Stanovisko

Je pozoruhodné, v jakém tempu se novému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi daří diktovat politickou agendu, čímž dovádí k šílenství tamní i evropskou politickou třídu a jim nakloněných médií.

30. ledna 2017 podepsal Donald Trump Prezidentské nařízení k omezení regulační zátěže a kontrole regulatorních nákladů. Trumpův výnos nařizuje, „aby každé další nové regulaci předcházela identifikace dvou stávajících regulací a jejich zrušení“. Všichni ředitelé federálních agentur jsou „neprodleně povinni přijmout taková opatření, aby náklady na zavádění nových regulací, včetně rušení starých regulací, nebyly ke konci roku 2017 v žádném případě vyšší než nula“.

Čerstvě zvolený předseda německých sociálních demokratů Martin Schlutz prohlásil, že „... členské země EU, které při řešení migrační krize ukazují nedostatek solidarity, musí počítat se škrty v příjmech z evropských fondů a zemědělských dotacích“. Kancléřka Merkelová nezůstala pozadu a vyjádřila se, že „... už musíme trvat na tom, aby v otázce rozdělování migrantů každý člen EU převzal díl solidarity“, s čímž hodlá seznámit předsedy vlád členských států EU na jejich tzv. neformálním setkání na Maltě tento týden.

Když v diskusích o (ne)demokratické podstatě současné Evropské unie dojdou obhájcům všeho bruselského argumenty, s úlevou prohlásí, že „je tu přece Evropský parlament, jehož zástupci jsou voleni občany, tak jakýpak demokratický deficit Evropské unie“. Ve skutečnosti však jde o první a poslední společný rys, který Evropský parlament s demokratickými národními parlamenty sdílí.

Evropský parlament není těleso, ve kterém by politickými prostředky vedla politický spor „koalice“ s „opozicí“, jak si běžní občané představují. Už tím, že Evropský parlament nemá legislativní pravomoc, není parlamentem. Je pouze nepřehledným shromážděním, které – ve snaze „markýrovat“ své užitečné poslání – samo sebe aktivisticky zaplňuje nejrůznějšími plány, programy, deklaracemi, projekty, výzvami a vizemi „budování dobra“.

Projev britské premiérky Mayové, ve kterém nastínila priority a cíle, se kterými Británie vstoupí do vyjednávání podmínek odchodu z Evropské unie, byl vystoupením politika zastupujícího zájmy suverénní země, jenž s úctou respektuje výsledek svobodného rozhodnutí voličů.

„Poselství 23. června bylo jasné: lidé hlasovali pro změnu a lepší budoucnost své země, lidé chtějí znovu svobodně rozhodovat o své zemi sami. EU doopravdy neopustíme, pokud nezískáme zpět naprostou kontrolu nad vlastními zákony,“ několikrát zopakovala Theresa Mayová. Tomuto klíčovému východisku odpovídá zvolená pozice britské vlády nejméně ve dvou nosných rozhodnutích: opustit jednotný evropský trh, s ním spojenou celní unii a odejít z Evropského soudního dvora.

Když na tradičním předávání filmových cen Zlatých glóbů přebírala ocenění za umělecký přínos herečka Meryl Streepová, svoji řeč nevěnovala obvyklému poděkování. Využila ji, zjevně promyšleně, ke stupňování politické kampaně proti (aniž by jej byť jedinkrát jmenovala) nově zvolenému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Počínala si obdobně jako účinkující v broadwayském muzikálu Hamilton, kteří před nedávnem vyvinuli stejně motivovaný tlak na viceprezidenta Pence. Toho do divadla osobně pozvali s celou jeho rodinou, aby jej na konci představení konfrontovali se svým „umělecko-politicko-anti-Trumpovským“ prohlášením.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus