Poněkud netradičně začal letošní školní rok v sousedním Rakousku. Co se stalo? Na jedné střední škole ve Vídni začala působit učitelka Andrea. Komplikací ale bylo, že tato blonďatá učitelka s vyvinutými ňadry učila na téže škole již v minulých letech. Jmenovala se ovšem Walter a byla mužem. Mužem žijícím v manželském svazku se dvěma dětmi.

Tento případ vyvolal v Rakousku velkou společenskou debatu o tom, zda tento učitel (učitelka) může i nadále ve školství působit. Ředitel školy, rodiče i zástupci v Rodičovské radě školy byli proti. Do sporu vstoupila až rakouská ministryně školství Schmidtová a rozhodla, že "škola je místem tolerance" a "rozhodující je především kvalifikace pedagoga".1

Musím přiznat, že mě tento problém (bez falešného moralizování) zaujal. Vypovídá svým způsobem o náhledu soudobé evropské civilizace na vzdělání, jeho obsah i formy a jeho místo ve společnosti. Je příkladem, jak se v naší civilizaci uchytily myšlenky sociálního liberalismu (dominantně levicového myšlenkového proudu) 60. a 70. let dvacátého století, jehož symboly byly jednak rozmach myšlenek multikulturalismu, jednak tzv. sexuální revoluce.

V roce 1960 byla na trh uvedena "zázračná" pilulka kontroly početí dítěte, což kromě zvýšené emancipace žen znamenalo revoluci v experimentování formami sexuálních vztahů, soužití nesezdaných párů, výměny sexuálních partnerů a rozvod jako běžné řešení rodinných krizí.

Sexuální revoluce přinesla liberální pohled na homosexualitu a transsexualitu. Za celá ta desetiletí vnutila naší civilizaci představy, za něž by se nemuseli stydět čtenáři Marxových spisů o volné lásce a "budoucnosti, která v lásce překoná měšťácký pohled buržoazie". Kromě výstřelků, jakými byly prolomení společenských tabu a zavedení praktik skupinových manželství či alespoň skupinového sexu, sexuální revoluce v kombinaci s bohatým sociálním systémem zcela destruovala tradiční pojetí rodiny.

Rakouský příklad je jedním z viditelných výsledků těchto trendů ve společnosti. Připouštím, že může být člověk nespokojen se svým tělem a může jej ovládat touha stát se opačným pohlavím. Jde ovšem o sexuální poruchu, která má co dělat s poruchou vnímání vlastní identity.

Může a má takový člověk, který si svým způsobem neví rady sám se sebou, být vhodnou autoritou pro své žáky? Každý jsme do školy chodili a s jistotou si umíme představit reakci studentů, které do prázdnin učil muž a ze kterého je po prázdninách blondýna.

Toto přece nemá nic společného s tolerancí či netolerancí a už vůbec ne s kvalifikací pedagoga. Ani trochu se nedivím řediteli a rodičům. Sporné rozhodnutí ministryně školství přinese škole spíš víc problémů než užitku. Ale co víc - přispěje k dalšímu rozostřování dětského názoru.

Škola má být místem svobody obhajování názorů, ale má při tom postupovat opatrně. Snad konzervativně. Učitelé sami mají dbát o vlastní prestiž a měli by odmítnout jakákoliv rozhodnutí, která jejich prestiž narušují či je dokonce před veřejností zesměšňují. Byť by takové bylo třeba od ministra školství.

Nositelé vzdělání - učitelé - mohou částečně napravit erozi rodinných hodnot, kterými naše civilizace prochází. Mnohdy jsou pedagogové lepšími vychovateli než rodiče, ale nikdy nenahradí úplný rodinný kruh. A stanou-li se někteří z nich vyznavači hodnot, které jsou v rozporu se staletými principy evropské civilizace, učiteli dětí, přispějí k zamlžení hodnot, co je a co není správné, co je a co není normální, stejnou měrou, jako rozvrácené rodiny.

Tohle vše jsou plody hodnot sexuální revoluce 60. let minulého století. Ve vlastním zájmu bychom měli usilovat o "sexuální hodnotovou kontrarevoluci". Alespoň proto, abychom napříště uměli rozhodnout, zda člověk s narušenou psychikou může být vhodným učitelem dětí.


1 in Radiožurnál, 6.září 2010, 11.37 hod (Rádio na přání)

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus