Článek

 Bohumil Doležal ve svém textu „Selhání českých europoslanců“ (Neviditelný pes, 22. 5. 2017) zlomil pomyslnou hůl nad těmi z českých europoslanců, kteří byli proti tomu, aby Evropský parlament projednával bod „Prohlášení evropské komise – riziko politického zneužití médií v České republice“. Cítím nutnost k tomu něco dodat, neboť atmosféru i názory Evropského parlamentu detailně znám. Jsem jedním z bývalých českých europoslanců, který v této instituci celých deset let (2004 – 2014) působil, a procesy, motivace i cíle některých dnešních „evropských“ aktérů dobře znám.

Za katastrofální chování Sobotkovy vlády a především premiéra Sobotky samotného považuji jeho nedostatečnou obhajobu českých zájmů v Bruselu, na dílčích zasedáních Evropských rad a při jednání V4. Vzpomene si někdo, že by si mohl Bohuslava Sobotku spojit s obhajobou nějakého zásadního, silného – v Bruselu nekonformního postoje? Já ne. Sobotkova mizivá znalost angličtiny je sice významnou bariérou, která omezuje či dokonce znemožňuje vedení neformálních politických rozhovorů s ostatními státníky, ale v tom to není. Premiér Sobotka věrně a důsledně plnil program „evropské socialistické internacionály“, ambice obhajovat české zájmy, jít proti Bruselu nebo Berlínu, nikdy nejevil. V evropských záležitostech byl ve vleku nekriticky proevropské agendy byrokrata pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, se kterým vždy zastával myšlenku příslušnosti ČR k „tvrdém jádru unie“.

Ať dopadnou francouzské prezidentské volby jakkoli, je možná zásadní změna francouzské politiky?

V demokratické Evropě platívalo, že změnu politiky si svými hlasy vynucovali voliči. Zdálo by se tedy, že zásadní změna francouzské politiky je možná tehdy, až si francouzští voliči něco takového budou skutečně přát. Průběžné výsledky průzkumů veřejných preferencí takové nálady dlouhodobě signalizují a proto i do jistého okamžiku potvrzovaly, že účastníky druhého kola prezidentské volby by téměř s určitostí mohla být dvojice Marine Le Penová a zástupce konzervativní pravice François Fillon.

Blíží se francouzské prezidentské volby, které – ať už dopadnou jakkoliv – budou zřejmě jak pro Francii, tak i pro Evropskou unii významným milníkem. S tímto vědomím k této události v Institutu Václava Klause přistupujeme a proto jsme se v březnovém vydání Newsletteru rozhodli položit otázku k tématu francouzských voleb lidem, kteří k tomu mají co říci. Ostatně, počínali jsme si obdobně i v případech tehdy se blížících zlomových okamžiků před hlasováním ve Velké Británii o odchodu z EU nebo před prezidentskými volbami v USA. A stejně jako v případě brexitu a amerických prezidentských voleb nás názory dotázaných záměrně zajímají ještě předtím, než k volbám ve Francii dojde a všichni budou znát jejich výsledky.

Americký viceprezident Mike Pence, který je ve své funkci poprvé oficiálně v Evropě, měl již možnost být konfrontován se současným „unijním“ pohledem „na věc“. Při večeři v Bruselu jej belgický ministerský předseda Charles Michel varoval, aby „Trumpova administrativa nepodporovala jakoukoliv fragmentaci či dokonce rozpad Evropské unie“. Belgičan tak opakoval pozice evropských institucí reprezentovaných Donaldem Tuskem, jenž před nedávnem po setkání unijních špiček na Maltě prohlásil, že „EU čelí třem největším nebezpečím ve své historii: asertivní Číně, agresivnímu Rusku a znepokojivým signálům Trumpovy administrativy, které podporují euroskeptické nálady“.

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus