Článek

Ať dopadnou francouzské prezidentské volby jakkoli, je možná zásadní změna francouzské politiky?

V demokratické Evropě platívalo, že změnu politiky si svými hlasy vynucovali voliči. Zdálo by se tedy, že zásadní změna francouzské politiky je možná tehdy, až si francouzští voliči něco takového budou skutečně přát. Průběžné výsledky průzkumů veřejných preferencí takové nálady dlouhodobě signalizují a proto i do jistého okamžiku potvrzovaly, že účastníky druhého kola prezidentské volby by téměř s určitostí mohla být dvojice Marine Le Penová a zástupce konzervativní pravice François Fillon.

Blíží se francouzské prezidentské volby, které – ať už dopadnou jakkoliv – budou zřejmě jak pro Francii, tak i pro Evropskou unii významným milníkem. S tímto vědomím k této události v Institutu Václava Klause přistupujeme a proto jsme se v březnovém vydání Newsletteru rozhodli položit otázku k tématu francouzských voleb lidem, kteří k tomu mají co říci. Ostatně, počínali jsme si obdobně i v případech tehdy se blížících zlomových okamžiků před hlasováním ve Velké Británii o odchodu z EU nebo před prezidentskými volbami v USA. A stejně jako v případě brexitu a amerických prezidentských voleb nás názory dotázaných záměrně zajímají ještě předtím, než k volbám ve Francii dojde a všichni budou znát jejich výsledky.

Americký viceprezident Mike Pence, který je ve své funkci poprvé oficiálně v Evropě, měl již možnost být konfrontován se současným „unijním“ pohledem „na věc“. Při večeři v Bruselu jej belgický ministerský předseda Charles Michel varoval, aby „Trumpova administrativa nepodporovala jakoukoliv fragmentaci či dokonce rozpad Evropské unie“. Belgičan tak opakoval pozice evropských institucí reprezentovaných Donaldem Tuskem, jenž před nedávnem po setkání unijních špiček na Maltě prohlásil, že „EU čelí třem největším nebezpečím ve své historii: asertivní Číně, agresivnímu Rusku a znepokojivým signálům Trumpovy administrativy, které podporují euroskeptické nálady“.

S tím, jak se završuje proces uzavírání krajských koalic, je stále jasnější, že výrazným vítězem blízké budoucnosti je Andrej Babiš. Možná ještě více, než jsme si ochotni připustit.

Vítězstvím, které zřetelně demonstruje Babišův úspěch, nejsou pouze ty regiony, ve kterých bude ANO součástí vládnoucích koalic a jejichž juniorní a okrajovou součástí se – bez odporu, zato hbitě - stali i zástupci české pravice (zejména ODS). Babišovým vítězstvím jsou také ty regiony, kde sice babišovci vyhráli, ale z účasti na správě svého regionu byli vyloučeni. Tento fakt totiž Babiš snadno mediálně překlopí ve svůj prospěch apelem na voliče, aby mu příště dali těch hlasů ještě víc, „pokud si přejí změnu ve stylu ANO“.  

Donald Trump je především šancí a nadějí pro ty obyčejné, zapomenuté „bílé“ Američany, kterým v posledních dobách nic nedaly ani republikánské, ani demokratické administrativy. Je jejich „vzpourou“ proti namistrovanému elitářství liberálů z východního pobřeží, je hlasem proti válečnickým náladám republikánských „neoconů“, jimž tihle „primitivní bílí“ ze zapadákovů kdesi v Apalačském pohoří nebo Iowě dodali své syny do Iráku a Afghánistánu.

Donald Trump je považován médii i politickými centrálami za nebezpečného hlupáka, primitivního burana a barbarského spíkra. Není to ale role, kterou si zvolil záměrně, aby mohl mluvit bez obalu a tak, aby mu „jeho“ Američané rozuměli? Aby se vyhranil vůči blazeované, uhlazené, snobské a povýšenecké politické smetánce?

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus