...napsal jakýsi čtenář v reakci na zprávu, kterou přinesla minulý týden některá světová média: pravděpodobnost jaderného nebo biologického útoku na svět do roku 2013 se zvyšuje.

"Naše bezpečnost se snižuje, nikoliv zvyšuje," uvádí se v citované studii Výboru proti šíření zbraní hromadného ničení. Není překvapující, že za největší nebezpečí jsou označovány státy jako Irán nebo KLDR, ale podstatné je, že se na tento seznam dostal i Pakistán.

Pakistán je země, která sdílí dlouhou a nikým fakticky nekontrolovanou hranici s Afghanistanem. Teroristické skupiny mohou volně operovat z pakistánsko-afghánského pomezí a pracovat na destabilizaci situace v Afghanistanu (což se jim úspěšně daří) a současně pronikat do Pakistánu, kde svou brutalitou působí destruktivně na slabou a křehkou proamerickou vládu.

Atentát na exkluzivní hotel v Islamabádu, hlavním městě Pakistánu, při kterém zemřel i český diplomat Ivo Žďárek a otřesný útok na americké a britské turisty v indické Bombaji musíme chápat jako nepřehlédnutelné důkazy rostoucí agresivity islámského radikalismu v této části světa.

Pakistán je jednou ze zemí, která vlastní jaderné zbraně a jakékoliv politické změny nevýhodné pro západní demokracie mohou vést až k jejich ovládnutí teroristy.

Výše zmíněná zpráva nabádá nového amerického prezidenta Obamu, aby jednal rozhodně a snížil tak pravděpodobnost zničujícího úderu na západ.

Tato informace nám znovu a vážně připomíná, že dávno není na místě (jako vlastně ani nikdy nebylo) myslet si, že svět je po pádu komunismu bezpečnějším a stabilnějším místem k životu.

Na začátku 90.let minulého století vyšla slavná kniha Francise Fukuyamy "The End of History and The Last Man" (Konec historie a poslední člověk). Autor mile a čtivě popsal tehdy převládající názor, že demokratické systémy porážkou komunismu zvítězily jednou provždy a liberální ekonomiky přesvědčily obyvatele planety o jejich univerzální životaschopnosti. Jak hrubě se Fukuyama mýlil!

Svět není bezpečnější. Je charakterizován nerovnou konkurencí mezi demokratickými a nedemokratickými ekonomikami. Vysoké ceny energií odsávají západní blahobyt do zemí, které ovládají ropné zdroje (ale které jsou z našeho pohledu nedemokratické), dusí ekonomiku a ohrožují politickou stabilitu západních demokracií.

Svět není jistější a jeho nejistota pramení ze střetu liberálních hodnot s autokratickými metodami vládnutí, které nic nedbají o otázky, které si klademe a na které s nejistotou, západní civilizaci vždy vlastní, pracně hledáme odpovědi.

Tato poznání, pokud s nimi souhlasíme, by měla být zásadním příspěvkem k "české" debatě o vůli k obraně našich hodnot.

Už zdaleka nejde jen o umístění americké radarové základny na našem území jako součásti širšího obranného systému západní civilizace. Už ani nejde pouze o náš, český zájem, existenci radaru na svém území povolit či odmítnout.

Jde o zásadnější přiznání, které bychom měli mít odvahu učinit: euroatlantická civilizace, jejíž prosperita a úspěšnost vždy pramenila z kritického přemýšlení sama o sobě, o krocích, které podnikala a při kterých si vážila osobní svobody každého jednotlivce, je v ohrožení.

Svět, který nás obklopuje, si neklade příliš komplikované otázky. Netrápí jej hodnota života a nestará se o sociální blahobyt. Jedná rychle a účinně. Má k dispozici energetické zdroje, jejichž hodnotu umí náležitě využívat a vlastní zbraně hromadného ničení, které může proti nám použít.

Debata o umístění amerického radaru jako dílčího prvku euroatlantické obrany je u nás proto komplikovaná, že se bojíme používat srozumitelná slova jako je právo na vlastní obranu a právo na vyjednávání z pozice síly.

Čím korektněji se těmto termínům vyhýbáme, tím častěji používáme dávno prázdné formulace o jakýchsi "strategických partnerstvích" (což ovšem v každodenní praxi pro nás vždy znamená dojít k dohodě za každou cenu).

Najít cestu diplomatickými metodami je jistě žádoucí, problémem je, že k takovému cíli musíte dojít i s druhou stranou případné dohody. Míra evropského sebeklamu tak dosahuje vrcholu, protože na světě prostě jsou státy vedené šílenci a blázny, pro které slova dohoda a spolupráce jsou slovy dunícími prázdnotou.

Radar na českém území je vyjádřením suverénní touhy bránit naše hodnoty. Hledání věrných spojenců je nelehké, pokud sami neukážeme, že spolehlivými spojenci skutečně jsme, že jejich hodnoty jsou hodnotami našimi a proto jsme ochotni přinášet oběti k jejich obraně.

Pokud nám toto není v české veřejnosti jasné, pak skutečně zkusme už jenom zavřít oči a všechno bude fajn.

Ale na jak dlouho?

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus