Článek

Ne, těmito parlamentními volbami konec demokracie v Čechách nenastal. Domnívají se naši komentátoři, že volby proběhly nedemokraticky? Nebo fabulují (na základě čeho?), že ze svobodných voleb vzešlé politické uspořádání sněmovny vyústí v nějaké budoucí nedemokratické uspořádání České republiky? Myslí si, že nástup nových politických formací, které si lidé svobodně vybrali, jsou uskupení nedemokratická s nedemokratickými cíli? Ať si o leckom v současné české politice myslíme cokoliv, nic z takové argumentace za konec demokracie u nás nelze nepovažovat.

Proč je Topolánek Topolánkovi (i ODS) nepřítelem?

V Týdeníku Echo (21. října 2017) byl publikován zajímavý, v mnohém inspirativní rozhovor bývalého předsedy ODS Mirka Topolánka s názvem „ODS mohla zastavit nástup Okamury“. Názory Topolánka na migraci, současný stav EU, na slabost a nechuť dnešního vedení ODS nabídnout rozhodně a bez vytáček řešení nejzávažnějších problémů doby a – dokonce – opakované přihlášení se k názorům svého předchůdce ve stranické funkci Václava Klause (s nímž měl Mirek Topolánek svého času komplikované vztahy) bylo čtení osvěžující. Dokonce by se dalo doporučit k přečtení všem, kteří si tohoto textu do té doby nevšimli.

Strany, které společně nebo střídavě vládnou v Německu už od války, zaznamenaly nejhorší výsledky od konce 40. let. Zároveň se do německého parlamentu poprvé v historii dostala skutečně opoziční nelevicová strana. To vypovídá mnohé o německé společnosti, podstatným způsobem mění německou politickou mapu a také patrně zásadně zkomplikuje jednání kolem sestavování nové německé vlády. Nás ale zajímá něco jiného. Jaké poučení z těchto voleb si můžeme vzít my? Co tyto výsledky znamenají či mohou znamenat do budoucna pro nás, pro evropskou integraci a pro mezinárodní situaci vůbec? Na co se máme připravit? Čeho se máme obávat či naopak co a jak bychom popřípadě mohli využít pro sebe?

Bylo rozhodnutí o rozdělení ČSFR na dva samostatné státy svévolným chováním vítězů parlamentních voleb v roce 1992, jak dnes říká Petr Pithart, nebo bylo vyvrcholením dlouhodobých emancipačních tendencí slovenského národa, které lidé jako Petr Pithart či Václav Havel podceňovali a neviděli jejich osudový charakter?

Zatímco ODS v čele s Václavem Klausem šla v červnu 1992 do voleb s programem zásadní ekonomické a společenské transformace, HZDS s Vladimírem Mečiarem slibovala Slovákům prosadit nové státoprávní uspořádání. Obě strany ve svých částech federace drtivě zvítězily. Korektnost a férovost postupu povolebních vyjednavačů Klause a Mečiara tak nebyly svévolným jednáním volebních vítězů, ale byly výrazem hlubokého respektu k tomu, co si většina „jejich“ občanů přála a svým hlasem ve volbách prokázala. 

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus