Rok Trumpa

Při příležitosti uplynutí jednoho roku od zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem zveřejnila agentura Reuters výsledky průzkumu spokojenosti a podpory tohoto muže mezi americkými voliči. Ke zděšení levicově liberálních amerických Demokratů, velké části amerických médií, která Trumpa nenávidí, i hrůze politických elit v EU – tento průzkum potvrzuje, že Donalda Trumpa by  znovu volilo 85 % těch, kteří jej volili před rokem. Potvrzuje, že Trump zůstává velmi populární mezi voliči Republikánů a, dokonce, že 40 % oprávněných voličů v Americe by jej volilo znovu.

O čem tyto výsledky svědčí, když po celý rok nás média skrze The New York Times a Washington Post zásobují informacemi o „skandálním“, „zoufalém“ a „amatérském“ způsobu vládnutí Donalda Trumpa? Pravdivou odpovědí tak může být konstatování, že Trump se snaží naplňovat očekávání těch, kteří jej zvolili, a také snad i důkazem, že slábne vliv mainstreamových liberálních médií. Ne těch, kteří se jeho zvolení obávali. Ukazuje se, že Trump zdědil americkou společnost vnitřně hluboce rozpolcenou a polarizovanou. Potvrzuje se i to, co jsme v Institutu Václava Klause říkali před rokem: Donald Trump není dokonalý, ale fakt, že se právě on stal americkým prezidentem, je výpovědí o stavu americké společnosti a hloubce rozvratu americké  (ale také západní) politiky.

Donald Trump zdědil „obamovskou Ameriku“ s téměř socialistickým obsahem vládnutí. Byl zvolen hlasy těch, kteří se Trumpovým prostřednictvím rozhodli protestovat proti bujícímu levicovému progresivismu Obamy, který tak významně přispěl k hodnotovému rozkladu Ameriky i Západu, ale Trump byl také jejich hlasem proti ekonomickému uvadání země. Byl hlasem širokopásmového protestu a byl to také on, kdo svým voličům při své inauguraci slíbil návrat rozhodování do jejich rukou.

Tím washingtonským elitám potvrdil, že je jejich úhlavním nepřítelem. Právě proto se nic pozitivního o jeho vládnutí nedozvídáme, ačkoliv za první rok je tu řada jeho správných a dokonce i statečných rozhodnutí. Jmenujme alespoň

  1. Odstoupení USA od klimatické dohody v Paříži ke zděšení environmentálních levičáků celého světa;
  2. Trumpovo skvělé (a proto nikde necitované a raději zapomenuté) vystoupení „Reaganovského střihu“ ve Varšavě, kde si před Poláky položil zásadní otázku euroatlantické civilizace: „Je Západ ochoten a má vůbec vůli k vlastnímu přežití?“;
  3. Trumpovo drobné manévrování ve vztahu k Rusku s cílem otupit napětí mezi oběma jadernými velmocemi (jak citlivé téma to je a jak jemně je třeba v této problematice našlapovat, prokazuje téměř „mccarthyovská“ antiruská hysterie v Americe);

Jistě, Donald Trump je politickou osobností se svými klady a zápory, ale při jeho hodnocení mějme na paměti, že od svého předchůdce Obamy zdědil Ameriku s hlubokými společenskými puklinami i svět, ve kterém neklid a obavy o budoucí mír zdaleka převyšují nebezpečí z dob studené války.

Hodnotit Donalda Trumpa podle jeho prvního roku v administrativě může být pouze hodnocením dílčím. To hlavní – a vynesou jej američtí voliči, ne my – přijde před prezidentskými volbami. Už teď je ale jasné, že se naše civilizace natolik „zbláznila“ a že vrátit ji - alespoň přibližně – zpět do jejího autentického civilizačního řečiště, bude úkol dlouhodobý, vyžadující mimořádnou odvahu i nečekaná řešení.

Není to úkol na jedno funkční období. A není to úkol pro jednoho muže. Není to ani úkol výhradně pro Spojené státy. Ale může to být Donald Trump, který k „návratu Západu na Západ“ významně pootevře dveře.

Ivo Strejček

14. listopadu 2017

  

Kategorie: