Co na Junckerův „scénář“ česká politika?

13. září 2017 vystoupil v Evropském parlamentu předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker s evropskou Zprávou o stavu Unie. Vystoupil s novým návrhem tzv. „šestého scénáře“, jak by měla Evropská unie vypadat v blízké budoucnosti.

Není nutné procházet Junckerův projev krok za krokem, bod za bodem. To nejzásadnější shrnul až v samotném závěru: „Mým přáním je, že se 30. března 2019 Evropané probudí do Unie, kde všichni hájíme naše hodnoty. Kde všechny členské státy vážně respektují vládu práva, kde bytí členem eurozóny, bankovní unie a Schengenského prostoru se pro všechny členské státy EU již do té doby stalo normou … kde jediný prezident bude stát současně v čele Evropské komise i Evropské rady poté, kdy byl zvolen v jednotných celoevropských volbách…“

Je charakteristické, že příčinám odchodu Velké Británie z Evropské unie nevěnoval Juncker ani jednu větu. Kdyby se nad zjevnými chybami povinného evropského unifikačního procesu „stále těsnější unie“ na chvilku zastavil, snad by našel skutečné odpovědi nejen na to, proč se Britové EU vzepřeli, ale také proč obdobné „protievropské“ nálady kvasí i ve Francii, Nizozemí, Itálii, Rakousku, Maďarsku, Polsku a – do jisté míry – i v Německu.

Nic takového Juncker neučinil. S žádným „novým šestým scénářem“ nepřišel. Byl to skrz naskrz projev generálního tajemníka komunistické strany, který připouští (protože už to mnozí vidí), že „chyby se udělaly“ a je třeba „soudružské konstruktivní kritiky“, ale dotknout se samotné podstaty problémů – fundamentů, na kterých je režim budován – je zakázáno. Juncker, namísto vážné reflexe rozhodnutí, která za minulá desetiletí zavlekly Evropskou unii do série krizí, přišel – zcela očekávaně a banálně drze  – s projektem další nejtvrdší možné centralizace a unifikace. Krabici, do které to všechno zkusil přebalit, sice zamotal do emotivního obalu „vlastního evropského prožitku“, obsah však nabídnul stejný jako jeho evropští ideoví předchůdci Delors, d’Estaing, Prodi i Barroso.

Pro českého pozorovatele je ovšem důležitější vsadit Junckerovu Zprávu o budoucnosti Unie do domácího předvolebního kontextu. V něm nás zdejší socialisté, lidovci i proevropská „pravice“ vhánějí do jakéhosi „evropského jádra“, jehož obsah nechtějí či neumějí českým voličům vysvětlit. To však za ně „odpracoval“ jejich guru Juncker a ve Zprávě odhalil hloubku a rozsah ztráty národní suverenity a faktickou likvidaci zbytků české státnosti v budoucím (německém) „tvrdém jádru“ EU.

V těchto souvislostech je třeba říci rozhodně: stát se součástí „tvrdého jádra“ je tak zásadním politickým rozhodnutím, že ke spuštění takových procesů je naprosto nezbytný jednoznačný a nezpochybnitelný mandát od voličů.

Vzdát se posledních zbytků státní nezávislosti ve prospěch cizí metropole a tamních elit musí být bezpodmínečně hlavním bodem českého předvolebního podzimu 2017.

Vždy bylo smyslem práce Václava Klause, existence Institutu Václava Klause a všech jeho lidí bránit samostatnost České republiky. Jsme dlouhodobě proti zavlečení České republiky do bruselského centralizačního jádra. Nevidíme v takovém činu pro naši zemi nic pozitivního. Za zásadní český národní zájem považujeme zachování samotné existence České republiky. My stojíme ostře proti cílům evropských elit násilně zglajchšaltovat Evropu a nevzdáme se.

Ivo Strejče

13. 9. 2017

 

Kategorie: