Tuší Češi, že se Evropa mění?

 

Před několika dny přinesl americký ekonomický zpravodajský portál Bloomberg alarmující reportáž s názvem „Holandská potravinová pomoc ukazuje, jak se Evropa potápí“ (www.bloomberg.com, 21.5. 2012).

Otřesná výpověď o děsivé životní situaci některých lidí v Holandsku, jejichž měsíční příjem je nižší než 180 eur (!!!) a kteří se tak „kvalifikují“ k nároku na vládní potravinovou pomoc zdarma. Počet takových lidí, podle tamních úřadů, vzrostl v Nizozemí za poslední čtvrtletí o 20% (!!!).

Reportáž pokračuje sociální sondou do situace nízkopříjmových rodin ve Španělsku, zmítaného 25% mírou nezaměstnanosti, ve které mladí lidé do 25 let tvoří hlavní skupinu. Zvlášť výmluvnou je věta jistého Španěla z Valencie, který tvrdí, že „je mu jedno, za kolik dělá, hlavně že má práci“.

O stejný vhled se pokouší Bloomberg ve francouzském Lyonu, jednoho z ekonomických center francouzského průmyslu.

Situace v eurozóně je katastrofální, nezaměstnanost dávno překročila hrůzné statistiky „Velké hospodářské krize“ 30.let minulého století, hospodářský růst žádný a výhledy růstu pesimistické.

Je pozoruhodné, jak izolacionisticky si v tomto kontextu počínají česká sdělovací média. Jako by se nás nic netýkalo. Španělsko? Kde to je? Řecko? Sem tam zpráva rutinního charakteru. Nezájem o bídnou hospodářskou situaci v Itálii, Belgii, Nizozemí, Francii, Portugalsku či Maďarsku.

O co méně kvalifikovaných informací, které by pomohly českému daňovému poplatníkovi se v současném – hrůzu nahánějícím – prostředí orientovat, o to více „bušení“ do české vlády.

O co méně kritického posuzování současných jevů a domýšlení jejich možných důsledků, o to více vnucování „reality o rozkradené a zkorumpované české společnosti“ českému čtenáři a divákovi.

Ano, ani mně se nelíbí zvyšování daní, aniž by před tím stát nejprve zásadně nesáhnul na své výdaje svého vlastního provozu. Jistě, je diskutabilní, zda sahat na dílčí úpravy penzí v době, kdy stát podporuje nesmyslné desetimiliardové dotace tu  „zelené úsporám“, jinde  cyklostezkám a akvaparkům.

S jistotou tvrdím, že pokud jsou ve státním rozpočtu finanční prostředky na budování „veřejného blaha“ v době, kdy se škrtá „na krev“, pak stále ještě není prostor na zvyšování daní.

A přesto doporučuji nahlížet na českou realitu očima širšího pohledu. Nezaměstnanost v ČR je pátá nejnižší v EU. Hospodářský růst sice stagnuje (s optimistickou vyhlídkou na drobný růst), ale to v ekonomice, která je naprosto otevřená a vázaná svým výkonem na růst (nebo pokles) německého a evropského hospodářství, je stavem logickým.

Nečasova vláda dělá co může a zejména co jí veřejné mínění dovolí. A to, upřímně řečeno, jí toho moc nedovolí a ve svých myslích se oddává mylné představě, že jí sociální demokraté a komunisté nasměřují pečené holuby do pusy.

To jistě lze. Člověku se jaksi vždy uleví, když si najde viníka, jehož odstraněním zmizí i všechny současné komplikace. V kombinaci s obvyklou vlastností lidské paměti, která si s postupem času minulost spíše idealizuje a vytěsňuje vše nedobré a špatné, tu máme částečnou odpověď na průběžné výsledky průzkumů veřejného mínění.

Vyhrají-li socialisté příští parlamentní volby (a tak to dnes vypadá), budou moci společně s komunisty zrušit vše reformní. Pak ovšem bůh ochraňuj drobného střadatele. Nebo budou v „nějaké“ formě v reformách pokračovat, a pak nesplní očekávání těch, kteří se dnes obávají o ztráty svých nároků.

Hospodářská mapa Evropy je jedním velkým bojištěm, na jehož troskách se bude rodit jiná politická mapa kontinentu. A z toho jde ten největší strach!

Zkusme pečlivě přemýšlet o svém vzdálenějším okolí a tímto okem zkusme střízlivěji posuzovat naše poměry domácí. Méně emocí, více rozumu by to chtělo. Nejsme v Evropě sami a vše, co se děje a ještě bude dít kolem nás, se nás bude týkat a bude nás ovlivňovat.

Pokud si nebudeme ochotni o pár tisícikorun snížit dobrovolně svoji životní úroveň dnes, o kolik nám ji někdy v budoucnu sníží bez našeho svolení? A bude to jenom o penězích nebo i o svobodě? A nestaví už dnes většina české veřejnosti obhajobu svých nároků nad osobní svobodu? A není to vůbec ta nejvážnější otázka?

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus