Je leden a hodně sněží. Tak to má být. Nakonec, obyvatele z Vysočiny nebo jiných českých a moravských hor zpravidla sníh nepřekvapuje. Jsme na něj zvyklí. Dokonce víme, že když hustě sněží, je normální, že se musí jezdit opatrněji, pohybovat po chodnících obezřetněji a cestu z domu si vyhrnout či vymést sám. Tak o čem nás letošní kalamita poučila?

Už to není sníh v lednu, ale kalamita Daisy

Pustíte si televizní zprávy a 10 minut se na vás valí neobyčejné příběhy, které podtrhují výjimečnost a katastrofičnost povětrnostní situace.

Otevřete si noviny a na několika stránkách se rozebírají meteorologické mapy, pozice tlakových níží, směry větrů. Velké nadpisy hlásají, že už „jen tak“ nesněží, že je tu sněhová kalamita Daisy. Čtenář zvyklý na poetické názvy děsivých hurikánů snadno podlehne pokušení domnívat se, že se na nás řítí něco srovnatelného s příšernou katastrofou v New Orleansu.

Jako bychom ztratili zdravý rozum. Sníh k zimě patří. Byl tu vždycky a bývalo ho víc. Každá zima opakovaně připraví podobnou nadílku.

Zkusme zase žít bez mediálních titulků, které pouze zvyšují čtenost novin a sledovanost televizních kanálů. Zkusme se držet zdravého (a zejména vlastního) rozumu.

Pocta silničářům a hasičům

O co víc mediálního překrucování reality našich životů, o to víc přihlouplých poznámek a rádoby vtípků na adresy silničářů.

Silničáři, jako obvykle, odvedli solidní práci. Hasiči, jako obvykle, nabídli cennou pomoc.

Pokud se hustě chumelí a k tomu fouká vítr, tvoří se jazyky a závěje. Tam, kde před chvílí projel pluh, je za chvíli závěj. Udržovat stovky kilometrů sjízdnými, to je panečku fuška. Klobouk dolů před všemi, kteří v průběhu kalamity téměř nespí a poctivě se starají o sjízdnost komunikací.

Řidič jako „borec nakonec“

Za ta léta, co jsme na sníh na Vysočině zvyklí, víme, že se má jezdit opatrně, normálně a s rozumem. Víme, že se na podzim pneumatiky přezouvají na zimní, že se jezdí s plnou nádrží a že je pro jistotu dobré mít v kufru malou lopatu. Tušíme, že v ostřikovači má být dostatek nemrznoucí kapaliny a když už musíme ve sněhové kalamitě vyjet, přibalíme do kufru i teplé boty, čepici a svetr navíc.

Ale ne všichni. Valná většina problémů na vozovkách není způsobena špatnou prací silničářů, ale bezohledností řidičů samotných. To oni jsou těmi „borci nakonec“, kteří se řítí silnicí závěj ne-závěj.

Neuvěřitelná absence pudu sebezáchovy umožní mnohým vydat se na cestu vozidlem v tak mizerném technickém stavu, že zůstává rozum stát. Komplikovanost situace podtrhují věčné příběhy přetížených kamionů, které blokují silnice ve stále stejných stoupáních. Netrpělivost „mistrů volantu“ při předjíždění vede k přímému ohrožení ostatních účastníků provozu.

Sněhová kalamita nám tak sděluje nepříjemné pravdy o nás samotných: jsme bezohlední, řídíme bez schopnosti myslet i na to, že na silnici nejsme sami. Jsme pohodlní a za svá selhání obviňujeme jiné.

Kdo má uklízet chodníky?

Obce nebo majitelé nemovitostí, podél kterých veřejný chodník vede?

Karel Havlíček Borovský, onen liberál každým coulem, ve své zajímavé eseji „Co jest obec“ (1846), píše: „proto jest obec, jest společnost, aby, co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly dokázaly“. A já bych dodal, že kdo vlastní majetek, ten se o něj má i náležitě starat.

Občané měst platí daně. Část těchto daní je příjmem obecních rozpočtů. Na co tyhle peníze obce používají, je na moudrosti a hospodárnosti jejich představitelů (které si pravidelně volíme).

Patří tedy úklid města (ať v zimě či v létě) do náležité kolonky rozpočtu, na kterou má město vždy mít? Ano. A pokud budou mnozí namítat, že na náležitý úklid městských komunikací město prostě nemá, pak se vy, daňoví poplatníci, sem tam podívejte, na co jiného město má – a stamiliony!

Než, například, kultuře městských akvaparků a městských zimních stadionů, dávám přednost spraveným a čistým chodníkům, opraveným ulicím, režimu včas a řádně odvezeného komunálního odpadu a funkční kanalizaci, což umožňuje zdravý rozvoj města.

A právě toto vědomí znamená, že v době několikadenních přívalů sněhu (a jistě i jindy), vezmu do ruky lopatu a koště, abych si před svým vchodem uklidil. Povinnost, nepovinnost. Prostě proto, že je to normální.

Husté sněžení v minulých dnech nám o nás samotných řeklo hodně: kéž by nám to připomnělo, že to chce více zdravého rozumu a odpovědnosti za sebe samotné. Kéž bychom si zase jednou ohleduplně vzpomněli na to, že na světě nejsme sami. Kéž bychom …

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus