Stanovisko

„Jsem velmi rád, že můj přítel Michel Barnier přijal tento důležitý a náročný úkol. Chtěl jsem pro tuto obtížnou práci zkušeného politika “, prohlásil šéf Evropské komise Juncker, když francouzského politika (opravdu „zkušeného“, neboť protřelého tolika nejrůznějšími „nadnárodními“ politickými funkcemi, že lepší příklad tzv. evropské elity bychom obtížně hledali) jmenoval hlavním vyjednavačem Evropské komise podmínek odchodu Velké Británie z EU.

Junckerův výběr sfouknul náznaky nadějí, že je ve vážném zájmu EU hledat s Británií formy budoucí přátelské koexistence. Však většina britských médií přijala jméno Barniera jako „Junckerův válečný akt“.

Teroristický útok v Nice, spolu s obdobnými teroristickými činy za posledního roku a půl jinde ve Francii, opět obnažil několik stále zřetelnějších pravd.

Atentát v Nice provedl Francouz tuniského původu. Útoky na redakci Charlie Hebdo či hudební klub Bataclan provedli francouzští občané hlásící se k radikálnímu islámu. Všichni atentátníci se narodili ve Francii a jsou příslušníky druhé či třetí generace těch, kteří sem přišli hledat své štěstí. Zdejší společnost za svoji nepřijali, nenávidí ji a mstí se jí. Proč?

Počátkem července 2016 se Slovensko ujalo tzv. předsednictví EU a prezident země Andrej Kiska svůj projev na toto téma vybudoval na tezi, že „EU zůstává v historii výjimečným, úžasným a úspěšným projektem míru, demokracie a prosperity“.

Jeho projev zněl, jako by nebyl napsán v Bratislavě. Pokud by totiž prezident Kiska byl skutečným autorem svého projevu a pokud by měl ambici vnést prostřednictvím slovenského předsednictví do současné EU něco svěžího, měl připomenout, proč tak citlivě – na základě naší historické zkušenosti – vnímáme každé omezení našich svobod, a jak ponižující i beznadějné po celá ta desetiletí komunistické nesvobody bylo, když o nás rozhodovali cizinci v cizí metropoli.

Britské noviny The Times si týden po rozhodnutí britských voličů opustit Evropskou unii nechaly zpracovat aktuální průzkum veřejného mínění s cílem zjistit, jaké jsou voličské nálady nyní. Ukázal, že stoupenci odchodu z EU nejenže neoslabili, jejich postoje jsou naopak mezi Brity stále populárnější a – na rozdíl od zastánců „zůstat“ – rozhodnutí „odejít“ posiluje. Optimismus Britů se opírá zejména o jejich sebevědomou touhu vrátit osud Británie do britských rukou.

Britští voliči svobodně a sami vyjádřili své přání opustit Evropskou unii. Přestože na ně byl po celé měsíce vytvářen tlak argumenty o drastických a nepředvídatelných dopadech takového rozhodnutí, u volebních uren se vyjádřili hrdě a odvážně. Kde se bere a z čeho vyvěrá ta pověstná touha Britů po svobodě, v historii tolikrát prokázaná?

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus