Stanovisko

Zemské volby v Meklenbursku-Horním Pomořansku sice vyhrála německá SPD, faktickým vítězem těchto voleb je však tamní Alternativa pro Německo. Úspěch této strany považujeme za velmi dobrou a povzbudivou zprávu, která vysílá řadu podstatných signálů.

Volby potvrdily, že AfD je již pevnou formací v německém politickém systému, která se ve všech spolkových zemích, v nichž již volby proběhly, těší se vysoké, nikým nezpochybnitelné, podpoře voličů. Potvrzuje se, že v parlamentních volbách, které proběhnou v Německu v roce 2017, se s touto stranou musí vážně počítat, a to je dobře!

Jistý čtenář adresoval v těchto dnech jednomu z českých deníků následující slova: „Do Norimberku jezdím často, vždy to bývalo čisté a upravené město. Už loni jsem tam viděl výrazné změny – na ulicích plno odpadků, na chodnících a u dveří kostelů posedávají přistěhovalci a žebrají. Němci nostalgicky vzpomínají na doby, kdy se nezamykaly automobily a domy...“.

Drásavý ale poučný příspěvek běžného člověka získaný na základě vlastní zkušenosti přišel přesně ve dnech, kdy je užitečné připomenout, že přesně před rokem byla v ČR publikována tzv. Výzva vědců proti strachu a lhostejnosti.

„Jsem velmi rád, že můj přítel Michel Barnier přijal tento důležitý a náročný úkol. Chtěl jsem pro tuto obtížnou práci zkušeného politika “, prohlásil šéf Evropské komise Juncker, když francouzského politika (opravdu „zkušeného“, neboť protřelého tolika nejrůznějšími „nadnárodními“ politickými funkcemi, že lepší příklad tzv. evropské elity bychom obtížně hledali) jmenoval hlavním vyjednavačem Evropské komise podmínek odchodu Velké Británie z EU.

Junckerův výběr sfouknul náznaky nadějí, že je ve vážném zájmu EU hledat s Británií formy budoucí přátelské koexistence. Však většina britských médií přijala jméno Barniera jako „Junckerův válečný akt“.

Teroristický útok v Nice, spolu s obdobnými teroristickými činy za posledního roku a půl jinde ve Francii, opět obnažil několik stále zřetelnějších pravd.

Atentát v Nice provedl Francouz tuniského původu. Útoky na redakci Charlie Hebdo či hudební klub Bataclan provedli francouzští občané hlásící se k radikálnímu islámu. Všichni atentátníci se narodili ve Francii a jsou příslušníky druhé či třetí generace těch, kteří sem přišli hledat své štěstí. Zdejší společnost za svoji nepřijali, nenávidí ji a mstí se jí. Proč?

Počátkem července 2016 se Slovensko ujalo tzv. předsednictví EU a prezident země Andrej Kiska svůj projev na toto téma vybudoval na tezi, že „EU zůstává v historii výjimečným, úžasným a úspěšným projektem míru, demokracie a prosperity“.

Jeho projev zněl, jako by nebyl napsán v Bratislavě. Pokud by totiž prezident Kiska byl skutečným autorem svého projevu a pokud by měl ambici vnést prostřednictvím slovenského předsednictví do současné EU něco svěžího, měl připomenout, proč tak citlivě – na základě naší historické zkušenosti – vnímáme každé omezení našich svobod, a jak ponižující i beznadějné po celá ta desetiletí komunistické nesvobody bylo, když o nás rozhodovali cizinci v cizí metropoli.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus