Rozhovory

Před prvním kolem francouzských voleb jste uvedl: „Klíčovou otázkou však je, nakolik jsou již i francouzští voliči otrlí vůči prefabrikovaným a ohavným antikampaním médií a elit, a nakolik i ve Francii nazrála atmosféra „vzpoury“. Odvaha Francouzů rozhodnout se svobodně pro zásadní politickou změnu by se tak podobala vůli Britů i Američanů svobodně hlasovat pro změnu. Podobný otřes ve Francii by byl pozitivním signálem – pro Francii samotnou i pro možnou naději na lepší budoucnost kontinentální Evropy.“ Takže po prvním kole, jakou budou mít tedy Francouzi tu odvahu?

Rozhovor pro Parlamentní listy (22-02-2017)

Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Je jeho rozhodnutí, a pak i výsledek volby, důležitý mezník, který určí další fungování této země?

Řekl bych, že se příliš upínáme k prezidentské volbě v lednu příštího roku, a nedoceňujeme fakt, že před tímto datem u nás proběhnou parlamentní volby. Jejich výsledky a politické uspořádání, ve které vyústí, budou pro budoucnost této země významnější, než výsledek prezidentské volby o pár měsíců později. Parlamentní volby budou tím hlavním milníkem a už to, že na ně zapomínáme, je důkazem faktu, že v nich s ničím převratným nepočítáme. Že se podvědomě smiřujeme s jejich výsledkem, že nečekáme žádný zvrat či návrat k normálnosti.

Je rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana opodstatněné, nebo zveličené?

Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?

Za ten uplynulý rok se v české politice stalo leccos, ale že by něco klíčového, zlomového, to si nejsem jist. Sociální demokracie padá rychleji, než jsem očekával, TOP 09 doufejme mizí ze scény, ministr Herman zajíždí do Norimberku pozdravit „milé sudeťácké krajany“, část politiky považuje prezidenta Zemana za úhlavní zlo a Andrej Babiš si tady dělá, co chce. Na tom všem není ani nic nového, ani nic klíčového. V soudobé české politice vládne více méně setrvalý stav vlastního sebeuspokojení. 

To ani schválení EET, proti kterému česká opozice tolik bojovala, nepovažujete za klíčový moment politického vývoje v tomto roce?

Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?

Ano, já mám z vítězství Donalda Trumpa opravdovou radost. Především proto, že si od jeho prezidentství slibuji viditelnou změnu americké politiky. Tak viditelnou, tak podstatnou, že se přelije i do Evropy, což zde potřebujeme jako sůl.

Ale nejen tuhle naději na změnu považuji za optimistický signál. Za úžasné považuji celé to vzepření se amerických voličů tlaku médií i politického establishmentu. To vzepětí svobodné volby považuji za impozantní a nadějné.

V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu a 17. listopadu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?

Obávám se, že se nacházíme v prostředí kolabující politiky, rozdrobování politické scény, opouštění smyslu politiky jako služby občanů, politické prázdnoty vyplněné chorobnou podezíravostí a lidskou nenávistí, což brání racionálním dohodám nad nezbytnými reformami.

Stupňování napětí spojeného s oslavami státního svátku a přepínání struny všemi stranami jsou toho smutným i odpudivým příkladem.

Žádné signály pozitivního vývoje pro budoucnost nikde nevidím a to, co se děje kolem oslav 28. října moji skepsi pouze posiluje.