Evropa a my

projev pro Zastupitelstvo Kraje Vysočina, 14.května 2013 

Vážený pane hejtmane,

Vážené členky a členové rady Kraje Vysočina,

Vážené členky a členové zastupitelstva Kraje Vysočina,

 

dovolte mi nejprve, abych každému z vás poblahopřál k zisku cenného mandátu

vzešlého z voleb do krajských samospráv na podzim loňského roku.

 

Získali jste možnost ovlivňovat věci veřejné v rovné, přímé a tajné volbě. Získali jste mandát od svých voličů, jste jim blízko a jste jimi kontrolovatelní. Čím blíže svým voličům je politický mandát vykonáván, tím větší nároky vznikají na srozumitelnost i praktičnost prováděné politiky.

 

To je zavazující, ale pro výkon smysluplné demokratické politiky jedině možné.

 

Stojím tu před vámi, před mladým politickým tělesem, které je na začátku výkonu svého mandátu (přestože mnoho z vás dobře znám jako politiky zkušené a v politice prověřené) v roli poslance Evropského parlamentu, který – na rozdíl od vás – je doslova pár měsíců před koncem svého mandátu.

 

Jsem člověkem z Vysočiny, narodil jsem se tady, cítím k tomuto kraji neobyčejně silná pouta, záleží mi na jeho prosperitě a cítím povinnost – právě vzhledem ke konci výkonu mandátu poslance Evropského parlamentu, podělit se s vámi o několik závažných a podstatných postřehů na jevy, které snad mohou být pro vás – politiky praktické – užitečnými informacemi a které, alespoň podle mého názoru, budou svými důsledky významně, ne-li zásadně, ovlivňovat vaše politická rozhodnutí v blízké i vzdálenější budoucnosti.

 

Nehodlám k vám z tohoto místa vystupovat jako obhájce politických názorů, nakonec – i vy mě a mé ideje snad dobře znáte. Rád bych k vám mluvil jako jeden z vás, jako součást množiny lidí, kteří jsou „odtud“ a kteří, alespoň z mého pohledu, mají povinnost spolupracovat v takové míře, kterou jim ukládá zájem místa i země, ze kterého pocházejí.

 

Stárnutí evropské populace

 

Myslím, že očekáváte, že svůj projev o věcech evropských začnu hodnocením situace hospodářské či informací o tzv. víceletém finančním rámci. Překvapím vás. Začnu tím, co má Česká republika hrozivě společného se zbytkem Evropské unie: stárnutí své populace.

 

Zcela jistě lze tento jev analyzovat ekonomicky, jako důsledek jevů, které jsou primárně určovány evropským ekonomickým rámcem, ve kterém probíhají. Obávám se ovšem, že jde o výsledek dlouhodobé, po desetiletí pobíhající krize hodnot, ze kterých střední a západní část Evropy historicky vyrůstala. Mám strach, že stárnutí populace je výsledkem relativizace hodnoty rodiny, postupné eroze vztahů mezi rodiči a dětmi, což posléze vede k rozvolňování odpovědnosti dětí vůči svým rodičům. Tam, kde se nedostává individuální odpovědnosti nejbližších k nejbližším, vytváří se prostor k posilování státu. Ale stát, naštěstí, nezajistí vyšší míru porodnosti.

 

To, že se prodlužuje průměrná doba dožití, je jev pozitivní a správný. Přináší a bude přinášet vyšší nároky na poskytování zdravotní a sociální péče.

To, že se rodí stále méně dětí, je jev negativní a vy, politikové na komunální a krajské úrovni, jej již po léta řešíte a budete – bez ohledu na příslušnost k politické straně či uskupení – řešit. Nepůjde pouze o redukci počtu vzdělávacích zařízení, půjde o udržení konstrukce formální struktury vzdělávacího systému tak, aby z trhu práce posléze nezmizela nezbytně potřebná řemesla. Německo, ekonomika založená na nejvyšší úrovni technického a řemeslného vzdělání, s tím začíná mít obrovské problémy.

 

Energetická nezávislost

 

Dovolte mi, dámy a pánové, zahájit tuto část mého projevu dvěma praktickými příklady, které jsou sice formálně různé, obsahově však vzájemně propojeny.

 

I.

 

Už někdy od roku 2010 probíhá v USA tzv. „plynová revoluce“. Americké a kanadské firmy objevily gigantické zásoby plynu v břidlicích, který získávají moderní technologií tzv. frakování břidlic.

 

Těžba tzv. břidlicového plynu v USA vyústila v dramatický pokles její koncové ceny pro odběratele na 20% z původní ceny. Cena břidlicového plynu v USA je tak nízko, že z energetického trhu vytlačuje výrobce elektřiny z jádra a uhlí. Břidlicový plyn znamenal v USA významné snížení emisí CO2, aniž by proto vláda musela cokoliv udělat, natož takový boj dotovat.

 

USA v nejbližší době předstihnou v těžbě plynu světovou jedničku Rusko a očekává se, že do roku 2020 těžba břidlicového plynu pokryje ½ celkové spotřeby plynu v celé Severní Americe.

 

Již dnes dochází k transformaci amerického energetického trhu se zásadním pozitivním dopadem na konkurenceschopnost amerického hospodářství v globálním kontextu.

 

II.

 

Druhý příklad je z EU. Ta, s největší pravděpodobností již od 1.června 2013, zavede dovozní cla na solární panely dovážené do EU z Číny. Čína mezi lety 2009 – 2011 zdvojnásobila svůj vývoz této produkce do EU a obchodní obrat Číny s EU se v segmentu solárních panelů pohybuje ve výši 31 mld. eur ročně (asi půl bilionu korun).

 

Proč tyto příklady. Aby se mi jednodušeji definoval náš „eurounijní“ problém.

 

Zaprvé platí, že hospodářský růst je podmiňován spotřebou co nejlacinější elektrické energie. Energii potřebujeme, ale energetické zdroje neovládáme. Ty leží v místech politicky problematických a dokonce politicky i bezpečnostně nestabilních.

 

Zadruhé je onen problém předdefinován politikou boje s tzv. globální klimatickou změnou, dříve nazývaným bojem proti globálnímu oteplování. Ten je určen agendou německého předsednictví Evropské radě z první poloviny roku 2007, kdy se kancléřce Merkelová podařilo prosadit evropský program „20 – 20 – 20“. Tedy do roku 2020 dosáhnout 20% snížení emisí způsobujících klimatické změny a současně 20% podíl obnovitelných zdrojů energie na energetickém mixu členských států EU.

 

Výsledek této politiky v praxi znamená, že proud získávaný z větrných turbín a solárních parků postupně vytlačuje z trhu produkci z atomových, plynových a uhelných zdrojů. Ale pouze proto, že jde o dotované zdroje s garancí přednostního odběru takto získané energie do energetické přenosové soustavy.

 

Mimochodem, roční podpora získávání energie z obnovitelných zdrojů stojí v ČR každého jednotlivce (tedy včetně kojenců) 4 000 Kč za rok.

 

To vše v kontextu, ve kterém je to pouze EU, která jediná na světě bojuje s emisemi skleníkových plynů, v prostředí „energetické revoluce v Severní Americe“ a v situaci, kdy ani nefunguje tak často slýchaná politická rovnice „ochrana klimatu znamená více zelených pracovních míst“. Jak je vidět, v EU si zcela chybnou politikou zdražujeme hospodářský růst, zatímco Čína a vnější svět nám k tomu vyrábějí a dodávají hardware i software.

 

Na území Kraje Vysočina se nachází jaderná elektrárna Dukovany. Z pohledu efektivity výroby elektrické energie je považována za „vlajkovou loď“ české energetiky, z pohledu regionálního jde o významného zaměstnavatele a sociální stabilizátor jedné části Vysočiny.

 

Vím o vedení Kraje Vysočina a členech krajského zastupitelstva, že v tomto ohledu zastáváte dlouhodobě racionální stanovisko a postoje zdravého selského rozumu. A to i přesto, že se to přilehlým rakouským regionům příliš nelíbí.

 

Dovolte mi, abych vás za to ocenil a vybídnul vás k tomu, abyste si svá pevná stanoviska podrželi i nadále. S jistotou vím, že tomu tak bude.

 

 

Víceletý finanční rámec 2014 – 2020

 

Finanční plánování Evropské unie je pravidelně dáno domluvou všech členských států Unie a Evropského parlamentu na tzv. víceletém finančním rámci. Ten je stanovován vždy na sedm let dopředu, přičemž aktuálně probíhají dohody nad „sedmiletkou“ 2014 – 2020.

 

Vzhledem k obtížné ekonomické situaci členských států EU, s ohledem na jejich vůli více či méně přispívat do společného rozpočtu, se lídři podle svých národních zájmů rozdělili při vyjednávání do přibližně tří skupin:

 

  1. „Rozpočtově odpovědní“ (Velká Británie, Švédsko, Nizozemí, Německo) volají po škrtech uvnitř rozpočtu a současně požadují reformu výdajových priorit, zavedení větší míry vertikální (větší pružnost mezi rozpočtovými kapitolami) a horizontální flexibility (větší pružnost mezi jednotlivými roky) uvnitř rámce a schválení tzv. revizní klauzule.

 

  1. Skupina států „zmrazit rozpočet“ (Francie – pokud zůstanou výdaje na jednotnou zemědělskou politiku nedotčeny, Finsko, Rakousko a další) podporují zmrazení rozpočtu ve výši 1% HNP.

 

  1. Skupina tzv. „kohezních“ států“ vedených Polskem. Jejich představitelé tvrdí, že hledat úspory je sice nezbytné, ale výdaje v kapitole kohezní politiky nesmí být ohroženy či mají být dokonce navýšeny.

 

Pozice České republiky byla formována jejími zájmy: byli a jsme součástí tzv. „kohezní skupiny“, vyšší pružnost převodu mezi kapitolami a jednotlivými roky považujeme za nevýhodnou, neboť by taková opatření zvýšila míru nejistoty zda a kolik budeme moci z evropského rozpočtu čerpat a zda vůbec slíbené finanční prostředky dostaneme.

 

Český premiér, ve snaze dosáhnout našich cílů, dokonce pohrozil uplatněním práva veta, což se vyplatilo. ČR si vyjednala o 1 mld. eur více, než nám bylo původně přislíbeno.

 

Za náš úspěch musíme považovat také dohodu z Evropské rady, která počítá s pravidlem tzv. N + 3, které umožňuje využívat prostředky alokované v politice soudržnosti v daném roce ještě po dobu tří následujících let.

 

Přijetí tzv. revizní klauzule by mohlo mít zásadní dopad na kohezní alokace pro členské státy především v souvislosti s tím, že by v jejím rámci došlo k přezkumu vyspělosti respektive uznatelnosti jednotlivých regionů. V případě ČR se pohybují blízko 75% hranice vymezující méně rozvinuté regiony Středočeský kraj a region Jihovýchod. Revize by tak ve druhé části plánovacího období mohla znamenat ztrátu části finanční podpory pro tyto regiony.

 

Bohužel, takto domluvený „krvavý kompromis“ mezi členskými státy EU nebyl schválen Evropským parlamentem, který požadoval vyšší příjmy pro financování tzv. „nadnárodní obálky“, tedy více disponibilních prostředků pro projekty a výdaje evropských institucí.

 

To je pro ČR, a tedy i pro vás,  zřejmě ten nejhorší scénář. Je, bohužel, velmi nepravděpodobné, že se nám podaří zopakovat stejný vyjednávací úspěch.

 

 

 

Bankovní unie

 

Co vážnější a podstatnějšího, než debata o penězích, může být, namítnete. A přesto tomu, v současném evropském kontextu, podle mého názoru, je.

 

Nejpozději od roku 2008, kdy se členské státy EU dostaly pod enormní tlak finanční a ekonomické krize, se ukazuje několik základních faktů:

 

  1. Nelze dlouhodobě žít na dluh
  2. Nelze dlouhodobě svázat ekonomiky různé úrovně jednotnou měnovou politikou
  3. Jednotná měnová zóna může úspěšně přežít pouze tehdy, pokud jednotlivé ekonomiky a sociální systémy, které daná zóna sdružuje, „dýchají“ společně – tedy splňují přibližně stejná kritéria
  4. Jednotná měnová zóna může existovat pouze tehdy, pokud funguje v rámci jednotné fiskální (rozpočtové a daňové) zóny, což je nemyslitelné bez existence zóny politické
  5. EU se stále zřetelněji rozděluje na zaostávající jižní křídlo, které nestačí s dechem se severním křídlem: Německem, Nizozemím, Švédskem, Dánskem, Finskem, Rakouskem a Lucemburskem
  6. Prozatím ve všech členských státech, ve kterých tzv. „trojka“ (Evropská komise, MMF a ECB) administrují úsporné programy, znamenaly tyto programy vysoké sociální napětí a pád místní vlády (zdůrazňuji bez ohledu na její pravicovost či levicovost)

 

Evropský integrační proces v dnešní podobě se tak dostal do zlomového okamžiku: buďto bude pokračovat na základě mezivládního vyjednávání nebo se revolučně přerodí v proces řízený z jednoho centra. Rodí se projekt tzv. bankovní unie, což je více než embryonální stádium unie fiskální.

 

Zjednodušeně řečeno: současná debata o budoucnosti Evropské unie není diskusí pravo-levou, jak se zdá a jak je mylně interpretováno. Jde o spor mezi těmi, kteří věří v to, že k nápravě stavu dojde předáním rozhodujících rozpočtových, hospodářských a nakonec i politických pravomocí do centra a mezi těmi, kteří věří, že politická moc má být praktikována a odpovědná co nejblíže voličům.

 

Tato formulace nás například staví před otázku, zda má být debata o proporcích rozpočtových kapitol a řádek předmětem politického sporu v krajském zastupitelstvu nebo národním parlamentu či zda má být předmětem schválení Evropskou komisí dříve, než bude vůbec projednávána lidmi s politickými mandáty.

 

Dámy a pánové,

 

snad se vám mé postřehy zdají příliš vzdálené běžným problémům každodenního života. Ale prosím vás, abyste je – a znovu zdůrazňuji jako politikové – nebrali na lehkou váhu.

 

Nevnucuji vám, co si o tom máte myslet. Nedovolil bych si to. Berte mé informace jako dílčí zprávu o tom, že se na evropské úrovni rodí státoprávní uspořádání, které ovlivní tvar Evropské unie a roli členských států uvnitř  na desítky let dopředu.

 

Bude se nás to týkat: ekonomicky i politicky.

 

O co bychom měli usilovat:

 

Podržme si své názory a ideje, bez jejich soutěže a konkurence se nemůžeme v demokratickém prostředí obejít, ale udržme si politický smír. Situace v Evropské unii se rychle mění a může být překvapivě pohyblivá a nevypočitatelná. Myslím, že spolupráce, tolerance a ochoty ke spolupráci nám bude doma potřeba víc, než jsme si sami ochotni připustit.

 

Děkuji panu hejtmanovi Běhounkovi za laskavost, s jakou mi umožnil před vás předstoupit s několika, z mého pohledu vážnými, myšlenkami. Velmi si toho vážím a oceňuji to.

 

Děkuji vám, dámy a pánové, za trpělivost, se kterou jste mě vyslechli. Přeji vám vše dobré lidsky i profesionálně, přeji vše dobré Vysočině o jejímž osudu rozhodujete. Věřím že moudře, hospodárně a rozvážně.

 

Děkuji vám za pozornost.

 

 

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus