Článek jiného autora

Christopher Caldwell je seniorním editorem v The Weekly Standard. Je absolventem Harvardu. Jeho eseje, sloupky a recenze se objevují v Claremont Review of Books, The Wall Street Journal, The New York Times Book Review, The Spectator (Londýn), The Financial Times a množství dalších publikací. Je autorem knihy  „Reflections on Revolution in Europe: Immigration, Islam and the West“ a pracuje na knize o Americe v letech po roce 1960.

Následující text je adaptací jeho projevu předneseného 15. února 2017 na National Leadership Seminar na Hillsdale College ve Phoenixu v Arizoně.

Současná migrační vlna a evropská nezodpovědnost

V Evropě probíhá válka, dalo by se – v německém kontextu – říci, že se jedná o nový „Kulturkampf“. Tentokráte je to válka evropských politických intelektuálních a mediálních elit s většinou obyvatel Evropy o evropskou budoucnost, o zachování evropské kultury, civilizace, životního stylu a konec konců i náboženství.

A. Co se stalo v posledních dnech nového?

Na Blízkém Východě a v Severní Africe zůstalo vše při starém. Něco se stalo v Evropě, a to zejména v Bruselu. Úterní jednání ministrů vnitra a středeční summit premiérů či prezidentů, přestože výsledky byly očekávatelné, něco nového přinesla. Definitivně tím – snad i pro nepozornou a k nepozornosti naváděnou veřejnost v evropských zemích – skončilo dosavadní předstírání evropské jednoty, evropského „kamarádství“, údajné rovnoprávnosti evropských zemí (malých s velkými), evropské nesobeckosti a zejména vzorné (a za vzor nám dávané) demokratičnosti evropského rozhodování.

K tématu eura a České republiky snad už bylo u nás řečeno téměř vše. Možné i nemožné. Argumentačně podložené i zcela prázdně proklamativní. Laiky i odborníky (často jen kvazi-odborníky). Řada z nás v průběhu uplynulých dvou desetiletí napsala o tomto tématu spoustu textů a přednesla desítky projevů – doma i v cizině. I náš institut (ve své předchozí inkarnaci, tedy CEP) o tom v roce 2010 vydal knížku[1]. Týdeník EURO – dobrý časopis se špatným názvem – tomu na počátku letošního června (č. 22, 2015) věnoval třetinu svého vydání. S většinou z článků tam publikovaných plně souhlasím, jen pánové Tůma, Hurník a Prouza opětovně předvedli, že mají zacpané oči a uši a že nechápou vůbec nic.

Před rozhovorem jste nám řekl, že nechcete komentovat žádné politické aktuality, protože už moc ani nečtete noviny. Je možné, aby člověk, který byl čtvrtstoletí hlavním politickým hráčem v zemi, přestal sledovat politiku?

Já politiku sleduji intenzivně. Ale vzhledem k tomu, co o ní vím, mi už stačí jen nadpisy v novinách. Nemusím sledovat detaily, výroky a už vůbec ne komentáře, ty jsem schopen si udělat sám. Nenapadlo by mě se podívat na televizi a poslouchat, o čem se hádají ve Sněmovně při vyslovování nedůvěry vládě. Pro mě je ideální vidět na ČT24, jak tam na liště běží ten nepřetržitý tok headlinových nadpisů. To mi ke sledování politiky absolutně stačí.

V poslední době často mluvíte o přelomu v polistopadovém vývoji a kvalitativní změně politického režimu. Není to přehnané, až katastrofické hodnocení?

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus