Strany, které společně nebo střídavě vládnou v Německu už od války, zaznamenaly nejhorší výsledky od konce 40. let. Zároveň se do německého parlamentu poprvé v historii dostala skutečně opoziční nelevicová strana. To vypovídá mnohé o německé společnosti, podstatným způsobem mění německou politickou mapu a také patrně zásadně zkomplikuje jednání kolem sestavování nové německé vlády. Nás ale zajímá něco jiného. Jaké poučení z těchto voleb si můžeme vzít my? Co tyto výsledky znamenají či mohou znamenat do budoucna pro nás, pro evropskou integraci a pro mezinárodní situaci vůbec? Na co se máme připravit? Čeho se máme obávat či naopak co a jak bychom popřípadě mohli využít pro sebe?

Německé parlamentní volby byly „volbami v řadě“ volebního roku 2017. Neprobíhaly v politickém vakuu a nebyly reflexí výhradně vnitroněmecké společenské debaty. Byly součástí i výsledkem procesů, které probíhají v dnešní EU a které se týkají každého členského státu tohoto spolku.

Tato série voleb, myslím, ukázala nejméně, že:

  1. Došlo k proměně charakteru politického sporu. Již není veden o ekonomiku, ale má rozměr hodnotový. Více multikulturalismu, nebo návrat k národním kulturním kotvám? Více feminismu, genderismu a homosexualismu, nebo rodina? Více nadnárodního a nedemokratického rozhodování, či renesance touhy „víc si do toho mluvit sami“?
  2. Tradiční politické strany oslabují nebo se zcela hroutí. Jednak proto, že ustrnuly v poválečném politickém stereotypu stavět volební souboj výhradně na ekonomických tématech, jednak proto, že vyjít vstříc hodnotovým tématům by v důsledku demaskovalo jejich vlastní letité politické selhávání;
  3. Občané to cítí a proto mají stále intenzivnější potřebu volit „antisystémově“, neboť v takové volbě vidí návrat k „systému“;  
  4. Přesto je stále nejasné, jak daleko již došla renesance „sváru“ jako základního předpokladu zdravého fungování demokracie; jak postoupila touha a odhodlání části voličů odmítnout politickou korektnost a detabuizovat zakázaná témata;
  5. Vládnoucího establishment, odtržen od reality, sílící signály od části voličů stále ignoruje, považuje tuto část veřejnosti za „ty, kteří tomu nerozumí“, za „ty zlé, nesnášenlivé a nahnědlé“ a proti jejich vůli bezohledně protlačuje již prokazatelně zdiskreditované koncepty;
  6. Vše v atmosféře mediálních manipulací a vyslovených lží;

Myslím si, že pukliny, které série voleb 2017 obnažila, se nebudou vyhlazovat – ale prohlubovat. Před nedávnem to explicitně vyjádřil Juncker – odpovědí bude více „hlubší a solidárnější integrace“. Do české politiky se tento nápad přelil v podobě „závodu o tvrdé jádro“. Bylo by fatální chybou, kdyby čeští politikové v této „soutěži“ toužili být premianty. Předvolební sliby to však naznačují. Bohužel.

 psáno pro Newsletter Institutu Václava Klause

Ivo Strejček

5. října 2017

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus