Článek

Inaugurace hlavy České republiky je unikátní, v dějinách země vždy neopakovatelný a výjimečný okamžik.

Podílu na správě země se tímto aktem ujímá nová hlava státu - jeho nejvyšší autorita, člověk, ke kterému v okamžicích úzkosti a nebezpečí budou vzhlížet jeho občané s vírou, že on bude jejich kotvou jistoty i ochráncem jejich svobody a bezpečí. Je to výjimečná chvíle na výjimečně symbolickém místě. Sílu a mohutnost tohoto aktu podtrhuje společné zasedání obou komor českého parlamentu, symbolu české demokratické tradice. Tomu má odpovídat obsah a forma vystoupení nové hlavy státu.

Nad předákem německých sociálních demokratů Martinem Schulzem se zavřela politická voda. Naštěstí! Na mimořádném sjezdu německé SPD byl loni v březnu zvolen jejím předsedou. Získal 99% podporu všech delegátů, neboť byl v této chvíli považován za spasitele přicházejícího zachránit německé socialisty. Tatáž členská základna jej „do roka a do dne“ prokoukla a ve vlastním zájmu se jej správně zbavila. Po „komunisticku“ nenápadně – zato snad definitivně – zmizel Schulz v propadlišti politických dějin.

Důvody, proč se tomu tak stalo, jaké bitvy uvnitř německých sociálních demokratů aktuálně probíhají, nás nemusí trápit. Ovšem to, že se tento agresivní, lidsky zlý a mstivý člověk nestane německým ministrem zahraničí, je pro Českou republiku a mnohé další členy EU, pozitivní a mimořádně dobrá zpráva.

 Po dlouhé měsíce předvolebního období, včetně bouřlivého a vyhroceného období mezi oběma koly prezidentské volby, podporovali Václav Klaus a lidé z jeho Institutu „politiku“ před „nepolitikou“. Byli jsme mnohokrát konfrontováni s ostrou reakcí podivující se nad tím, „jak takového člověka můžeme vůbec podporovat“.

S časem, ve kterém snad vyhrocené emoce postupně chladnou a zdravému úsudku se tak dostává stále více místa, je třeba znovu zdůraznit, že ani Václav Klaus, ani nikdo z nás jsme nikdy neřekli, že by Miloš Zeman byl naším názorovým spojencem, že by v našich očích byl dokonalým politikem a že v jeho osobnosti má Česká republika toho nejsprávnějšího prezidenta.

 Americký prezident Donald Trump vykonává svoji exekutivní moc přesně jeden rok. Francouzský prezident Emmanuel Macron bude první výročí výkonu svého mandátu slavit teprve za několik měsíců. Přesto je v aktuálním politickém kontextu možné považovat jejich prezidentství za souběžná a provést první porovnání politických přístupů obou prezidentů. Je totiž stále zřetelnější, že dnešní spor o Západ lze, s jistou mírou zjednodušení, považovat za souboj mezi „trumpismem“ a „macronismem“.

Rudyard Kipling: Něco o mém životě (Dauphin, 2017).

V roce 1935 se Kipling, obdivovatel a obhájce ctností a hodnot viktoriánské Anglie, varovně zamýšlel nad slábnutím „jeho“ světa slovy: „Neblahý moderní vývoj byl v Anglii přijat bez jakéhokoliv protestu dokonce od těch, kteří obvykle rychle protestují proti čemukoliv“. I proto stojí za to se prostřednictvím této knihy dozvědět, jak byl jeho ideový svět utvářen, jaké události a lidé jej ovlivnili, či jaký byl styl jeho práce. Je to poučné čtení nejen pro kdysi nadšené čtenáře „Knihy džunglí“, ale - uprostřed dnešního hodnotového rozpadu naší civilizace - inspirativní a povinné připomenutí si „světa, ke kterému patříme“.

Ivo Strejček

21. listopadu 2017 

Stránky

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus