Stanovisko

Když nově zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron přicházel v neděli večer dramaticky pompézním krokem před palác Louvre, aby zde se svými příznivci oslavil své vítězství, nepřicházel za tónů francouzské hymny, ale za aranžmá tzv. evropské hymny „Ódy na radost“. Toto proevropské Macronovo pozérství celkem trefně potvrzuje to, co lze od jeho představ o „evropské reformě“ očekávat. Říkal to v předvolební kampani, řekl to ostře i ve svém prvním prezidentském projevu po svém zvolení.

Už to by nakonec stačilo, abychom měli v Macronových názorech dostatečně jasno, když jej za slova o „obhajobě Evropy, protože její civilizace je v sázce“ freneticky pochválil fanatický eurofederalista Verhofstadt: „Všechny evropské progresivistické síly očekávají, že Francie bude iniciovat nový evropský úděl.“

V rakouských prezidentských volbách „kandiduje představitel Zelených, kteří mohou být jen těžko považováni za systémovou, demokratickou a neextremistickou stranu“, napsali jsme ve stanovisku IVK 28. 4. 2016, a když jsme v následujícím z našich stanovisek komentovali výsledek tamních prezidentských voleb, byli jsme přesvědčeni, že: „Hoferův program, který byl poražen, byl vším, čeho se dnešní Evropa děsí, ale současně vším, co stále viditelněji probublává v náladách běžných voličů i v ostatních zemích EU“. (IVK, 24. 5. 2016)

Tento tah premiéra Sobotky považuji za překvapivě odvážné a především aktivní rozhodnutí. Po dlouhé měsíce byl v sevření jednak Babišova výsměšného jednání, jednak rukojmím jeho lží. Domnívám se, že dnešním tahem:

  1. Sobotka (poprvé v této vládě) převzal roli aktivního hráče
  2. Nutí (poprvé) „nějak“ jednat protihráče. Tedy nejen Babiše, ale také prezidenta Zemana.
  3. Rozhodování vrací na půdu Sněmovny, výrazně limituje Miloše Zemana, což posiluje (alespoň trochu) roli tradičních stran

Na rozdíl od Miroslava Kalouska i Petra Fialy si myslím, že nejde o „srabárnu“ (Kalousek) nebo výraz „slabošství“ (Fiala). Bylo to jediné možné – a důstojné – řešení, které mohl premiér učinit.

Neodváží se ani perestrojky

Tzv. Římské prohlášení, jinak také Prohlášení vedoucích představitelů 27 členských států a Evropské rady, Evropského parlamentu a Evropské komise, je skutečně truchlivým poselstvím vedoucích struktur Evropské unie i hlav členských států evropské veřejnosti.

Přežily svoji další politickou smrt. Tak proevropské politické elity reagují na výsledky nizozemských voleb. Francouzský prezident, jehož (ne)podpora ve Francii překonává historické minimum, vzkázal, že „jde o jasné vítězství proti extremismu“, občany nevolený Juncker se přidal slovy „volba pro Evropu, volba proti extremismu“, premiér rozpolcené Itálie Gentiloni prohlásil, že „Nexit se nekoná a protievropská pravice v Nizozemí prohrála“ a německé kancléřství oznámilo, že kancléřka Merkelová již vítězi nizozemských voleb v noci telefonovala a „těší se na spolupráci při budování Evropy“.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus