Změna

 

Nemohu začít jinak: prvním, pro mě dominantním, symbolem podzimních mimořádných voleb je propad popularity velkých politických stran ODS a ČSSD. Stran, které významně určovaly obsah i charakter politiky v ČR v posledních dvaceti letech.

Byli jsme svým způsobem oprávněně hrdi na to, že bezprostředně na počátku 90. let byl v Čechách obnoven normální parlamentní systém založený na soutěži jasně ideově definovaných politických stran.

Zdálo se nám kdysi, že se (na rozdíl od svých sousedů) vyhneme nežádoucí fragmentaci politické scény a vlivu drobných dílčích politických projektů na výkon politiky u nás.

Přáli jsme si, aby výsledkem porevolučního politického kvasu bylo ustavení systému několika jasných, ideově výrazně odlišných ale silných politických stran vzájemně soutěžících o politický vliv prostřednictvím programového souboje o voličskou podporu.

Věřili jsme, že silné politické strany s vnitřní kontrolní strukturou početné členské základny se nebudou omezovat na spory o bezvýznamné programové drobnosti, ale že budou sdružovat a nominovat lidi schopné definice „kritické masy“ reforem, jenž pomohou konkurenceschopnosti země, hospodářské a sociální stabilitě v ní a zvýší míru blahobytu.

            Volební kolaps ODS a ČSSD ukázal, že tento systém pravo-levého souboje u nás získal významné trhliny a je neoddiskutovatelné, že na jeho destrukci se obě strany spolupodílely.

Nejméně vlastní vnitřní nejednotou a spory, především však průběžně se snižující schopností identifikovat zásadní celospolečenská témata, na jejich řešení najít maximální míru vzájemné shody (v rámci svého ideového instrumentária) a o této shodě posléze přesvědčit většinu občanů země.

Obvinit z příčin pádu pouze dvě (bývalé) hlavní politické strany ale není objektivní, pokud nevezmeme v úvahu jejich působení v prostředí poměrného volebního systému, jenž vždy vládní působení vítězů voleb předdefinoval.

Jak ODS tak ČSSD s tím mají bohaté zkušenosti. Koaliční vládnutí vždy přiznávalo výhody menším subjektům, které „velcí“ chtě nechtě museli přijmout, pokud chtěli sestavit vládu a „nějak“ vládnout.

Výsledkem nebyly pouze slabé, křehké a vnitřně svárlivé koalice, ale také fakt, že neúspěchy na sebe jednotliví účastníci, za nadšené podpory médií, navzájem sváděli, stejně jako se žárlivě přeli o každý zdánlivý plusový bod.

Viditelným a srozumitelným produktem chybného volebního systému je stav „101“. Vytváření nesourodých koalic na samotné hraně počtu hlasů, které vláda nezbytně potřebuje k prosazení svých návrhů ve Sněmovně. Stav, který může existovat pouze z libovůle přeběhlíků.

„Stojednotka“ a způsob, jak s ní politikové pracovali, je jednou ze základních ingrediencí, která v Čechách dopalovala běžné občany a spoluvytvořila třaskavé politické ovzduší.

Je to kruté ale prosté: občané hledali změnu, protože přestali ODS a ČSSD věřit.

Nedůvěra ke slovům a činům ODS zjevně prýštila z problematického vládního působení - jak obsahového tak formálního.

Koalice s TOP 09 a Věcmi veřejnými byla nestabilní. Nebylo jasné, kam vláda směřuje a jakou hospodářskou, sociální a zdravotní politiku hájí. ODS, prostřednictvím premiéra logicky vnímaná jako hlavní vládní strana, se tak vmanévrovala do situace, kdy jí lidé nevěřili co říká, nerozuměli proč to říká a odmítali ty, kteří to říkali.

Soustavný „souboj o pravici“ mezi ODS a TOP 09 a politická nezralost projektu Věci veřejné - směs tak popuzující ve složitosti hospodářské krize, dostatečně nasytila voliče nechutí odevzdat těmto stranám ve volbách svůj hlas.

V prostředí krize a způsobu rozpadu středo-pravé vlády mělo být vítězství ČSSD povinné a drtivé. Nedošlo k němu, ač bylo očekávané.

Proč? Zřejmě proto, že už ani sociálním demokratům voliči neuvěřili, že si s národohospodářskými problémy – přes všechny své sliby, s jejichž plněním mají občané za ta léta již také své zkušenosti - poradí. Jistě ale také proto, že o vnitřní nejednotnosti a sporech na ose Sobotka-Hašek-Zeman si štěbetali vrabci na střeše.

Volič volil „změnu“. Vážnou, viditelnou a v důsledcích zásadní. Už nezatnul zuby, nezavřel oči a přes všechny možné výhrady „jim to tam šel zase hodit“.

Základní poučení, které politickým stranám přinesla „změna“ v náladách jejich bývalých voličů, by mělo být jasné: demokracie funguje. „Buďto se sebou něco uděláte“, vzkazují, „nebo budete dále slábnout a váš vliv bude překryt a nahrazen jinými“. 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus