Jaké lze vyvodit poučení z německých parlamentních voleb?

Strany, které společně nebo střídavě vládnou v Německu už od války, zaznamenaly nejhorší výsledky od konce 40. let. Zároveň se do německého parlamentu poprvé v historii dostala skutečně opoziční nelevicová strana. To vypovídá mnohé o německé společnosti, podstatným způsobem mění německou politickou mapu a také patrně zásadně zkomplikuje jednání kolem sestavování nové německé vlády. Nás ale zajímá něco jiného. Jaké poučení z těchto voleb si můžeme vzít my? Co tyto výsledky znamenají či mohou znamenat do budoucna pro nás, pro evropskou integraci a pro mezinárodní situaci vůbec? Na co se máme připravit? Čeho se máme obávat či naopak co a jak bychom popřípadě mohli využít pro sebe?

Německé parlamentní volby byly „volbami v řadě“ volebního roku 2017. Neprobíhaly v politickém vakuu a nebyly reflexí výhradně vnitroněmecké společenské debaty. Byly součástí i výsledkem procesů, které probíhají v dnešní EU a které se týkají každého členského státu tohoto spolku.

Tato série voleb, myslím, ukázala nejméně, že:

  1. Došlo k proměně charakteru politického sporu. Již není veden o ekonomiku, ale má rozměr hodnotový. Více multikulturalismu, nebo návrat k národním kulturním kotvám? Více feminismu, genderismu a homosexualismu, nebo rodina? Více nadnárodního a nedemokratického rozhodování, či renesance touhy „víc si do toho mluvit sami“?
  2. Tradiční politické strany oslabují nebo se zcela hroutí. Jednak proto, že ustrnuly v poválečném politickém stereotypu stavět volební souboj výhradně na ekonomických tématech, jednak proto, že vyjít vstříc hodnotovým tématům by v důsledku demaskovalo jejich vlastní letité politické selhávání;
  3. Občané to cítí a proto mají stále intenzivnější potřebu volit „antisystémově“, neboť v takové volbě vidí návrat k „systému“;  
  4. Přesto je stále nejasné, jak daleko již došla renesance „sváru“ jako základního předpokladu zdravého fungování demokracie; jak postoupila touha a odhodlání části voličů odmítnout politickou korektnost a detabuizovat zakázaná témata;
  5. Vládnoucího establishment, odtržen od reality, sílící signály od části voličů stále ignoruje, považuje tuto část veřejnosti za „ty, kteří tomu nerozumí“, za „ty zlé, nesnášenlivé a nahnědlé“ a proti jejich vůli bezohledně protlačuje již prokazatelně zdiskreditované koncepty;
  6. Vše v atmosféře mediálních manipulací a vyslovených lží;

Myslím si, že pukliny, které série voleb 2017 obnažila, se nebudou vyhlazovat – ale prohlubovat. Před nedávnem to explicitně vyjádřil Juncker – odpovědí bude více „hlubší a solidárnější integrace“. Do české politiky se tento nápad přelil v podobě „závodu o tvrdé jádro“. Bylo by fatální chybou, kdyby čeští politikové v této „soutěži“ toužili být premianty. Předvolební sliby to však naznačují. Bohužel.

 psáno pro Newsletter Institutu Václava Klause

Ivo Strejček

5. října 2017

 

Kategorie: