Kalouskovy vysoké daně

 

Když americký ekonom Arthur Laffer vysvětloval jistému zaměstnanci administrativy amerického prezidenta Geralda Forda podstatu tzv. ekonomie strany nabídky, nakreslil prý na kousek ubrousku průběh křivky, která podle něho vyjadřovala vliv zvýšení mezních daňových sazeb na daňové příjmy státu.

Dnes již legendární – tzv. Lafferova křivka – tvrdí, že zvýšení daní přináší vyšší daňový výběr pro stát jen do určitého bodu. Překročí-li výše daňové sazby tento kritický bod, příjmy státu začnou klesat vzhledem k tomu, že slábnou motivace „něco“ nabízet.

Laffer tak na jednoduché křivce ukázal, že zvýšení daní např. o 10% automaticky neznamená zvýšení daňových příjmů státu o 10%. Dokonce, překročí-li ekonomika tzv. Lafferův bod (vrchol křivky), ocitne se v tzv. zakázané zóně, ve které vysoké daňové sazby již ekonomice vážně škodí.

Se zvyšováním daní sílí tendence  odchodu ekonomických subjektů z „oficiální“ (daně platící) ekonomiky do „šedé“ ekonomické zóny (melouchaření, platby „bez papíru“, výměny „služba za službu“ atd.), či hrozí, že se dokonce některé firmy přestěhují do „daňově vlídnějších“ částí světa. Současně je dobré mít na paměti, že každé další zvýšení daňové sazby současně dramaticky zvyšuje náklady státu na jejich výběr a posiluje byrokracii s tímto výběrem spojenou.

Proč takový výklad? Abych zásadně oponoval dlouhodobé politice ministra financí Miroslava Kalouska o tom, že daňový poplatník je husa, která se dá do nekonečna škubat.

Kalousek protlačil vládou další zvýšení daně z přidané hodnoty i přesto, že minulé zvýšení skončilo nižším výběrem této daně. S jakou logikou tedy pan ministr předpokládá, že další zvýšení sazby DPH přinese vyšší výběr?

Smutným příkladem této Kalouskovy praxe (kromě statistických dat spojených s příjmy z DPH), jsou vysoké sazby spotřební daně uvalené v České republice na pohonné hmoty. Nezpochybnitelná čísla dokazují, že i přes výrazné zvýšení této sazby stát na této dani vybírá dokonce méně, než vybíral před zvýšením oné spotřební daně (!!!).

Vysvětlení? Tranzitní Česká republika je natolik malá, že dálkové přepravě se vyplatí tankovat v okolních zemích, kde jsou sazby (a tedy i koncové ceny nafty a benzínu) nižší. Příhraniční regiony s Polskem a Rakouskem (!) tuto praxi potvrzují.

A tak lze jen pokračovat. Kromě neoblomné politiky českého ministra financí „nedělat nic“ ve věci prokazatelně zhoubně vysoké spotřební daně uvalené na pohonné hmoty, je tu další politika zvyšování spotřební daně na tabákové produkty i alkohol, sada „moderních“ ekologických daní atd..

Kalouskova daňová politika má několik vážných důsledků. (1) Neschopnost ministra financí stabilizovat státní rozpočet jinak, než soustavným zvyšováním daní, „odnáší“ běžný spotřebitel. (2) Dalším zvyšováním daní se podvazuje už tak oslabený ekonomický růst. (3) Více aktivit se přesouvá do šedé zóny nebo namísto produktivních činností dají lidé přednost volnému času, (4) ti „šťastnější“ z příhraničních oblastí vyjedou za nákupy do zahraničí (už z Plzeňska se vám vyplatí vyjet nakoupit potraviny do sousedního Bavorska) (5) a zejména daňové příjmy státu nebudou takové, jaké si naplánoval.

A znovu zdůrazňuji: stát nemá maximalizovat své daňové příjmy! Politika má stát zatlačovat do kouta a tak uvolnit prostor pro svobodné jednání lidí. Rozhodování o penězích mají politikové nechat na těch, kteří si je vydělali. Stát má garantovat prostředí, ve kterém se vyplatí rozvíjet jakoukoliv činorodou aktivitu. Politika má důsledně seškrtat nebetyčně a především nesmyslně bohaté dotační programy - mnohých z nich se má navždy vzdát (a tady hledat podstatné úspory!). Vládní politika má přistoupit k rozsáhlé redukci drahé byrokracie tím, že bude část jejich aktivit privatizovat.

Jsem přesvědčen, že jednou z ideových odpovědí na současný vývoj ekonomiky v České republice je více deregulace, méně dotací, omezení byrokracie prostřednictvím privatizace části jejích aktivit a politika nízkých daní. Prostě návrat k Lafferově ekonomii strany nabídky. V Čechách bychom řekli k ekonomii zdravého selského rozumu.

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus