V prosinci 1991 schválila v Maastrichtu Evropská rada Smlouvu o Evropské unii. Přestože tato smlouva musela být ještě v únoru 1992 podepsána ministry zahraničních věcí, financí a obchodu a čekal ji nečekaně složitý ratifikační proces (ve Francii získala podporu pouhých 51 % voličů, Dánové ji napoprvé dokonce odmítli), byla Maastrichtská smlouva především revoluční změnou k horšímu v dosavadní evropské spolupráci.

„Maastricht“ znamenal konec „společenství“ a začátek nadnárodní „unie“. Byl opuštěním zdravé myšlenky spolupráce jednotlivých států na základě mezivládních dohod a otevřel prostor k umělému, centrálně řízenému konstruktu nadnárodního superstátu a budování eurosocialismu. Na existenci národních států zaútočil z mnoha směrů, mimo jiné, prosazováním „Evropy regionů“ s cílem v unijní části evropského kontinentu definitivně vymazat národní hranice, uměle „rozstříhat“ Evropu na regiony, a ty snadněji centrálně řídit z Bruselu.

Maastrichtská smlouva významně přispěla ke spuštění procesu posilování pravomocí Evropské komise a Evropského parlamentu na úkor národních vlád a parlamentů. Členy Evropské unie obrala nejen o suverénní rozhodování v mnoha klíčových kompetencích, ale především – vnutila jim politický projekt jednotné evropské měny, ze kterého učinila nedotknutelný a nekritizovatelný symbol evropského sjednocení.

Česká republika v době, kdy do Evropské unie vstupovala, již nemohla a nesměla nic na daném stavu věcí ani ovlivnit, ani měnit. Vstupovala do unie, kde bylo naší povinností rámec vytvořený Maastrichtskou smlouvou bez výhrad přijmout.

Václav Klaus, v době vzniku Maastrichtské smlouvy, revolučnost hloubky a rozsahu změny integrace přesně vystihnul slovy, že Maastrichtem integrace „překročila svůj Rubikon“. Celých následujících dvacetpět let pak důsledně věnoval obhajobě Evropy národních států a jejich všestranné suverenity, i poukazováním na zásadní defekty jednotné evropské měny. Přestože byl ostře napadán, zastrašován i vysmíván, zaslouženě se jeho dlouhodobě neměnné argumenty a názory stávají v Evropě součástí moderního racionálního uvažování.

Dnešní katastrofální stav Evropské unie je výsledkem sociálně-utopických konstruktů „vyvolených“, kterým Maastrichtská smlouva před dvacetipěti lety otevřela dveře dokořán. Návody, jak postupně obnovit evropskou prosperitu, proto hledejme v období „před Maastrichtem“.

Návrat k tomuto stylu uvažování je však zásadně podmíněn odchodem celé současné generace evropských elit, které s vytvářením revolučního centralistického modelu evropského socialismu spojily své kariéry a které zjevně nechtějí - vlastně ani nejsou schopny - styl svého uvažování změnit.

Ivo Strejček

stanovisko IVK ke dni 14. 12. 2016

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus