Název semináře, kromě jiného, signalizuje, že by mělo jít o pohled tří generací. Patřím-li tedy ke generaci druhé, nebudu se ve svém vystoupení věnovat počátkům ODS, ale pokusím se popsat některé milníky i trendy, které ke druhé generaci patří, za které druhá generace neseme odpovědnost a které naznačují, co se v průběhu oněch 25 let stalo, že kdysi sebevědomá a silná ODS se dnes ocitla ve stavu, ve kterém si není ochotna důstojně se přihlásit ke čtvrtstoletí své existence.

Abych vyhověl tomuto přístupu, začnu své úvahy časově někdy na konci roku 1997, po tzv. Sarajevském atentátu.

Tuto událost, mimochodem, čistě stranicky, považuji za bolestivý, ale užitečný milník v jejím zrání a dotváření. K nějaké formě „Sarajeva“ ODS směřovala a musela jím projít. Pouze bych dodal, i s ohledem na léta následující, že tehdy odešlo z ODS ještě málo lidí. Snad bychom se tak v ODS vyhnuli, nebo alespoň oddálili, projevy politické paralýzy havlismu, který v posledních letech zachvátil tuto stranu naplno.

Vznik krajského uspořádání (konec 90. let, přelom tisíciletí)

Zatímco centrální politika vedení ODS se stavěla ke zřízení nového krajského uspořádání zdrženlivě a nepřála si ji, uvnitř ODS se již tvořila vrstva „krajských“ politiků, kteří si takovou změnu přáli a do nově se rýsující politické vrstvy sami sebe projektovali.

Na život politické strany měl vznik krajského uspořádání stejný vliv, jako na výkon centrální vládní politiky. Kraje ji oslabily.

Významné pravomoci, spolu s ohromným balíkem peněz, o kterých krajské samosprávy začaly rozhodovat a které přerozdělovaly, vedly uvnitř strany k posilování krajsko-komunální politické vrstvy. Došlo k oslabení (velkých) centrálních témat ve prospěch posilování komunálního rozměru politiky.

Nově vzniklou „krajskou“ politickou vrstvu obsadili až na výjimky politikové, které obvykle centrální velká silná celospolečenská témata zajímala okrajově. Jejich vliv uvnitř strany ovšem sílil v závislosti na objemu dotací, které přerozdělovali na komunální úroveň přátelům z různých politických stran.

Vznik takto definované krajské vrstvy politiků započal trend  postupné proměny ODS ve stranu komunálního typu.

To otupovalo její schopnost šířeji koncepčně přemýšlet o světě kolem nás, relativizovalo nezbytnost nastolování vážných celospolečenských témat a obratně je obrušovalo.

Trend komunalizace ODS byl dovršen výrazným volebním úspěchem v krajských volbách na podzim 2004.

Metamorfóza ODS ve stranu starostenského typu postupně akceptovala a legalizovala ve stranickém slovníku slovo „dotace“ a s tím spojený styl uvažování. To, že se sice formálně proti dotacím vymezovala, posilovalo na druhé straně latentní přesvědčení, že něco říkat a něco jiného dělat, je možné. A nelze se v tomto kontextu ani vyhnout přiznání, že pokud posléze o sobě ODS ve večerních zprávách slyšela o korupci spojené s jejími členy, pak to byli zpravidla lidé z komunálně-krajské vrstvy, kteří podlehli svodům spojených s rozdělováním dotací.

Kongres ve Františkových lázních (2002)

XIII., mimořádný, kongres ve Františkových lázních v prosinci 2002 byl zlomovým předělem v životě ODS.

Nešlo o formální změnu ve vedení strany. Mirek Topolánek není černo-bílou postavou a je třeba přiznat, že jeho předsednické období bylo charakterizováno výraznými volebními úspěchy ODS.

Nebudu se věnovat personálnímu hodnocení předsedů, nakonec, každý z následovníků Václava Klause v pozici předsedy strany byl produktem strany a výsledkem dění ve straně.

Nicméně dvěma aspektům spojených s Mirkem Topolánkem, které považuji pro život a další vývoj ODS za podstatné, se vyhnout nemohu.

Za prvé: Mirek Topolánek vnesl do ODS zcela odlišný styl, kterým naplňoval roli předsedy strany a kterým se tolik odlišoval od svého předchůdce Václava Klause.

Vždy působil dojmem, že jej detaily nezajímají, podstatná je rychlost a razance, a ze svého předcházejícího profesionálního působení „byl pro byznys“.

S tímto předsedou se v ODS naplno spustil trend povrchnosti, nedisciplinovanosti, ideového rozevlátí a kamarádšoftu.

A pak, tedy za druhé, je třeba zmínit chybu předsedy Topolánka na těle české pravice, kterou považuji za nejvážnější (a já věřím, že on už to také ví): jde o jeho vyjádření o ODS jako straně „ovládané kmotry“ (a že to zaznělo právě z úst předsedy strany, a jaksi na odchodnou, bylo více než překvapující).

Zničující označení, ze kterého se ODS nesebrala dodnes, jehož poselství mylně absorbovala tím, že sama začala ukazovat na některé své členy coby „kmotry“, nechala uvnitř svého organismu rozpoutat souboj o to, kdo je „mravnější“, a úbytek členské základny, motivovaný zpravidla rozčarováním členů z obsahu a výkonu politiky ODS, neváhala bagatelizovat jako „očistný proces, ve kterém se ODS zbavuje kmotrovské minulosti“.

Přímým, a nejhorším,  důsledkem ovšem bylo to, že ODS tím akceptovala – a přijala za svou - celospolečenskou atmosféru „boje s korupcí“. Ve vleku koaličních projektů TOP 09 a Věci veřejné neměla odvahu, ale ani potenciál, nabídnout voličům program nezbytných reforem, na které od ní společnost tehdy ještě čekala.

Krátké rozměklé Nečasovo předsednické angažmá bylo produktem této atmosféry a onomu trendu dopsalo tragický, vlastně i směšný, konec. 

Pád na hranici volitelnosti po roce 2013 nebyl způsoben lidským selháním Petra Nečase, byl důsledkem už viditelného vnitřního rozkladu ODS – ideového, manažerského, výkonového i lidského.

Slova o „kmotrech v ODS“ lze považovat za největší poškození značky této strany v celé její historii.

Byla to ODS sama, kdo tak vlastními silami umetl cestu k nástupu babišismu.

Objektivní příčiny oslabování české pravice

Kromě subjektivních příčin, z nichž pouze některé jsem naznačil, je třeba mít na mysli, že ODS těch 25 let nežila v politickém vakuu, ale v prostředí, které její politickou strategii a taktiku (dílčím způsobem a různou mírou) spoluurčovalo.

Za tři významné, mimo ODS existující, ale ODS ovlivňující, považuji

  • český volební systém,
  • ideologii havlismu permanentně útočící na parlamentní demokracii utvářenou prostřednictvím politických stran,
  • a také v porovnání se začátkem 90. let proměněný svět kolem nás.

Český volební systém v kombinaci s většinovými, spíše levicovými, náladami české společnosti znesnadňovaly ODS vytváření smysluplných a dělných koalic. ODS nikdy ve své historii neexistovala v luxusu stabilních a spolehlivých vládních koalic.

Idea „catch-all-party“ někdy z poloviny minulého desetiletí, což byla varianta proslulého zielencovského rozkračování, byla mylným výrazem snahy dosáhnout takového volebního výsledku, který by předznamenal silnější vyjednávací i vládní pozici ODS. Žila z pravicové rétoriky ODS, fakticky však byla pokusem získat co největší počet voličů za každou cenu, tedy i za cenu obrušování pravicového fundamentu strany a usnadnila zhoubný úkrok k fiktivnímu politickému středu.

Produktem českého volebního systému, byl i vznik nesourodých koalic. Jejich existence, spojené s permanentním existenčním rizikem na hraně „101“, měly destruktivní vliv i na vnitřní uspořádání ODS. Provokovaly růst napětí, ve kterém někteří z členů nabývali přesvědčení, že se ve prospěch koalice obětuje příliš mnoho z programu a principů ODS. To ODS vnitřně štěpilo a oslabovalo.

Souběžně s tímto trendem, a vlastně po celých 25 let, čelila ODS tlaku médii milované ideologii havlismu. Ideologii v podstatě levicové, elitářské, výrazně zaměřené proti parlamentní demokracii vykonávané a kultivované skrze soutěž politických stran.

Souboj s tímto myšlenkovým proudem byl pro ODS vždy vyčerpávající. Médiím se podařilo ideovou podstatu sporu před českou veřejností úspěšně trivializovat jako personální spor morálního Václava Havla a Václava Klause, který „v této zemi dovolil zhasnout, aby se tu snadněji kradlo“.

Byl a je to souboj obtížný už proto, že ODS bývala stranou, která prosazovala „pouze“ zásadní transformaci systému, nepokoušela se měnit člověka.

Havlismus byl a je opakem – nikdy o změnu systému nijak moc nestál, toužil změnit člověka (pochopitelně podle vlastního systému hodnot).

Nemohu si odpustit povzdechnutí, že v tomto slova smyslu je dnešní ODS již podstatně méně „klausovská“ a výrazně více „havlistická“.

Vstup ČR do EU byl české společnosti prezentován jako dovršení našeho návratu do Evropy.

Onen slogan usnadnil přehlédnout realitu, že jsme se stali součástí stagnujícího přeregulovaného systému, jehož uspořádání a způsoby rozhodování v EU nemají s klasickou evropskou liberální tradicí nic společného. Slábnutí a soumrak politických stran s tím souvisí – a to dílčím způsobem formálně i obsahově ovlivnilo  - a nakonec i proměnilo ODS jako lídra české pravice.

Závěr:

  1. ODS byla založena a vybudována jako silná a robustní strana reprezentující občanskou pravici. Kdyby tomu tak nebylo, dnes už by neexistovala ani podle názvu.
  2. Měla lídra
  3. Byla politickou stranou občanskou, kde vedle sebe mohli pracovat dělník, živnostník i univerzitní profesor a jejichž hlas byl rovný. To již v dnešní ODS neplatí: honba za lékaři či učiteli na kandidátkách zcela překryla starost o to, co si tito lidé vůbec o obsahu konzervativní politiky myslí.
  4. Byla stranou, která ztělesňovala a nesla na sobě transformaci této země a řešila komplikované státoprávní uspořádání. Dnešní ODS není stranou velkých témat, přestože jimi současnost překypuje.
  5. Ochota slavit 25 let své existence přímo souvisí s ochotou žít se svojí historií. To, že dnešní ODS se k tomuto výročí nijak nehlásí, že se k němu staví stydlivě a rozpačitě, že se tváří, jako by žádné výročí ani nebylo, nelze chápat jinak než jako neochotu současného vedení ODS přihlásit se k obsahu dvaceti pěti letého souboje o transformaci české společnosti. Je smutné, a o jejím současném stavu i budoucnosti vypovídající, že se ke svým dějinám dnes nehlásí.

 

 

 

 




[1] Příspěvek přednesený na semináři IVK, 25.4.2016, Autoklub, Opletalova 29, Praha

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus