Vcelku poklidnou atmosféru předprázdninových městských a obecních zastupitelstev snad rozvířila debata o zvýšení daně z nemovitosti. Česká vláda, v rámci reformního daňového balíku, dala městům a obcím pravomoc samostatně se rozhodnout o výši této daně.

Zákon umožňuje obcím „nedělat nic“, tedy držet se platné minimální sazby, či ji dle vlastního rozhodnutí zvýšit až pětkrát. Mnohé obce této možnosti využily, jiné váhají.

Výnos daně z nemovitosti je stoprocentním příjem každého obecního rozpočtu a přerozdělení výnosu je plně v kompetenci města a obce.
Myslím, že je správné, že jednotlivá města a obce získaly možnost do „svých“ daní mluvit. Zvyšuje se míra jejich samostatnosti a odpovědnosti za svá rozhodnutí. Určováním části daní mohou obce zvýšit daňovou konkurenci, což je vždy správné a zdravé.

Někteří se rozhodnou daně nezvyšovat a mohou tak mnohé z obyvatel či investorů do své obce nalákat, jiní se domnívají, že prostřednictvím vyšších daní (a tedy následným přerozdělením) zajistí občanům vyšší komfort života.
Místní či lokální daně jsou běžné ve většině západoevropských států. Tamní zastupitelé si za ta léta zvykli i na to, že výše lokálních daní je předmětem předvolebního souboje. I my k tomuto stavu míříme.

V následujících komunálních volbách přibude souboj o výši místně určovaných daních. A bude to správně. Občané budou moci porovnat, jak marnotratní či spořiví jsou jimi zvolení zástupci.

Obhájci zvyšování této daňové sazby obvykle nejprve argumentují tím, že získávají více prostředků na údržbu veřejné zeleně, městských komunikací, na rekonstrukce vodovodů a kanalizací, na což jim předtím nezbývalo.
Já tento argument nesdílím. Městský rozpočet má kromě příjmové strany i stranu výdajovou. Procházíte-li pozorně jednotlivé položky, mnohdy vám běhá mráz po zádech, co všechno města platí.

Například, hitem posledních let jsou módní akvaparky. Pročpak do tohoto druhu podnikání nejdou soukromé firmy? Zřejmě proto, že dobře vědí, jak dlouhodobě prodělečné tyto projekty jsou. Obce je přesto draze budují, nákladně udržují, ale vybírají symbolické vstupné. Kdyby totiž vstupné mělo krýt náklady na provoz (už vůbec ne vstupní investici!), muselo by být podstatně vyšší. To si v letní sezóně, kdy se na takové koupaliště chodí opakovaně, vskutku může dovolit málokterá rodina. Akvapark se stává nepříjemnou přítěží budoucích městských výdajů.

Městské rozpočty vynakládají část nákladů na provozy různých soukromých sportovních klubů či podnikají v turistickém ruchu, budují své vlastní hotely a provozují městské restaurace. Tedy vše, co s úspěchem může provozovat soukromý podnikatel.

Není smyslem města nahrazovat podnikání, smyslem je vytvářet vhodné a vlídné podmínky pro podnikání.

Tradiční (a zpravidla absolutně neproduktivní) položkou ve výdajích městského rozpočtu je tzv. mezinárodní družba. Ruku na srdce, je vždy oboustranně výhodná a produktivní? Dává dohromady místní podnikatelské komunity? Otevírá cesty studentským výměnám? Není to často jen družba pro družbu? Ale něco to stojí.

Kdybychom měli v zastupitelstvech více odvahy seškrtat některé z položek, které jsou přinejmenším sporné a které nemají nic společného s financováním veřejných statků, zbývalo by nám více na onu veřejnou zeleň, na svoz odpadů, na údržbu městské čistoty, na rekonstrukce chodníků a komunikací.

Daň z nemovitosti, ostatně jako každá jiná majetková daň, je nemravná. Trestá ty, kteří jsou v životě aktivnější a starají se o své bydlení a živobytí sami a svobodně.

Každý z nás, kdo má nějakou nemovitost, si na ni nejprve musel vydělat. Náš výdělek byl zdaněn. Pak jsme si nakoupili stavební materiál, který byl také zdaněn či jsme si nechali byt nebo dům postavit a opět jsme zaplatili daň.
Byli jsme postupně tolikrát zdaněni, že zvýšení daně z nemovitosti je hříšné oškubávání husy, která už jen bezmocně kejhá.

S podivem slyšívám argument, že naše (domácí, česká) daň z nemovitosti je „pokřivená“ a v porovnání se zahraničím nestoudně nízká.

Tuto obhajobu odmítám. Nelze porovnávat země s letitým růstem blahobytu, kde nedošlo k přetržce vlastnických vztahů s našimi podmínkami. Cenové i platové úrovně jsou jiné. A navíc, třeba právě naše nižší daně přilákají více zahraničních investorů. Holt, daňová konkurence funguje a je správná.
Zejména z těchto důvodů bych daň z nemovitosti nezvyšoval. Jsem zastáncem nízkých a ještě nižších daní. Myslím, že si o svých penězích má každý, pokud možno, rozhodovat sám.

Stát či obec nejsou těmi nejsprávnějšími správci těchto prostředků. Mají tendenci k plýtvání, nakupování si přízně a obliby z peněz, které si nevydělali. Mají neobyčejnou schopnost podléhat vybraným skupinám obyvatel a jejich zájmům (ty jsou pochopitelně vždy jen „bohulibé“).

Vlastní kapsa a selský rozum bývají těmi nejlepšími rádci i správci.

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus