Článek jiného autora

Průvodním jevem všech válek je, že neumírají pouze vojáci, ale také nevinní civilisté, ženy a děti. Zatím umírají pouze na jedné straně konfliktu, na té naší.

Takřka po každém teroristickém útoku zaznívají slova o tom, že jsme ve válce s terorismem. Je tomu tak doopravdy? Pokud za válku nepovažujeme vyjádření soustrasti pozůstalým, nasvícení různých "eifelovek" v národních barvách a semknutí se západních politiků, tak ve válce nejsme.

Pokud politici nezačnou opravdu účinně jednat, vezmou v zemích s vyšší muslimskou komunitou spravedlnost do rukou radikálové a v těchto zemích dojde k občanským válkám. To je ta nejhorší možná varianta a neměli bychom si ji přát.

Christopher Caldwell je seniorním editorem v The Weekly Standard. Je absolventem Harvardu. Jeho eseje, sloupky a recenze se objevují v Claremont Review of Books, The Wall Street Journal, The New York Times Book Review, The Spectator (Londýn), The Financial Times a množství dalších publikací. Je autorem knihy  „Reflections on Revolution in Europe: Immigration, Islam and the West“ a pracuje na knize o Americe v letech po roce 1960.

Následující text je adaptací jeho projevu předneseného 15. února 2017 na National Leadership Seminar na Hillsdale College ve Phoenixu v Arizoně.

Současná migrační vlna a evropská nezodpovědnost

V Evropě probíhá válka, dalo by se – v německém kontextu – říci, že se jedná o nový „Kulturkampf“. Tentokráte je to válka evropských politických intelektuálních a mediálních elit s většinou obyvatel Evropy o evropskou budoucnost, o zachování evropské kultury, civilizace, životního stylu a konec konců i náboženství.

A. Co se stalo v posledních dnech nového?

Na Blízkém Východě a v Severní Africe zůstalo vše při starém. Něco se stalo v Evropě, a to zejména v Bruselu. Úterní jednání ministrů vnitra a středeční summit premiérů či prezidentů, přestože výsledky byly očekávatelné, něco nového přinesla. Definitivně tím – snad i pro nepozornou a k nepozornosti naváděnou veřejnost v evropských zemích – skončilo dosavadní předstírání evropské jednoty, evropského „kamarádství“, údajné rovnoprávnosti evropských zemí (malých s velkými), evropské nesobeckosti a zejména vzorné (a za vzor nám dávané) demokratičnosti evropského rozhodování.

K tématu eura a České republiky snad už bylo u nás řečeno téměř vše. Možné i nemožné. Argumentačně podložené i zcela prázdně proklamativní. Laiky i odborníky (často jen kvazi-odborníky). Řada z nás v průběhu uplynulých dvou desetiletí napsala o tomto tématu spoustu textů a přednesla desítky projevů – doma i v cizině. I náš institut (ve své předchozí inkarnaci, tedy CEP) o tom v roce 2010 vydal knížku[1]. Týdeník EURO – dobrý časopis se špatným názvem – tomu na počátku letošního června (č. 22, 2015) věnoval třetinu svého vydání. S většinou z článků tam publikovaných plně souhlasím, jen pánové Tůma, Hurník a Prouza opětovně předvedli, že mají zacpané oči a uši a že nechápou vůbec nic.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus