Válka institucí

 

Pokud by měl ještě český občan chuť poodhrnout houštinu osobních nenávistí a politických úskoků, na které je vzedmutá a prudce vykvašená atmosféra v Čechách v posledních týdnech přesmíru bohatá, nabídnul by se mu překvapivě dramatický zápas: gigantický souboj institucí.

Na jedné straně parlament, na straně druhé prezident. Na straně první nepřímo volení poslanci, na straně druhé poprvé v dějinách přímou volbou zvolený český prezident.

Ti první, rozdrásaní a vysíleni půtkami vyprodukovanými chybným volebním systémem, jenž pravidelně po léta plodí povolební plichty a jejichž málo chtěnými dětmi jsou slabé, chatrné, nestálé, programově různé (a proto dlouhodobě nesoudržné) koalice.

Ten druhý, prezident, svrchu shlížející na zmatek v parlamentu, jenž odvozuje svoji sílu od jemu (jeho osobě – ne politické straně) odevzdaných neuvěřitelných téměř tří milionů hlasů voličů.

Každý takto zvolený prezident by si takový mandát užil. Každý s takovou silou v zádech by měl svá rozhodnutí náležitě opřena o vůli voličů. Nota bene Miloš Zeman.

Je třeba se znovu a znovu a znovu ptát, kam se jen většině poslanců a senátorů poděl zdravý úsudek, zkušenost či politický instinkt, když podlehli dlouhodobě agresivnímu tlaku médií hlásajícímu, že „občan si přeje už konečně zvolit svého prezidenta sám“.

Prezidenti této země, zvoleni nepřímo, odpovědni parlamentu – Václavové Havel a Klaus – byli prezidenty dobrými. Důstojně reprezentovali zemi v cizině a snažili se obvykle být i zklidňující kotvou politické vřavy doma.

To, že média opředla jejich volby fantasmagorními báchorkami a že jimi „krmila“ veřejnost tak dlouho, až politici (v bláhové a pomíjivé vidině honby za popularitou) zvedli ruku pro uzákonění přímé volby, vyústilo v situaci, ve které se zcela vychýlilo kyvadlo ve prospěch moci prezidenta.

A přitom se nevyplnilo nic, co bylo médii i politiky předem oslavováno: kampaň byla agresivní a ohavná. Náklady prezidentských kandidátů na průběh svých kampaní provází nejasnosti a podezření. Prezidentská volba rozetnula národ vedví podstatně hlouběji, než jakákoliv parlamentní kampaň předtím.

Co je ovšem nejhorší, polarizovala a vyhrotila vztah mezi prezidentem a sněmovnou. To, co by si prezidenti Havel i Klaus nedovolili ani jedním milimetrem, je dnes běžné. Příčina? Současný prezident je odpovědný „svým voličům“, jeho předchůdci byli odpovědni „pouze“ parlamentu.

Až neomluvitelně pozdě si svůj mega-osudový omyl poslanci a senátoři uvědomili. Dnes nevěřícně zírají na to, jak si prezident Zeman zve do Lán zástupce politických stran, aby vypomohl vyjednat politickou podporu „své“ vládě a jak je ponižuje požadavky na přeložení notářsky ověřených podpisů.

Vzývají „101“ - ten formát, který destruoval situaci ve sněmovně a který zlobil a štval občany země tím, že se pravidelně držel při životě pouze hledáním jednoho dvou hlasů ke svému přežití. Hledají spásu ve „101“, která mohla (problematicky) platit v době parlamentní demokracie, ve které byl prezident odpovědný parlamentu, jenž ho volil.

Dnes je hřiště vykolíkováno jinak. A proto strany přicházejí s návrhy, jak prezidentovy pravomoci omezit. Posledním z nich je návrh poslanců TOP 09, jenž volá po omezení pravomocí prezidenta při sestavování vlády. Jde o průhledný pokus nasadit Zemanovi ohlávku. Chyba lávky, pozdě. A navíc - doslova pár měsíců před parlamentními volbami.

Zasahovat do základního zákona země, Ústavy ČR, by se mělo výjimečně. Zbrklé pokusy, které jsou šity na míru současné poptávce, mohou nadělat více škody než užitku.

Vyhoří-li vám dům jenom proto, že jste neopatrně nakládali s ohněm, nemůžete se zlobit na hasiče, že přijeli pozdě.

Tak ať si to užijí všichni ti poslanci, senátoři, „pokroková“ média a hlasatelé nových dob volající z bezpečí „nezávislých“ občanských iniciativ, kteří společně a nadšeně stavěli slavobrány přímé volbě prezidenta.

My, obyčejní a staromódní zastánci parlamentní demokracie, kteří jsme byli od začátku zásadně proti, se sklíčeně díváme na souboj titánů, jehož výsledek je pro nás stále smutnější.

 

Psáno pro Jihlavské listy

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus