Jedna ze zajímavých reakcí, která se objevila v mé elektronické poště pár hodin poté, co jsem publikoval text s názvem „Červené karty na Národní a vajíčka na Albertově. Protestuji!“ mě vybídla k následujícímu zamyšlení.

Zde je nejen plná reakce čtenářky, ale následuje také moje polemika.

Pane Strejčku,

 na Vašich internetových stránkách jsem si přečetla text, ve kterém odsuzujete rozhořčení demonstrantů na Národní třídě v Praze 17. listopadu 2014 a ve kterém obhajujete některé zločiny, které se udály v letech po Sametové revoluci. Píšete:

... je to přece tak jednoduché říci: za mé neúspěchy konečně může zase někdo jiný. Je tak snadné uvěřit, že k mým dílčím selháním by s jistotou nedošlo, „kdyby tu nekradla ODS“, „kdyby tu Klaus nebudoval bankovní socialismus“, „kdyby se tu v letech Klausova cynického panování (ne vládnutí koaličních kabinetů) nerozkrádalo prostřednictvím kupónové privatizace“ (v tom jsou vrhači vajíček a vynašeči červených karet vzácně zajedno s Milošem Zemanem z let 1996-1998), „kdyby tu nebyl „antidemokratický“ komplot „opoziční smlouvy“ a – jak jinak – „Klausem promyšlená a plánovaná  amnestie mafiánům, podvodníkům a korupčníkům“.

Copak to není pravda? Stačí si promluvit s lidmi na ulici. Čtu docela pravidelně vaše texty, které na své webové stránce  uveřejňujete, ale tímto jste mě opravdu zklamal.

S úctou

Jiřina K.

Říčany u Prahy

 Vážená paní JK,

dovolte mi, abych Vám poděkoval za Váš dotaz. Z několika důvodů: jednak byl slušný (což u mnohých reakcí nebývá pravidlem), jednak byl věcný (což dovoluje si leccos vysvětlit) a jednak jste se podepsala plným jménem včetně adresy (i přesto mi promiňte, že pro potřeby mého webu budu používat pouze iniciály Vašeho jména, přestože by Vám to, jak z otevřenosti Vašeho mailu rozumím, zřejmě nevadilo).

Tedy jinak řečeno, neurážíte, ale obhajujete svůj názor. Toho si vážím. I proto se pokusím nabídnout Vám dovysvětlení toho, co jsem měl na mysli.

Privatizace a kuponová privatizace

Čas plyne rychle a lidská paměť je děravá. Zasloužíme si proto zopakovat, jak tomu před téměř 25 lety bylo.

Bezprostředně po listopadové revoluci, kdy bylo zřejmé, že se země ubírá od společenského vlastnictví výrobních prostředků (socialismus) ke kapitalismu, začali socialističtí ředitelé překvapivě rychle „přebírat své národní podniky“. Docházelo k divoké privatizaci. Aby bylo zabráněno takovému spontánnímu přebírání firem komunistickými řediteli, bylo nezbytné energicky zákonně privatizovat.

Poměrně rychle tak byl – správně - zahájen proces systémové privatizace. Systémovou privatizací nebyla výhradně privatizace kuponová. To byla pouze dílčí, menšinová, forma privatizace. Mimochodem, kuponová privatizace se týkala méně než 20% celkového privatizovaného majetku.

Postup privatizace ve vládou schváleném postupu byl následující: management státního podniku byl povinen na sebe zpracovat privatizační projekt. Mohl tak učinit buďto návrhem na prodej zahraničnímu majiteli, návrhem na prodej domácímu investorovi, prodeji stávajícímu managementu nebo – prodejem formou kuponové privatizace.

Je tedy zřejmé, že kuponová privatizace byla jednou (ne jedinou!) formou privatizace majetku.

A pozor, kuponová privatizace byla formou, která umožnila stát se podílníkem soukromé firmy každému občanu Československa.

Návrh formy privatizace, zpracovaný vedením každého státního podniku, byl předložen k posouzení Ministerstvu pro správu národního majetku a privatizaci. To rozhodlo o nejoptimálnější formě privatizace a tuto formu předložilo ke schválení vládě.

Z popisu je zřetelné, že kuponová privatizace byla doplňkem privatizačního procesu majetku, který byl v těch dobách dominantně vlastněný státem.

Připomeňme si: veškeré podniky byly v socialistickém Československu vlastněné státem, jejich hospodářský výkon byl zoufalý, výrobky byly na světových trzích zpravidla nekonkurenceschopné, krást a rozkrádat bylo charakteristickým rysem socialismu.

Po Listopadu jsme chtěli systémovou změnu: chtěli jsme privatizaci a soukromé vlastnictví, ve které jsme (snad většina z nás) vkládali své naděje, že nás přiblíží západoevropským hospodářským úspěchům.

Unikátnost kuponové privatizace spočívá v tom, že byla formou privatizace, která vtáhla do procesu privatizace československé občany (a bylo tehdy společensky únosné a politicky průchodné, aby tomu bylo jinak?).

V mém městě významná většina zaměstnanců tamní velké strojírenské firmy umístila všechny své body do této firmy a ti, kteří se nabytých akcií zbavili v okamžiku kulminace jejich ceny, si za získanou sumu mohli koupit zcela nový automobil Škoda favorit. Znám ve svém okolí řadu takových příkladů.

Není pravda, a je lživou účelovou politickou zkratkou sociálního demokrata Miloše Zemana, že kuponová privatizace byla „zlodějinou století“ (nebo jak to Zeman s oblibou říkává).

Přesto (nebo právě proto), paní JK, děkuji za Vaši polemiku s mým textem. Dala mi příležitost si leccos sám připomenout a na svých webových stránkách vysvětlit (nejen) těm, kteří si první léta po Listopadu 1989 nemohou pamatovat.

 Přeji Vám vše dobré

 S úctou

Ivo Strejček

 27. listopadu 2014 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus