Co očekávám od nadcházejících voleb?

 

Nikdy dříve bych nevěřil, že si přesně 25 let po listopadovém rozchodu s tehdejší českou formou komunismu, budu v souvislosti nadcházejícími komunálním a senátními volbami v naší zemi klást s obavami zásadní otázky, jenž budou souviset s budoucím – demokratickým - vývojem mé země.

Za několik dnů budu totiž pečlivě sledovat výsledky komunálních i senátních voleb v jednotlivých obcích a městech Žďárska, regionu Vysočina i celé České republiky.

To je pochopitelné. Ale to by bylo, obávám se, málo!

Výsledky budu totiž sledovat v širším kontextu otázek, které si již (nejpozději od vyhlášení výsledků mimořádných voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 2013) sám sobě kladu a na které úporně hledám odpovědi:

 

  1. Prohlubuje se mezi voliči v této zemi nedůvěra k politice?
  2. Naznačí proto výsledky komunálních voleb a voleb do Senátu pokračující kolaps politických stran?
  3. Půjdou tomuto stavu politické strany naproti zbabělým opouštěním podstatných (přestože pro budoucnost nutných) témat, která nahradí tématy zástupnými, na oko líbivými?
  4. Nebudou tradiční politické strany dokonce vysíleny natolik, že odevzdaně přijmou diskusi nad tématy, které jim nová dravá uskupení vnutí?
  5. Odhodlají se politické strany v této zemi - a ve vlastním zájmu přežití - k překonání vnitřních sporů a pokusí se nominovat nejsilnější tváře, které snad budou mít odvahu i sílu obhájit minulých dvacet pět let a programově silně oponovat dravému nástupu beztvarých a nesrozumitelných uskupení, jejichž jediným (negativním) programem je „změna za každou cenu“?
  6. Či bude i nadále pokračovat destrukce parlamentní zastupitelské demokracie, kterou jsme si mnozí po Listopadu 89 tolik přáli, budovali a obhajovali?
  7. Učiníme výsledky těchto voleb další krok k potvrzení post-demokratického vládnutí, ve kterém je politika považována za „politikaření“ a je nahrazována lokálně odlišnými formami „vlády“ expertů, odborníků, specialistů bez politických mandátů – o to více schopných vládnout pouze prostřednictvím (evropských) dotačních programů a gigantického přerozdělování peněz, které jim nepatří?

 

Nemám žádnou křišťálovou kouli, ze které bych mohl věštit výsledky voleb, které se budou konat teprve za několik dní.

Na některé z výše položených otázek proto nemohu naznačit odpovědi, přesto (na pozadí všeho toho, co se v posledním roce v této zemi děje) si dovolím učinit několik letmých poznámek pozorovatele celého dění:

 

  1. Je až nepochopitelné, jak snadno významná část českých voličů přijala tezi miliardáře a minstra financí Babiše, že „on a jeho ANO jsou NE politiky“.
  2. Politika, v tom nejklasičtějším slova smyslu, je souborem názorů na uspořádání společnosti, které jsou svými tvůrci obhajovány.
  3. Bez politiky není politické soutěže. Bez politické soutěže není demokracie. Demokracie (se všemi svými nedostatky) má být vykonávána politickými stranami, které jsou v každém okamžiku kontrolovatelné svými voliči.
  4. Politické soupeření, to je forma, řekněme, jakési fotbalové soutěže. Kluby (politické strany) mohou mezi sebou soupeřit pouze tehdy, mají-li k dispozici fotbalové hřiště (politiku). Bez hřiště se nedá hrát fotbal. Bez politiky neexistuje soupeření politických stran.
  5. Pokud nadcházející volby potvrdí nedůvěru voličů v politiku, a tedy i v politické strany, bude tak potvrzen i dnes již dobře viditelný odklon směrem k „byrokratické demokracii“ (tak často obhajované lidmi kolem bývalého presidenta Václava Havla).
  6. Nebezpečí takové politiky sice vidím v její tzv. byrokratické expertnosti, kterou „někdo“ „nějak“ posuzuje (kdo, jak, na základě jakých kritérií, kdo za jejich formulaci nese před daňovými poplatníky odpovědnost?), ale zejména v její nekontrolovatelnosti.
  7. Bičem demokracie má být  vůle voliče – politik musí být kontrolovatelný, musí své názory vysvětlovat a svá hlasování ospravedlňovat. Podléhá této tortuře byrokrat, „nezávislý“ expert, nebo dokonce „nepolitik“?
  8. V této souvislosti je však třeba být spravedlivě kritický k vývoji a počínání politických stran samotných. Nešly svým výkonem naproti všem těmto náladám? Neotevřely samy dveře novým ( ve svých programových prioritách zpravidla nedemokratickým) subjektům? Vlastními chybami i zbabělostí? Obávám se, že ano.
  9. Pokud stačím pozorně sledovat obsah celé předvolební kampaně, obávám se, že politické strany z obavy další ztráty voličské podpory, si nechávají slabošsky vnutit témata nepolitických uskupení, kterým prý jde pouze o „dobro“. Ve skutečnosti zcela surově prosazují vlastní zájmy.
  10. Jsem si jist, že opak má být pravdou. Současnému vývoji lze čelit pouze statečnou a odvážnou obhajobou politického uspořádání i výsledků let minulých se současným vytyčení zásadních témat.
  11. Ani trochu není pravda, že vše bylo a je za ta léta špatně. Ani trochu není pravda, že jsme pouze společností prolezlou korupcí. Odmítám tento výklad minulých let zásadně a vehementně a současně tvrdím, že před touto zemí je několik gigantických politických témat, které je nezbytné uchopit, popsat, vysvětlit, navrhnout řešení a pokusit se je prosadit.
  12. Jistě, lidé nejsou andělé, lidé jsou lidé a dělají chyby. Politika se tvoří v daném okamžiku při omezeném (na daný okamžik) množství informací. Nikdo nemá a nezná informace všechny. Proto jsou rozhodnutí nutně ovlivněna okamžikem svého vzniku. Kdo se nikdy v životě nemýlil, ať hodí kamenem.
  13. Lidi, které jednotlivé politické strany a (ne)polická uskupení nominovaly, si netroufám jakkoliv hodnotit. Jednak mi to nepřináleží, jednak tento posudek náleží pouze voličům. Uvidíme, i s ohledem, že v mnohých případech ono „uvidíme“ může být nespravedlivé. Což je ale svobodné rozhodnutí voliče. Tedy demokratické.
  14. Jsem však smutný z faktu, jak snadno mnozí z kandidujících politiků „naskočili“ na módní vlnu nepolitických (a taky nic neříkajících) sloganů a zoufalých návrhů.
  15. Opravdu si proto například členové ODS ve Žďáře nad Sázavou myslí, že zařazením tzv. programové priority „zřízení úřadu hlavního architekta města“ (hlavní programová priorita Rekonstrukce Žďáru !!!, což je odnož financovaná v podstatě anarchistickou, destruktivní a antidemokratickou tzv. Rekonstrukcí státu) do programu ODS je praktickou obhajobou svobod člověka?
  16. Takový, nově vzniklý, úřad přece nemůže zmutovat v nic jiného, než další byrokratickou vrstvu s vlastním potvrzovacím razítkem a administrativním poplatkem. Cožpak lídři tamní ODS netuší, že onen „bájný“ architekt se nestane ničím jiným, než člověkem svévolně (a na základě vlastních – a jistě i nevlastních - preferencí) rozhodujícím o našich penězích? Je tohle obhajoba svobody člověka a jeho činění, jejímž obhájcem bývala tradičně ODS - aniž bych měl odvahu ptát se, kolik že tahle paráda bude stát daňového poplatníka?

 

Jak si budu moci odpovědět na otázky, které mě vážně znepokojují, uvidím tento víkend a ve dnech a týdnech následujících.

V obrysech je však patrné, že by bylo naivní očekávat náznaky pozitivního vývoje, bohužel.

 

6. října 2014

 

 

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus