Burda Moden

 

Offenburg je město s asi 60 000 obyvateli na německé straně Rýna, nějakých 30 kilometrů od Štrasburku.

Obklopené proslulými vinicemi na strmých svazích pohoří Schwarzwaldu prudce se zvedajících z Porýnské nížiny,  je rodištěm i celoživotním působištěm ženy, kterou zná nejen Německo, ale s jistotou i pozoruhodný kus dalšího světa – Aenne Burda.

Poslouchá se to jako příběh z hollywoodského filmu. Narodila se ve skromných poměrech v roce 1909, absolvovala klášterní střední školu a na konci dvacátých let minulého století začala pracovat jako pokladní v místní energetické firmě. Dcera zaměstnance německých drah se v roce 1930 seznámila s Franzem Burda, majitelem nakladatelství v Offenburgu. V roce 1931 se vzali a měli spolu tři syny.

„Mým cílem je dát dohromady praktickou módu za rozumné peníze, kterou by mohlo nosit co nejvíce normálních žen“, prohlásila Aenne Burda a v roce 1950 založila módní časopis Burda Moden, který hned v lednu vyšel v nákladu 100 000 výtisků.

Popularita časopisu prudce rostla, neboť do něho byly vkládány papírové střihy na nejrůznější dámské a posléze i pánské oblečení – halenky, sukně, kalhoty, šaty a košile. Ženy v Německu, zemi po válce zdecimované a chudé, našly v paní Burda a jejím nápadu spásu. Časopis umožnil celým generacím německých žen dobrat se vlastní šikovností ke vkusnému a módnímu oblečení doslova „za hubičku“.

A nejen v Německu. Časopis Burda Moden byl šlágrem v desítkách cizích zemí včetně Československa. Půjčoval se u nás z ruky do ruky. Byl nedostatkovým zbožím, jako všechno z kapitalistického světa, neboť umožňoval dívkám a ženám domoci se něčeho jiného, než socialistické krimplenové módy.

Byl jedním z blahodárných doteků svobodného, fungujícího, praktického světa. Obsahem i formou. Legendární je setkání paní Raisy Gorbačevové s Aenne Burda, na kterém prý první dáma Sovětského svazu požádala o nevídané svolení vydávat tento časopis v Sovětském svazu, k čemuž v roce 1987 skutečně došlo.

Jak by se asi paní Burda podnikalo dnes? A nejde mi o genialitu nápadu. Myšlenky budou vždy politiky i byrokraty nepolapitelné. Jde mi o množství překážek, které dobrému nápadu stojí v cestě.

Evropský parlament například před pár dny většinou svých poslanců vyzval členské státy, aby „zvážily možnost omezit tradiční zobrazování žen v reklamě“. Co by na to asi paní Burda řekla? Jak by asi své modely na stránkách svého originálního magazínu představovala?

Ale snad i to se dá, ostatně jako každé hloupé a nesmyslné úřednické či politické nařízení, nějak obejít. Zdrcující je, jak ta plejáda hloupostí působí na odvahu člověka „do něčeho se pustit“.

Svět, ve kterém žijeme, je přeplněný příkazy a zákazy, což znehodnocuje vůli podnikat. Namísto přemýšlení o nápadu a způsobech, jak jej vylepšit, obíhá podnikatel úřady a shání razítka. Není proto divu, že chuť podnikat a stát se „svým pánem“ má v EU pouze 4% mladých lidí, kteří dokončují středoškolské vzdělání. S takto nízkým počtem kontrastuje 21% mladých Američanů, kteří se chtějí postavit na vlastní nohy.

Je zbytečné vyhlašovat monstrózní evropské programy na boj s nezaměstnaností mladých. Bylo by užitečnější zbavit se touhy všechno regulovat a standardizovat a odstranit tím příčiny děsivého stavu, ve kterém celá polovina mladých jihoevropanů do 25 let nemá práci.

Časopis Burda, zásilkový katalog obchodního domu Neckermann a třeba elektronika Grundig se staly symboly německého poválečného hospodářského zázraku. Ten se zrodil z tvrdé práce ve svobodné prostředí na troskách válkou rozvráceného Německa.

Aenne Burda zemřela 2005 ve „svém“ Offenburgu ve věku 96 let. Ověnčena nejrůznějšími řády a medailemi za celoživotní zásluhy, byla především ženou praktického nápadu pro praktické lidi.

Ano, žila v jiné době, kde podnikat bylo jedině možné a postarat se sám o sebe a svoji rodinu bylo nejen ctností, bylo nezbytností. 

Videokanál YouTube

Můj videokanál na YouTube.

 

Blog iDnes.cz

Blog na Facebook

Můj blog na serveru facebook.com

Důležité odkazy

CATO INSTITUTE
INSTITUT VÁCLAVA KLAUSE
Václav Klaus