V rakouských prezidentských volbách „kandiduje představitel Zelených, kteří mohou být jen těžko považováni za systémovou, demokratickou a neextremistickou stranu“, napsali jsme ve stanovisku IVK 28. 4. 2016, a když jsme v následujícím z našich stanovisek komentovali výsledek tamních prezidentských voleb, byli jsme přesvědčeni, že: „Hoferův program, který byl poražen, byl vším, čeho se dnešní Evropa děsí, ale současně vším, co stále viditelněji probublává v náladách běžných voličů i v ostatních zemích EU“. (IVK, 24. 5. 2016)

Tento tah premiéra Sobotky považuji za překvapivě odvážné a především aktivní rozhodnutí. Po dlouhé měsíce byl v sevření jednak Babišova výsměšného jednání, jednak rukojmím jeho lží. Domnívám se, že dnešním tahem:

  1. Sobotka (poprvé v této vládě) převzal roli aktivního hráče
  2. Nutí (poprvé) „nějak“ jednat protihráče. Tedy nejen Babiše, ale také prezidenta Zemana.
  3. Rozhodování vrací na půdu Sněmovny, výrazně limituje Miloše Zemana, což posiluje (alespoň trochu) roli tradičních stran

Na rozdíl od Miroslava Kalouska i Petra Fialy si myslím, že nejde o „srabárnu“ (Kalousek) nebo výraz „slabošství“ (Fiala). Bylo to jediné možné – a důstojné – řešení, které mohl premiér učinit.

Před prvním kolem francouzských voleb jste uvedl: „Klíčovou otázkou však je, nakolik jsou již i francouzští voliči otrlí vůči prefabrikovaným a ohavným antikampaním médií a elit, a nakolik i ve Francii nazrála atmosféra „vzpoury“. Odvaha Francouzů rozhodnout se svobodně pro zásadní politickou změnu by se tak podobala vůli Britů i Američanů svobodně hlasovat pro změnu. Podobný otřes ve Francii by byl pozitivním signálem – pro Francii samotnou i pro možnou naději na lepší budoucnost kontinentální Evropy.“ Takže po prvním kole, jakou budou mít tedy Francouzi tu odvahu?

Neodváží se ani perestrojky

Tzv. Římské prohlášení, jinak také Prohlášení vedoucích představitelů 27 členských států a Evropské rady, Evropského parlamentu a Evropské komise, je skutečně truchlivým poselstvím vedoucích struktur Evropské unie i hlav členských států evropské veřejnosti.

Ať dopadnou francouzské prezidentské volby jakkoli, je možná zásadní změna francouzské politiky?

V demokratické Evropě platívalo, že změnu politiky si svými hlasy vynucovali voliči. Zdálo by se tedy, že zásadní změna francouzské politiky je možná tehdy, až si francouzští voliči něco takového budou skutečně přát. Průběžné výsledky průzkumů veřejných preferencí takové nálady dlouhodobě signalizují a proto i do jistého okamžiku potvrzovaly, že účastníky druhého kola prezidentské volby by téměř s určitostí mohla být dvojice Marine Le Penová a zástupce konzervativní pravice François Fillon.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus