V rámci častých výjezdů po České republice byl tentokrát pan prezident Václav Klaus pozván k návštěvě obcí Ležáky a Prosetín na Chrudimsku a města Chotěboře. Akce se konala 31. března 2016.

Ležáky, se svojí tragickou minulostí z června roku 1942, navštěvuje Václav Klaus pravidelně, ať působil v jakékoli z politických funkcí. Mnoho z jeho pevných politických, ale především lidských a občanských postojů byly a jsou utvářeny odpovědností k české historii a jejím milníkům, ke kterým hrůzy Lidic a Ležáků patří.

V prostorách muzea Památníku v Ležákách, kam se vejde asi 100 návštěvníků, přivítal pana prezidenta beznadějně přeplněný sál. Základním tématem besedy, koncipované ve formátu „křesla pro hosta“, nemohlo být nic jiného než současná imigrační vlna, její příčiny, důsledky a co s tím.

Václav Klaus společně s přítomným Jiřím Weiglem představili svoji knihu „Stěhování národů s.r.o.“ a oba ve velmi živé besedě zodpověděli řadu dotazů. Z nejzajímavějších několik následujících:

  • Přežije Evropa tuto migraci?
  • Jaký smysl má zavedení bezvízového styku s Tureckem, když takové uspořádání se zdá běžným lidem ještě nebezpečnější?
  • Není jistou nadějí do budoucna spolupráce Česka, Slovenska, Maďarska a Polska, které – jak se zdá – sdílejí podobné pozice? Ovšem za předpokladu, že český premiér Sobotka bude ve svých postojích mnohem odvážnější a tvrdší!
  • Proč se nevrátit k takovému evropskému uspořádání, ve kterém budeme moci suverénně chránit své hranice včetně návratu k povinnosti prokazovat se cestovním pasem (posluchači v sále, aniž by čekali na odpověď, si spontánně – a hlasitě - návrat k takovému uspořádání přáli).
  • Proč Západ v boji s terorismem odmítá spolupracovat s Ruskem?

Z odpovědí Václava Klause a Jiřího Weigla vybírám alespoň pár tezí:

  • Evropa by tuto migrační krizi přežila, kdyby sama nebyla ve vlastní hluboké krizi.
  • Evropa imigrační krizi nepřežije v podobě, v jaké Evropu známe dnes.
  • Teď již nejde o EU, ta dříve či později skončí, teď jde o budoucnost Evropy jako civilizačního prostoru.
  • Bezvízový styk s Tureckem je nesmysl a problém imigrace z arabského prostoru zhoršuje.
  • Přestože státy V4 sdílejí podobné pozice, chuť a odvaha, s jakou jsou ochotny je bránit, se liší. Ano, Česko je dnes nejslabším článkem této skupiny.
  • Ti, kteří srovnávají eventuální návrat k systému mezinárodního uspořádání, ve kterém budou existovat státy ve svých hranicích, s návratem ke komunismu, se zásadně mýlí. Tehdy jsme nežili v režimu normálních hranic!
  • Bezhraniční svět je světem bez odpovědnosti.
  • Odmítání spolupracovat v s Ruskem je naší chybou, protože Rusko je významnou součástí boje proti terorismu. Samo má s islámským terorismem stejně neblahé zkušenosti jako Západ.

Velmi živá a otevřená beseda, citlivě proložena živými jazzovými skladbami upravenými pro klavír a housle, byla zakončena autogramiádou různých knih Václava Klause, Jiřího Weigla a publikací Institutu Václava Klause.

Prosetín, upravená obec se 790 obyvateli vzdálená asi 7 kilometrů od Ležáků, je  známá, stejně jako většina významnějších tamních obcí na úpatí Vysočiny, zpracováním kamene a opuky.

Jaká je obec, taková je škola (a starosta), říká se. Školu mají v Prosetíně pečlivě opravenou a moc hezkou. Před vchodem do školy přivítal pana prezidenta místní starosta Jaroslav Raba, rozložitý chlapík s knírem ze staré monarchie, a paní ředitelka Základní a mateřské školy Mgr. Jaroslava Matrasová. Škola pod jejím vedením má 176 žáků (56 v mateřské škole a 120 v základní). Výuka probíhá ve všech ročnících, přestože v deváté třídě mají pouhých devět žáků.

Pan prezident byl k návštěvě této školy pozván při příležitosti oslavy školní „Noci s Andersenem“. Je to tradiční každoroční akce, na kterou jsou zváni významní lidé se vztahem ke knize, aby se s dětmi podělili o svoji lásku k psanému či mluvenému slovu. A tak na „Noci s Andersenem“ se tu již vystřídali například Jiří Lábus či Josef Somr.

Žáci se se svými učitelkami sešli k přivítání pana prezidenta ve školní tělocvičně a přivítali jej hurónským křikem a potleskem. Letošní akce se totiž nesla ve znamení indiánských příběhů a tak všichni (včetně pedagogů) měli na sobě pečlivě připravené „divoké“ indiánské masky amerických kmenů.

Beseda žáků prosetínské školy s panem prezidentem byla přirozená a spontánní. Na dotaz, kdo má rád matematiku, se přihlásili snad všichni žáci. Na dotaz, kdo matematiku rád nemá, se jich ovšem přihlásilo jen o trochu méně. Myslím, že nám všem udělalo radost i to, že žáci tamní školy jsou dlouhodobě a cíleně vedeni ke čtení knih (nakonec, pravidelná „Noc s Andersenem“ je tomu i dobrým důkazem). Konec konců, i děti samy se zeptaly pana prezidenta na jeho nejoblíbenější knihu i jeho nejoblíbenější školní předmět. Řekl bych, že byly překvapeny, když se dozvěděly, že to byl zeměpis. Konec příjemné návštěvy v úhledné prosetínské škole zakončila autogramiáda.

Město Chotěboř, s necelými desetitisíci obyvatel, má pozoruhodně čilý podnikatelský charakter. Setkání Václava Klause tak bylo přirozeně koncipováno jako setkání s tamní podnikatelskou obcí a vedením města.

Už proto tomuto formátu odpovídaly tři základní množiny dotazů:

  • Je současný hospodářský růst České republiky trvalejším trendem nebo výkmitem?
  • Co s embargem vůči Rusku, jehož důsledky velmi tvrdě postihují některé významné chotěbořské firmy?
  • Kdy skončí „nenávistná rétorika vůči Rusku“, kdy nastoupí odpovědná a realistická politika?
  • Co s imigrační krizí a jaké by mělo být její řešení?

Z odpovědí Václava Klause vybírám několik základních tezí:

  • Hospodářský růst v České republice v posledním období byl dán jistou souhrou okolností. Neblahým faktem však zůstává, že jsme součástí zkostnatělé EU, z tohoto vlivu se nelze vymanit a to nás stále drží při zemi.
  • Sankce vůči Rusku jsou nesmyslné. Poškozují obě strany, jejich výsledkem nemůže být nic pozitivního (a příklady z Chotěboře, které byly setkání podrobně popsány, to dosvědčují). Realitou však je, že ze strany Západu nezaznívají realistické hlasy, které by mohly být signálem pozitivních změn.
  • Největší souboj s dnešním Ruskem vedou ti, kteří v něm vidí souboj s  brežněvovským komunismem před čtyřiceti lety, aniž by si chtěli uvědomit, že svět se mezitím změnil.

V Ležákách i v Chotěboři se posluchači „lidsky“ zajímali i o zážitky Václava Klause z politického zákulisí, sportování i jeho rodinu. Pro sebe jsem si poznamenal vtipnou odpověď na otázku, co Václav Klaus považuje za svůj největší politický úspěch: „...to, že jsem doteď přežil...“, odpověděl lakonicky (což si s pobavením vysloužilo potlesk).

I setkání s podnikateli a vedením města v Chotěboři, na kterém pan prezident mimo jiné představil i nejnovější publikaci IVK „Boom české ekonomiky. Anomálie, nebo trvalý trend?“ bylo zakončeno autogramiádou.

 Ivo Strejček

1. dubna 2016 

 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus