„Suchofarem" nazývají poslanci a senátoři sporný návrh loterijního zákona, který vznikl spojením dvou jmen svých autorů – Suchánka (ODS) a Farného (TOP 09).

Obří novela tolik žádaného zákona na regulaci hazardu je ovšem legislativní normou přinejmenším velmi diskutabilní a je správné, že ji senátoři s vážnými výhradami vrátili Poslanecké sněmovně k opravě.

Návrh loterijního zákona, bohužel, nepřináší to hlavní: nahlížení na provozování hazardních her jako na standardní podnikatelskou aktivitu. Výsledkem je, že hazard opět nepodléhá běžné daňové povinnosti jako jakékoliv jiné podnikání.

To je na pováženou: nejen principiálně, neboť provozování loterijních her je v mnohém výnosným obchodem a není důvod, aby státu unikaly daňové příjmy z tohoto podnikání, ale v době, kdy vláda hledá jakékoliv příjmy pro státní rozpočet (v poslední době problematickým návrhem na další zvýšení sazeb DPH) je opětovné vyjmutí loterijních společností a provozovatelů hracích terminálů prostě neomluvitelnou chybou.

Ano, je pravda, že těmto společnostem zůstává povinnost odvádět část svých příjmů na tzv. veřejně prospěšné účely, ale tak, jako dosud, ony samy se mohou rozhodnout komu a na co, část svých příjmů věnovat.

To zní liberálně. Problémem ovšem je, a čas to v Čechách již potvrdil, že herní společnosti rády finanční prostředky věnují svým „spřáteleným" organizacím. Ty mají buďto k firmám provozujícím hazard personálně blízko (což nabízí skryté formy, jak věnované obnosy částečně vracet zpět „mateřským" firmám) nebo si jejich prostřednictvím selektivně nakupují u části veřejného mínění odpustky za činnost.

Je pravdou, že ¼ odvodů na ony veřejně prospěšné aktivity návrh zákona přikazuje ve prospěch obcí.

To je však opět povinnost diskutabilní, protože tím samosprávu stavějí před zvláštní dilema: povolovat na svém území hrací automaty (když část z výtěžku z jejich povolování je milou součástí obecního rozpočtu) nebo jejich počty v rámci svých pravomocí omezovat (když hazard je přece škodlivým společenským jevem hodným potírání)? Obávám se, že tento druh finanční „motivace" spíš vytvoří tlak na obce, aby hazard podporovaly, namísto toho, aby jej rozumně omezovaly.

Návrh loterijního zákona nově umožňuje obcím regulovat počet hracích automatů detailně až na úroveň popisných čísel.

I to se, dle mého názoru, jeví jako pravomoc diskutabilní. Nechtěl bych být v kůži člena místní samosprávy, který bude schvalovat to, že na určitém čísle popisném provozování hracího terminálu povoleno bude, zatímco o pár čísel vedle bude taková činnost zakázána.

Jak to budou vysvětlovat a pod jaký tlak se při rozhodování zastupitelé a úředníci dostanou? Obce se tak, zjevně proti své vůli, stanou součástí konkurenčního boje mezi jednotlivými provozovateli loterijních her. A není právě tato sporná pravomoc dalším otevřením dveří korupci?

Suchofar otevírá prostor k průlomové cenzuře internetu. Dnes již ani tak nejde o hrací automaty, které postávají kdesi v koutě v přítmí hospody a na kterých se dá prohrát stěží pár stovek. Internetový prostor umožňuje sázení podstatně vyšších částek ve virtuálním prostoru. Toho si jsou sice zákonodárci vědomi, ale namísto uvalení odpovědnosti na provozovatele her „na síti" činí odpovědnými poskytovatele internetu a banky.

Při variabilitě, proměnlivosti a rozsahu virtuálního prostoru je nemožné tyto aktivity sledovat, natož efektivně potírat. A právě ona šíře webového prostoru, kterou by musel cenzor kontrolovat, činí celý informační vesmír internetu náchylný k „nějakým" formám plošné cenzury. A to si, i přes vědomí nebezpečnosti gamblerství, zřejmě nepřejeme.

Suchofar je tak zmetkem, který lemuje již beztak dlouhou cestu bohulibých skutků, kterými zákonodárci chtějí činit „blaho", ale jejichž důsledky bývají pekelné.

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus