rozhovor pro Parlamentní listy

Cítíte spokojenost s výsledkem sněmovních voleb? Zvolil národ „moudře“?

Vyjadřovat spokojenost nebo nespokojenost s výsledky voleb si netroufám. Lidé zvolili podle svých preferencí a přání. Jestli „moudře“ nebo „nemoudře“, to ví lidé jako Miroslav Kalousek, který všechny kolem sebe kádruje, zatímco by si měl všímat svého vlastního strašidelného propadáku.

Co Vás překvapilo, co Vás potěšilo, co Vás zklamalo?

Překvapil mě gigantický pád sociálních demokratů! Tak strašná čísla jsem opravdu nečekal a myslím si, že taková evakuace sociálních demokratů z naší politické scény není ani zdravá. Potěšil mě skluz Zelených do politické propasti. Zklamalo mě prolezení TOP 09 do sněmovny a jsem otřesený nízkým ziskem ODS. Já jsem opravdu očekával podstatně lepší výsledek. Před volbami jsem se ptal mnoha lidí, třeba i při tankování na benzínce, koho budou volit. Drtivá většina mi řekla, že letos opravdu neví. Lze si o tom jistě myslet své, každopádně je asi pravda, že na zemi ležel nezvykle a výjimečně velký balík volných hlasů. Mám dojem, že si pro něj ODS nesáhla.

Jaké je pro nás hlavní sdělení či ponaučení z voleb?

Fragmentace politické scény v důsledku oslabování standardních politických stran, nástup nových energických uskupení, proměna podoby a obsahu politického střetu, nahrazení tradiční sociální levice novou „pirátskou“ levicí, to jsou některé fenomény, které považuji za vážné.

Ale tyto volby také krystalicky připomněly a potvrdily starou politickou pravdu: bez jasných, důrazných, charismatických lídrů nelze pomýšlet na úspěch. Andreje Babiše bych nikdy v životě nevolil, ale podívejme se, jak své voliče oslovuje, všimněme si stylu Okamury nebo piráta Bartoše. Žádný z dalších politických vůdců se jim nepřiblížil, všichni ostatní zcela propadli.

Jistým překvapením – i když někteří jako Jaroslav Bašta to předvídali – byl propadák ČSSD pod 10 procent téměř k hranici volitelnosti… Kde vidíte příčinu toho, že Babiš udělil ČSSD až takový výprask? Vy jste na konci května roku 2014 řekl: „ Svým způsobem nás (ODS) ministr financí Kalousek dovezl na politickou pitevnu. A je naprosto zřetelné, že sociální demokraté jsou již také na vozíku, který do té pitevny Andrej Babiš tlačí.“ Takže jste to také předvídal?

Tak jako konzervativci před lety, i sociální demokraté směřovali k volebnímu propadáku dlouhodobě. Oba tradiční politické proudy opustily své autentické voliče a nechaly se zlákat módním vábením. Konzervativci opustili pravici a pohodlně se usadili v politickém „pravdoláskovém“  středu, sociální demokraté pod vedením Sobotky, Marksové, Dienstbiera a Valachové zradili autentické levicové voliče a vnucovali jim utopické experimenty multikulturalismu, genderismu, feminismu a environmentalismu „nové“ evropské levice.

Sociální demokraté se propadli sami do sebe. V tom nejsou sami. Všude kolem nás v zahraničí v parlamentních volbách socialisté buďto prudce oslabují, nebo dokonce mizí. Snad je to i tím, že ostatní strany už jsou natolik prolezlé levicovými myšlenkami, že existence autentické levice není potřeba. Když si ODS zvolí za hlavní předvolební téma vyrovnání platových nerovností, tak už socialisté nemusí existovat.

Je u nás ohrožena demokracie úspěchem Babiše a Okamury?

Ne, není. To je pouze kalouskovská fáma. Politická uskupení těchto dvou pánů zvolilo téměř 40% voličů, kteří se zúčastnili voleb. Tito lidé je volili z tisíce a jednoho různých důvodů, ale jistě ne většinově proto, že by chtěli porazit demokracii a nahradit ji autoritářským režimem nebo nějakou totalitou. Ohrožením demokracie jsou lidé, kteří výsledky svobodných voleb soustavně zpochybňují, průběžně na ně útočí, vytvářejí a pěstují v lidech pocit permanentní frustrace a nedůvěry jenom proto, že to byli oni, kteří nevyhráli a proto se jim výsledky voleb nelíbí. Tito lidé šíří atmosféru, jejímiž plody je v důsledku nedůvěra v demokracii.

Jak vysvětlit úspěch Okamury? Média mu nepřála...

Tomio Okamura zručně, a rétoricky velmi schopně, uchopil témata, kterých se ostatní političtí soupeři báli, takticky se jim vyhýbali nebo si prostě „nechtěli zadat“. Okamura se ujal obav těch, kteří se bojí masové migrace, jsou z různých důvodů naštvaní na Evropskou unii, nechtějí euro a myslí si, že o všem se má rozhodovat v referendech. Mluvil přesvědčivě tam, kde ostatní mlčeli. Byl energický a jasný. Byl politicky nekorektní a tím zněl jinak. Nepotřeboval podporu médií. Naopak, jejich nepřízeň či dokonce nenávist zvládal a využíval ve svůj prospěch, což mu v čase nahrávalo. Čím úzkostlivěji se mu všichni vyhýbali a ostentativně se jej štítili, tím více se stával hlasem odporu. Odporu z různých důvodů. 

Jak hodnotíte ODS? Václav Klaus ml. v rozporu s oficiálním stanoviskem strany říká, že nic moc…

ODS se v posledních letech chová jako králík hypnotizovaný kobrou a ani v letošní kampani si nepočínala jinak. Nechápu, proč se lídři ODS nevyjadřovali ostřeji, jasněji, bez směšných vytáček typu „ano, ale...“, proč do předvolebních debat nenasazovala zajímavé tváře, které mají co říci, proč se nevrátila a neopřela o svá osvědčená témata, ke kterým měla za dobu své existence vybudován pevný, ve veřejnosti fungující a veřejností pozitivně přijímaný, názor - Evropská unie, euro, eurobyrokracie, obrana české koruny, vlastenectví jako hrdost a tak dále.

Považuji za hrubou chybou vedení ODS, že se aktivně nepokusilo vnutit předvolební kampani spor o další směřování ČR v Evropské unii a přinutit ostatní odhalit karty. Za modelový příklad takové chyby považuji, pro mě šokující, vystoupení Zbyňka Stanjury, jedné z hlavních tváří dnešní ODS, v debatě o přijetí či nepřijetí eura: namísto jednoznačného – všemi, dokonce i moderátorkou očekávaného – odmítnutí se utopil v argumentaci „přijmeme, až to bude pro nás výhodné“.

 Kdyby se byla ODS nebála mluvit otevřeně o krizi EU, nebezpečích spojených s vplynutím do „tvrdého jádra“, o migraci, o civilizační hrozbě s migrací spojené, o obraně tradičních hodnot před expanzí západní kulturní a hodnotové levicové revoluce, což pro konzervativní stranu má být téměř povinností, mohla významně posílit. Okamura by se do sněmovny nedostal a ODS by byla získala významnou část jeho hlasů. A nejen okamurovských! Václav Klaus mladší to dlouhodobě dělal – a přineslo mu to úspěch. To je jasný důkaz! Tvrdit, že ODS nemohla v těchto volbách uspět lépe, že to byl „velký úspěch“, to je – ke smůle této strany, ale i této země – neodpustitelným lhaním si do kapsy.

Neroste ve Václavu Klausovi mladším Petru Fialovi vyzyvatel? Někdo, kdo by ODS posunul dále od kavárny?

ODS potřebuje, jak je vidět, vnitřní konkurenci názorů a jejich nositelů jako sůl. Kromě tříbení a precizování pozic je takový kvas nutným předpokladem k vyhledávání nových politických tváří, jejichž nedostatek je aktuálně fatálním problémem této strany. A objektivně řečeno – nejen této.

Aby se ovšem z Václava Klause mladšího mohl stát vyzyvatel Petra Fialy, musela by po něčem takovém panovat uvnitř ODS silná poptávka. Musela by se zespodu prolamovat chuť členů zabavit se starých, omšelých, věčně unavených tváří a nahradit je novou energií a odvážnými tématy. A proto je výsledek nevýsledek, vykládaný vedením jako úspěch, tak nebezpečný! Nechává natolik zatuhnout daný stav, že posun ODS „od Fialy k mladému Klausovi“, na který se ptáte, považuji v této chvíli za nereálný. A to ani nemluvím o tom, že bych si dokonce tipnul, že návrat „jakéhokoliv“ Klause je to poslední, co si dnes širší vedení strany i část členské základny přejí.

Na druhou stranu je třeba připomenout, že Václav Klaus mladší je velmi pracovitý, objíždí regiony, setkává se s lidmi, vytváří si přirozený okruh spolupracovníků a to může, s trpělivostí, vést k postupné změně.

Co komunisti? Není to jejich poslední volební období? A neutrpěli debakl kvůli tomu, že už se stali součástí establishmentu? Mají šanci na obrodu?  Podobně jako u ČSSD je to delší proces, před kterým varoval Josef Skála…

 Debakl komunistů považuji za jednu z dobrých zpráv těchto voleb a také za potvrzení faktu, že bojovat s komunismem je už léta zbytečným plýtváním energie. Je to dávno vyhraná válka a plácání o takovém boji je pouze na oko líbivou politikou těch, kteří žádnou jinou politiku neumějí dělat. Buďme rádi, že se u nás komunisté nikdy nepřejmenovali, že po celá desetiletí nesou své dědictví. Je to od nich do jisté míry i poctivé.

Pak tu máme lidovce, STAN, TOP 09, kteří poměrně těsně prolezli do sněmovny…

Lidovci jsou reálně „na svých“ a ambici něco dělat pro zlepšení příliš aktivně nejeví. Oni ze „svého minima“ umí obratně vyobchodovat „své maximum“, a to jim vždycky stačilo.

Že se STAN dostali do sněmovny žádnou dobrou zprávou není. Starostové se asi solidně starají o svá města a obce, ale politika ve sněmovně je jinou ligou a odlišným žánrem. To samozřejmě neznamená, že tu a tam nemůže v různých stranách proskočit nahoru šikovný a nadějný komunální politik, který tvrdě pracuje na svém dalším růstu, ale ke „starostentizaci“ sněmovní politiky prostřednictvím subjektů jako je STAN docházet nemá.

To, že se do sněmovny na poslední možnou chviličku protáhla TOP 09, je vysloveně tragédií, která se bude i nadále podílet na destrukci českého parlamentu. Pan Kalousek to po celá léta předváděl a každým svým povolebním vystoupením to dokazuje.

A nejsou tyto volby také poslední pro TOP 09? Kníže už asi do dalších voleb nepůjde… Nebo topku zachrání Jiří Pospíšil?

Doufejme, že jsou. A proto pan Kalousek tolik vyvádí a volá po „sjednocení demokratických sil“. To je totiž jediná šance pro něho i jeho TOP 09. Z pudu sebezáchovy musí vytvořit zase „něco“ nového, na co voliči - jako vždycky v minulosti - naletí, aby se všichni ti Kalouskové a stokrát politicky zbankrotovaní pravdoláskaři na pár dalších let zase svezli. Klidně se to může jmenovat „Pravý blok“ nebo „Demokraté proti Babišovi“. Je to jedno. Kulisy budou různé, obsah stále stejný – kavárna pojede dál. Doufám, že na to ostatní politické strany neskočí, zejména ODS, jejíž vedení naznačuje ochotu „rozkročit se“. Abychom se totiž nakonec nedočkali „ctihodné“ formace, ve které by byl Petr Fiala předsedou a Jiří Pospíšil nebo Dominik Feri místopředsedy...

Lze říci, že třeba Piráti hodně „vykradli elektorát“ TOP 09, kdy mladí lidé dříve volili „Karla s čírem“?

Piráti mi v jistém slova smyslu připomínají variantu na soudobý francouzský „macronismus“. Programově hlásají líbivé „ani nalevo, ani napravo, pouze pro dobro“. A proklamují, že se dá jít s kýmkoliv, kdo takové dobro hlásá. Jsou programově neuchopitelní, ale jsou noví, energičtí, plní elánu a sebevědomí. A to, stejně jako u Macrona, části voličů imponuje.

Do sněmovny se dostali lidovci i STAN. Myslíte si, že kdyby zůstali v koalici, získali by více než byl výsledek zvlášť? Nebo méně, jak se báli lidovci?

Nevím a už je to i zcela zbytečná úvaha. Faktem ale je, že se mi koalice lidovců a STAN od počátku zdála nesourodým tělesem a vykalkulovaným kočkopsem. A za ta léta zkušeností s lidovci bylo také jasné, že jakmile se jim bude zdát, že toto spojení na voliče nezabírá a je pro lidovce příliš riskantní, okamžitě a chladnokrevně tento vztah opustí.

Mimochodem, když se vrátíme k loňskému roku, tak se strýček Brady asi panu Hermanovi úplně nevyplatil…

O osud pana Hermana není třeba mít starost. O toho se bohatě postarají Sudeťáci.

Jaký dopad budou mít tyto volby na volby prezidentské?

Výrazné zvolení Andreje Babiše může významně mobilizovat tábor „antibabišovců“ a „antizemanovců“. Ti hlásají, že oba politikové jsou spojeni pupeční šňůrou a Miloš Zeman navíc dělá všechno proto, aby je v tom ještě utvrdil. A bude-li si pan prezident navíc v průběhu povolebních vyjednávání nepřiměřeně užívat roli politického mága tak, jak to prozatím předvádí, „přetáhne strunu“ a může to mít nakonec v prezidentské volbě hodně těžké.

Vládu sestavuje Andrej Babiš, ale dopadne to bůhvíjak. ODS ho tvrdě odmítla, KDU-ČSL spíše nechce, ČSSD se bojí, TOP 09 a STAN zásadně s Babišem nechtějí... Do vlády se naopak těší Tomio Okamura, komunisté nevědí. Nyní Babiš mluví o menšinové vládě doplněné o experty. Pozorovatelé hádají, že by ho Zeman mohl nechat vládnout i bez důvěry.

Je obtížně pochopitelné, s jakou urputností se před volbami všichni předháněli, že s Babišem do žádné vlády nepůjdou. Shodou okolností to byli všichni ti, kteří s lidmi z ANO sedí a spolupracují v nejrůznějších krajských radách a koalicích. A tam to nevadí?

Ta neochota ostatních jít s Babišem do vlády může konec konců Babišovi náramně vyhovovat. Nechá se zbytkem sněmovny „dokopat“ do situace, ve které nemusí dělat ústupky, ve které jej nikdo netlačí k významným kompromisům, nevnucujeme mu svoje priority, nepožaduje po Babišovi - pro něj strategická - ministerstva a tak dále. Menšinová vláda může být Babišovým snem – on přece chce vládnout sám. A k podpoře se vždycky někdo najde. Jen si počkejme.

Jaké řešení si přejete a jaké je reálné?

Ať vznikne vláda, která by byla sestavena na základě výsledků voleb – tedy přání voličů. Nemusela by se mi sice nutně líbit, ale lidé si nějak vybrali a se svým výběrem mají právo a povinnost žít. 

Co bude realitou, na to si počkejme. Při roztříštěnosti zájmů v dnešní sněmovně je obtížné cokoli předpovídat.

Pochopí voliči politiky svých stran, že nechtějí s Babišem do vlády? Nebudou tyto strany vypadat destruktivně? Nemůže se to vymstít?

Nejít s Babišem do vlády a hrdinně dávat na odiv svoji mravní vyspělost a převahu může leckomu imponovat, ale politika není filozofováním o etice, ať se to komu líbí, nebo ne. Politika je obhajoba zájmů, a voliči své zájmy dali najevo. Babiš a jeho ANO nezískali 99% hlasů. Převážná většina lidí v této zemi si přeje něco jiného než čistý babišismus. Jít do vlády s Babišem, anebo z opozice držet Babiše na uzdě, za vyjednaných, jasných, srozumitelných a pro tuto zemi prospěšných podmínek, může nakonec Babiše „vypustit“. Bude-li ANO vládnout samo a ad hoc hledat spojence, může se to ostatním v různé míře vymstít víc, než si jsou ochotni připustit, neboť vůbec nečekejme, že Babiš musí nutně vládnout špatně. 

Objevují se návrhy na zavedení obecného referenda; častokrát s úmyslem dosáhnout vypsání referenda o setrvání v EU. Je možné, že Tomio Okamura k tomu nakonec dotlačí Andreje Babiše, protože se zdá, že Babiš nechce euro stejně jako účast v tvrdém jádru EU?

Vždycky jsem byl jednoznačným zastáncem parlamentní demokracie a vládnutí prostřednictvím referend odmítal. Svůj názor jsem nezměnil a návrhy na zavedení prvků přímé demokracie považuji pro náš systém za cizorodé a nevhodné. Byla, například, přímá volba prezidenta země prospěšným rozhodnutím? Stabilizovala a obohatila náš politický systém?

Od případného referenda o vystoupení ČR z EU si nic neslibuji. V Čechách po takovém kroku není poptávka, pokud nemáme na mysli brblání u piva. Není tu žádná významná politická síla, která by takový návrh věrohodně obhajovala a prosazovala. A budou-li Britové, k radosti Bruselu, i nadále postupovat s brexitem tak zoufale, jak to dělají do dneška, potvrdí, že když odchod z EU nezvládne ani „velmoc“, pak úvahy o vystoupení ČR z EU jsou jen mlácením prázdné slámy.

Říkám to skepticky, přestože bych si přál něco jiného.

Přesto, považujete Andreje Babiše za politika, který má k EU rezervovaný vztah?

Andrej Babiš jako euroskeptik, který nás vyvede z EU? To snad nemohou obhajovat ani největší vtipálkové. Babiš má v Evropské komisi svoji Jourovou a jeho europoslanci sedí v eurofanatické frakci zběsilého eurofederalisty Verhofstadta. Babišův domácí byznys je navěšen na evropských dotacích a sám Babiš k EU říká pouze to, co si aktuálně přejí jeho voliči.  

Ne, Babiš není žádný vybudovaný euroskeptik, je to zručný obchodník s politickým deštěm.

Jaký dopad budou mít naše volby ve vztahu k EU? Změní se něco v souvislosti s volbami rakouskými, německými či budoucími maďarskými?

Výsledky našich voleb nijak náš vztah k EU ani nepozmění, ani neovlivní. V EU se něco změní, až se něco změní v Německu a Francii. A tam se v parlamentních volbách, s ohledem na pozitivní změny v EU, nic nadějného nestalo.

Ivo Strejček

1. 11. 2017 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus