Článek

Myslím, že to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Česká vláda rozhodla, že nominuje českým eurokomisařem člověka, který v letech 1981 - 1986 studoval Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě!

Je správné, že jsme do Bruselu neposlali guvernéra ČNB Zdeňka Tůmu.

Co by tam v eurozóně dělal? Jen ať pěkně dál dohlíží nad českou měnou a třeba užitečně "skončí" v bankovním sektoru.

Je správné, že dál nebude pokračovat Vladimír Špidla.

Což o to, on to nadšený Evropan skutečně byl a vše evropské mu náležitě leželo na srdci. Byl chiliastickým horlivcem a mnohé z jeho nápadů byly skutečnou ozdobou bruselské utopistické formace.

Špidlův návrh směrnice o škodlivých dopadech slunečního záření na lidský organismus bude ještě dlouho obsazovat špičkové příčky hitparády nápadů "z jiného světa".

Pokud nějakou náhodou na české politické scéně neobjevíte vhodnější téma, které byste chtěli popsat či glosovat, zkuste se porozhlédnout v resortu ministra Kocába.

Pozoruhodným příspěvkem do debaty o změnách volebního zákona se stal Kocábův počin založit Výbor pro rovné zastoupení mužů a žen v politice.

Tento Výbor bude napříště pracovat pod štědrým přístřeším „gesční“ Rady vlády. Předsedkyní nově zrozeného Výboru se stala bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, členkami jsou (mimo obvyklé feministické tváře) také některé poslankyně (Soňa Marková - KSČM, Marie Jílková – KDU) a senátorka Gajdůšková z ČSSD.

V projevu, se kterým vystoupil premiér Fischer v parlamentu na obhajobu Janotova úsporného balíčku, varoval před tzv. „maďarskou cestou“. Letmý pohled k našim sousedům potvrzuje, jak katastrofální ekonomická a sociální situace tam panuje.

Maďarsku se za socialismu říkalo „veselý barák“. Do Budapešti jsme si jezdili kupovat u nás nedostupná elpíčka a tehdy módní oblečení nebo na koncerty světových kapel.

Maďarský socialistický kapitalismus ve stylu „ani nahá, ani oblečená“ stavěl zemi v dalším vývoji do role budoucího premianta.

Dnešní Maďarsko ničí hluboká recese, vlny hromadných propouštění, znehodnocený forint a neschopnost tisíců rodin splácet své úvěry a hypotéky.

„Pokud se chceme vyrovnat s následky tsunami,“ prohlásil kdysi v Evropském parlamentu Elmar Brok, zahraničněpolitický guru v německé CDU, „musíme schválit Lisabon.“

Tato smlouva se stala zázračnou mantrou, která si poradí se vším: slavně zvítězí nad ekonomickou recesí, uhasí požáry v Řecku, oslabí Rusko, zruinuje Čínu, zvýší životní úroveň subsaharské Afriky, odstraní nekalou daňovou konkurenci, zajistí práci nezaměstnaným, všem všechno dá a nikomu nic nevezme. Chce se mi s hořkým úsměvem doporučit: nejede vám v domě výtah? Řešení hledejte v textu Lisabonské smlouvy.

Prezident Klaus má k tzv. Lisabonské smlouvě letité výhrady a ve stovkách svých textů a vystoupení je vysvětluje a obhajuje.

Tento text píši právě v době, kdy na plénu Evropského parlamentu probíhá "debata" o výsledcích irského referenda.

Sál ječí nadšením, potlesk, poslanci vstávají. Dávají si frenetickým nadšením odvahu k poslednímu kroku: požadují od svých vlád a předsedy Evropské komise vyvinutí bezprecedentního tlaku na českého prezidenta Václava Klause.

Atmosféra je strašlivá. Připomíná záběry ze zasedání XV. sjezdu KSČ. Jenom ten rytmus potlesku ještě není sjednocený. Je málo aklamační!

Vystupují předsedové politických uskupení a formulují své názory bez obalu a na plné pecky. Už jim nic a nikdo v jejich slovech nebrání. Podpis prezidenta České republiky už berou jenom jako povinnou přítěž.

Různí předsedové, stejná slova.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus