Procitnutí z „nelídra bez názoru“

 Po dlouhé měsíce předvolebního období, včetně bouřlivého a vyhroceného období mezi oběma koly prezidentské volby, podporovali Václav Klaus a lidé z jeho Institutu „politiku“ před „nepolitikou“. Byli jsme mnohokrát konfrontováni s ostrou reakcí podivující se nad tím, „jak takového člověka můžeme vůbec podporovat“.

S časem, ve kterém snad vyhrocené emoce postupně chladnou a zdravému úsudku se tak dostává stále více místa, je třeba znovu zdůraznit, že ani Václav Klaus, ani nikdo z nás jsme nikdy neřekli, že by Miloš Zeman byl naším názorovým spojencem, že by v našich očích byl dokonalým politikem a že v jeho osobnosti má Česká republika toho nejsprávnějšího prezidenta.

Přestože pro nás byl Miloš Zeman vždy názorovým oponentem z „druhé strany politické barikády“, podporovali jsme jej vědomě. Ze všech nabídnutých možností, kromě Mirka Topolánka, byl člověkem politickým, osobností se zřetelnými názory a politickými zkušenostmi. Naše podpora proto byla podporou „názorů proti nenázorům“ a „politiky proti nepolitice“. V Jiřím Drahošovi jsme viděli produkt uměle vytvořené „nepolitické“ – a jak se ukazovalo zcela myšlenkově prázdné - poptávky elit, proti které byl Miloš Zeman člověkem s autentickými postoji.

Byl to v celé české politice zejména Václav Klaus, kdo tyto názory po celou dobu předvolebního klání obhajoval s nemalými politickými, ale pro něho také společenskými i lidskými náklady.

O to více jsme překvapeni, když první povolební vydání týdeníku Echo přináší hned v Editorialu šéfredaktora Balšínka překvapivě nový tón, který jsme na stránkách tohoto časopisu před volbami nezaznamenali.

„Vítězství Miloše Zemana napovídá prostá logika,“ píše Dalibor Balšínek, protože „nic nemůže porazit něco“. Tohle přesně ale Václav Klaus po celou dobu říkal.

Proč Václav Klaus podporoval „názorového“ kandidáta a proč kritizoval zbytek prezidentských kandidátů „bez názoru“ snad pan šéfredaktor Balšínek pochopil, když v ozdravném názorovém přerodu pokračuje dál: „Nemá smysl posté vyjmenovávat výhrady k Miloši Zemanovi a jeho nejbližšímu okolí, ale je třeba si uvědomit ... že ne každý, kdo se obává masové migrace jiné kultury do Evropy je xenofob, ne každý, kdo lpí na křesťanských hodnotách a tradiční rodině, je homofob, a ne každý, kdo nepřijímá Evropskou unii a její tvrdé jádro, je slouha Putinova Ruska. Pro tuto netoleranci si zastánci pluralitní demokracie vybrali nelídra bez názoru“.

Dalibor Balšínek a část týdeníku Echo procitli. A jak ukazuje čas, nejen oni. Překvapivě kriticky se k „nepolitickému“ výběru pana Drahoše vyjadřují ve stejném vydání Echo například Alexandr Vondra a dokonce i Michael Žantovský. Něco podobného začínají naznačovat i někteří z Drahošových protikandidátů.

To je dobře. Kéž by dělení na „Zemanovce a Antizemanovce“ postupně z naší společnosti zmizelo a atmosféra povolebního procitání v Čechách pokračovala.

Ivo Strejček

5. 2. 2018 

Kategorie: