázavou setkal s řediteli základních a středních škol ze Žďáru nad Sázavou.

Setkání se konalo na pozvání pana poslance, kterého zajímaly názory ředitelů na současný stav školství, protože evropské i české statistiky dlouhodobě a opakovaně ukazují na pokles úrovně českého vzdělávání a potřebu s tím něco vážně udělat.

Ředitelé se v živé a neformálně diskusi vyjadřovali např. návrhu  na zavedení povinné docházky do mateřské školy, akutních problémech základních škol, prospěšnosti tzv. ŠVP (školního vzdělávacího programu),  případné potřebě zavedení standardizace vzdělání na základní úrovni,  užitečnosti testování žáků v klíčových okamžicích vzdělávacího procesu.

U středních škol se diskutovalo o  nutnosti či dobrovolnosti zavedení přijímacích zkoušek, o (dnes již zjevně patrné škodlivosti) velké nabídky studijních míst jak na českých středních školách, tak na školách vysokých.

Přítomní se shodli, že prakticky s každým novým ministrem školství, bohužel, přichází nová reforma, která ke zvýšení  kvality výuky nepřispívá.

Ředitelé škol ocenili úroveň i obsah velmi živé besedy.

 

Program pana poslance končil setkáním s vedoucími odborů městského úřadu, kterého se zúčastnila také paní starostka a pan tajemník. Šlo o přátelské setkání „starých známých“ (pan poslanec byl řadu let radním města), na kterém se probíraly aktuální problémy města a jejich možná řešení. Tématem se logicky také stala diskuse o „evropských“ aktualitách.   

 

Program poslaneckého dne Ivo Strejčka ve Žďáře nad Sázavou:

 

9.00 – 12.00 hod.       Návštěva SPŠS a VOŠ, beseda s vedením školy, beseda se studenty, prohlídka školy

12.15 – 14.00 hod.     Seminář s řediteli základních a středních škol ze Žďáru nad Sázavou

14.15 – 16.00 hod.     Seminář s vedoucími odborů MŮ ve Žďáře nad Sázavou    

              

Stanislav Cejpek

vedoucí kanceláře poslance

Foto:: 
Kategorie: 

Zpráva: Díky za unikátní příležitost vidět vše zblízka, ale do Evropského parlamentu již nebudu kandidovat

29. ledna 2014, Žďár nad Sázavou 

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

přátelé,

 

je zbytečné připomínat, že rok 2014 je pro Českou republiku - zem, ve které žijeme a vychováváme své děti, rokem významným. A říkám-li, že je to rok významný pro Českou republiku, jedním dechem tak dodávám, že i pro ODS.

 

To není povrchní či lehkovážné spojení.

 

Byla to pouze ODS, která v minulých desetiletích spojovala význam svého vzniku, existence a  obsahu práce s vůlí po prosperitě a úspěšností České republiky. Mějme to, prosím, stále na paměti!

 

Jako poslanec Evropského parlamentu za ODS, a já bych řekl především za Českou republiku, jsem měl od roku 2004 výjimečnou možnost si každodenně v celoevropském kontextu uvědomovat to, jak cenná je naše historická zkušenost a jak vážná je naše povinnost obhajovat vše, čeho Češi dosáhli, ztratili a pak -  za mnohdy krajních obětí - zpět vymohli.

 

Čekají nás v tomto roce vážné volby a já nabývám dojmu, že ony „evropské“ podceňujeme lehkovážným mávnutím rukou s tvrzením, že ty komunální jsou důležitější.

 

Svým způsobem se nemýlíme. Potvrzujeme tak konzervativní pravdu, která tvrdí, že politika má být vykonávána na co nejnižší úrovni. Jenom tak je srozumitelná, jenom tak je kontrolovatelná.

 

Přesto bychom se přehlížením evropského rozměru našich politik dopustili vážné chyby. Tvrdím, že vše, co se v posledních letech na evropské úrovni politiky odehrává, má přímý vliv na obsah i výkon politiky u nás.

 

Na základě zkušeností vím, že evropská politika již není „něčím“ zahraničním – je, chtě nechtě, částí politiky domácí. Jsme součástí EU a podceňovat děje probíhající v Bruselu, by se nám vymstilo.

 

Přál bych si, aby s tímto vědomím vstupovala ODS na Vysočině do procesu výběru svých kandidátů pro volby do Evropského parlamentu.

 

Chce se mi věřit, že každý z uchazečů o tento mandát si je loajálně vědom vlastního hlubokého mravního závazku k této zemi. Přál bych si, aby každý z těch, kdo se budou ucházet o získání mandátu se štítem ODS, činili tak  s pokorou a úctou k zájmům i potřebám občanů této země.

 

Ale především - s posvátnou úctou k ideálům, na kterých svobodná Republika československá vznikla: na touze po národním sebeurčení, na snech o národní nezávislosti, na víře v národní hospodářskou i sociální prosperitu, na vůli k ideálům odkázaných nám prací i oběťmi generací předcházejících.

 

Takto jsem po celá léta cítil váhu svého mandátu v Evropském parlamentu a takto jsem se jej i po léta snažil naplňovat.

 

Ne, nemám špatné svědomí a stojím před Vámi s hlavou vztyčenou!

 

Nemyslím si, že bych se zpronevěřil tomu, v co věřím i co jsem vám slíbil. Mé svědomí je čisté. Vždy jsem obhajoval pozice, o kterých jsem byl přesvědčen, že jsou pro Českou republiku i její občany výhodné a jsou v jejich přímém zájmu.

 

Říkám to pevně a silně. Neodchýlil jsem se od toho, co bylo mým předvolebním sloganem v kampani 2009 : „Hrdý na Českou republiku“.

 

Byl to program promyšlený. Založený na úctě ke všemu, čeho lidé této země dosáhli, co obětovali, co zpět vybojovali.

 

Takto, prosím, rozumějte například mým neoblomným pozicím, kterými obhajuji českou korunu i  svobodné právo českých občanů i napříště suverénně určovat ve volbách výši svých daní a formu jejich přerozdělování.

 

Nikdy, v žádném případě, nesmí být rozhodování evropských poslanců – tím více evropských úředníků - nadřazeno rozhodování poslanců národních parlamentů!

 

Nikdo ze zahraničí za nás neudělá to, co můžeme udělat jen my! Nevěřme v to, že to s námi myslí někdo v zahraničí lépe, než my sami! Vše je, a mělo by i zůstat, pouze v našich rukách, vše má být výhradně a jedině výsledkem našeho snažení.

 

Přátelé,

 

a přesto - či právě proto - mi dovolte, abych vám oznámil, že se o nominaci do voleb do Evropského parlamentu 2014 již nebudu ucházet.

 

Důvodem mého rozhodnutí nejsou mé názory.

 

Naopak. Jsou natolik neměnné a natolik pevné, že se stále obtížněji vyrovnávají s čím dál častějšími hlasy zevnitř ODS hlásajícími, že náš úspěch v EU (například) je měřitelný tím, jak mnoho či jak úspěšně čerpáme tzv. „evropské peníze“ (aniž bychom si současně kladli rozhodující otázku, jak efektivně jsou tyto zdroje investovány a zda právě toto není onen zásadní kanál, kterým byla do ČR importována eurokorupce).

 

Mé názory ani nerezonují (například) se stále častějším podléhání povrchní představě, že ne souboj o širokopásmovou deregulaci ale „chytřejší“ či „lépe promyšlené“ regulace jsou řešením, a že rozsáhlé „harmonizace“ blahodárně napomáhají k tzv. dokončení jednotného trhu.

 

Zásadním důvodem již neobhajovat svůj mandát je tedy fakt, že si své názory chci ponechat, neobrušovat je, nezbavovat se jich s mylnou vírou, že tím vyjdu vstříc přelétavému veřejnému mínění.

 

Chci je i nadále ostře a srozumitelně obhajovat - ale současně svými postoji nebránit, jak se zdá, narůstající chuti po pootočení programu ODS v politice vztahu k EU.

 

Důvodem mého rozhodnutí není ani to, že bych od mnohých necítil cennou podporu mých myšlenek i práce. Naopak. Právě podpora i důvěra těch z vás, kterých si za ta léta pro vaše pracovní výkony i občanské postoje nesmírně vážím, mi byly příčinou hlubokého váhání, jak se rozhodnout.

 

Nesmírně si vaší důvěry vážím a pokorně děkuji za každý hlas podpory, který jste mi vyjádřili. Beru to jednak jako ocenění výsledků naší společné práce, ale považuji to zejména jako vaše statečné přihlášení se k ideálům tolik otloukané i odsuzované „staré dobré ODS“.

 

Dovolte mi proto, abych poděkoval ODS za vše, čeho jsem díky této značce mohl dokázat. Bez práce a nezištné pomoci většiny z vás by tento politický vývěsní štít již zřejmě neexistoval a s jistotou tvrdím, že za těch více než 20 let existence ODS máme být na co hrdi!

Mám radost z toho, že jsem se s vámi mohl podílet na budování významu České republiky – doma i v zahraničí.

 

Se zájmem o veřejný prostor a děje v něm nekončím. Politicky jsem vyrůstal v hodnotově konzervativní a ekonomicky liberální ODS Václava Klause, jehož myšlenkový svět i osobnost nebyly v ODS ještě nahrazeny. Zůstávám mu věrný.

 

Ujišťuji vás, že nehodlám a nebudu pasivně sedět s rukama složenýma v klíně. Na to se cítím ještě příliš mladý a málo opotřebovaný. Na to považuji své zkušenosti politické i lidské za příliš cenné.

 

Věrný konzervativnímu myšlenkovému rámci budu děje kolem nás nejen glosovat, popisovat či analyzovat. Budu je chtít, v mezích svých schopností a možností, i nadále ovlivňovat. Tak, jako jsem to s některými z vás činil poslední dvě desetiletí.

 

Těším se na další spolupráci. 

 

S díky a s úctou

 

 

 

Ivo Strejček

Kategorie: 

Zpřísnění dohledu nad finančními transakcemi u českých politiků působících v zahraničí oproti těm domácím? Ano či ne?

Pokud jde o můj plat: jsem placen PS PČR v Praze. České zákony stanovují výši mého platu i náležité daňové odvody. Jiné „české“ finanční výhody nepožívám. V Evropském parlamentu jsou mi vypláceny pouze cestovní náhrady, jejichž výše je přesně určena počtem skutečně odpracovaných dnů. Ty jsem povinen doložit letenkou nebo kontrolovaným výpisem stavu tachometru mého vlastního vozu a současně účastí na práci výboru nebo jednání politické skupiny, kterých jsem členem. Každý rok podávám daňové i majetkové přiznání.

Kategorie: 

Zrušení nadstandardů je neodpovědné rozhodnutí

Jaký máte názor na zrušení nadstandardů ve zdravotnictví i zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici z 60 na 100 korun ústavním soudem?  

Se zavedením nadstandardů ve zdravotnictví jsem souhlasil. Proč nevyhovět těm, kteří si chtějí špičkovější péči legálně zaplatit? Takové platby by byly normálním a kontrolovatelným příjmem do zdravotního rozpočtu. Takhle se stejně bude za lepší péči připlácet, pouze do soukromých kapes lékařů. Zrušení vyšších poplatků za pobyt v nemocnici je také problematické. Cožpak naše denní živobytí, pokud jsme doma, nás nic nestojí? Cožpak naše vlastní domácí náklady se nezvyšují s tím, jak se zvyšují ceny energií, potravin a vody? Spoléhat se na to, že stát všechno zaplatí (a nejen ve zdravotnictví), je tou nejrychlejší cestou ke všeobecné chudobě. 

Kategorie: 

Zvyšování spotřebních daní nemůže řešit selhání státu

Přikláněli byste se k uvalení spotřební daně na metylalkohol, případně i na denaturovaný líh?

 

Se zavedením spotřební daně na metylalkohol ani denaturovaný líh nesouhlasím!  Jde o chemické produkty, které jsou potřeba do řady dalších výrobků,  které naše domácnosti spotřebovávají  a tyto výrobky by byly neúměrně zdraženy.  Zavedení takové daně by podle mého názoru bylo potrestáním všech občanů za zločinné jednání jednotlivců a za selhání kontroly příslušných státních orgánů.  Naopak se přikláním k snížení vysoké spotřební daně na etylalkohol, která je podle mě jednou z hlavních příčin, proč se kriminálním živlům vyplatí pančovat alkohol.

Kategorie: 

Zvýšení ceny dálničních známek, avšak dlouhodobě nevyhovující stav některých dálnic. Co vy na to?

Ano, na první pohled to vypadá nespravedlivě. Je ale třeba mít na mysli, že ČR je a vždy bude tranzitní zemí, že D1 bude tak dlouho přetíženou dopravní tepnou, dokud nevzniknou paralelní dálniční tahy na severu (Olomouc – Hradec Králové – Praha) a na jihu (Linz - České Budějovice – Praha) a úplný dálniční obchvat Prahy. Teprve potom by se mohla uvolnit D1 natolik, že ji bude možné významně rekonstruovat bez hrozeb mnohakilometrových front. Ostatní české dálnice jsou dobré a nevidím tam žádný problém. Zvýšení cen dálničních známek je správné.

Kategorie: 

Záměr ministerstva školství investovat 250 milionů korun z fondů EU na pomoc zejména romským školákům část veřejnosti vnímá jako diskriminační vůči ostatním dětem. Jaký je váš názor?

To je potíž s každou dotací. Ten, komu byla přidělena, je spokojený a ten, kdo ji nezískal, protestuje. Každá dotace svou nespravedlností pokřivuje prostředí, ničí podnikatelský duch a nápaditost. Dotace pro romské školáky nesmyslně zdůrazňuje rozdílnost mezi nimi o „ostatními". To je nepřijatelné. Neexistuje totiž žádný „romský vzdělávací problém". Existuje pouze nechuť části romské populace přijmout běžná pravidla chování většinové společnosti, jejíž jsou součástí.

Kategorie: 

Záměr zúžení krajských silnic na Vysočině o dva metry ve snaze uspořit při jejich rekonstrukcích - ano či ne?

Kraj Vysočina pečuje o 4600 km silnic. Ty rozdělil na tzv. páteřní síť komunikací a „další“. Do páteřní sítě patří 719 km silnic. Tam, kde je provoz vyšší než 10 000 vozidel denně (239 km) bude vozovka rekonstruována v šíři 9,5 m. Tam, kde se provoz pohybuje mezi 7000 – 10 000 vozidly (480 km), budou komunikace rekonstruovány v celkové šíři 7,5 m. Vše splňuje potřebné normy. Jde tedy o správné rozhodnutí, které nesníží bezpečnost a zamezí zbytečnému plýtvání.

Kategorie: 

Úspěch AfD na severu Německa vyslal řadu pozitivních signálů

Zemské volby v Meklenbursku-Horním Pomořansku sice vyhrála německá SPD, faktickým vítězem těchto voleb je však tamní Alternativa pro Německo. Úspěch této strany považujeme za velmi dobrou a povzbudivou zprávu, která vysílá řadu podstatných signálů.

Volby potvrdily, že AfD je již pevnou formací v německém politickém systému, která se ve všech spolkových zemích, v nichž již volby proběhly, těší se vysoké, nikým nezpochybnitelné, podpoře voličů. Potvrzuje se, že v parlamentních volbách, které proběhnou v Německu v roce 2017, se s touto stranou musí vážně počítat, a to je dobře!

Političtí komentátoři se pokoušejí snížit význam volebního úspěchu AfD tvrzením, že tato strana prý vítězí „pouze“ svým „protimigračním programem“. Pravě volební výsledek v Meklenbursku, ve spolkové zemi, která není přílivem migrantů ještě příliš zasažena, však zřetelně ukazuje, že to není pravda. Voliči si našli politickou stranu, prostřednictvím které vysílají zásadní vzkaz kancléřce Merkelové: s Vaší politikou, která tak prudce mění naši zemi, nesouhlasíme!

Do zemského sněmu se včera v Meklenbursku nedostali ani Zelení, ani agresivní NPD. I to je výborná zpráva, která mimochodem potvrzuje, že má-li volič přijatelnou alternativu, která obhajuje jeho zájmy, nemusí se uchylovat k podpoře problematických politických uskupení.

Úspěch AfD je povzbuzujícím signálem nejen dovnitř Německa, je pozitivní zprávou pro podobná politická uskupení v okolních zemích a potvrzuje fakt, že budoucnost Evropy se rozhoduje v Německu.

Ivo Strejček

Kategorie: 

ČR se dnes zařadila mezi státy s nejvyšší DPH na světě i v Evropě


Belgie   6 / 12% 21%  
Bulharsko   9% 20%  
Česká republika   15% 21%  
Dánsko   - 25%  
Německo   7% 19%  
Estonsko   9% 20%  
Řecko   6,5 / 13% 23%  
Španělsko 4% 10% 21%  
Francie 2.1% 5,5 / 7% 19.60% 5% - 10% - 20% od ledna 2014
Irsko 4.8% 9 / 13,5% 23%  
Itálie 4% 10% 21%  
Kypr   5 / 8% 17%  
Lotyšsko   12% 21%  
Litva   5 / 9% 21%  
Lucembursko 3% 6 / 12% 15%  
Maďarsko   5 / 18% 27%  
Malta   5 / 7% 18%  
Nizození   6% 21% od října 2012
Rakousko   10% 20%  
Polsko   5 / 8% 23%  
Portugalsko   6 / 13% 23%  
Rumunsko   5 / 9% 24%  
Slovinsko   8.5% 20%  
Slovensko   10% 20%  
Finsko   9 / 13% 23% 24% od ledna 2013 (návrh)
Švédsko   6 / 12% 25%  
Velká Británie   5% 20%  
         
Švýcarsko   2,5 / 3,8% 8%  
Austrálie     10%  
Argentina   0 / 10,5% 21%  
Brazílie     7 - 25% Různé daně na federální, státní a městské úrovni a v závislosti na produktu/službě. V průměru cca 20%
Čína   13% 17%  
Nový Zéland     15%  
Norsko   8 / 15% 25%  
Rusko   0 / 10% 18%  
Indonésie   5% 10%  

 

Hlavní zdroje:

European Commission: VAT Rates applied in the EU Member States

(http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/taxation/vat/ho...) Červenec 2012

 

European VAT Rates

(http://www.scopulus.co.uk/taxsheets/european_vat_rates.htm) Říjen 2012

 

International VAT Service

(http://www.tmf-vat.com/vat/eu-vat-rates.html)

                   
                             
Kategorie: 

Řecko, Irsko, Portugalsko… Myslíte si, že se i Česko může zařadit na seznam zemí, které má Evropská unie zachraňovat před krachem?

EU před krachem nikoho nezachraňuje, "pouze" přerozděluje záchranné příspěvky sdružené členskými státy eurozóny pro ty ze svých členů, kteří již nejsou schopni plnit své závazky (ČR není členem eurozóny, nemusí tedy platit dluhy jiných členských států). Státy, které žily na dluh a jejichž občané si snadno zvykli na pohodlný ale extrémně drahý "evropský stát blahobytu", mají nezvladatelné finanční potíže. Může se to týkat i nás, pokud neprovedeme zásadní a odvážné reformy a pokud se u nás nepodaří dostat dluh veřejných financí pod kontrolu.

Kategorie: 

Šetřit musí i Nejvyšší kontrolní úřad

Jaký máte názor na návrh zrušení policejní ochrany Nejvyššího kontrolního úřadu?

 

Mě spíš překvapuje, že sídlo NKÚ je stále ještě vládou ČR zařazeno mezi dvanáct klíčových státních objektů, které musí být chráněny policií. NKU disponuje půl miliardovým rozpočtem a jistě v něm najde prostředky na zajištění vlastní ochrany (pokud ji vůbec potřebuje) a nemusí dál zatěžovat rozpočet státu na policejní ochranu. Očekával bych pravý opak. Ale jak je vidět, i úřadu, který má dbát na pečlivé zacházení s penězi daňových poplatníků, jde konec konců jenom o peníze. I chytří kontroloři si říkají: proč si máme ujídat prostředky ze svého měšce, když nám naši útratu může zaplatit někdo hloupější? 

Kategorie: