Článek

S tím, jak se završuje proces uzavírání krajských koalic, je stále jasnější, že výrazným vítězem blízké budoucnosti je Andrej Babiš. Možná ještě více, než jsme si ochotni připustit.

Vítězstvím, které zřetelně demonstruje Babišův úspěch, nejsou pouze ty regiony, ve kterých bude ANO součástí vládnoucích koalic a jejichž juniorní a okrajovou součástí se – bez odporu, zato hbitě - stali i zástupci české pravice (zejména ODS). Babišovým vítězstvím jsou také ty regiony, kde sice babišovci vyhráli, ale z účasti na správě svého regionu byli vyloučeni. Tento fakt totiž Babiš snadno mediálně překlopí ve svůj prospěch apelem na voliče, aby mu příště dali těch hlasů ještě víc, „pokud si přejí změnu ve stylu ANO“.  

Donald Trump je především šancí a nadějí pro ty obyčejné, zapomenuté „bílé“ Američany, kterým v posledních dobách nic nedaly ani republikánské, ani demokratické administrativy. Je jejich „vzpourou“ proti namistrovanému elitářství liberálů z východního pobřeží, je hlasem proti válečnickým náladám republikánských „neoconů“, jimž tihle „primitivní bílí“ ze zapadákovů kdesi v Apalačském pohoří nebo Iowě dodali své syny do Iráku a Afghánistánu.

Donald Trump je považován médii i politickými centrálami za nebezpečného hlupáka, primitivního burana a barbarského spíkra. Není to ale role, kterou si zvolil záměrně, aby mohl mluvit bez obalu a tak, aby mu „jeho“ Američané rozuměli? Aby se vyhranil vůči blazeované, uhlazené, snobské a povýšenecké politické smetánce?

V sobotním rozhovoru pro německý Funke Mediengruppe byla předsedkyně AfD Frauke Petry požádána o názor na fakt, že od minulého měsíce, kdy azylant v Mnichově zabil devět lidí, se výrazně zvýšila touha německých občanů opatřit si zbraň. Odpověděla, že „každý občan, který ctí zákon, by měl moci bránit sebe, svoji rodinu a své přátele“.

Rozhodnutí pořídit si zbraň není pouze německým trendem. Podobné nálady už nějaký čas sílí v Rakousku, Francii a, konec konců, i u nás. Jde o současný celoevropský fenomén. Kam to došly Německo a Evropa, že lidé, které po celá desetiletí ani nenapadlo opatřit si zbraň ke své ochraně, se právě nyní cítí tolik ohroženi a co je k takovým úvahám nutí?

Nikým nevolený eurokomisař Pierre Moscovici si veřejně postěžoval, že „vidí-li Trumpa, vidí tvář populisty“. Hillary Clintonová na Demokratické národní konvenci v sobotu označila zvolení Trumpa za „čin hraničící s národní bezpečností“.

Čím tak Donald Trump dráždí k nepříčetnosti jak americký establishment, zodpovědný za současný rozvrat v celých částech světa, tak evropské elity, předvedl v nedělním programu americké televize ABC „The Week“:

K EU: „je to kontinent bez budoucnosti – a to vlastní vinou“.

K brexitu: „myslím, že to nakonec bude dobrá věc, ale chce to čas“.

Ke Krymu: „jak jsem slyšel, obyvatelé Krymu by raději byli součástí Ruska, než součástí toho, kde byli“.

V rozhovoru Václava Klause s Danielem Kaiserem pro týdeník Echo Václav Klaus, mimo jiné, říká: „Jsem zcela přesvědčen o tom, že současná míra indoktrinace mládeže je srovnatelná s manipulací a indoktrinací mládeže za komunismu v jeho pozdní éře. Řekl bych, že míra indoktrinace v 80. letech byla slabší.“

O týden později se na stránkách tohoto časopisu, a v reakci na tento rozhovor, podivuje Miloš Kadlec, když říká: „Pamatuji si 80. léta, se kterými Klaus dnešek srovnává, a mohu potvrdit, že tvrdí nesmysly. Existuje teď v armádě politické školení mužstva? Učí se na vysokých školách vědecký europeismus? Máme tu Svaz česko-evropského přátelství? Vycházejí snad časopisy podobné Tribuně či Otázkám marxismu-leninismu?“