„Zelená úsporám“ by měla skončit

 

Vláda na svém pravidelném zasedání v polovině července odsouhlasila určení části výnosu z prodeje emisních povolenek (k samotné nesmyslnosti tzv. emisních povolenek se ale dnes nechci nijak vyjadřovat) ve výši asi 28,5 mld. Kč ve prospěch nové generace programu Zelená úsporám.

Sláva, mohl by se poradovat ten, kdo prostřednictvím Zelené úsporám hodlá zateplit svůj dům nebo byt. Sláva, radují se namísto nich stavební firmy! Škoda (pokolikáté už), mohou bědovat daňoví poplatníci.

Mnozí ze čtenářů jistě namítnou, co mám proti šetření? Proč si nepřeji, abychom spotřebovávali méně energií k vytápění našich domovů? A navíc, lidé budou mít práci!

A já namítám. Ano, šetřit se má. Šetřit má každý z nás v každé době. Šetřit má naše rodinná peněženka, šetřit má obecní rozpočet, šetřit mají města, kraje a hospodárně má vždy uvažovat i státní rozpočet.

Právě proto považuji „novou“ Zelenou úsporám za nehospodárné a rozmařilé rozhodnutí v době, kdy vláda přijímá bolestivá (a v mnohém sporná) rozhodnutí o zvyšování daní, zavádění socialisticko-komunistických „solidárních“ příspěvků vysokopříjmových skupin obyvatel či zpomalení růstu starobních penzí.

Zásadně tvrdím, že existence extrémně drahých – a ve své podstatě nedůvěryhodných – opatření jako je státní program zateplování některých domů a bytů, si již dnes nemůžeme dovolit.

Zelená úsporám spotřebovala podle dostupných dat prozatím asi 35 mld. Kč, nový program počítá také s rozpočtem kolem 30 mld. Kč. Není na místě vzdát se této politiky, „odpískat“ ji a rozvázat alespoň trochu ruce státnímu rozpočtu? Ne ve smyslu ušetřené utratit, ale ušetřeným splatit část dluhů.

Nemravností tohoto programu je jeho nespravedlnost. Na prostředky určené k zateplení domů a bytů dosáhnou pouze někteří. Proč stát podporuje programy, které tolik pokřivují ceny? Proč jeden má svých úspor použít ke zvelebení svého bydlení a na základě vlastní svobodné úvahy dospět k rozhodnutí, že zateplit znamená uspořit a jiný se k takovému rozhodnutí přiměje pouze na základě „centrálního“ programu? Proč stát podporuje nerovnost daňových poplatníků?

My sami jsme svobodní lidé, sami umíme na konci každého zúčtovacího období usoudit, zda nadále platit stoupající ceny za energie či raději uspořit investováním do některé z forem jasné úspory energie – výměnou oken či zateplením fasády?

Co vede stát a některé jeho politiky k tomu, že naše soukromá rozhodnutí o našem majetku přebírají oni? Ne, stát a své politiky si ze svých daní kvůli takovým návrhům neplatíme.

Nakonec, největší radost mají stejně stavební firmy. Byly to nepochybně ony, kdo se při vidině dělení části „rozpočtového medvěda“ dokázaly spojit. Konkurence nekonkurence, v tomhle ruka ruku myje.

Jistěže si umím představit atraktivní analýzy o tom, kolik nových pracovních příležitostí takovým rozhodnutím vznikne. Pochopitelně jsem si jist důkladnými propočty příjmů do státního rozpočtu z „nových“ sociálních a zdravotních odvodů (zejména těch ukrajinských, že?).

A nakonec, řeknou si mnozí, proč ne? Když může stát naprosto nesmyslně dotovat solární a větrné energie, proč by nemohl přisypat i kousku stavebního průmyslu?

To snad může pro někoho být pravda, daňový poplatník a koncový spotřebitel ovšem ví své. Stejně to zaplatí on. Jednak svými daněmi, jednak v pravidelném vyúčtování.

Dotační program Zelená úsporám měl skončit. Je výsledkem zcela chybného politického uvažování o roli člověka v životním prostředí a ignoruje svobodná a nezávislá rozhodnutí majitelů nemovitostí. Vychází vstříc lobbystickým tlakům byznysu a plýtvá veřejnými prostředky v době, kdy na rozhazování není. 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus