Obsah dokumentů ukradených právnické firmě Mossack Fonseca se sídlem v Panamě (proto Panama Papers), je popisován jako „největší odhalení v žurnalistické historii, které rozkrývá tajné offshorové operace firem, současných i bývalých politiků“.[1] To je názor těch, kteří s celou kauzou Panama Papers přišli a kteří ji administrují.  Takové prohlášení je třeba považovat za vážné. I proto je nezbytné vyjasnit některé z dosud známých skutečností souvisejících s touto událostí a zasadit je do širšího kontextu.

  • Německý deník Suddeutsche Zeitung více než před rokem obdržel miliony záznamů v ohromném objemu 2,6 terabytů od anonymního zdroje (pod jménem John Doe), který je ukradl (tj. získal nelegálně, nikoli náhodou ze samovolně uniklých dat) panamské firmě Mossack Fonseca.[2]
  • Zdroj (John Doe) předal redakci data prostřednictvím šifrované komunikace bez jakéhokoliv osobního setkání. Jeho osoba je neznámá. Za tyto informace nechtěl žádnou finanční odměnu, pouze „několik bezpečnostních záruk“.[3]
  • Německý deník k jejich vyhodnocení vytvořil dva týmy a současně dokumenty předal Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (ICIJ). To sdružuje 400 novinářů z 80 zemí. Například The Guardian, BBC, Le Monde, ORF, Suddeutsche Zeitung, L’Espresso, Le Soir, The Asahi Shimbun, CBC, New York Times, The Washington Post.[4]
  • ICIJ udává, že je neziskovou organizací. Je financována (ve výši asi 1,5 milionu dolarů) a organizována institucí Center for Public Integrity, jejímž významným sponzorem je, kromě jiných, Open Society Foundation George Sorose. [5]
  • ICIJ je také součástí americké organizace Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), která je financována americkou vládní institucí USAID a také Sorosovou Open Society Foundation.[6] 
  • Českou organizací spolupracující s OCCRP, založenou v roce 2013 (shodou okolností (?) založenou ve stejném roce, kdy byla ukradená data zřejmě předána Suddeutsche Zeitung) je České centrum pro investigativní žurnalistiku.[7] Způsob financování ani struktura výdajů tohoto centra nejsou dostupné. Svůj dílčí komentář k „české“ části obsahu Panama Papers ale již zveřejnila.[8]

Přenášení daňových rezidentur do daňových rájů, namísto řádného plnění daňových povinností v místech svého podnikání, není třeba nijak obhajovat. Firmy mají platit daně v místě, kde skutečně podnikají, kde vytváří nějakou činnost.

Je ovšem nezbytné sumarizovat několik závěrů a položit si několik otázek spojených jak s formou zveřejnění tohoto gigantického objemu dat, tak se závažností jeho obsahu, bez nichž není možné si na celou kauzu udělat ucelený názor:

  1.  Šlo o krádež.
  2. Není jasné, kdo tento čin provedl, jaké byly jeho motivace a co tím sledoval. To vybízí k jistému odstupu a k opatrným hodnocením.
  3. Prezidentka Českého centra pro investigativní žurnalistiku Pavla Holcová tvrdí, že českých jmen je v ukradených datech 283 - na svém webu jich zveřejnila zatím jen několik. Proč zrovna tato jména a ne jiná? I britský The Guardian sdělil, že „ne všechna jména budou zveřejněna“.[9]Proč tato selektivnost? Dostává se - prostřednictvím investigativních novinářů  - k občanům skutečně vše? A je možné vyhnout se spekulacím, zda i novináři měli k dispozici všechny informace? A proč tyto informace chtějí novináři záměrně u některých utajit a u jiných nikoli?
  4. A pokud mají být data postupně dávkována, proč? Co by mělo být cílem výběrového (a v důsledku i hluboce korupčního) přístupu?

Toto rozmlžené a nejasné pozadí by nás mělo vybídnout ke střízlivému a uvážlivému hledání odpovědí.

Závěr:

Je zřejmé, že tato kauza znovu přiživí už beztak excitovanou společenskou atmosféru o všudypřítomné korupci. Napomůže další vlně agresivních programů s cílem „odstranit zkorumpované politické dinosaury“ a ještě více posílí – už tak silnou - roli nejrůznějších nevládních protikorupčních nátlakových organizací. Nehájím vyhýbání se daňové povinnosti, ale je třeba rovněž říci, že samotné působení v offshorové společnosti nikterak trestné není.   Obhájci daňových harmonizací na nadnárodní úrovni zneužijí kauzu k posílení své argumentace proti daňové konkurenci (byť o tu v této kauze nejde), což se jim v  prostředí oslabeném akcí Panama Papers může podařit (v EU jsou pokusy o harmonizaci přímých daní činěny už celá dlouhá léta).  

Český premiér Sobotka se ke kauze Panama Papers také vyjádřil. Nepředpokládá sice, že by se jejich obsah týkal kohokoliv z jeho vlády, ale prý jej důsledně prošetří a (eventuálně) vyvodí závěry. Připojil se tak k dalším vládám (Španělsko, Francie, Velká Británie), které ujišťují své voliče, že vše řádně vyšetří - i za cenu politických otřesů a změn.

Obsah předaných informací neznáme, nemůžeme se k nim vyjadřovat. Neznáme ovšem ani okolnosti předání dat, neznáme člověka, který je zprostředkoval a neznáme jeho motivace. Nevíme, zda jsou či budou uveřejněna všechna či zda – a kým - nebude jejich obsah zveřejňován selektivně a postupně. I přes řadu významných nejasností však mají potenciál ovlivnit jak veřejné mínění, tak chování vlád. Takový vývoj bychom měli očekávat s nedůvěrou.

6.4.2016

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus