Článek

Obsah dokumentů ukradených právnické firmě Mossack Fonseca se sídlem v Panamě (proto Panama Papers), je popisován jako „největší odhalení v žurnalistické historii, které rozkrývá tajné offshorové operace firem, současných i bývalých politiků“.[1] To je názor těch, kteří s celou kauzou Panama Papers přišli a kteří ji administrují.  Takové prohlášení je třeba považovat za vážné. I proto je nezbytné vyjasnit některé z dosud známých skutečností souvisejících s touto událostí a zasadit je do širšího kontextu.

V rámci častých výjezdů po České republice byl tentokrát pan prezident Václav Klaus pozván k návštěvě obcí Ležáky a Prosetín na Chrudimsku a města Chotěboře. Akce se konala 31. března 2016.

Ležáky, se svojí tragickou minulostí z června roku 1942, navštěvuje Václav Klaus pravidelně, ať působil v jakékoli z politických funkcí. Mnoho z jeho pevných politických, ale především lidských a občanských postojů byly a jsou utvářeny odpovědností k české historii a jejím milníkům, ke kterým hrůzy Lidic a Ležáků patří.

V prostorách muzea Památníku v Ležákách, kam se vejde asi 100 návštěvníků, přivítal pana prezidenta beznadějně přeplněný sál. Základním tématem besedy, koncipované ve formátu „křesla pro hosta“, nemohlo být nic jiného než současná imigrační vlna, její příčiny, důsledky a co s tím.

Nepřijímám tvrzení, že svět je ve studené válce a odmítám návrat k takovému uspořádání světa, které si válečníci jako John McCain a Jens Stoltenberg úpěnlivě – ale bohužel úspěšně - přejí.

Faktem ovšem je, že, ruku v ruce s vnitřním uvadáním Západu, se vztahy mezi Západem a Ruskem po léta průběžně zhoršovaly. Rozdílné přístupy k událostem na Ukrajině v roce 2014 je pouze prudce a rychle vyostřily.

Médii úporně vytvářený obraz o málem historické průlomovosti únorového summitu EU (18.-19.2. 2016) se začne drolit v okamžiku, kdy si pečlivěji projdeme politické závěry z tohoto jednání.

Závěrečný dokument má 36 stran (včetně příloh) a přestože média vytvářela představu, že se výhradně a intenzivně jednalo pouze o prosazení britských podmínek a budoucí roli Velké Británie v EU, politická část závěrů tomu neodpovídá.

Dvoustránkové ustanovení o Velké Británii žádným průlomem není. Jde o deklaraci slibů splnit (v podstatě technické) požadavky Británie. Na nic obecnějšího či zlomového ve vztahu ke zbytku EU (a její budoucnosti) nenarazíme.

Není třeba brát třetí výročí prezidentského mandátu Miloše Zemana jako snadnou záminku k nejrůzněji motivovaným útokům na českého prezidenta. Je to výročí, které by nás mělo raději vybídnout k zamyšlení nad tím, zda cena, kterou platí česká politika a společnost za lehkovážné uzákonění přímé volby hlavy státu, odpovídá očekáváním, se kterými byla spojována.

Obhájci této zásadní ústavní změny v ní naivně viděli způsob, jak se (tehdy médii a částí politiků skandováno) vyhnout „politické korupci parlamentního zákulisí“ a „nechat o svém prezidentovi rozhodnout občany“; snížit politické napětí uvnitř parlamentu a mandátem vzešlým z přímé volby překlenou rozkolísanost české politické scény.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus