Stanovisko

 Do české politické debaty jen s obtížemi a povrchně probublávají témata související s rolí a postavením České republiky v Evropské unii. Je to škoda. Václav Klaus po léta důsledně vysvětluje, že Evropská unie – bohužel - pro nás již žádným zahraničím není. Autoři IVK tvrdíme, že události odehrávající se na „evropské“ úrovni nás přímo a zásadně ovlivňují natolik, že by debata o mnohostranné krizi EU a našich pozicích v tak vážně kontaminovaném uskupení měla být jedním z podstatných - nejen volebních - témat. To vše ale platí pouze za jednoho předpokladu: půjde o seriózně míněnou debatu, ne o laciné výkřiky a prázdné fráze.

První zahraniční cesta francouzského prezidenta Emmanuela Macrona vedla do Berlína. Přijetí kancléřkou Merkelovou bylo „vřelé“, neboť Berlínu se líbí Macronův vyhroceně proevropský slib, že jeho politikou bude „výkonnější Evropa, demokratičtější Evropa a Evropa více politická“. Na závěr berlínské schůzky se Merkelová a Macron shodli, že „vdechnou novou dynamiku do vzájemných vztahů ... a že společně připraví novou cestovní mapu pro zásadní reformy EU i za cenu otevření smluv“.

Když nově zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron přicházel v neděli večer dramaticky pompézním krokem před palác Louvre, aby zde se svými příznivci oslavil své vítězství, nepřicházel za tónů francouzské hymny, ale za aranžmá tzv. evropské hymny „Ódy na radost“. Toto proevropské Macronovo pozérství celkem trefně potvrzuje to, co lze od jeho představ o „evropské reformě“ očekávat. Říkal to v předvolební kampani, řekl to ostře i ve svém prvním prezidentském projevu po svém zvolení.

Už to by nakonec stačilo, abychom měli v Macronových názorech dostatečně jasno, když jej za slova o „obhajobě Evropy, protože její civilizace je v sázce“ freneticky pochválil fanatický eurofederalista Verhofstadt: „Všechny evropské progresivistické síly očekávají, že Francie bude iniciovat nový evropský úděl.“

V rakouských prezidentských volbách „kandiduje představitel Zelených, kteří mohou být jen těžko považováni za systémovou, demokratickou a neextremistickou stranu“, napsali jsme ve stanovisku IVK 28. 4. 2016, a když jsme v následujícím z našich stanovisek komentovali výsledek tamních prezidentských voleb, byli jsme přesvědčeni, že: „Hoferův program, který byl poražen, byl vším, čeho se dnešní Evropa děsí, ale současně vším, co stále viditelněji probublává v náladách běžných voličů i v ostatních zemích EU“. (IVK, 24. 5. 2016)

Tento tah premiéra Sobotky považuji za překvapivě odvážné a především aktivní rozhodnutí. Po dlouhé měsíce byl v sevření jednak Babišova výsměšného jednání, jednak rukojmím jeho lží. Domnívám se, že dnešním tahem:

  1. Sobotka (poprvé v této vládě) převzal roli aktivního hráče
  2. Nutí (poprvé) „nějak“ jednat protihráče. Tedy nejen Babiše, ale také prezidenta Zemana.
  3. Rozhodování vrací na půdu Sněmovny, výrazně limituje Miloše Zemana, což posiluje (alespoň trochu) roli tradičních stran

Na rozdíl od Miroslava Kalouska i Petra Fialy si myslím, že nejde o „srabárnu“ (Kalousek) nebo výraz „slabošství“ (Fiala). Bylo to jediné možné – a důstojné – řešení, které mohl premiér učinit.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus