Z moskevského deště pod bruselský okap

Rozhovor Václava Klause pro internetový deník Legie

Ve Vašem novoročním projevu opět zaznělo – po čtyřiadvaceti letech – že naše země nevzkvétá. Vzpomněl jsem si na podobná slova, která zazněla na nedávném legionářském kongresu, kde se také hovořilo o tom, že se obracíme k nedobrému směru vývoje…

Ano, naše země nevzkvétá, což je možné měřit celou řadou kvantifikovatelných charakteristik. Dobře je to vidět zejména v oblasti ekonomické, kde lze situaci vyjádřit pomocí statistických dat a ukázat, jak dlouho už jsme v záporné dynamice nebo ve stagnaci s nulovým růstem. Tato data jsou evidentní, zjevná, mimo jakoukoliv diskusi. Cítím však, že ke stejným procesům dochází i v oblastech, které nejsou tak snadno měřitelné, protože jsou spíše pocitové. Chybí nám zde jakýkoli spolehlivý systém měr a vah. Ale atmosféra v naší společnosti naznačuje, že ke stagnaci, k poklesu nebo k obratu k nedobrému, jak jste řekl, dochází i tam.

Na zmíněném legionářském kongresu zaznělo, že dochází k postupné destrukci základních hodnot, jako svoboda, spravedlnost, suverenita, bratrství nebo odvaha. Cítíte to podobně?

Určitě. Moje instrumentárium mě ale vede spíše k užívání standardnějších společensko-vědních pojmů. Celou sametovou revoluci jsme dělali kvůli tomu, abychom zavedli skutečný trh; jak jsem říkával, trh bez adjektiv. První polistopadová dekáda znamenala nepřetržité zlepšování této situace, ovšem ta druhá a teď i třetí znamená pokles, pád, návrat k něčemu úplně jinému. Skutečného trhu je dnes u nás méně než v polovině 90. let, což samozřejmě považuji za velmi negativní věc.

Stejně tak jsem považoval za zásadní hodnotu politický parlamentní pluralismus, který musí být založen na jasně definovaných - ideově definovaných - politických stranách. Také zde jsme byli dlouho, až do konce devadesátých let úspěšní – proti všem různým hnutím, fórům a „úsvitům“. Pak ale přišel velký pád. Úspěchy dnešních Věcí veřejných, TOP 09, ANO a Úsvitu naznačují, že myšlenka politického pluralismu, založeného klasických na politických stranách, prohrává.

Legionáři mluvili také o suverenitě, to byl další pilíř našeho myšlení v období po pádu komunismu, kdy jsme chtěli být svobodnou suverénní zemí, vymaněnou z područí Moskvy. Dnes mám pocit, že jsme si té svobody a suverenity vlastně ani moc neužili. Z područí Moskvy jsme přešli do područí Evropské unii a Bruselu, což je strukturálně evidentně stejný jev. Ano, za komunismu to bylo hrubé područí a to nynější je na první pohled jemné; to je pravda, ale efekt područí je v mnohém velmi obdobný.

Co s tím? Můžeme s tím vůbec něco dělat?

To jsou dvě věci. Jednou věcí je, jestli s tím něco můžeme nebo nemůžeme dělat či udělat a druhou jestli s tím něco dělat chceme nebo nechceme. Jednodušší odpověď je na druhou otázku: Česká společnost jako celek s tím – jak je vidět – nic dělat nechce. Nebouří se proti tomu, co se u nás a v našem okolí děje. Ještě pořád je ráda, že může projíždět přes hranice bez toho, aby ukazovala pas, zajet si na dovolenou k teplému moři do středomoří. Ještě nevidí hloubku celého problému.

Těmito na první pohled pozitivními vnějšími efekty je natolik korumpovaná, že je pro ni zatím velmi těžké prozřít. To považuji za velmi nebezpečné, mám z toho strach. Není náhodou, že varovné hlasy o ztrátě svobody, suverenity, spravedlnosti a dalších podobných hodnot slyšíme od legionářů, tedy lidí starších. Mladá generace sice umí lépe „chatovat“ na facebooku, ale v tomto ohledu už je asi opravdu ztracená. Na začátku jste zmínil mé novoroční vystoupení – v něm jsem zcela vědomě řekl, že dnes už máme dvě generace, které onen explicitní komunismus, to explicitní zlo, nezažili. Vůbec netuší, co to znamená. Naopak to strašlivé zlo tehdejší doby je jim nepřetržitě desinterpretováno filmy, které ono minulé zlo karikují.

Pro mě jsou například nejsilnějšími symboly oné karikatury toho zla filmy jako Hřebejkovy Pelíšky, pokud jde filmy nové doby. Proto jsem se také vždy negativně vyjadřoval k filmům, které to zlo znevažují nezávazným žertováním. Mnoha lidem se zdál divný nebo nesrozumitelný můj souboj s Menclovými a Svěrákovými filmy, protože se autenticky usmívali filmům jako Marečku podejte mi pero, kterým jsem se já nikdy nesmál. Právě takové filmy napomáhaly a napomáhají tomu, že nové generace mají strašně zkreslené představy o komunismu. Chybí jim jedna celá – a podle mne klíčová – dimenze k jeho pochopení. Nechápou komunistický režim, a proto nejsou schopni chápat ani dnešek, což považuji za zásadní problém.

Otázka ale zůstává – co s tím? Budeme muset znovu padnout do otroctví, ze kterého se začneme osvobozovat až ve chvíli, kdy nás bude pořádně bolet?

Použil bych asi volnější, jemnější slova, ne otroctví… Nakolik můžeme ovlivnit celoevropský k dirigismu a ztrátě demokracie směřující proces, si nedělám žádné iluze, ten naše republika, i kdyby byla zlatá, nezmění. Byl jsem teď lyžovat v Rakousku a přečetl jsem si tam fascinující nápad nově instalované německé ministryně pro rodinu. Zcela vážně navrhuje změnu zákona tak, aby svobodní lidí pracovali nadále 40 hodin týdně, zatímco ženatí muži a vdané ženy by měli pracovní týden o osm hodin kratší, tedy 32hodinový. Samozřejmě by brali za tuto kratší pracovní dobu stejný plat jako lidé bez rodiny.

To je nesmyslný návrh. A nepochází od nějakého střeleného pisálka, extrémního levičáka, který jen tak vyhazuje do vzduchu záměrně provokativní nápady. Je to vážně míněný návrh ministryně německé spolkové vlády. A podobných nápadů je možné vyjmenovat celou řadu.

Možnost ovlivnit evropský proces zkrátka vidím velmi špatně. S Evropskou unií nedokáží pohnout ani krachy zemí jako Řecko, Kypr, Lotyšsko, a ani kdyby krachovala Česká republika, s unií by to nepohnulo. Muselo by dojít k zásadní změně v jednom z velkých států Evropy, třeba v Německu nebo ve Francii, jinak si změnu představit nedovedu.

Jinou věcí je, že pro Českou republiku stále ještě existuje jistá míra volnosti. Například to, jestli si občané v České republice zvolí do čela Okamuru a Babiše, nebo někoho jiného, je stále ještě v naší pravomoci. Můžeme se ještě rozhodnout pro svou politickou reprezentaci, ačkoli si myslím, že Brusel by byl možná schopen na nás uvalit nějakou blokádu, kdyby zde náhodou volby vyhrály eurokritické strany. Ano, v tomto ohledu u nás ještě nějaká míra svobody pořád ještě existuje, a je nešťastným marněním celých desetiletí, že jsme toho nebyli schopni využít.

Vidíte šanci, že velké hodnoty, o kterých jsme se zmínily, budou obnoveny?

Ty hodnoty zdaleka nejsou jen legionářské, existovaly už dávno předtím a stály také u zrodu našeho státu. Jsou to hodnoty správné a nutné; kdyby si je dnešní doba znovu dala do svého štítu, bylo by to samozřejmě velmi dobré.

Blíží se kongres ODS, jejímž jste otcem - zakladatelem. Říká se, že tentokrát se nebude rozhodovat o ničem menším než o pokračování nebo zániku strany. Jak se mohla ODS dostat do takové hlubiny, kdy takříkajíc jen s odřenýma ušima prolezla do sněmovny?

Nerad se k ODS vyjadřuji, jakkoliv to bylo mé dítě. ODS se strašlivě proměnila a sama sebe poškodila. Nevím, jestli mě to stále ještě má trápit nebo už ne. Vím ale, že i kdybych byl teď pozván na kongres ODS, v žádném případě bych tam nepřišel.

Už to, že se vedení ODS na svém zasedání výslovně rozhodlo, že žádného z minulých tří předsedů na svůj kongres nepozve, je velmi zajímavá informace pro veřejnost… Je to svým způsobem úplně absurdní a netuším, jestli někdy nějaká politická strana něco takového udělala.

V ODS se chopila moci skupina lidí typu pana Pospíšila, Bendy, exprimátora Svobody, koneckonců i neuvěřitelně proměněné paní Němcové. S těmito lidmi je to už tak absolutně odlišná politická strana, že je podle strašně sporné, zda má používat stejný název. V této straně možná ještě zbyly nějaké pravicové hodnoty, ale už jsou to jen rezidua, která se v konkrétní politice vůbec neprojevují.

ODS je třeba docela slušně zastoupena v Evropském parlamentu. Jenže nikdo z nás nikdy neslyšel o nějakém podstatném vystoupení pana Ouzkého, Vlasáka, Tošenovského a to ani v době, kdy byl pan Ouzský místopředsedou. Pan Vlasák je dnes místopředsedou Evropského parlamentu – úžasná, ale zcela nevyužitá funkce. Nejsem zavilým příznivcem Evropského parlamentu, ale fakt, že post místopředsedy této instituce není vůbec využit k jakékoliv politické aktivitě doma či v cizině, je výrazem naprostého zoufalství a beznaděje. Větší beznaději si v tomto smyslu snad vůbec nedovedu představit.

Současné vedení ODS nefunguje dobře. Otázkou je, proč z  členské základny vzešla tak špatná reprezentace strany. Někdo mi nedávno říkal, že byl jako host na jednom z oblastních sněmů, kde bylo asi 60 lidí a měl z nich vyloženě dobrý pocit. Takovou zkušenost mohu potvrdit. Za poslední léta jsem byl dvakrát na regionálním setkání ODS, kde bylo vždy kolem 200 lidí, jednou na Vysočině, podruhé v Českých Budějovicích. Vždy jsem byl nesmírně pozitivně překvapen. Jenže ve vedení strany nic takového nevidím. Je to zvláštní, proto si myslím, že hlavní vinu má vrcholná reprezentace ODS.

Ale samozřejmě je nezbytné říci i to, že ODS byla od začátku mučena, trápena, karikována a znesvěcována pravdoláskovskou mediální věrchuškou tak intenzivně, že bylo pro ni vždy velmi obtížné své pozice dobře veřejnosti vysvětlit.

Běžně se o ODS říká, že je přinejmenším jednou nohou v hrobě. Má šanci z něj vstát? A třeba se i dostat na původních 30%?

Nevím, rozhodně bych nechtěl spekulovat o konkrétních číslech. Ale šanci vstát má. V žádném případě ji nemá s tou sestavou, která ODS teď vede.

Ladislav Henek, deniklegie.cz, 15. ledna 2014.

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus