Politický komentář k vystoupení prezidenta ČR Miloše Zemana v Evropském parlamentu, Štrasburk, 26. února 2014

 

Formální hodnocení

 

  1. Prezident Zeman vystoupil s projevem, který přednesl zpaměti. Neměl k dispozici žádné připravené teze. Takové vystoupení lze tolerovat na příležitostných vystoupeních prezidenta země, ne před shromážděním, které od jeho vystoupení může očekávat obsahově náročné zamyšlení, kritické a objektivní hodnocení či dokonce vytyčení a obhajobu vizí. Písemně nepřipravený projev prezidenta Zemana jej vedl k povrchnosti a klouzal po povrchu problémů
  2. 2.    Prezident Zeman přednesl své vystoupení anglicky. To může být vnímáno jako výraz schopnosti vyjádřit své myšlenky v cizím jazyce, avšak v případě Miloše Zemana byla tato kompetence zcela devalvována minimálně spornou znalostí angličtiny, což působilo spíše směšně než profesionálně.
  3. To, že prezident Zeman na půdě jedné z evropských institucí nepronesl svůj projev česky, tedy sebevědomě a suverénně, považuji z formálního pohledu za neomluvitelné!

I ostatní poslanci se posléze nad tímto faktem nechápavě pozastavovali s tím, že pro ně by vystoupení jejich představitele v jiném než mateřském jazyce bylo nepřijatelné a ponižující.

  1. Domnívám se, že kombinace projevu „spatra“ spolu s pokusem použít k jeho formulaci cizí jazyk bez dostatečné úrovně jeho znalosti, byly základní příčinou toho, že délka projevu byla pouhých 8 minut.
  2. Považuji proto mediální i politický prostor, kterých se prezidentu České republiky dostalo, za promeškání příležitosti a obtížně obhajitelné proplýtvání nabídnutého prostoru

 

Obsahové hodnocení

 

  1. V obsahu svého vystoupení se prezident Zeman nijak neodchýlil od předešlých vystoupení jak jej známe.
  2. Opřel se o vybraný bonmot či citát (v tomto případě levicového polského filozofa Leszka Kolakowského) „co je můj sen“ a „co není můj sen“ (Kolakowski takto formuloval svůj vztah k socialismu)
  3. Poctivě řečeno, prezident Zeman byl ve svém osmi minutovém vystoupení názorově konzistentní. Vždy dával najevo, že je přesvědčeným eurofederalistou, že si přeje širokopásmové daňové harmonizace, že Evropská unie má mít vlastní „evropské“ ozbrojené síly, které budou prosazovat zájmy jednotné evropské zahraniční politiky.
  4. Nejen s těmito tezemi vystoupil znovu, aniž by se je jakkoliv pokusil precizovat, vysvětlit a obhájit.
  5. Část poslanců si získal populistickým (a já tvrdím v kontextu současných evropských problémů nepodstatným) volání po ukončení „cirkusu stěhování mezi Štrasburkem a Bruselem“.
  6. Za nepřijatelnou považuji jeho tezi, ve které vyjádřil svůj obdiv k jednotné evropské měně euro. Ty, kteří euro odmítají, nazval lidmi, kteří mají strach z neznáma („the fear of unknown“). Tuto pozici naprosto odmítám a odpovídám stejným tónem: my, kteří odmítáme euro, jsme lidmi, kteří naopak umějí ekonomické a sociální výsledky zemí používajících tuto měnu přesně analyzovat a problému naopak rozumějí. Nakonec, pokud téměř 80% občanů ČR euro odmítá, měl by jim prezident Zeman otevřeně říci, že je považuje za tmáře a zbabělce. Ne, my nejsme lidé „strachu z neznáma“, my jsme lidé poučeni zkušeností.
  7. Domnívám se, že naprostou rezignaci na obhajobu českého národního zájmu projevil pan prezident v i té části svého projevu, ve které volal po zavedení  „jednotných pravidel sociální politiky EU“. To je totiž přesně to, co si západní část EU přeje: zničit poslední možnou komparativní výhodu „nových“ členů EU. Tedy sice již nezdravě rozbujelý, ale stále ne tak drahý sociální model, jaký je zvykem v západní části EU.
  8. Prezident Zeman se přimlouval za „dostatek odvahy“ vytvářet společné liniové stavby propojující různé části EU. To považuji za názor správný, neboť rychlejší propojování může napomoci snadnějšímu provozování obchodu.
  9. V této souvislosti ovšem neopomněl připomenout, že za takovou stavbu považuje svůj vysněný kanál „Dunaj-Odra-Labe“.

10. Aby nebyl přehnaně proevropský, kritizoval prezident Zeman EU za zavedení úsporných žárovek a odmítnul existenci „evropského piva či evropského sýra“ ale také za nadměrnou byrokracii.

 

Závěr

 

Podle mého soudu nepřišel prezident Zeman s ničím novým. Nevyužil nabídnutý prostor. Vystoupení si řádně nepřipravil, bylo krátké a použití angličtiny považuji za nemístné.

Témata, která zmínil, byla částečně tématy, která po léta zmiňuje (zdůrazňuji nijak nevysvětluje) a tématy, která působila dojmem, že si „namátkou otevřel noviny posledních čtrnácti dnů“. To například vysvětluje, proč unii kritizoval za úsporné žárovky či stěhování z Bruselu do Štrasburku.

Prezident volá po snížení evropské byrokracie a současně po federalizaci EU. Uvědomuje si, že právě tyto dva požadavky se navzájem přímo vylučují?

Jistě, je možné, aby pan prezident zastával pozici obhájce přistoupení k euro a připojení ČR k fiskálnímu kompaktu. Očekával bych však, že své názory bude vysvětlovat, precizovat a detailně vysvětlovat. Omezuje se pouze na heslovité fráze.

Vystoupení prezidenta mi však znovu a znovu nabídlo zamyšlení, proč musela česká politika dojít ke způsobu přímé volby prezidenta země. Proč české politické strany zbaběle podlehly mediálnímu tlaku, který jim vnutil představu, že nyní je „zájmem občanů“ volit hlavu státu přímo.

Byl jsem vždy odpůrcem přímé volby. Zkušenosti nejen moji pozici potvrzují, ale ještě upevňují. 

 

Ivo Strejček

27. února 2014

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus