Každý z nás ten příběh známe, jenom má jiné podoby. Hledali jsme pokrývače, instalatéra, zedníka, opraváře domácích drobností, elektrikáře, obkladače a kdovíkoho ještě na práci, kterou sami neumíme. A hledání je stále obtížnější. O šikovné a spolehlivé řemeslníky je nouze. Nejsou.

Minulý týden proběhly přijímací zkoušky na střední školy a s jistotou lze říci, že zájem o výuční obory nadále klesá. Špatná zpráva pro nás, kteří jejich služby potřebujeme. Špatná zpráva pro manažery firem, kterým chybí čerství absolventi výučních oborů s výučním listem v kapse.

Co se stalo, že řemeslníci nejsou a pokud ano, jako by staří mistři nebyli a mladí si zhusta mysleli, že zlaté dno může být i bez řemesla?

První důvod, domnívám se, je třeba hledat v naší socialistické minulosti. Komunisté měli vždy plná ústa dělníků a rolníků. Zneužívali je ovšem jako divadelní stafáž k prosazování svých vlastních politických cílů.

Nikdo v socialistickém režimu nebyl poslednější než dělník. Nic nezískával a tudíž ani nic neztrácel. Byl svým „dělnickým“ údělem posledním z posledních.

Tady po léta klíčilo přirozené odhodlání rodičů nikdy nedopustit, aby jejich děti mohly skončit stejně mizerně jako oni. Rodiče v praktickém životě viděli, jak se má elita, která měla pramálo společného s dělnictvem a řemeslem.

A tak vzklíčilo přesvědčení, že budoucí život nemusí a nemá být organizován na šikovnosti, smyslu pro přesnost a řemeslnou poctivost.

Komunisté rozvrátili víru v řemeslo i tím, že přerušili přirozený běh věcí, kdy otec své děti učil kusu svého umu a byl mu příkladem. Komunisté zostudili drobné podnikání založené na výučním listu a malé provozovně.

Staří fachmani odcházeli a komunistický šlendrián pohřbil víru v poctivé řemeslo jako zdroj solidní obživy.

Děti hledají své symboly, se kterými se chtějí ztotožnit. Chtějí být sportovci, herci, zpěváky a kosmonauty – ale pýcha na řemeslo děda a otce v této řadě chybí. Kde nebylo co odkoukat, není co napodobovat, vyrovnávat se, posunovat dál.

Druhým důvodem, myslím, je ohromná nabídka nejrůznějšího středoškolského vzdělání zakončeného maturitou.

Maturita je zvláštní zaklínadlo, o kterém se obecně soudí, že člověka automaticky posouvá do vyšších příček společenského postavení.

S jistotou tato úvaha platívala vždy, kdy získat maturitu bylo kus práce. S rostoucím počtem  středních škol a s klesajícím počtem žáků (protože dětí se rodí čím dál méně), vedou mezi sebou školy „bitvu o studenta“.

Je to dáno tím, že státní dotace je vázána na každého studenta zvlášť. Školy, které mají víc studentů, víc dostávají.

Výsledkem války o studenty jsou roztodivné kombinace oborů vzdělávání – zakončených maturitou. Není cílem výuční list, cílem je maturita. Ta je vstupenkou do kanceláře a tedy k „lepší“ práci.

Souboj o studenta znehodnotil institut maturity jako takový. Školy obvykle nejdou cestou náročnosti, studenty nechají bez větších problémů prolézt k maturitě, kde už pak „nemá cenu dělat problémy“. I proto nám naše slepá víra radí – maturita je lepší než výuční list.

Dalším důvodem může být i soustavné a ohlupující tvrzení, že budoucností evropské společnosti je jakási „znalostní ekonomika“.

Jde o banální termín, který nemá žádný konkrétní obsah. Obvykle mu rozumíme asi tak, že v budoucnu budou všechno dělat počítače a ten, kdo nebude mít náležité znalosti, nebude moci v takovém světě obstát.

Vždy bude platit, že důmyslný inženýr bez řemeslnického umu nic nevytvoří a naopak sebelepší řemeslník bez nápadu chytrého inženýra to taky nikam nedotáhne.

No tak co s tím?

Řešení, jako vždy, nezačíná u státních programů cílené podpory učňovského školství, ale v rodině.

Je na rodičích, aby uměli vysvětlit svým dětem, že se z nich může stát v širokém okolí uznávaný a ctěný řemeslník. Že je to více, než být šedivým neznámým úředníčkem. Že si šikovný řemeslník může přijít na výrazně lepší peníze, než bezejmenná šedivá myš ztracená mezi šanony papírů.

Řešení nabídne pracovní trh, pokud jej necháme volně fungovat. Je na firmách, kterým chybí vyučení řemeslníci, aby uměly přijít do základních škol a zvolit nejvhodnější motivaci. Z vlastní zkušenosti vím, že to mnohé dělají a docela dobře.

Je to na odvaze každého z nás vždy a všude říkat: být šikovným řemeslníkem s výučním listem v kapse není žádná hanba.

Naopak! Je vás kolem nás čím dál méně, vaše cena se bude jen zvyšovat!

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus