Aldous Huxley a jeho Brave New World – Půl století od autorovy smrti

Seminář Institutu Václava Klause, Praha, 11. listopadu 2013

 

Institut Václava Klause pořádal další ze svých seminářů, tentokrát k 50. výročí smrti Aldouse Huxleyho, autora nesmrtelné knihy „Brave New World“ (v českém překladu z konce 60.let minulého století „Konec civilizace“).

Na semináři přednášeli amerikanista Miloš Calda, filmový režisér Jiří Svoboda a anglista z Jihočeské univerzity Tomáš Nagy.

Miloš Calda upozornil, mimo jiné, na rozdíl mezi pojmy „utopie“ (jako cosi krásného a nedosažitelného) a „dystopie“ (zrůdné uspořádání). V tomto kontextu je třeba na Huxleyův Brave New World nahlížet jako na dystopii s hrůznými souvislostmi.

Jiří Svoboda upozornil na „domýšlivost intelektuálů“, s níž úporně budují nové světové pořádky, jenž obvykle končí tyranií.

Tomáš Nagy se věnoval rozvíjení základní myšlenky „báječného nového světa“ a její možné platnosti v současnosti – „nesvobody v dostatku“.

 

Z mých vlastních poznámek uvádím několik myšlenek, které jsem si poznamenal či doplnil z vlastní četby výjimečného (a řekl bych v současnosti nesmírně poučného a varovného) románu „Brave New World“. Zdůrazňuji myšlenek, se kterými autor pracuje a jejichž používáním nás burcuje k vážnému přemýšlení.

 

  • „history is bunk“ (historie je nesmysl)
  • knihy a umění z minulosti jsou zakázány, Bible neexistuje
  • neexistuje nic jako individualismus
  • nikdy neodkládej na zítřek to, co si můžeš užít dnes
  • stabilita je nejvyšší hodnotou, společenská prostupnost neexistuje, stát stojí na neprostupnosti
  • vše co je divošské, musí být vymýceno (= unifikováno, harmonizováno)
  • pojem rodina nesmí existovat
  • slovo „matka“ je považováno za výraz perverze a je zakázáno
  • lidé se nerodí, jsou uměle vypěstovaní a jejich genotyp je ve zkumavce upraven – budou šťastní a poslušní
  • droga tě učiní blaženým, své okolí potěšíš
  • všichni jsou šťastni, ale všichni jsou prázdní
  • nejsou onou omamující drogou současnosti ohlupující seriály, počítačové hry, virtuální přátelství na „sociálních sítích“? (Jiří Svoboda)
  • ovládaní musí žít v prostředí, ve kterém mají pocit radosti a štěstí. Jen tak budou radostně a dobrovolně spolupracovat
  • pokud ubývají zdroje, je třeba uspokojit elity
  • utopie jsou uskutečnitelné. Otázkou je, jak se utopii vyhnout a vrátit se ke světu méně dokonalému (Jiří Svoboda)
  • „útěk“ jako forma, jak se vypořádat s nesvobodou „dokonalého světa“

 

Aldous Huxley zemřel na rakovinu 22.listopadu 1963 večer. O tom, že v ten samý den odpoledne byl v Dallasu zastřelen americký prezident J.F. Kennedy, se nedozvěděl.

Pro mě bylo první setkání s Huxleyho románem zjevením. Našel jsem jej v onom již zmíněném překladu v bohaté knihovničce mého strýce někdy v polovině 70.let. Jistě, první čtení puberťáka si snad více všímalo všudypřítomných drog a zcela nevázaného sexu, až druhá a třetí čtení mi odhalila hrůznou paralelu kastovního uspořádání „šťastného nového světa“ s tehdejší třídní strukturou společnosti.

A přesto, samizdatové vydání Orwellova „1984“ na mě tehdy zapůsobilo víc. Destrukcí, všudypřítomným ničením, dohledem Velkého bratra.

Huxleyho utopii jsem bral jako sice zrůdný, ale pro všechny příjemný svět.

Dnes, řekl bych, je můj pohled zcela opačný. Utopie (dystopie) orwellovského typu nám snad nehrozí.

Mám strach, že jsme „úspěšně“ na cestě ke „šťastnému“ světu, ve kterém budeme ovládáni elitní kastou alfa (mezi sebou vyvolenými osobnostmi) v příjemném prostředí televizí a počítači vymytých mozků, v prostoru, ve kterém se o každý kousek našeho blaha postará stát.

Seminář, který se konal tradičně v prostorách Autoklubu (Opletalova ulice) navštívilo, podle mého odhadu, asi 120 zájemců.

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus