„Příšerné ukázky nenávisti na universitě ve Virgínii a v Charlottesville ... ukázaly, že pomníky Konfederace se staly symboly bílé nadvlády a neo-nacismu“, prohlásil Greg Fenves, ředitel Texaské university v Austinu a vydal pokyn k odstranění čtyř soch významných postav Konfederace z Americké občanské války. Připojil se tak k vlně podobných rozhodnutí ve městech od Baltimoru k New Orleans.

Agentura Reuters ovšem mezitím přinesla výsledky bleskového průzkumu veřejného mínění, ve kterém 54% dotázaných tvrdí, že „památníky Konfederace by na veřejných místech měly zůstat“, (27% respondentů souhlasí s jejich odstraněním). Průzkum také odhaluje hlubokou puklinu mezi „bílými“ voliči Republikánů podporujících setrvání pomníků na svých místech a „minoritami“ a voliči Demokratů, kteří požadují odstranění všech symbolů „otrokářské Konfederace“.

Se „sochami – symboly“ bývá v různých etapách historie svízel, což i my z vlastní zkušenosti víme. Přesto se podstata „sporu o symboly Konfederace“ v dnešní Americe zdá být čímsi trochu jiným, než běžným střídáním historie a jejích reprezentantů. Je totiž další, velmi přesvědčivou, výpovědí o politickém a společenském rozkolu uvnitř této země.

Znamená destrukce symbolů připomínajících významné osobnosti konfederativního Jihu vymýcení pocitů, pro které se k nim dnešní Američané vracejí? A vracejí-li se k nim a jsou ochotni je bránit, protože k nim „nějak“ promlouvají, je to způsobeno obdivem k historii staré více než sto padesát let, či aktuální výpovědí o americké současnosti?

Je zjevné, a výše citovaný průzkum veřejného mínění to průkazně dokládá, že kdyby se „obyčejní bílí“ v Americe necítili po desetiletí odstrčeni na okraj politického zájmu, který více než o ně dbal o zájmy nejrůznějších „barevných“ minorit, nemusely by dnes desetitisíce Američanů vidět v generálu Robertu E. Lee svého „ztraceného“ vůdce.

Bourání soch ničemu nepomáhá, nic neřeší a nic neléčí. Je nesmyslné tvrdit, že zmizí-li z amerických veřejných prostranství symboly Konfederace, zavládne v této zemi atmosféra „konečného smíření“. Spíše se dá očekávat, že se frustrace „zapomenutých bílých“ prohloubí.

Politickému a mediálnímu establishmentu i společenským snobům o hledání řešení nejde. Celé téma podněcují, provokují a vyhrocují proto, aby se pokusily protlačit „svoji“ progresivistickou a levicově-liberální vizi Ameriky proti většinové vůli občanů.  Je pro ně i vítaným „klackem, se kterým je možné Donalda Trumpa bít“. Už proto, že s jeho zvolením se tito „demokraté“ nikdy nesmíří.

Ivo Strejček

22. 8. 2017

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus