Článek

Vládní finanční ústava - technikálie, nebo systémová změna v rozpočtové politice?

 Zákon o státním rozpočtu, každoročně navrhovaný vládou demokratické země a veřejně projednávaný v parlamentu, považuji za základní zákon, kterým se poslanci v daném roce mají zabývat.

Je esencí demokratické politiky vést nad obsahem tohoto zákona vážnou a zodpovědnou debatu. Zákon, který rozhoduje o tom, jak budou napříště rozděleny příjmy z daní občanů, jak bude s těmito výnosy nakládáno, jak rozmařile či úsporně hodlá vláda hospodařit a tím spoluurčovat budoucnost země, musí být předmětem i výslednicí demokratické debaty.

Vyvolají řecké volby v Evropě dominový efekt? 

 Myslím, že řečtí voliči v lednových volbách podpořili tamní radikální levicové uskupení Syriza nejméně ze dvou důvodů: (1) z touhy po změně plynoucí z přesycení dvěma hlavními politickými stranami (socialistickým Pasokem a lidoveckou Novou demokracií), jež nesmyslně zavlekly Řecko do eurozóny, (2) zřejmě z odporu proti opatřením, které na Řecko uvalila eurozóna s cílem euro v Řecku zachránit.

Za příčinu řeckých problémů, frustrace i utrpení, jež vyústily v radikalizaci tamních voličů, však nemohou být považovány úsporné programy importované tzv. Trojkou (EK, ECB a MMF). Dominantní příčinou je fakt, že se Řecko vzdalo vlastní měny a nechalo se připoutat k euru, aniž by reálně splňovalo základní ekonomická kritéria podmiňující takové rozhodnutí.

Bylo by málo považovat Alexise Tsiprase, vítěze řeckých voleb, za tribuna levice, který pomohl odventilovat části řeckých voličů zlobu a nenávist vůči dvěma tradičním politickým stranám: socialistickému Pasoku a lidovecké Nové demokracii.

Obě strany se v minulých čtyřiceti letech průběžně střídaly u moci a byli to politikové těchto dvou uskupení, kteří Řecko zbavili tamní měny drachmy a vyměnili ji za jednotnou evropskou měnu euro.

Jedna ze zajímavých reakcí, která se objevila v mé elektronické poště pár hodin poté, co jsem publikoval text s názvem „Červené karty na Národní a vajíčka na Albertově. Protestuji!“ mě vybídla k následujícímu zamyšlení.

Zde je nejen plná reakce čtenářky, ale následuje také moje polemika.

Pane Strejčku,

 na Vašich internetových stránkách jsem si přečetla text, ve kterém odsuzujete rozhořčení demonstrantů na Národní třídě v Praze 17. listopadu 2014 a ve kterém obhajujete některé zločiny, které se udály v letech po Sametové revoluci. Píšete:

 

O událostech, které byly spojeny se vzpomínkovými oslavami 25 let od listopadových událostí z roku 1989, jsem schopen a dovolím si psát až s určitým časovým odstupem. Jednak proto, že si tím člověk dopřává užitečný a objektivnější úkrok od „kvasu chvíle“, jednak proto, že i obsah dnů následujících po 17. listopadu 2014 na Národní třídě a Albertově leccos nechtěně dovysvětlil.

Pouze zdánlivě totiž, domnívám se, šlo o formu spontánního protestu proti několika vulgarismům, které v rozhlasovém vysílání použil prezident Miloš Zeman.

Aby nebylo mýlky, neobhajuji prezidentem použité výrazové prostředky. Mám za to, že k „funkci patří styl“. Je mi vcelku jedno, co tím prezident zamýšlel a proč taková slova v danou chvíli použil. Činit tak, neboť je prezidentem, neměl!

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus